Nočnípták přečtené 912

Ve znamení lilie 1992, Stanislav Vydra

Kniha je sice historií skautingu ve Strakonicích, ale není jen o skautech a pro skauty. I ten, kdo nikdy neskautoval, se z ní dozví mnoho informací. Je vlastně svědectvím o tom, jak se žilo kdysi na malém městě. Pro mne má kniha navíc jakýsi nostalgický nádech, protože jsem autora znala osobně.... celý text

Pražský orloj 1988, Zdeněk Horský

Opět jedna z knih co mne nadchla. Samozřejmě, že nedokážu jako laik pochopit úplně všechno to, co se týká odborné stránky . Dokážu však ocenit um a znalosti našich předků. Také samozřejmě dokonalou práci, kterou na knize odvedl autor. Mnoha skutečnostmi jsem byla překvapena a opravdu se teď na orloj dívám jinýma očima, jak bylo napsáno v předchozím komentáři. Moc zajímavá kniha. Mohu jen doporučit.... celý text

Pravěký člověk 1992, Vratislav Mazák

Chci knihu půjčit vnučce a tak jsem si ji zase honem pročetla, abych mohla odpovídat na otázky. Musím říct, že až tak nadšená jako kdysi nejsem. Pro děti to bude stačit, ale ti starší už budou chtít něco novějšího, protože od doby vydání již došlo k novým poznatkům. Ovšem ilustrace Zdeňka Buriana, myslím, že dokážou nadchnout každého, ať je dítě nebo dospělák. Chtěla jsem dát 4*, ale to bych panu Burianovi nemohla udělat. Dávám 5*.... celý text

Co vyprávěly staré pražské domy 1982, Jan Wenig

Knížka je moc pěkně zpracovaná. Ilustrace dokonalé. A že je poplatná době? Mně to nevadilo. Vždyť která kniha není? Prvně jsem ji četla už dávno a moc jsem si z ní nepamatovala. Teď ale jsem si vzala k ruce plán Prahy a dělala jsem si značky, kam se s vnoučaty podíváme, až zase do Prahy pojedeme.... celý text

Rezinka 1965, Kamila Sojková

Pro mne milá knížka mého dětství. Měla ji půjčenou vnučka a včera ji vrátila. Již dlouho jsem ji neměla v ruce. Tak v ní trochu listuji a najednou zjistím, že čtu. Zase jsem malou holčičkou a smutním nad Rezinkou, která musí na vychování do kláštera.A zase se raduji, když pro ni přijede bratr Pepík. Pohlazení po duši.Přečteno za večer. Krása.... celý text

Všechna tvoje těla 1983, Vladimír Janovic

Krásná milostná lyrika doprovázená něžnými ilustracemi. Místo předmluvy verš od Vladimíra Holana I když mi, lásko, stále unikáš, jsi moje ustavičná přítomnost . . . Děvčátku které se mi narodilo ve snu Jívo rozkvetlá ve spánku bělounká cisterničko všude jsou stopy po tvém opánku když pootevřu víčko Opánek z mléka nočních můr rozplyne se než přejde dvůr Třeba i já se sobě zdám Mou krví bloudí čísi prám... celý text

Můj zlozvyk při čtení 1992, Vratislav Ebr

Tuhle knížečku máme v knihovně už dlouho.Teprve z ní jsem se dozvěděla, jaké jsou moje zlozvyky při čtení. Ale pokud to tedy zlozvyky jsou, tak je máme určitě všichni/teda čtenáři/, aspoň některé. Třeba jako Josef Velčovský, ten říká: "Já mám zlozvyk jenom u dobrých knížek, protože na ostatní nemám sílu. A tím je strach. Strach, že ta knížka brzy skončí. Úměrně s tím, jak se blíží konec, zpomaluji čtení, aby mi vydržela aspoň o něco dýl." Teď jsem zjistila, že Velčovského už cituje Triatlet, tak to tady máme 2x Dalším zlozvykem je čtení za chůze. V dětství čtení pod peřinou při baterce. Nebo, že nevím, kdy přestat/jako Lubomír Brabec/. Spaní s knížkou pod polštářem a usínání, nezhasínání. Michal Suchánek napsal: "Většinou mne čtení pohltí tak, že nejsem schopen vnímat okolní svět tak, jak bych měl. To znamená, (protože čtu poměrně všude a často), že zapomínám vystupovat z dopravních prostředků tam, kde bych měl." I tenhle zlozvyk je můj. No, když se to přihodí v MHD, tak přesednete na opačný směr a vrátíte se. Horší je to ve vlaku, když přejedete a ve směru zpět už nic nejede. Nejvíc se mi líbilo od Ondřeje Neffa: "Já čtu na WC. To i když utíkám, tak něco popadnu a vezmu si to s sebou i kdyby to byla Vlasta." U mne teda manželova Střelecká revue. Proto se docela vyznám v revolverech a koltech. Nejpravdivější je od Františka Nepila: "Při čtení nemám žádný zlozvyk - zlozvyk mám při jídle - čtu!"... celý text

