Nočnípták přečtené 911

Příběh lásky 2020, Jan Budař

Myslela jsem, že si nesu z knihovny pohádku. Ale ona to je zvláštní pohádka, takový kratičký příběh o životě. O smutku, slzách, emocích a opětovném nalezení radosti v životě. Pan Budař byl pro mne hercem, který je takový "nevýrazný", neupozorňující na sebe. Až do teď. Jeho kniha tento můj názor na něj úplně rozmetala. Text i ilustrace se mi moc líbí. A výprava knihy je krásná. A já musím přidat *, protože tři jsou přece jen málo. Kdo má velký smutek, nevidí krásu kolem sebe.... celý text

Můj život mezi slzami a smíchem 2020, Jiřina Bohdalová

Knihu jsem četla vlastně kvůli mojí mamince. Aby jsme si o ní mohli popovídat. Nenapadlo mi, že z ní budu tak nadšená. Líbí se mi na ní všechno. Jak paní Jiřinka stručně vypráví o celém svém životě a tu stručnost rozšiřuje velkým množstvím fotografií. Jak se v ničem zbytečně "nevrtá". Jak s nadhledem přizná i věci pro ni ne zrovna lichotivé. Znám ji jako bezvadnou herečku z filmů, ze zábavných televizních pořadů a z večerníčků kde spousta postaviček mluví jejím hlasem. Na divadle jsem ji nikdy neviděla. A to je to, co mne teď moc mrzí.... celý text

Divoké labutě 2020, Jung Chang

Věž vlaštovky 2010, Andrzej Sapkowski

Hodně intrik, hodně krutosti, hodně Ciri, málo Yennefer, málo Geralta. Přesto si čtení užívám a pana Sapkowského nesmírně obdivuji za to, jak píše, jaký stvořil svět v sérii o Zaklínači.... celý text

Pekingský rozparovač 2019, Peter May

Již z názvu vyplývá, že bez drastických scén to tady asi nebude. To ale není ten důvod, proč tentokrát nedám plný počet *. To spíš proto, že v závěrečném díle jsem nečekala takový trochu utnutý konec. No, je to ale Peter May, takže kniha je čtivá, zápletka nápaditá. Na rozhovor Margaret s Liovým otcem budu často myslet.... celý text

Kde zpívají raci 2020, Delia Owens

Duše okřídlená, tys oblohou tančila, jekotem svým rozbřesk rušila. S loděmi létala a moři čelila, na křídlech větru ses ke mně vrátila. Zdá se mi, že slova jako úžasná, nádherná, skvělá nedokážou vystihnout jaká ta knížka je. Přečetla jsem ji dvakrát. První čtení bylo rychlé, jako kdybych s někým závodila Kdo dřív. Nemohla jsem přestat, dokud jsem ve tři ráno nedočetla. A večer jsem ji otevřela znovu. Druhé čtení - pomalé a vychutnávající. Stále jsem se vracela a vychutnávala si popisy nádherné přírody. Už mám dočteno, knížka vypadá jak ježek. Ze všech stran z ní trčí barevné lepivé papírky, abych rychle našla básně a pasáže o mně neznámých ptácích, stromech a travinách. Abych si mohla dohledávat na internetu všechno o bažinách pobřeží Severní Karolíny. Říct, že jsem nadšená, ale zdaleka nevystihuje moje pocity. Protože nechci prozrazovat děj, napíšu jen, že v některých chvílích je příběh možná až naivní a vzdálený realitě, ale nevadilo mi to. Dokonce jsem vzala na milost i ten happyendový skoro konec. A ten úplný konec mne nepřekvapil a moc oceňuji, že to autorka takle ukončila. Kniha mne překvapila, moc jsem si čtení užila. Kya a bažiny budou mým častým společníkem. Ještě musím ocenit úžasnou práci překladatelky Jany Hlávkové a také poděkovat vydavatelství Jota za to, že mají schopné korektory. Prostě těch 5* je opravdu za to všechno málo a to jsem ještě nechválila překrásnou obálku. Vlastně nejen obálku. Když ji sundáte, uvidíte i překrásné desky. Tahle kniha se fakt povedla. Ještě musím dopsat.Teď jsem si procetla komentáře. Ten od Maevie z 1.1.2021 vyjadřuje přesně jaká ta kniha je.... celý text

