Nočnípták přečtené 901

Toulky českou minulostí 5 1996, Petr Hora-Hořejš (p)

Toulky číslo 5 začínají vládou Marie Terezie, přes Josefa II, Leopolda II, Františka. Druhá polovina knihy je věnovaná dramatickým dějům odehrávajícím se v Evropě. Pád Bastilly. Napoleonské války/bitva u Slavkova/, metternichovský absolutismus. Všechna díly Toulek jsou moc zajímavé a dozvíte se také mnoho věcí, které nejsou moc známé. Ovšem Toulky 5 - ty se čtou skoro jako detektivka. Moc jsem si to užila. Doporučuji.... celý text

Báby v nepaměti 2016, Eva Marie Zitková

Protože se mi líbily předchozí knihy - Co mi báby povídaly a Co báby nevěděly, chtěla jsem si přečíst co jejich ději předcházelo. Historicky zajímavé všechno co se týkalo Českého Krumlova a pánů z Růže. Jinak jsem byla zklamaná. Kniha se četla dobře, děj měl spád, ale skoro bych řekla, že to připomínalo červenou knihovnu. Podle mne je to prostě na začátek 16. století moc velká idyla. Ale nakonec jsem se vlastně dozvěděla co jsem chtěla a čtivá kniha byla. Dávám 3*... celý text

Měsíc s dýmkou 1968, Hana Prošková

Moje oblíbená Hana Prošková a její Vašátko a Horác. Znám je moc dobře, protože jejich případy s nimi řeším už spoustu let. A pořád je čtu ráda. Ještě se mně neomrzely. Také hodí se do výzvy. Výzva 2019 - 5. Kniha od ženské autorky s hlavní mužskou postavou... celý text

Toulky českou minulostí 4 1995, Petr Hora-Hořejš (p)

Když jsem Toulky četla poprvé, bylo to jako číst detektivku. Napínavé, čtivé, stránky ubíhaly a vůbec se nechtělo jít spát. Od té doby si v nich občas listuji a také hledám informace, které využijí vnoučata do školy. Teď jsem ale tenhle 4.díl přečetla zase celý jako kdysi. Těch informací, které jsem našla a neznala/nebo zapomněla?/. Opravdu jsem byla překvapená. Těm, co mají rádi historii knihu moc doporučuji. Vlastně jakýkoli díl Toulek stojí za to si pročíst. Výzva 2019 - 20. Černobílá obálka... celý text

Anička a Velikonoce 2013, Ivana Peroutková

Pěkná, čtivá knížka. Vnučce se moc líbí. Při čtení jsme se střídaly, ale některé díly přečetla sama. Takže já jsem proti ní poněkud pozadu. Dohánět ji ale nebudu, všechny díly se mi zdají hodně podobné. Autorka píše o tom, co dnešní děti zajímá , ale já s nostalgií vzpomínám na Aničku básnířku a Aničku malířku, kterou milovala v dětství naše dcera.... celý text

Město v slzách / Samá láska / Svatební cesta / Slavík zpívá špatně / Poštovní holub 1989, Jaroslav Seifert

Obsahuje stejné sbírky jako v Seifertově Díle I. Navíc je zde Poštovní holub a moc pěkně zpracované dodatky a ediční poznámka. PÍSEŃ Bílým šátkem mává, kdo se loučí, každého dne se něco končí, něco překrásného se končí. Poštovní holub křídly o vzduch bije, vraceje se domů; s nadějí i bez naděje věčně se vracíme domů. Setři si slzy a usměj se uplakanýma očima, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná.... celý text

