Netorack přečtené 216

Enderova hra 1994, Orson Scott Card

Má vzpomínka je Bugatti 1972, Eliška Junková

Tajemství spálené chaty 2009, Enid Blyton

Vánoční koleda 2010, Charles Dickens

Řbitov zviřátek 1994, Stephen King

Ve službách diktátora 2010, Ingrid Steiner-Gashi

Stařec a moře 2015, Ernest Hemingway

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

Jako zabít ptáčka 2009, Harper Lee

Cujo 1992, Stephen King

Terror 2007, Dan Simmons

Volání netvora 2017, Patrick Ness

Jeden z nás: Príbeh o Nórsku 2016, Åsne Seierstad

Neskutečná kniha, její hlavní vlastností je ta neodvratná neúprosnost, se kterou se těch čtyři pět dějových linek nakonec musí nevyhnutelně potkat v místě a čase. Tohle ve mě rezonovalo ještě dlouho po dočtení. A pokaždé, když si člověk uvědomí, že to není fikce, že tohle se prostě stalo... o moc působivější to snad ani být nemůže. Na knihu velmi dobře navazuje snímek 22. července (2018), kdy většinu postav budete po přečtení knihy znát natolik, že je poznáte hned, jak se objeví v záběru.... celý text

Dědina 2018, Petra Dvořáková

Slyšel jsem jako audioknihu a myslím, že to pak celé knize ještě přidává na té až neskutečné autentičnosti, protože jestli u mě po přečtení něco převládalo, tak ten pocit, že to nebyla fikce nebo román, ale prostě zachycená skutečnost. Nejsou to postavy, ale lidé, nedělají věci vymyšlené, ale (bohužel) reálné. V něčem jsem viděl své příbuzné, v něčem snad i sebe. Moc doporučuji. Audiokniha roku 2019 naprosto zaslouženě.... celý text

Faktor třetího člověka 2011, John Geiger

Paní Bovaryová 2008, Gustave Flaubert

Ke knize jsem se dostal po své návštěvě Rouen, kde stojí Flaubertův rodný dům a v jehož okolí se román odehrává. Musím souhlasit s některými komentáři, kniha je možná skvělým dílem realismu, ale nějaké strhující počteníčko to aspoň pro mne nebylo, a jako povinná četba to musí lidi spíše od literatury odrazovat. Asi nejvíc mě točilo, že Flaubert je schopen čtyři odstavce popisovat, co měl kdo na sobě, jaké nosí boty, manžety a klobouk, ale když si děj dovede do zápletky (roztržka mezi první paní Bovaryovou a Charlesovými rodiči plus jeho začínající náklonost k nové paní Bovaryové) a něco zajímavého by se mohlo začít dít, vyřeší vše naprosto lapidárně ve dvou větách a můžeme jet dál. To jsem si říkal opravdu WTF. A podobný pocit jsem měl z celé knihy. Dočetl jsem to, protože mě zajímalo, jak to dopadne. Ale jinou motivaci jsem moc neměl. Hlavní postava je po většinu děje na pár facek, což byl zjevně záměr, takže to se autorovi povedlo na jedničku.... celý text