Nočnípták přečtené 912

Malovaný svět 1984, Jiří Havel

Kam chodí malíř pro pohádky Copak to pan malíř dělá? Ilustruje knížku. Počkáme, až bude celá - zatím má jen lišku. Pod štětcem už ale kdosi tluče na bubínek a o pomoc smutně prosí - je to Budulínek! Malíř kreslí . . . Všechno kolem v mlze se mu ztrácí. Za pohádkou, nad svým stolem, do dětství se vrací . . . Jako úvod knížky je tato básnička. U ní je namalovaná velká liška s nádherným huňatým ocasem. Naše pětiletá vnučka se do ní zamilovala. Do lišky i do básničky. Mám velkou radost, protože dosud vyžadovala jenom pohádky. Básničky nechtěla poslouchat. Tyhle se jí líbí tak moc, že si je odvezla domů. Třeba se jednou po letech bude nad nimi také vracet do dětství jako pan malíř.... celý text

Země se sněžnou čelenkou 1975, Odolen Smékal

Pták sám je smysl zpěvu, i když nezazpívá: zlehýnka pohne stéblem, pár tónů sem tam utrousí. RAVÍNDR BHRAMAR Zajímavé a pro nás nezvyklé verše. Tentokrát mne však víc jak básně zaujala úvodní esej o hindské poezii. Její historie od nejstarších védských hymnů a zpěvů až k dnešním básníkům.... celý text

Verše psané na vodu 1978, Bohumil Mathesius

Ještě musím napsat, jak jsou krásné něžné ilustrace Oty Janečka. Jiného ilustrátora si k těmto veršům nedovedu představit.

Báječná léta pod psa 2007, Michal Viewegh

Báječná léta pod psa - to je pro mne Báječná knížka. Wiewegha nemám ráda. Nic z toho co jsem od něj četla se mě nelíbilo. Až na Báječná léta. Jsou ze života, plná optimismu i přesto, že někdy je všechno pod psa.... celý text

Anežka Česká 1990, Jaromír Hořec

Něze v ní zalíbilo se i vešla k ní svítáním tichem po rose - Noční déšť žaltářem listující vyslechni celým srdcem Tvým bratrem budiž každý oblázek K chudobkám nakláněj se a s jiskřičkami nade všemi hlínami pij zpívající vzduch Toto je kousek z úvodní básně Něze v ní zalíbilo se. Zároveň je to báseň, která na mne/jako jediná/ nepůsobila depresivně. Nemohu říct, že by se mě tato sbírka básní přímo nelíbila. Snažím se docela často si v ní číst, ale nějak do těch veršů nemohu proniknout. Jsou smutné, skoro bych řekla ubíjející. Nevidím v nich žádnou naději. Nerozumím jim.... celý text

Výjimeční lidé 2015, Peter May

Že je to jiný Peter May? No to je přece právě dobře, že nepíše na stejné brdo. A proč srovnávat nesrovnatelné? Vždyť se nedá srovnat ani ostrovní serie s čínskou. Každá je něco úplně jiného. Ani knihy v čínské sérii nejsou přece všechny stejné. Některá je na plný počet hvězdiček, některá na míň. Výjimeční lidé je klasická detektivka, žádný thriller. Pátrání se odvíjí od hledání různých indicií, skládání faktů a vlastně takové mravenčí práce, jak to má v detektivkách být. Mně se kniha líbila a i když znám i lepší detektivky, zůstává pro mne Peter May jedničkou mezi tou invazí autorů různých thrillerů a severských kriminálek.... celý text

Když stromy rostly do nebe 1996, Aida Brumovská

Jak vidí svět okolo sebe dítě? O tom nám v této knížečce vypráví Aida Brumovská. Jsou to vlastně kraťoučké povídky, které spojuje postava malého děvčátka. Jenom v té poslední už je dospělé. Vtipné postřehy malé vypravěčky, toulání a touhy. Něžně uplývající čas. To všechno v téhle knížečce je. Vrátí vás do dětství. Vždyť snad každému dítěti se zdají stromy růst až do nebe. Knížku mám v knihovně mezi těmi, které mohu číst pořád a nikdy mne neomrzí. A poslední povídka mne pokaždé dojme stejně jako poprvé.... celý text

Vidění 2014, Vilma Kadlečková

Při čekání na šestý díl jsem si trochu chtěla oživit to, co jsem četla už dávno. Myslela jsem, že budu jen tak trochu listovat. Nakonec jsem Jantarové oči, Led pod kůží a Pád do temnot přečetla znovu začátkem roku. Teď došlo na Vidění. Zase mě děj knihy pohltil. Četla jsem a neviděla, neslyšela. Mám obavy, že se propadám hlouběji a hlouběji do tenat Össeanů. A to se musím přiznat, že do doby než jsem začala číst Mycelium, mne knihy tohoto druhu nezajímaly. "Nejdůležitější věci se odehrávají vskrytu, protože tím, jak zůstávají utajeny naší mysli, nad námi získávají moc." A teď honem na Hlasy a hvězdy.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Můj třetí komentář k Haně. Nemůžu si pomoct a musím napsat otázku - Jak to, že nikoho z komentujících nezajímá příběh Miry? Všichni pořád píšete jenom o Haně. Já vím, je to silný příběh, ale co ten příběh Miry? Já tedy jsem skoro zničená situací dítěte, které má šťastné dětství, najednou ztratí všechny blízké a skončí u "divné tety".... celý text