Dílo I. 1953, Jaroslav Seifert

Tam, kde se cesta ohýbá, u kvetoucího jasmínu, upad mi prstýnek ze stříbra, často si na to vzpomenu. Často si na to vzpomenem, vypad mi z něho kamínek, byl jako na stonku zeleném modravý barvínek. Dva jsem se pro něj sklonili, na zemi ruce se setkaly, rozkvetlé zvonečky zvonily a oba jsme potom plakali. Na cestu svatební zvonily rozkvetlé zvonečky, pro sebe jsme se zvolili, pak jsme se ale rozešli. Uplynul potom krátký čas a - to už tak bývá snad - u cesty kvete jasmín zas, já zase jinou mám rád. Tam, kde se cesta ohýbá, vzpomínka už je zavátá, už nemám prstýnek ze stříbra, mám zato prstýnek ze zlata. Kol prstu se mi ovinul tak úzce, jak tě objat smím, ztratil jsem sice srdce půl, prstýnek ten však neztratím. Prstýnek ze sbírky Samá láska Co napsat o Jaroslavu Seifertovi, abych se zase neopakovala? Snad jen, že svými verši mluví k nám všem. Výzva 2019 - 15. Kniha od autora který napsal víc než 20 knih... celý text

Houbařka 2018, Viktorie Hanišová

Jsem smutná z toho, jak někteří rodiče zničí život svým dětem. Otcova vina je hrozná, ale matčina není o nic menší. Moje poděkování autorce, že se pustila do takového tabuizovaného tématu. Kniha se mě líbila a to vůbec nebylo jisté, že se do ní pustím. Napřed jsem četla Anežku a byla jsem dost zklamaná. Podle mne se vůbec tyhle dvě knihy nedají srovnávat. Co nechápu je komentář od Dresia. Vždyť to přece není věc rozhodnutí.Jak získat důvěru v sebe sama a v lidi kolem, když ti nejbližší, kteří mají chránit a pomáhat, ji tak hrozně ublížili. A co víc, oni ji uklidili, aby jim to selhání nepřipomínala. Přesto, že se mně knížka líbila dávám jen 3*. 4* a 5* dávám jen těm o nichž vím, že se k nim ráda někdy vrátím. Houbařku už číst znovu nebudu. Ten smutek, co po přečtení cítím, už nechci opakovat. Výzva 2019 - 10. Kniha od současné české autorky... celý text

Dobrodružný svět Zdeňka Buriana 2016, Ondřej Müller

Nádhera! Krása! Mám v knihovně zvlášť ve dvou policích knihy ilustrované panem Burianem. Tahle však stojí na komodě ve stojánku /a to jsem musela uklidit všechny fotky vnoučat do šuplíku/. Díky, díky, díky autorům i nakladateli.... celý text

Ten, kdo tě miloval 2016, Marie Poledňáková

Knihu dostala moje mamka předloni k vánocům. Má moc ráda paní Poledňákovou a tak mně bylo divné, že o ní vůbec nemluví. Už vím proč. Nelíbila se jí. Mně také ne. Jsem z knížky zklamaná. Paní Poledňáková je ve psaní scénářů jednička, ale detektivka přece jen není scénář. A tahle podle mne má ke scénáři hodně blízko.... celý text

Přilba hlíny 1946, Jaroslav Seifert

Píseň o rodné zemi Krásná jako kvítka na modranském džbánku je ta země, která vlastí je ti, krásná jako kvítka na modranském džbánku, sladká jako střída dalamánku, do nějž nůž jsi vnořil k rukojeti. Stokrát zklamán, rady nevěda si, znovu vždycky navracíš se domů, stokrát zklamán, rady nevěda si, k zemi bohaté a plné krásy, k chudé, jako jaro v čerstvém lomu. Krásná jako kvítka na modranském džbánku, těžká, těžká jako vlastní vina -- není z těch, na něž se zapomíná. Naposledy kolem tvého spánku padne prudce její hořká hlína. Nevím jestli ještě dnes, ale kdysi jsme měli báseň v učebnici. Tehdy jsem ale nevěděla že patří do této smutné sbírky. Ano, smutné. Ze všech veršů úplně tryská smutek. Jistě, pan Seifert je psal v těžké době. Jsou smutné, přesto krásné. Moc často se však k nim nevracím, ale Píseň o rodné zemi mám ráda a umím ji zpaměti. Výzva 2019 - 2. Kniha s lichým počtem stran... celý text

