Norri
přečtené 561
Tomb Raider: Archivy S.4
2018,
Dan Jurgens
Také čtvrtý svazek obsahuje příběhy dobré i špatné. Sešity které mě nadchly a sešity které mi vadily. S odstupem pár dnů vzpomínám spíše na ty povedené věci, takže dobrý :-)... celý text
Liga výjimečných
2002,
Alan Moore
Musím smutně konstatovat, že nemám klasiku tak dobře načtenou, jak bych potřeboval. Naštěstí znám přítele Googla... Liga výjimečných (TLOEG) je dobrý komiks. Umě splétá do příběhu známé postavy a jména. Zřejmě každé jméno v knize je referencí jinam. Ať už na klasiku anebo třeba na historický erotický časopis. Co se týká samotného příběhu, ten zase tak extra není. Genialita TLOEG je skrývá v detailech a v dnešní době nečekané politické nekorektnosti. Silná je také kresba, ale i ta je zvláštní. Její kvalita osciluje od blbě a naivně nakreslených postav ke geniálním kompozicím a pěkným portrétům. Zapomenout se u této knihy nesmí na bonusy, které vlastně ani bonusy nejsou a cíleně dokreslují atmosféru. Hodně mě bavilo, jak Moore celý ten příběh plný masakrů a drog adresuje v poznámkách a komentářích dětem. Třeba bludiště pro děti od pěti let, ve kterém mají pomoci panu Quatermainovi najít drogy! :-) Je potřeba zmínit také překlad, ve kterém pánové Janiš a Podaný opravdu vyhráli a dokázali zachovat jak verše, tak i atmosféru starého textu. Ukrutně mě nebavila předlouhá povídka na konci knihy - blbě se četla a dvakrát jsem u ní usnul...... celý text
Liga výjimečných II
2004,
Alan Moore
Druhý díl je jiný, než ten první. Pořád kombinuje příběhy a postavy řady jiných děl, ale už ne v takové míře, jako v první kniha. Pro čtenáře, který “nemá načteno”, je druhý díl jednodušeji čitelný. První díl byl opravdu takové propletené klubko známých jmen a odkazů, bez jejichž znalosti čtenář nemohl docenit hravost toho díla. Druhý díl čtenáře tolik nezahlcuje a více se soustředí na vyprávění příběhu. Je zde větší prostor se s jednotlivými členy lépe seznámit a oblíbit si je. Je to epičtější, romantičtější a možná že i humornější. Ale také je to cenzurované, co se sprostých slov týče. Opravdu je potřeba vyhvězdičkovat sprostá slova v komiksu, ve kterém se otevřeně souloží a ve kterém Hyde brutálně znásilní neviditelného muže? :-) Kresba je opět super. Cestovatelský Almanach na konci knihy je až příliš dlouhý a v určité chvíli jsem si řekl, že pro mě nemá význam, abych to celé četl. Vyhledal jsem si pak už jenom Česko, ve kterém byly jenom smyšlené názvy měst....... celý text
Nemo: Srdce z ledu
2018,
Alan Moore
První, co mě po otevření knihy překvapilo, byl použitý papír. Tak tlustý a pevný křídový papír se tak často nevidí. Druhým překvapení, a musím říct že ne příjemným, je fakt, že se to vůbec nepodobá Lize výjimečných. To do značné míry ovlivnilo můj zážitek v prvního lovecraftovského příběhu “Srdce z ledu”. Zpětně, s ohledem k pojetí celé knihy, už ho vnímám jinak, ale i tak mi připadá nejslabší z celé knihy. Možná i kvůli psychologické rovině celého příběhu, kdy se dcera snaží vyrovnat svému otci. Druhý příběh “Berlínská růže” je dieselpunkový příběh z alternativního nacistického Berlína. Kevin O'Neill má evidentně rád kresbu technických udělátek a technologií a tady si to musel vyloženě užívat. Občas mi zde neseděla kresba postav, ale to je malý subjektivní detail. Příběh je fajn, ale radost mi vůbec neudělaly německé bubliny. Sice je fajn, že je to v souladu s originálem, ale i přes můj zápas s Google Translátorem, bohužel prohraný, mi možná utekly podstatné věci. Třetí příběh “Řeka duchů” je můj nejoblíbenější. Rozmrzelá stará bába, dinosauři a kybernetické prsatice. Co více si přát? Jednoznačně nejzábavnější příběh celé knihy a zřejmě nejsrovnatelnější s Ligou výjimečných. V obou knihách Ligy výjimečných jsem si stěžoval na textové části knih - na povídku i na cestovatelský almanach. Tady naopak musím textové části mezi jednotlivými příběhy vyzdvinout. Mají podobu reportáží, jsou zábavné, skvěle spojují příběhy a úspěšně překlenují delší časové období mezi nimi.... celý text
Puberta a emoce
2018,
Petr Měrka
odpad!
