nhima
přečtené 113
Povídky rybářské hlídky
1990,
Jack London
Před mým hodnocením měla kniha 80% a byla v červené kategorii. Svým hodnocením jsem ji posunul do modré kategorie a shodil ji na 79%, což mě trochu mrzí a doufám, že modrá barva neodradí potenciální zájemce. Tak bych rád nalákal alespoň pozitivním slovním hodnocením. Děj odsýpal rychle, povídky byly poměrně často propojené (daly by se číst i samostatně, ale lepší je jet v pořadí, jak jsou napsané), kdo má rád lodě, plachtění, rybaření a dobrodružství obecně, jistě bude nadšený. Při čtení jsem měl dojem, že tím jak nejsou příběhy extrémně přehnané (většinou), jsou i poměrně dobře uvěřitelné a působí, že to nejsou jen smyšlené povídky. Je v tom něco, co autor zažil. A z těch věrných popisů mi plyne, že toho smyšleného je tu spíš pomálu a přečtení Londonova stručného životopisu se mi to potvrdilo. Chvilku jsem pak uvažoval i o čtyřech hvězdách. Nakonec lepší 3.... celý text
Oneiros
2017,
Markus Heitz
Čekal jsem horor a byl jsem zklamán. Jde spíš o akční fantasy ze současného světa, kde se to hemží agenty a krev teče proudem. Kdybych chtěl něco takového, pustím si kterýkoliv akční film. Už když jsem se dozvěděl, že úspěšný podnikatel, zároveň jeden z nejlepších thanatologů trénuje parkour a ovládá aikido, mě mělo trochu napovědět o jakou knihu půjde. Na druhou stranu oceňuji autorovu přípravu - citáty na začátku každé kapitoly, výběr souvisejících pohádek a citáty Oscara Wildea. Autor velmi důkladně propracoval všechny související záležitosti - od vlastního soundtracku, doporučení oblíbené kapely hlavní postavy až po seznam receptů na drinky, co postavy v příběhu popíjí. Škoda, že tolik energie už nezbylo na příběh samotný. Pro ty, kdo hledáte opravdu horor doporučuji Ruiny, Trhlina, Peklo z Araratu bylo sice už taky trochu poznamenáno Hollywoodem, ale pořád ještě dobré.... celý text
Peklo z Araratu
2018,
Christopher Golden
Ve výsledku to bylo vlastně docela fajn. I když mě poměrně často rozčilovalo, jak jsou některé postavy superhrdinské, nesmrtelné a zranění se jim záhadně vyhýbá, zatímco ostatní padají jako mouchy... Už trochu poznamenané Hollywoodem, říkám si (zejména v těch nešvarech). V podstatě to na mě působilo, jako by to autor psal se záměrem, aby došlo ke zfilmování, a proto ty mnohé akční "scény", aby měli scénáristé méně práce. Ale k těm pozitivům - příjemná mysteriózní atmosféra mě bavila, mrazivé prostředí hor a nehostinných podmínek tomu ještě přidávalo. Sice se to rychle přehouplo do slušné vyvražďovačky, ale její tempo a různorodost byla vlastně taky poměrně zábavná. V mezičase to trochu zahrálo na psychologickou notu, takže jsem se ani trochu nenudil a přečetl to za pár večerů. A i když jsem byl smířen s typickým Hollywoodským závěrem, i tak mě dokázal překvapit a přesvědčit mě o čtyřech hvězdách. A mám dojem, že než jsem se do knihy pustil, měla tu uvedený jako žánr také horor. V době psaní příspěvku to tu nevidím, ale myslím, že to do hororů patří.... celý text
Birthday Girl
2017,
Haruki Murakami
Jestli jste si přečetli anotaci, už se do samotné knihy (fakt je to samotná kniha?!, jako vážně?!) ani nepouštějte, nedozvíte se nic víc.Je tam jen totéž popsáno více slovy. Normálně mám rád nevyřčené konce, které nutí k domyšlení, ale je třeba mít vodítka, která trochu napoví pointu. Ale toto pointu postrádá, takže nebylo co naznačit. Dvojku dávám za tu myšlenku a místy atmosféru. Kdyby kniha neobsahovala (poměrně pěkné) obrázky a doslov autora, mohl příběh vyjít jako nejkratší povídka v nějakém souboru a ztratila by se v ostatním průměru.... celý text
Válka světů
2005,
Herbert George Wells