Šťastné hororové mládí 2018, Václav Upír Krejčí (p)

Tahle kniha - to je pro mne velké překvapení. Upíra samozřejmě znám z televizních pořadů, které sledovaly naše děti. Nikdy nebyl můj oblíbenec, ale ani neoblíbenec. Prostě takový svérázný umělec ke kterému jsem neměla žádný vztah. A teď jedna kniha dokázala, že jsem se zamilovala. Do mima, zpěváka, herce, scénáristy, dramaturga, režiséra a spisovatele. Tím vším je Václav Upír Krejčí. V knize je ovšem ještě navíc i klukem s nímž prožíváme jeho dětské úspěchy a trable. Také jeho zážitky z učňáku a vojny. Celou jeho cestu k vytouženému herectví. Některé příhody jsou vážné, skoro k pláči. Většina však úsměvná a nad některými jsem se smála nahlas/koupání ve sprchovém koutě/.Kniha se moc dobře a rychle čte. Její kapitolky jsou krátké, psané s nadhledem a krásnou češtinou Rozhodně stojí za přečtení. A navíc jsem teď zjistila, že ji mohu použít do výzvy. Výzva 2019 - 9. Kniha, která má v téhle chvíli méně než 10 komentářů... celý text

Básničky od srdíčka 1992, Zuzana Kopecká

Dcera tuto knížku zbožňovala. Teď z ní čtu vnoučatům. Těm mladším. Ta starší si myslí, že už pro ně není. Říkají, že je pro mrňousky. To mají pravdu, ale nedávno jsem jednu starší vnučku přistihla, jak si v ní tajně listuje, aby nikdo neviděl. Tak jsem dělala, že nevidím. Knížka je moc pěkně ilustrovaná. Mám ji ráda.... celý text

Šumavská trilogie 2018, František Hobizal

Renatecka píše, že čekala od knihy více a nedočetla. Já naopak. Myslela jsem, že to bude tak trochu suchopárné povídání, když je autorem farář. A tak jsem byla mile překvapená. Možná, že třetí část má opravdu sestupnou tendenci co se týká děje. Pro mne má však neobyčejné kouzlo kraje, kde se odehrává. P. František Hobizal miloval Šumavu a lidi. Na všem našel něco krásného a milého. Navíc nám to dokázal i slovy přiblížit. Schreinerské kořeny - 1945-1946 - Šumava -drsný a krásný kraj kolem Bobíka - odsun / bebo spíš vyhnání/ německých obyvatel Schöningerské pastviny -1950-1952 - Šumava, krajina pod Kletí - nástup vlády jedné strany Údolí Vogelsang - 1957-1959 - Šumava, Sušice, Kašperské Hory, Rejnštejn - opět česko-německý problém - ateizace, pronásledování režimem Všechny tři novely jsou z části založené na skutečných událostech, některé postavy a jejich příběh jsou fikce, ale jiné zase jsou skutečné. Děj všech tří je lehce propojen. Knihu jsem přečetla za tři dny a bylo mě líto, že už jsem na konci. Místa děje Šumavské trilogie docela dobře znám, Šumavu mám moc ráda a prošla jsem ji jako tramp. Přesto jsem v této knize objevila místečka, kde jsem ještě nebyla. A tak už o víkendu to začínám napravovat. Nezbývá mi nic jiného, než knihu doporučit ke čtení. Nedejte se odradit, že se zde objevuje i náboženství a Bůh. K té době to prostě patří. Pro mne tohle bude jedna z nejvíce ceněných knih v tomto roce. A také první kniha do letošní výzvy. Výzva 2019 - 14. Kniha o vašem oblíbeném místě,zemi... celý text

