nhima
přečtené 112
HEX
2017,
Thomas Olde Heuvelt
První část knihy mi sedla - seznámení s unikátním fenoménem, jak ho místní maskují před lidmi z venku. Přepínání úhlu pohledu různých postav i kamer. Opravdu nápaditá lahůdka. Se začátkem druhé části se něco změnilo…A nemyslím chování čarodějnice. Prostě jakoby autor nevěděl, jak to stejně důmyslně ukončit, tak spustil lavinu výjevů. V neskutečném tempu se střídají představy i realita, kde jedno je šílenější než druhé a tak už jen čtete a čtete, jestli za tím nebude nějaká bravurní pointa…A ona nepříjde. Ale i tak závěr překvapil. Ve výsledku jsem si to dost užil a těžko bych hledal knihu, kterou jsem zhltnul tak rychle jako Hex.... celý text
Rašeliniště
2018,
Susanne Jansson
Spíš slabší než průměr. V první polovině mě strašně otravovalo neustálé odskakování od tématu - například uprostřed rozhovoru dvou lidí autorka odskočila k historii seznámení několika dalších lidí a snažila se tak obsáhle seznámit čtenáře s postavami, vylíčit jejich povahu a vykreslit vzájemný vztah... A pak najednou zase skok do rozhovoru, kdy už si vůbec nepamatujete, o čem to bylo a přiletí už jen odpověď na otázku, položenou před deseti stránkami (četl jsem e-knihu). Toto bylo strašně zmatené, zbytečné. Někdy dokonce nebylo z odskoků poznat, jestli věta "Tiše čekala..." byla o bažině nebo Boženě, protože po konci odstavce nebylo podstatné jméno a zájmeno naznačovalo stejný rod. Samozřejmě přeháním, abych nespoiloval, ale opravdu to místy byl extrém. Ve druhé polovině se to zázračně zlepšilo (buď se zlepšila autorka, nebo už nebylo co vysvětlovat k postavám a tak konečně plynul děj samotný bez odboček). Na druhou stranu, abych to jen nehaněl - na prvotinu se některé části četly opravdu samy a bavily mě, ačkoliv obě hlavní postavy mi byly dost nesympatické a chovaly se divně. Možná knize trochu škodí, že je zařazená jako detektivka, protože se tím celkem prozrazuje pointa. Když jí porovnám například s Kořistí od Darcy Coates, mohly by být zařazeny podobně a mě osobně by to mnohem delší dobu drželo v očekávání úplně jiného závěru. Užil bych si to víc, možná i slabší 3 hvězdy bych utrousil.... celý text
Mrtvé město
2020,
Camilla Sten
Za mě trošku slabší 4*. Bavilo mě přepínání mezi současností a minulostí. Byla ale škoda, že to, co současnost jen zlověstně naznačila, minulost ihned doslovně potvrdila a odkryla zbývající roušku tajemství, takže si čtenář vlastně ten pocit moc dlouho neužije a připraví ho o možnost uvažování, kam příběh povede dál. Průběh knihy pro mě nebyla nuda, i když jsem se obával typických klišé - příjezd do opuštěného města - nefunkční auto - nefungují telefony a pak nějaká mela, možná vyvražďovačka... Ale naštěstí to bylo celkem vkusně a nenásilně stejné a zároveň jiné. A finále mě vlastně celkem překvapilo. Drobné nelogičnosti jsem se už naučil ignorovat, to bych nebyl spokojený se žádnou knihou. To nejděsivější na světě není nějaké to bububu, duchové, vrzání dveří, ale prosté lidské jednání, jehož motorem je závist, zloba, fanatismus, slepá víra a chuť moci.... celý text
Muž, který sázel stromy
2009,
Jean Giono
Kraťoučký příběh.Příjemný.Plný naděje.Hlavní myšlenkou je, že nesobecké jednání člověka, může vrátit přírodě její otěže a přinést užitek všem včetně mnoha dalších lidí.... celý text
Soumrak
2013,
Dmitry Glukhovsky
Velké zklamání... Téma dobývání Yucatanu mě dost lákalo, příběh autor podává v menších dávkách a hezky to napíná, to jo... A navíc můj oblíbený žánr - HOROR... ALE! Pomalu po každé kapitole následoval překladatelův výčet otázek, co se asi stalo dál, co se asi stalo předtím, všechny možné i nemožné scénáře, které si čtenář podle mě dokázal domyslet a nebylo nutné tím knihu natáhnout na dvojnásobný rozsah a ještě k tomu čtenáře unudit k smrti. Chápu, že část toho obsahu byla důležitá, ale spousty odboček k nesouvisejícím tématům a zdlouhavé až kýčovité popisy příběh strašně zabíjely... Ještě u žádné knihy jsem tak neusínal, jako když