Tygřík Vaska 1965, Olga Vasiljevna Perovskaja

Teď o prázdninách se u nás střídají vnoučata. A tak čteme a čteme. Ještě že máme knihovnu dobře zásobenou. Knížky, které si přivezli nemají to kouzlo jako ty naše staré. Tygříka Vasku objevila letos prostřední vnučka. Ve čtení se s těmi staršími střídáme, mladší poslouchají. Sama jsem z příběhů nadšená. Cítím se zase malou holkou, která toužila žít na hájovně a mít kolem sebe spoustu zvířat. Některé příběhy jsem si pamatovala dodnes, ale některé jsem úplně zapomněla. Knížka se čte dobře, skoro jako pohádka. Určitě také díky překladatelce, která vládně krásnou češtinou. A ilustrace Mirko Hanáka, to je něha a krása.... celý text

Řekni vlkům, že jsem doma 2014, Carol Rifka Brunt

Citlivě napsaný příběh o hledání sebe sama, o různých formách lásky a přátelství. O touhách dospívající June. Knihu jsem si půjčila nejen kvůli překrásné obálce, ale i podivnému názvu. Jinak jsem o ní nic nevěděla. Žádné recenze a komentáře nečetla a to bylo dobře. Kniha mne okouzlila. Její pomalu plynoucí děj, popisy lesních toulek a setkáních s Finnem a potom s Tobym. Myslím, že na tenhle příběh budu opravdu dlouho myslet.... celý text

Bible pro děti 1991, Bridget Hadaway

Po letech jsem ji vytáhla z knihovny. A teď nevím co s ní. Vůbec nechápu, jak jsem ji mohla koupit dětem. Určitě jsem ji tenkrát i četla a děti ji brali jako pověsti a pohádky. Ale dneska to nějak nemohu překousnout. Vnoučatům tedy určitě ne. Když budou chtít znát některá jména nebo pojmy, tak ať si to najdou na internetu. .... celý text

Čarovný svět 1955, Marie Majerová

V dětství moje oblíbené pohádky. A ty krásné ilustrace. V téhle knize jsem se poprvé setkala s jménem Karel Svolinský. Dnes je čtu vnučce. Je to hrůza. Skoro se to nedá číst. Malé se sice líbí, ale to jen pro ty ilustrace a proto, že něco vynechám, něco si uzpůsobím. Prostě z toho dělám úplně jiné pohádky. Ještě, že zatím neumí číst. Co mi řekne za dva roky, pokud si to bude pamatovat? A tak z mé oblíbené knihy zůstaly po letech jen oblíbené ilustrace.... celý text

Slepá mapa 2013, Alena Mornštajnová

Moje první kniha od Mornštajnové. Mám ráda příběhy, které se odehrávají na pozadí skutečných událostí. Životní osudy Anny, Alžběty a Anežky jsou tak skutečné, že na tom nezmění nic ani to, kdyby byly vymyšlené. A pokud je jejich příběh příběhem žijících postav, tím lépe. Alena Mornštajnová se řadí k autorům, kteří dokáží používat češtinu v takové šíři a rozmanitosti, že si hned uvědomíte, jak dřív byla většina knih chudá ve výrazových prostředcích. Moc se mně líbí Dcery od Kateřiny Dubské, ale musím říct, že tahle Mornštajnová ještě o chloupek víc. Možná proto, že mně přijde optimističtější. Už si ji zařazuji mezi oblíbené autory a samozřejmě dávám 5*. Ve vlastních seznamech pak do 5*nestačí.... celý text

Chvály jižních Čech 1976, Stanislav Cífka

Nejen básníci, ale i prozaici oslavují v této sbírce zádumčivou krajinu jižních Čech. Krásu rybníků, lesů a hor. Nad jejich slovy někdy teskně a někdy jásavě zpívá mé srdce. V tomto kraji jsem se narodila a jsem šťastná že zde žiji. Možná proto mám tak ráda monolog Petra Voka ze hry Zuzana Vojířová Denně Bohu děkuji a po něm praotci pětilisté růže Vítkovi za to, že mně přisoudili narodit se a žít v této zemi. Mé jižní Čechy! Jsem tu vrostlý všemi kořeny až po pás. Když projíždím lukami, lesy a poli od Krumlova k Soběslavi, od Hradce Jindřichova až tam daleko za Vimperk, cítím, jak denně tu zarůstám hlouběji. Má spanilá jihočeská země, budiž požehnána mezi zeměmi všemi, má jediná! . . . Josef Jelen Jihočeské rybníky Ráno jsou jako kadidelnice V poledne jako zrcadla Navečer jako mísa měsíce na kterou slza upadla Ráno jsou plné ptačích přeletů V poledne prostřené jako stůl Navečer stáhnou mlžnou roletu a mlčí jako spící úl Ráno jsou jako bílé kapličky V poledne nebe doklenou Navečer zapálí všem hromničky Kraj klečí na těch kolenou... celý text