Pohádky pro vlčata 1990, Karel Tomy Neumann

Na tenhle skvost jsem narazila na autobusovém nádraží v Pelhřimově. Vzala jsem si knížku na cestu, že ji vrátím u nás. Nemohla jsem. Místo ní jsem tam dala jinou. Autor si knihu sám ilustroval. Byl učitelem, hudebníkem, malířem, sochařem a skautem. Mám ráda pohádky, ale není pohádka jako pohádka. Tyto jsou jedinečné. Vyprávěné u ohně malým skautíkům - vlčatům. Je v nich humor, nadsázka, tábornický život. I když byly napsané dávno, čtivé jsou i dnes. Jsem ráda, že jsem se s nimi mohla potkat.... celý text

Večer u studny 1974, František Branislav

Milostná Květnových večerů rozhrň tmu, rozhrň ji rukama teplýma, chtěl bych ti říci jen pošeptmu: jak ňadro teplá je jarní tma. Jarní tma hladí nás po dlaních. skloň hlavu až na mé rameno, z tenkého písma těch vlasů tvých chtěl bych číst každičké písmeno. František Branislav - můj oblíbený básník. Však jsem si jeho verše dala na svatební oznámení. Sbírka Večer u studny - to je jedna lyrická báseň krásnější než druhá. Je z nich cítit touha, smutek, láska. Pro mne nejkrásnější z nich je asi Po letech a Věčná touha. I když . . . Možná příště to budou úplně jiné.... celý text

Zpěvník Honzy Vyčítala 1995, Jan Vyčítal

Malá knížečka krásných písniček, které Honza doprovází svými kreslenými vtipy. Písničky - básničky znám všechny od trampských ohňů. Tam je zpívám s kamarády. Doma si je nahlas recituju. Poslední dobou stále častěji Někdy si namlouvám, že vůbec nestárnu když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu pak přijde po špičkách ta chvíle bytelná u nohou zabublá mi říčka Křemelná A zas mám jehličí v podrážkách pohorků nad sebou kočičí mám hřbety pahorků . . . . . atd.... celý text

Dělání 1996, Zdeněk Svěrák

Dospělej není zlej Dospělý je jako ty má jen větší trampoty Bolejí ho klouby nerostou mu houby má starosti rodinné to ty nemáš, to ty ne Dospělej není zlej když, tak jenom některej Je to jen odrostlý dítě mračí se, ale nesní tě Dospělej není zlej klidně si ho pošimrej aby se vesele kouk nechodil světem jak brouk Dospělý je jako ty má jen větší trampoty Je vyššího věku a má delší deku Pod ní sčítá potají Jak mu léta prchají Dospělej není zlej... Jsem moc ráda, že mám knížku v knihovně. Recituju z ní kouzelné verše vnoučatům a ty mně je na oplátku zpívají.... celý text

Ať si holky popláčou 2006, Věra Nosková

Pobavila jsem se. Některé fejetony byly opravdu vtipné, některé méně. Jsem ráda, že jsem tuhle knihu zkusila, když "Přece by nám nelhali" mě moc nezaujala. Noskovou mám ráda. Její "Bereme, co je" a další pokračování, to pro mne byl návrat do mládí. Některé fejetony v této knize jsou též o době, kdy jsme si museli dávat pozor, aby jsme neříkali nahlas to, co si myslíme. Jsem zvědavá jestli i další Noskové knihy budou stejně opravdové a autentické.... celý text

Šumava domovem 2017, Ivo Stehlík

Co napsat o této knize? Vše co mne napadá je již napsáno v komentářích níže. Snad jenom doporučení pro všechny ty, kteří mají rádi Šumavu - bez přečtení této knihy nebude váš názor na diskutovaná témata úplný. Moje nadšení z knihy ještě umocnila beseda s panem Stehlíkem a panem Peckou. Tato kniha zvýšila hromádku na mém nočním stolku. Zde mám knihy, do kterých nahlížím tak často, že nemá cenu je zařadit do knihovny.... celý text

Mléko a med 2017, Rupi Kaur

Mám ji zařazenou mezi knihami,které právě teď čtu.Asi tam bude napořád,protože ji budu číst stále.Od začátku do konce,potom napřeskáčku a pak zase znovu od začátku.Najdete v ní všechno, na co právě pomyslíte.Vždycky si vyberete.Vůbec se neztotožňuji s názorem,že je feministická,jak tady bylo napsáno.Navic mě nějak minul humbuk se kterým bylo očekáváno vydání.O tom jsem se dozvěděla až nyní tady z komentářů.Já prostě nakráčela do knihkupectví,rozhlédla se,vzala do ruky knihu a po přečtení prvních veršů věděla,že si ji odnesu.Smutek,radost,láska,porozumění,moudrost,štěstí.To tam všechno je.Komu se nelíbíla,zkuste ji vzít do ruky znovu a jenom tak lehce nahlédnout a přečíst kousek.Za pár dní to zopakujte a uvidíte co všechno objevíte.... celý text