jsem četl tyto pasáže hned po přeložení každé kapitoly. Uznávám, že některé hororové okamžiky se tu mihly a vážně stály za to. Ale v celkovém rozsahu se to naředilo na velmi slabý odvárek hororu a spíš než to, to vyznělo jako nějaké historicko - fantastický román s apokalyptickými prvky. A právě ty náznaky apokalypsy vygradovaly v naprostou nereálnost a ztratily na uvěřitelnosti - tím u mě šly další hvězdy dolů. Tak jsem si ještě říkal, že to zachrání závěr (a to jak příběhu conquistadora nebo dokonce knihy samotné)... Měl jsem dvě rozdílné teorie, jakým směrem se to bude k závěru ubírat a jak to celé dopadne. A vlastně s oběma bych byl dost spokojený a hodnotil bych je velmi dobře, i když by tím pádem pro mě byly předvídatelné... Ale autor opravdu překvapil!!! Bohužel v negativním slova smyslu. Přišla mi vážně škoda, že kvůli takovému závěru, jaký autor předvedl, bylo nutné knihu provázat tolika nudnými odbočkami. Kdybych si odmyslel, že kniha měla být románem a hororem a hodnotil její filosofické myšlenky, asi bych utrousil ještě nějakou tu hvězdičku - některé myšlenky nebyly špatné, ale bohužel jsem tou dobou byl otrávený okolním obsahem a těšil se až to utrpení budu mít za sebou, že jsem si to ani nevychutnal naplno...... celý text
Marina
2012,
Carlos Ruiz Zafón
Mám z knihy hodně rozporuplné pocity. Podvědomě jsem ji průběžně hodnotil a měl jsem dojem, že čím jsem dál, tím je na mém pomyslném žebříčku níže. Ze začátku obsahovala na můj vkus zbytečně mnoho popisných a až téměř odrhnutých frází, které působily strašně nepřirozeně. Díky nevědomosti příštích událostí byla ale tato část alespoň příjemně tajemná. Pak následovala fáze hororovějšího ladění, která mě celkem bavila a kde viselo poměrně hodně otázek ve vzduchu. S prvním vyprávěním pamětníka to bylo fajn. Atmosféra byla hutná a příjemná. To mám obvykle rád. Tak proč mi to jen tady tak nesedělo? Rychle to sklouzlo k sérii příběhů od mnoha různých postav z města, které měly k tématu co říct. Vyprávění byla někdy až ukrutně rozvleklá a příběhy tak složité, že bych na místě Oskara raději šel už v polovině zpátky do školy. Překvapivě - postavy nevyprávěly o věcech, které před nimi říkali jiné postavy, ačkoliv to navzájem slyšet nemohli. Samotný výsledek - kompletní skládačka střípků byla prostě jen strašně překombinovaná. A následovalo finále... Vadí mi, když postava má takové štěstí, že zrovna v den D, hodinu H je přesně na místě M, kde se může stát svědkem toho a tamtoho. Že příběh místy přešel do akčních scén by nevadilo, kdyby na hlavní hrdiny neplatil jiný metr než na ostatní (dospělé, silnější, ozbrojené) postavy. Místy logické chyby - kdo uklidil rozštípané dveře ve škole? Nikdo se na nic neptal? Extrémně ignorantští vychovatelé na internátě... Na některé velmi nepříjemné situace se až příliš rychle zapomínalo. Žánrově bych zařadil spíše do young-adult / sci-fi / horory. Uznávám, že některé myšlenky (pár odstavců) bylo hodně zajímavých a popřemýšlel jsem o nich. Ale nezachránily celkový dojem. Ve výsledku lepší 2.... celý text
Povídky rybářské hlídky
1990,
Jack London
Před mým hodnocením měla kniha 80% a byla v červené kategorii. Svým hodnocením jsem ji posunul do modré kategorie a shodil ji na 79%, což mě trochu mrzí a doufám, že modrá barva neodradí potenciální zájemce. Tak bych rád nalákal alespoň pozitivním slovním hodnocením. Děj odsýpal rychle, povídky byly poměrně často propojené (daly by se číst i samostatně, ale lepší je jet v pořadí, jak jsou napsané), kdo má rád lodě, plachtění, rybaření a dobrodružství obecně, jistě bude nadšený. Při čtení jsem měl dojem, že tím jak nejsou příběhy extrémně přehnané (většinou), jsou i poměrně dobře uvěřitelné a působí, že to nejsou jen smyšlené povídky. Je v tom něco, co autor zažil. A z těch věrných popisů mi plyne, že toho smyšleného je tu spíš pomálu a přečtení Londonova stručného životopisu se mi to potvrdilo. Chvilku jsem pak uvažoval i o čtyřech hvězdách. Nakonec lepší 3.... celý text