To jsem se jednou nechal zlákat pěknou tvářičkou na obálce a označením 18+. Což o to, porno či erotika to je. Asi… Je to zřejmě alegorie. Puberta a Emoce jsou zosobněny do dvou holek a možná to má představovat náladovost a nadrženost těch dvou? Těžko říct. Ze začátku ještě máte naději, že to celé bude mít nějaký smysl, ale to vás brzy přejde. Je to sled nápadů a představ, které možná dávají smysl, když se čtenář zfetuje, ale střízlivý člověk nemá šanci. Sekají se “chuje”, trhají koule, dloubou se oči a hovna se vydávají za umění. Hodně se fetuje a podřezávají se žíly. Celkově je vyprávění dost ostřesné. Jako by Měrka své nápady jenom zapisoval do sešitu a ten pak bez jakýchkoliv úprav dal Bednárovi, aby to nakreslil. Vyprávění je nesmyslné, nahodilé. Naprosto nelogicky to skáče od jednoho nesmyslu k jinému bez jakéhokoliv přechodu. Kresba taky za moc nestojí. U pár obrázků se zdá, že by snad Bednár mohl být schopný nakreslit něco pěkného, ale tady to moc nehledejte. Vlastně se mu v případě tohoto scénáře ani nedivím, že se moc nesnažil. Je to bezbřehá pi*ovina a nechápu, kdo mohl do vydání investovat nějaké peníze. K dočtení jsem se musel přemlouvat. Je to asi poprvé, co tady něco hodnotím jako ODPAD. Teď mě omluvte, jdu si oči vypláchnout Savem...... celý text
Pod dekou
2005,
Craig Thompson
Název Pod dekou se neodkazuje k postelovým scénám, jak by se mohlo zdát. Román Pod dekou je v podstatě velmi cudný. Odkazuje se ke všemu, co nás tíží jako příliš těžká a zatuchlá peřina. Je to o tom, co nás dusí jak tlustá sněhová pokrývka, která na jaře roztaje a všechno, co pod ní bylo pohřbené, se může znovu nadechnout. Je to o náboženských dogmatech, které tíží lidskou duši a brání jí ve svobodném rozletu. Kniha Pod dekou je Thompsonův coming-out, osobní revolta proti křesťanství a kritika slepé důvěry ve slovo Boží. Thompson skvěle popisuje, co všechno ovlivňuje dětskou psychiku, jak fundamentální křesťanství vytváří traumata a hlavně skvěle popsal emoce prvních lásek.... celý text
Sága 8
2018,
Brian K. Vaughan
Po tragickém konci v sedmém díle se osmička překvapivě nenese v tak truchlivém duchu, jak by se dalo čekat. Osmý díl navíc uzavírá delší dějový celek, což je docela překvapivé, protože od oznámené autorské pauzy nás dělí ještě jedna kniha. Nepřestává mě překvapovat, jak Sága stále dokáže držet vysoko nastavenou laťku.... celý text
Batman: Můj Temný princ
2018,
Enrico Marini
Příběh o princezně, kterou unesl psychopatický drak. Ona ale nečeká na jasného prince na bílém koni, ale na drsného temného rytíře. Marini je skvělý vypravěč a skvělý malíř. Příběh svého Batmana vypráví mistrovským způsobem. Hodně tomu pomáhá to, jak pracuje s panely. Nemá je divoce rozmístěné po stránce, ani jejich motivy z panelů nevystupují a nepřesahují do jiných panelů. V tom je celkem konzervativní. Ale do větších, širších záběrů občas vloží malý detail, který celou scénu a situaci dokonale podtrhne. Co se týká kresby, tak tam není co kritizovat. Kresba je skvělá a Marini dokonale využívá ruční malby ke zvýraznění detailů i k vytvoření atmosféry. Na závěr ještě dodám, že jeho Joker a Harley jsou zatraceně cool.... celý text
Dallas
2018,
Gerard Way