Z deníku kocoura Modroočka 2009, Josef Kolář

Kniha mého dětství. Měla jsem ji ráda, ale nebyla moje. Půjčovala jsem si ji ze školní knihovny stále dokola určitě tři roky. Moc jsem si ji přála mít v knihovničce, ale asi jsem o tom málo mluvila, protože ji dostal k narozkám bráška. No aspoň byla doma. Potom, už jako vdaná, jsem ji dostala k narozeninám já. Od brášky. Novou, ne tu jeho salátovou. Tak byla knihou dětství našich dětí. Syn se stěhoval i s Modroočkem. A já koupila další. Už je knihou dětství vnoučat. Teď jsme ji dočetli s vnučkou. Pomalu se poohlížím po další, protože tahle se bude také stěhovat a já přece bez ní být nemůžu.... celý text

Osvobozená móda: Emilie Flögeová - módní návrhářka a múza Gustava Klimta 2018, Margret Greiner

To netrpělivé čekání, kdy kniha vyjde. Ač jsem se na ni moc těšila, nezačala jsem ji číst hned po koupi. To je tak, že když je kniha moje, stále ji odsouvám a čtu ty, co musím vrátit. Ani nevím kolikrát jsem ji držela v ruce a zase odložila. Teď už však bylo čekání neúnosné. Kniha o Emilii Flögeové mne nezklamala. Dokonce předčila mé očekávání. Již mnoho let miluji obrazy malíře Klimta. Od teď miluji i jeho múzu Emilii. Knihu jsem přečetla za dva večery/ vlastně spíš noci/. A mohu říct, že odložit čtení na další den byla docela muka. Teď ji začnu číst znova. Hezky pomalu, aby mě neunikl žádný detail. Když jsem čekala na vydání knihy, plánovala jsem ji do výzvy. A ejhle, už tam mám jinou. No měnit už to nebudu/Raději zešílet v divočině se mně také líbila/,ale musím ji opravdu moc doporučit. Já vím, že je to o různých chutích a pocitech, každému se nemusí líbit to co mně. Já jsem ovšem tak moc nadšená že jsem vám to musela sdělit.... celý text

Diogenés v sudu a dalších dvacet známých příběhů z doby dávné a nejdávnější 1985, Hana Doskočilová

Až po přečtení Diogéna se stal z našeho syna čtenář. Do té doby pro něj čtení bylo skoro jako trest. Dneska má Diogéna ve své knihovničce jeho dcera a moc si jej považuje. No a já si nedávno koupila v antíku jednoho pro sebe. Jestli ho teda ne mně nevyloudí druhá vnučka nebo vnuk. Přečetla jsem ho s velikou radostí. Opravdu to je knížka nejen pro děti. Zkuste si ji přečíst také a uvidíte, že se vám bude líbit. Ilustrace jsou tak vtipné jak napsala Vidlička.... celý text

Smích a písně Montmartru 1982, Tomáš Vondrovic

Je tady všechno - písně, próza, kresby, aforismy a staré fotografie Montmartru z přelomu 19. a 20. století. Každý si vybere co se mu líbí. Mně se líbilo všechno, takže jsem nedokázala vybrat něco na ukázku.... celý text

Trvalé bydliště Praha 1986, Ivo Šmoldas

Jan Pilař Já se tě Praho učil znát Já se tě Praho učil znát z těch malostranských příběhů kdy chlapec strkal pod kabát ruce ozáblé od sněhu Postávám často kde on stál když hudba kouzlit přestala a cítím oheň který hřál když přešla láska nestálá Ty uličky ty lucerny ta poetická zákoutí jednou vám bude nevěrný a dívčí srdce zarmoutí Víc nežli povrch lyrický bude ho lákat hloubka ženy Noc rozšlapává housličky které už byly rozladěny Po zastavení tolika křížovou cestu procházím s kulhavým stínem básníka Praho tvým malostranským podloubím nebo Vítězslav Nezval Starosvětská Když hledím za letního ticha na punčošky plynových hořáků, odpusťte, Antoníne Dvořáku, že myslím na Vás nebo na Fibicha. Jde Arbes s Vrchlickým a nepospíchá, hle, Burian, král zpěváků, dnes pije pivo z tupláků, žel Antonína Sovu trápí mícha. Já všecky v duchu vídám vás, slyším váš smích, váš známý hlas, vidím váš klobouk, jehož stříška je skoro vždycky široká -- a dere se mi slza do oka, když vás tak vidím sedět u Ježíška. Zase jsem neodolala a místo komentáře napsala dvě básně, aby jste se mohli také pokochat jako já.... celý text

Poklady našeho kraje 1994, Anna Zubrová

Slánský kraj je pro mne neznámý. Pověsti v této knize jsou moc pěkné, vzbudily ve mně touhu projít krajinu okolo Slaného. Již plánuji, kdy poznám místa z těchto pověstí.... celý text