nemer
přečtené 173
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
Laskavě podaný, oddechový příběh, který naštěstí nemá se Stoletým staříkem nic společného. (Souhlasím s uživatelem rubit, že je zde velká podobnost s filmem Lepší už to nebude :)... celý text
Zavolejte sestřičky
2014,
Jennifer Worth
Kniha je po obsahové stránce nesmírně zajímavá, ale je patrné, že autorka (nebo překladatel) není žádná spisovatelka. Ale patří jí velký dík, neboť dala vzniknout báječnému seriálu s takřka pohádkovou atmosférou (seriál Call the Midwife mohu doporučit mnohem víc než knihu, překypuje lidskostí, jakou dnes už neuvidíme. Také do určité míry vybízí k zamyšlení, zda život v oněch těžkých časech nebyl víc k žití, než je tomu dneska. Ovšem žánr nebude asi zajímavý pro muže :)... celý text
Konec dětství
2005,
Arthur Charles Clarke
Obálka působivá, bohužel moderní překlad vydání z r. 2023 je z mého pohledu destruktivní, za sebe doporučuji překlad Hany Březákové z 92. roku. Příběh jako takový má své kouzlo i po letech.... celý text
Konečně opět dobře napsané sci-fi, které se čte samo. Vtipná oddechová kniha, neskutečně sympatický hlavní hrdina (zatím si dost dobře neumím představit, jak může být Mark důstojně převeden na filmové plátno) Zdůraznila bych oddechová četba, nenajdete zde žádné filozofické a hlubokomyslné úvahy o UFO nebo vzniku vesmíru :), přesto velmi osvěžující a optimistické čtení, jehož finálním poselstvím je víra v člověka, vědecko-technický pokrok a vítězství tvořivých sil nad destruktivními. Mmch. pro mladší čtenáře výborná motivace ke studiu přírodních věd. Dlouho se mi žádná sci-fi tak dobře nečetla. (Hodnotím slovenský překlad)... celý text
Jediný
1994,
Richard David Bach
Všechny Bachovy knihy jsem četla v dost raném věku a dodnes jsem neměla odvahu se k nim vrátit, neboť tuším, že Bach bude autor, který mne mohl okouzlit jen v dospívání, a že bych si pokazila hezké vzpomínky.... celý text
Most přes navždy
1998,
Richard David Bach
Nevím, zda bych tuto knihu dnes ještě četla a zda by skutečně tvořila "Most přes navždy". V dospívání jsem si jí velice cenila (víc než Racka) a považovala ji za inspirativní, ale protože s léty ztrácíme sny, touhy i naděje, je docela dobře možné, že jsem z ní "vyrostla" a už bych tohoto autora číst nedokázala. Kdo ví.... celý text
Sto roků samoty
2006,
Gabriel García Márquez
Je to společensky tzv. nežádoucí, ale je mi to fuk - ta kniha je nečitelná, nesympatické postavy, úmorný až těžkopádný styl psaní ... nemám ji ráda. To, co nacházím u Allendeové, tady nikdy nebylo - Márquezovi (i jeho postavám) schází ženská intuice a vnímavost. Většinou velebím autory-muže, leč magický realismus je výjimkou. Ještě jsem v tomto žánru nenarazila na poutavé dílo od chlapa. Navíc mám pocit, že se sice sem tam (z těch zbytků, co ještě čtou) někdo o Márquezových Sto letech samoty zmíní, ale tak nějak zvláštně, velice opatrně a mlhavě, aby se náhodou neřeklo, že dotyčný není dost intelektuální, když nedokáže ocenit "poklady světové literatury". Přitom ve skutečnosti osobně neznám nikoho, kdo by tu knihu dočetl (včetně mě) Tento výplod je odpovědí na to, proč nemám ráda magický realismus. Márquez mi ho naprosto znechutil a zohavil (čeho je moc, toho je příliš) Sorry, nelze jinak. Každý jsme jiný a umění vnímáme také různě (sice akceptuju, že jihoamerická telenovela těžkého kalibru je většinou vydávána za souhrn moudrosti lidstva a duchaplný skvost, ale nedonutí mě to myslet si totéž). Ani mi nevadí, že tímto budu vyškrtnuta ze seznamu velevážených intelektuálů :)... celý text
Alchymista
2005,
Paulo Coelho
Jako dítěti se mi kniha velmi líbila, proto hodnotím vysoko. Ale dospělé čtenáře nutno upozornit, že se jedná o pohádku. Vůbec je zajímavé, že jsem měla tohoto autora v oblibě pouze v dětství, později kouzlo pominulo.... celý text
Padesát odstínů šedi
2012,
E. L. James (p)
Komerční škvár nehodný čtení, stačí projít pár pasáží a je zřejmé, o co jde. "Erotický" román pro lidi bez fantazie, úchyláky (sadomasochisty) a náctileté.
To by se zvěrolékaři stát nemělo
1999,
James Herriot (p)
Všechny Herriotovy knihy jsou kouzelné, prodchnuté čistým člověčenstvím a nezměrnou láskou ke všemu živému. Pohádkový autor a zřejmě úžasný člověk, který se jistě nemalou měrou také zasloužil o popularizaci veterinárního lékařství (četla jsem ještě starší vydání, která v databázi nejsou, netuším, nakolik byly "inovovány" nebo kým byly překládány tyto nové verze, ale původní četba je jen těžko překonatelná. Herriotovy příběhy miluju od dětství a na kráse jim neubrala ani velmi, velmi dlouhá doba. Člověk si úplně přeje zažít na vlastní kůži ona průkopnická léta, kdy byl sice život nesmírně těžký, ale tak nějak hezčí a plnohodnotnější. Mimochodem nechápu, proč se překladatelé/vydavatelé víc nedrželi názvů v originále, nevznikl by ten šílený zmatek) Takřka povinná četba pro budoucí i vystudované veterináře a všechny milovníky zvířat :)... celý text
Vejce a já
2004,
Betty MacDonald
Budu v menšině, ale bohužel autorce a její tvorbě jsem nikdy nepřišla na chuť, snaha byla, ale výsledek žádný. Obsahově mi její texty připadají hloupé a až děsivě plytké. Nebo možná typické "ženské čtení", kterému asi neholduji. Neměnné rodinné pravdy a univerzální návody na život považuji za všechno možné, jenom ne za pozitivní jev, při čtení této knihy mě jímala hrůza. Nehledě na to, že mi nesedí ani autorčin styl vypravování. Nedočetla jsem a vracet se k autorce nehodlám, taková masochistka nejsem. Pokud by existoval žebříček nejméně oblíbených autorů, Betty by byla mezi prvními. Nesrovnatelně lépe mi sedí humor mužských autorů, nedá se svítit. U Betty postrádám onu "lehkost bytí" (psaní) a prvek, který se "v apatyce nekoupí" (pro mne je pohlazením pro duši a odpočinková četba James Herriot, Betty by mě naopak připravila o nervy. Jako odpad nehodnotím pouze z ohledu na její fanoušky)... celý text