Dlouhá trať 2020, Viktorie Hanišová

Čím jsem starší, tím mám povídky víc a víc ráda. Do knihovny jsem šla pro úplně něco jiného, ale na pultě ležely povídky paní Hanišové. Její Anežka se mi sice moc nelíbila, ale Houbařka zase moc líbila. Zvládla jsem je přečíst do večera. Napřed jsem myslela, že to nedám. Jsou depresivní. Hodně depresivní. Jenomže paní Hanišová píše tak, že čtete a čtete i když vlastně ani nechcete vědět jak to skončí. Já prostě nedokázala knížku odložit. Nevím, mám nebo nemám ji doporučit? Jsem z ní docela rozhozená a smutná. Paní Hanišová je "třída", ale jestli máte špatnou a depresivní náladu v této divné době, odložte čtení na později. Stále na povídky musím myslet. Čiší z nich beznaděj. Až na tu poslední. Tam jiskřička dobrého konce svítí. Snad. Možná, že bych dala 4*. Jenomže ta obálka je hrozná. Taky depresivní. Takže 3*.... celý text

Velká samota 2019, Kristin Hannah

Takový příběh, jaký nám předkládá Kristin Hannah, se určitě v mnoha manželstvích stal. Láska a závislost na psychicky nemocném nemá většinou východisko. Tak dlouho Cora váhala s útěkem až bylo vlastně pozdě. Příběh se mě líbil, nejvíc jsem si ale užívala popisy nádherné aljašské přírody. Obdivovala jsem Leni, městskou dívku,pro kterou se drsná Aljaška stala domovem. Také nešlo si neoblíbit postavu Velké Marge. Happyendový konec bych mít nemusela, protože tak by to v životě určitě neskončilo. Ale na druhou stranu jsem zase ráda, že se Leni vrátila domů na Aljašku, kterou milovala. V podobných knihách je uvedena Kde zpívají raci. Já nějak tu podobnost nevidím. Snad jenom popisy přírody mají ty dvě společné. Velká samota tak trochu zaostává ve výrazových prostředcích / to může být překladem/ a korekturách. Tak nad tím přimhouřím oko. Dávám 4* a těším se na Slavíka. Knižní výzva 2021- 9. Kniha, kterou jste objevili díky Databázi knih... celý text

Smrt starožitníka 2002, Ellis Peters (p)

Mám ráda detektivky z poklidného anglického venkova. Tady však jsem spokojená nebyla kvůli odflinknutému překladu.

Aby svědek nepromluvil 1989, Milena Brůhová

České detektivka čtu ráda a Brůhová je moje oblíbená spisovatelka. A teď jsem zjistila, že tuhle první ze série s Valentou a Novákem jsem ještě nikdy nečetla. Takže jsem překvapená a spokojená. Líbila se mi. Teď si dám opáčko těch jejich dalších případů.... celý text

Svedu to na tebe 2020, Lucie Šilhová

Fejetony Lucie Šilhové v časopise mám ráda. Kniha mne však moc nezaujala. Ne, že bych se vůbec nebavila, ale bylo toho humoru nějak moc. Raději zůstanu u těch časopisových fejetonů.... celý text

S Elvírou v lázních 1972, Miroslav Kapek

Četla jsem před lety a dodnes na ni vzpomínám. Bylo to moc prima čtení. Dostala jsem chuť se s Elvírou znovu pobavit. Protože jsem ji půjčila a už se mi nevrátila, budu muset zjistit, jestli ji mají v naší knihovně. Kdo má rád lehké, humorně laděné povídání nebude z knihy zklamaný.... celý text

