Nickky
přečtené 248
Stříbrné stíny
2014,
Richelle Mead
„Co ty to s těmi děvčaty máš, drahý? Buď pro tebe neznamenají vůbec nic, nebo naopak všechno. Vždycky je to extrém.“ „Protože nedělám nic jen napůl, mami. A hlavně, když se to týka lásky.“ Pokud čtete knihu, kde se střídají dva vypravěči a jeden z nich se dostane do zapeklité situace, tak pak vám může začít připadat vyprávění toho druhého trochu nudné. Po konci Ohnivého srdce je jasné, že se tomuto čtenář Stříbrných stínů nevyhne. Zatímco se Sydney poznáváme strasti pobytu v nápravném centru a snaze kontaktovat se s někým z okolí, s Adrianem prožíváme čirou beznaděj a zoufalství, protože Sydney se mu najít prostě nadaří. Po počátečních nezdarech tak upadá do letargie a pomalu přestává doufat, že ji dokáže najít. Domnívám se, že právě Adrianův charakter je tu vykreslen velmi dobře. v žádném případě není ideální a uchyluje se i ke špatným rozhodnutím, kterých lituje a snaží se je napravit. Vážím si ho za vše, co pro Sydney udělal. „Ze zvyku jsem si sáhla na krk a chtěla se dotknout křížku, který jsem už dávno neměla. Nedovol jim, aby tě změnili, modlila jsem se tiše. Zachovej mi moji mysl. Ať vydržím všechno, co přijde." Sydney v mých očích postupem času stoupla. Nejdříve jsem si říkala, že příběh "nudné alchymistky" mě nezaujme tak, jako to dokázala povahou naprosto odlišná dhampýrka Rose, ale nyní si jinou hlavní hrdinku Pokrevních pout nemůžu představit. Knize dávám pět hvězdiček a rozhodně mě zajímá, co si pro nás připravila autorka v posledním díle.... celý text
Papírová města
2014,
John Green
„Jak ošemetná věc je věřit, že nějaký člověk je víc než člověk.“ Na Johnu Greenovi je báječné, že jednou větou dokáže vyjádřit to, na co by jiní potřebovali celý odstavec. ( Ještě bych chtěla všem, co se na knihu chystají, vzkázat, aby knihu od začátku neporovnávali s Hvězdami. Každá je o nečem jiném. Jednu napsal autor dříve a druhou později. Já jsem s Papírovými městy velmi spokojena – za částečně rozvleklou prostřední část jí strhávám jednu hvězdičku. A pokud jsem vás na knihu stále nenalákala, tak vězte, že kvůli bláznivě zábavné a neotřelé třetí části si ji přečíst musíte. Takovou kombinaci totiž zvládne jen John Green. A já jsem ráda, že jsem mohla být při tom. - více si můžete přečíst v mé recenzi v záložce Recenze ;-))... celý text
Moře klidu
2013,
Katja Millay
„Nechci abys mě zachraňoval, a já nemůžu zachraňovat tebe.“ Nastya a Josh jsou jako dvě ptáčata s jedním zlomeným křídlem. Sám o sobě je každý z nich bezmocný. Nemůže létat, jak je zraněný. Ale společně, vedle sebe, se jim to možná podaří. Možná poletí. Knihu jsem od začátku považovala za velmi zdařilou, ale nebyla jsem si úplně jistá, jaké jí dám hodnocení. Nakonec to za mě rozhodl samotný konec, který dal příběhu úplně jiný rozměr. Konkrétně poslední věta. Možná to zní hloupě, ale na mě zapůsobila a vnímám ji jako jednu z nejlepších (knižních) závěrečných vět. Sama o sobě by nebyla ničím výjimečná, ale v celém kontextu vyzní úplně jinak.... celý text