Moje nejoblíbenější knížka z dětství, kterou mi tehdy doporučil brácha. Za to jsem mu nesmírně vděčná. Je to sice dětská četba, ale celkem mrazivá, temná, strašidelná a také trochu krutá. Ala jako v pohádce - i zde dobro vítězí nad zlem. Četla jsem několikrát, ale až teď po x letech se mi zdál závěr dost rychlý (mozek si pamatoval jinak). S touto knihou mám spojenu modrou obálku. Film znám taky a je podařený. Přátelské vztahy jsou moc pěkně procítěné. A opravdu by mne zajímalo Kantorčino jméno :o)... celý text