Šálek dál hřeje dlaně 2020, Roman Szpuk

Paměti růže 2002, Consuelo de Saint Exupéry

O tom jaký opravdu Saint-Exupéry byl jsem nikdy nečetla, ale tak nějak jsem tušila, že moje představa určitě skutečnosti neodpovídá. Čtenář si rád idealizuje autory knih, které má rád. Takže moje představa opravdu byla daleko od skutečnosti. Navíc Consuelo pro mne byla velkou neznámou. Věděla jsem o ní jen že existovala. Jinak nic. S velkou chutí jsem se pustila do čtení. Dobře se to četlo, děj měl spád. Asi tak do poloviny. Pak už to bylo jen trápení. Už jsem měla dost jejich věčně se opakujících dohadů, rozchodů, návratů. Nedokázala jsem pochopit ani jeho ani ji. Přestalo mne to bavit. Přesto jsem dočetla. Své čtenáře si kniha určitě najde, ale já byla zklamaná. Nejen Anthonym, ale i Consuelo. Jak tady někdo psal, byl to toxický vztah. Přesto si myslím, že ten kdo napsal takovou krásu jako Malého prince, musel někde v sobě mít šťastné vzpomínky na dětství a aspoň trochu dobroty a něhy. Já tomu chci věřit a věřím.... celý text

Motýlí křik 2018, Jan Tománek

Po Lustru pro papeže, který každému na potkání doporučuju, jsem byla zvědavá na Tománkovo prvotinu. Srovnávat se to nedá. Každá kniha je úplně jiná. Lustr pro papeže je psán na základě skutečného příběhu. Motýlí křik je vlastně od všeho trochu. Trochu thriller, trochu špionáž, trochu detektivka, trochu fikce, trochu skutečnost. Mělo to spád, četlo se rychle. Jediné co autorovi vyčítám je, že je zde vidět komu straní v politice. A to mne jako čtenáře vůbec nezajímá. Když se zamyslím nad tou fikcí. Co když to fikce nebude?... celý text

Elizino tajemství 2020, Dominik W. Rettinger

O nevěstinci v koncentráku občas byla někde zmínka. Tady je však poprvé popsáno jak to v táborovém veřejném domě chodilo. To bylo na celé knize zajímavé. Jinak nic. Eliza mi byla skoro protivná. Celé její vyprávění bylo jaksi bezcitné, bez emocí. Možná, že to tak autor napsal úmyslně. Možná, že takové odosobnění pomáhalo přežít. Mně to ale vadilo. A dalším mínusem jsou pravopisné chyby. Doporučit knihu nemohu.... celý text

Vlčí dítě: Neuvěřitelný životní příběh východopruského děvčete Liesabeth Otto 2014, Ingeborg Jacobs

Jedním slovem BEZNADĚJ. Nemyslím si, že by každá kniha měla končit happyendem. Tady bych to ovšem uvítala. Aspoň trochu naděje do budoucnosti by Lisbeth potřebovala a já s ní. Co všechno musela prožít a vydržet a ani jiskřička naděje.... celý text

Ani později, ani jinde 2011, Delphine de Vigan

Moje první Vigan. Na její knihy jsem četla jen chválu, ale asi jsem si vybrala špatně. Nijak mne neoslovila. Život Mathildy a Thibaulta je popsán tak dobře a syrově, že jejich duševní bolest cítíte. Jenomže já si k nim nějak nemohla vytvořit žádný vztah. Jsem však ráda, že nemusím ve svém životě řešit situace zde popsané. Chtěla jsem dát 2*, ale jednu přidám. Chyba bude nejspíš na mé straně a autorka je určitě skvělá. Chystám se na její další knihu.... celý text

Šípková Růženka 1979, Josef Jelen

Malý návrat v čase. Zase čtu Růženku na chatě dcerce a neteřince. Holky už usnuly, ale já si recituju dál. Nějak jsem během těch let na knížku zapomněla. Teď se objevila u vnučky a tak si recituju zas. Krásné verše, krásné ilustrace Oty Janečka.... celý text

Smlouva s ďáblem 1997, Jan Šmíd

Protože pod názvem Smlouva s ďáblem vyšly knihy s různými povídkami, je v tom trochu zmatek. Já četla knihu se čtyřmi povídkami a nebyla v nich Upíři. Čtivé byly všechny. Jana Šmída mám ráda. Jeho povídky slouží k zamyšlení. Z každé si něco vezmete.... celý text