Dílo IV. 1956, Jaroslav Seifert

Co napsat k těmto sbírkám? 5* je opravdu málo pro mého milovaného Jaroslava Seiferta. Gesto dívčí ruky, něžné, vláčné, je povelem písni, píseň začne a probudí nohy, které spaly, sami jsouce písní, jíž se staly, když vzal malíř do ruky svá rydla a kameni rostla měkká křídla. Ženský dech, na kterém v lehkém chvění spočinula jako na prameni oblost ňader, z dálky dotkl se mne jako list, či spíše dlaň, jež vemne vůni, která jitří vůli býti, být a dýchati a uchopit a míti věčně okouzlen. A hravé prsty ženství otvírají lehce na květenství motýlům jich křídla sametová, by je v mžiku zavíraly znova. z básně Nad listy Maxe Švabinského... celý text

Kočka na plotě 2014, Jarmila Pospíšilová

Moc pěkný příběh. Nedokázala jsem se odtrhnout. Přečteno za jeden den. Příběh do kterého nahlížíme z různých úhlů, který nám přiblíží život a problémy několika různých lidí a dětí. Moc krásně a citlivě popsán vztah otce a dcerky. Byla to moje první kniha od Jarmily Pospíšilové a určitě ne poslední.... celý text

Nejdelší jízda 2014, Nicholas Sparks

Dlouho jsem se rozhodovala jaký komentář napsat. Napřed se mě zdál příběh takový tuctový. Čím delší čas uběhl od přečtení knihy, tím častěji myslím na starého Iru. Na jeho vzpomínky na život s Ruth i na život bez ní. Druhá dějová linie byla současnější a snad i živější, ale já musím myslet pořád na život starce, který nikoho nemá a žije ve vzpomínkách. Kdo rozhoduje co je to román pro ženy? Nějak nechápu tuhle škatulku. Podle mne tohle rozhodně NENÍ čtení pro ženy. Že by se to nelíbilo mužům? A co když je to spíš tak, že muže odradí ta škatulka "pro ženy" a raději se knize vyhnou? Já nemám ráda přeslazené románky, ale trochu lásky, štěstí i smutku je přece součástí života. Takže /i když konec byl dost překombinovaný/, mně se kniha líbila a pořád na ní musím myslet. Nenechte se odradit anotací a zařazením knihy a čtěte.... celý text

Mrtvá v knihovně 1998, Agatha Christie

Poprvé jsem tuhle slečnu Marplovou četla už před lety. Teď jako bych se vrátila v čase. Něco z děje se mě vybavilo hned, ale hodně jsem i zapomněla. Možná právě proto jsem děj prožívala jako tenkrát poprvé. Takovéto detektivky mám ráda. Pomalu plynoucí děj, poctivé vyšetřování vraždy. Žádné akční krváky. Přestože má autorka i lepší knihy než je tato, pořád pro mne zůstává Agatha Christie královnou detektivek. Použito do čtenářské výzvy 2018 - děj se odehrává v knihovně... celý text

Nezmar 2016, Jean-Michel Guenassia

Zase anotace kterou snad psal někdo kdo knihu nečetl. Přečíst si ji napřed, tak mne od čtení 100% odradí. Jean-Michel Guenassia - autor, který nepíše na jedno brdo. Každá jeho kniha je jiná. Moc mě baví. Tohle bylo moje druhé setkání s ním a zase jsem nadšená. Klub nenapravitelných optimistů a Nezmar - ani na jednu těch 5* nestačí. A kterou teď ? Už se těším na zážitek.... celý text

Vařila jsem pro Picassa 2018, Camille Aubray

Byla jsem překvapená. Z příběhu, kde se fikce prolíná s historickými fakty, jsem měla docela obavy. Ale kniha se četla opravdu dobře. Tak nějak lehce a příjemně. Měla jsem pocit, že cítím vůni moře a vůni italských jídel, která Ondine připravovala Picassovi. I když zde bylo dost náhod a konec byl opravdu dost sladký až neuvěřitelný, tak se mi kniha líbila. Oceňuji pravdivé vykreslení Picassa. Ten tedy opravdu nebyl zidealizovaný. Abych nezapomněla - NÁDHERNÁ obálka. Ta byla důvodem, proč jsem si knihu vybrala. 3* za příběh a 1* za obálku.... celý text