Ačkoliv nejsem fanouškem čistokrevného sci-fi a už vůbec ne toho, kde se objevují mimozemšťané, hned po několika prvních kapitolách jsem tušil, že jde o vysoce nadprůměrnou knihu a že dám bez ostychu plný počet hvězd. Zakrátko mě ovládly trochu depresivní pocity - následkem toho, jak věrně je příběh vyprávěn a jak beznadějná situace nastala. Celé se to zdálo naprosto reálné, chování lidí v dané době bylo podle mého úplně věrně vykresleno. Je obdivuhodné, že autor tohle dokázal už na konci 19. století. Zasazení příběhu do téže doby mu dává ještě o to větší sílu. V současnosti, kdy je lidstvo vybaveno moderními zbraněmi, vrtulníky, drony, mobilními telefony, plynovými maskami, roboty a znalostmi moderní medicíny atd., by vůbec nebyl nepoměr sil vůči mimozemšťanům tak propastně veliký. A navíc bravurně zakončeno - překvapivě, ale zároveň uvěřitelně, nepřehnaně.... celý text
Ostrov ztracených lodí
1963,
Alexandr Romanovič Běljajev
Děj se odehrává v příjemně netradičním prostředí. Občas je sice příběh trochu naivní, ale když přihlédneme k době, kdy byla kniha napsána, lze to odpustit. Místy možná zbytečně zkratkovité, ale u tak produktivního autora to vlastně chápu - nesměl ztrácet čas, když měl tolik dalších námětů ke zpracování.Celkově kniha bavila a četla se sama.... celý text
Pavučina
1996,
John Wyndham (p)
Začátek dlouhá nuda,úplně zbytečná vata, neměla valný význam v dalším ději. Pak chvíli zábava, dokud zase nepřišla řeč na evoluci, pak to byla zase dlouhá nuda. Závěr pak fajn. Jako povídka by to bylo super. Podle mě si autor nastudoval témata, snažil se ukázat, že jim rozumí, ale už nedokázal vyškrtat nic nadbytečného, tak to prostě sklouzává do těch nudných pasáží.Jinak děj na ostrově příjemný, přiměřeně drsný a závěr nezklamal. Každý živočišný druh má nějakou slabinu, přirozeného nepřítele, stačí se jen pozorně dívat...... celý text
Mezi mořem a pevninou
1978,
Joseph Conrad
V příbězích jsou patrné nenápadné návaznosti na Conradovy ostatní knihy. Není ale nutností je mít přečtené. První příběh - Karain mi přišel průměrný -asi proto, že prostředí mi nebylo tak úplně blízké. Úsměv štěstěny překvapil jakousi romantickou linkou, která příběh odlišila od ostatních. Tajný souputník mi byl poměrně blízký, zejména díky zkušenosti z plachetnice, takže jsem si uměl dobře představit stísněnost na lodi a napjetí, do kterého se museli aktéři dostat v dané situaci. Freya - smutné, jak někdo s mocí a špatnou povahou může ničit lidské životy jen ze závisti.... celý text
Vathek
2019,
William Thomas Beckford
Příběh sám o sobě je prostý a v dnešní době příliš nezaujme. Jako horor to na mě nepůsobilo téměř vůbec, až na nějaké dva nebo tři momenty, které ve mě zanechaly překvapivě silný dojem, ačkoliv danou situaci si za týden už ani nevybavím. Stylem, jakým je to napsané jsem měl pocit, že je to pohádka - pohádka - trocha toho zabíjení - pohádka - pak trocha fantasy s magií, mýtické postavy a tak - a nakonec zase pohádka. Dokonce i morální ponaučení jak z definice pohádky se tu na konci najde. A že je to na pohádku docela brutální? Říkají vám něco bratři Grimmové? V době vzniku ale věřím, že muselo jít o výjimečné dílo. Dnes by to mohlo fungovat snad jako povídka, kdyby se vyházelo množství vaty, která příběh zbytečně zamotává a nedělá ho zajímavějším. Na to, jak je kniha krátká, obsahovala obrovské množství postav ve kterých jsem se ztrácel, i když jsem knihu přečetl ve velmi krátké době, abych je stačil zapomenout. Důvodem bylo i to, že se jedna postava chvíli označovala jménem, pak zase svým společenským postavením, pak zase svou rolí v rodině atd, takže chvílemi člověk myslel, že jde o tři samostatné postavy. I u samotného Vatheka jsem zpočátku měl tento stejný problém a to mi příjde trochu špatně. Kdybych měl srovnat s knihou, která mi přišla podobná (ale která se mi líbila o hodně víc) nejbližší mi asi připadá Krysař Viktora Dyka.... celý text