Nad kamenným můstkem 1995, Karel Kuncipál

Útlá knížka veršů je plná lásky a něhy k domovu. Obsahuje však i verše o válečných letech, o Kuncipálových přátelích - básnících. Některé básně jsou jim přímo věnované. Verše doprovodil něžnými ilustracemi Karel Kupka. Básník a ilustrátor nejsou moc známí, ve mně však knížka vyvolává vzpomínky na dobu, kdy jsem oba osobně poznala. Ukázka z básně ČÍM VONÍŚ Voníš mi jarním lesem, heboučkým mechem a mladým vřesem, zelenou loukou a tečkami sedmikrás, potůčkem čistým, z nějž pije konipas, sluníčky blatouchů v mokřině, očima fialek na klíně. nebo kousek z básně Za Vladimírem Stuchlem Jednou když tiché břehy zápasily s řekou času neposednou když prchající laně rozčeřily hladiny mých snění tenkrát tvých veršů zazvonění začal jsem mít rád SRDCEM In memoriam P. Josefa Jílka Zlatonosná perlorodá Otava zpívala mi svoje pradávné písně v proudech tišinách i tůních U kamenného můstku svou mýtickou a baladickou ruku přikládala ke klobouku tajemné Kněží hory a zdravila mě na mých cestách krajinou Přišel jsem a sloužil pokorně díval se srdcem do vašich srdcí radoval se z vaší radosti a štěstí pomáhal nést vaše starosti a strasti Na vás na všechny jsem pak myslel v mých bolestných dnech i v poslední mé chvíli nejkrutější... celý text

Perlový závěs 1988, Ferdinand Stočes

Nesmělí sousedé Na strmý val u Východní brány šplhají listy břečťanu. Tvůj dům je blizoučko od mého domova. Proč tě tak zřídka vídávám? Zelené kaštany u Východní brány sklánějí haluze nad nízké střechy. Jak jen ti říci, že tě mám ráda, když jen tak vzácně přijdeš k nám? Po dlouhé době jsem zase vzala do ruky tyto básně. Mám ráda čínskou poezii, hlavně její něhu a lehkost. Z těchto veršů je však cítím především smutek. Básně jsou krásné, ale když je srovnám se sbírkou Vyznání, na níž jsem již psala komentář dříve, mohu dát jen 3 *. Jednu přidám za něžné ilustrace Dany Stočesové. Ferdinand Stočes knihu věnoval památce Bohumila Mathesia, Jehož přebásnění staré čínské lyriky zatím nikdo nepřekonal. Nevlastním Mathesiovy Zpěvy staré Číny, ale mám jeho přebásněné japonské Verše psané na vodu. Již jsem je vytáhla z knihovny. Komentář dodám brzy.... celý text

Moderní básnické směry 1973, Vítězslav Nezval

Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní, hrál vždycky navečer touž píseň mollovou a ani nerozžal si oheň pobřežní, neb všechny ohně prý tu zhasnou, uplovou. Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách, na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál: hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach? byl tichý Pastevec, či vyděděný Král? Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl pod písní váhavou a jemnou, mollovou . . . A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl: jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou. Karel Hlaváček - Hrál kdosi na hoboj Opravdu mimořádně zdařile uspořádaná antologie před a meziválečné poezie.... celý text

Pohádky z bílého domku 1945, Helena Korejsová

Jsou to takové jiné, zvláštní pohádky. O tom, co se děje v rodině Horových, jak si před praním prádla zpívají šňůry písničku. Ta se líbí kolíčkům a valše. Nebo co si povídají předsíňové dveře s kuchyňskýma. Do toho se mísí povídání o životě rodiny. Moc hezká knížka. Přesto, že dnešní děti žijí úplně jinak, než Tomík a Liduška, knížka se čte dobře. Tak nějak lehce plyne celý děj. Některé výrazy a činnosti jsou sice zastaralé, ale docela mne překvapilo kolik z toho naše vnoučata znala. Náměty pohádek jsou nápadité a děti je začaly využívat jako základ pro své vlastní pohádky. Také já už před lety /a to jsem ještě knihu neznala/ začala vyprávět o tom, jak si na poličce v kuchyni povídají hrnečky. Má to úspěch dodnes. Je vidět, že se dětem líbí jednoduché, možná trochu naivní vyprávěnky i když žijí ve světě nových technologií. Nebo právě proto?... celý text

Dům u jezera 2017, Thomas Harding

Dlouho trvalo, než jsem se do knihy pustila. Pořád ji předbíhaly jiné. Není to román a není to suchá literatura faktu. Je to moc pěkně zpracovaný příběh domu a autorových předků. Kniha má podtitul - Jeden dům, pět rodin a sto let německé historie. Protože jsou zde přehledně zapsány rodokmeny rodin, nemusíte se obávat, že se ztratíte v množství postav. Moc mne čtení bavilo.... celý text