Dallas je skvělým pokračováním geniálního prvního dílu, ale zároveň je trošku jiný. A není se čemu divit. Začátek s momentem překvapení je vždy jen jeden a bývá zatraceně těžké na něj navázat. Pokračovat tak, aby se autor neopakoval a celý vesmír někam posunul. To Gerardu Wayovi povedlo dokonale. V doslovu Gerard píše, že příběh Dallasu začal vymýšlet až po obdržení Eisnerovy ceny za Apokalyptickou suitu. Odrazový můstek pro Dallas si ale připravil už během suity. Dokazuje to, jak moc měl dopředu vymyšlený celý vesmír a to je obrovský příslib do budoucna. Vždyť v tomto vesmíru je toho ještě tolik co vyprávět! Pro mě patří Umbrella Academy k tomu nejlepšímu, co u nás momentálně vychází.... celý text
Když blesk udeří dvakrát
2018,
Joshua Williamson
Pro Flashovy příběhy asi nejsem ta správná cílovka. Nejspíše mi vadí to, jakým způsobem jsou vyprávěny. Barry Allen je sice policejní forenzní technik, ale veškeré jeho vyšetřování se většinou scvrkne maximálně na stručné konstatování výsledků z laborky. Většina děje se pak soustředí na filozofování o zdroji rychlosti a o jeho možnostech, chování, povaze a důsledcích. Pořád dokola jenom o zdroji rychlosti a o tom co bylo a co mohlo být. Plus spousta minulých a alternativních flashů a jejich parťáků. Ale k příběhu “Když blesk udeří dvakrát” - není úplně špatný a přečetl jsem ho na jeden zátah, aniž bych u toho usnul. Děj se neustále posouvá kupředu a udržuje si čtenářovu pozornost a zájem. Škoda, že se tam víc nerozběhla romantická linka a že tam nebylo více z Barryho civilního života. V knize se střídají dva styly kresby a ač bych měl oběma co vytknout, tak se mi oba ve výsledku docela líbily.... celý text
Já jsem Gotham
2018,
Scott Snyder
Perfektní! Po Wonder Woman a Flashovi byla radost číst tohle. Dobrý scénář, dobrá zápletka, fajní protivníci. Kresba je fakt parádní. Snad jenom to s tím letadlem bylo od začátku do konce debilní.... celý text
Chlupatý a nebezpečný
2017,
Skottie Young
Mega zábavná jízda s parádní kresbou. Rozhodně doporučuju!
Třetí zákon 3 a 4
2017,
Xavier Dorison
Třetí zákon ve své druhé půli nabírá spád a končí v epickém finále. Skvělý příběh a parádní kresba.
Třetí zákon 1 a 2
2017,
Xavier Dorison
Temný příběh ze středověku s hutnou atmosféru, ve kterém není prostor pro humor. Místy mě překvapilo velké množství bublin a textových rámečků rozdělených do spousty malých panelů. Navíc v ději a hlavně ve vyprávěních figuruje velké množství postav a není úplně jednoduché se v tom orientovat. Několikrát jsem při čtení musel listovat zpátky, abych zkontroloval nějaké jméno nebo název místa. Práce s panely je v podstatě téměř stejná jako v předchozích Modrých Crwích. Alex Alice pracuje hodně se stíny a dokáže potěšit krásnou dynamikou v akci. Z komiksu je patrné, že Alex k vybarvování nepoužívá počítač, ale pěkně postaru štětec a barvy. Na výsledné atmosféře je to znát.... celý text
Okko: Cyklus vody
2017,
Hub (p)
Okko není tak hravý jako Ekhö. Není tam to neustálé vzájemné popichování a erotické harašení. Ani tam nepobíhají roztomilé chlupaté potvůrky. Okko má hutnou atmosféru středověkého světa s příchutí tajemného a krutého zla, za kterým se Okkova záchránná výprava žene. Okko nevypráví příběh, který by vám v hlavě zanechal otázky, nad kterými budete ještě několik dnů přemýšlet. Ani nepřináší žádné morální ponaučení. Je to prostě jen příběh, který vás chce pobavit a to mu jde skvěle. Je to příběh o hrdinství, o kodexu Bušido a o zabíjení démonů. Navíc zachycuje alternativní středověké Japonsko tak, jak si ho my Středoevropané rádi představujeme. Kresba je detailní a precizní. Hubovi Japonci vypadají jako Japonci a jeho západy slunce, s pobřežími plnými japonských dřevěných domů, paláců a pokroucených japonských borovic, jsou krásně kýčovité.... celý text