Omnibus
přečtené 55
Reg Dolls: Dejchej nebo se udus
2023,
Lenka Limberk
Nevěřím, že jde o prvotinu. Podle úžasně lehké a vypsané ruky, schopnosti charakterizovat postavy a situace jen pár jedinečnými slovními spojeními je zcela zjevné, že autorka už toho napsala spousty. Pokud ne v tomto životě, tak v některém ze svých dřívějších určitě. Hlavně je to však kniha, u které jsem co chvíli přestával číst... protože v tu chvíli natolik ťala do živého, že jsem se z jejích stránek zatoulal pryč, do mechové krajiny i černého lesa mých vlastních vzpomínek, do světa nedospělých snů i do postelí již dospělých, ale nezralých lásek. Do pekla závislostí, bolestivých vítězství i radostných proher, vedoucích k usmíření. A najednou slyším svou ženu: "Co se děje, miláčku? Už půl hodiny jsem tě neviděla otočit stránku." Jak říkám, co chvíli zásek, až na dřeň. Aby taky ne, když je v tom pořádný kus srdce. Napsáno věčně mladou holkou, co má už sakra odžito, ale stále doufá. Zašitá v hadrové panence, řádící na koncertech či v knajpách mezi rockery, neklidně se vrtící na růžových obláčcích i spokojeně chrnící nahá v trní. Kus její duše, na stránky knížky z vlastního nitra vyvržený, lehce vonící po vanilce romantické lásky a silně čpící potem smrtelného strachu ze samoty, mísícího se s nasládlým pachem mrtvoly rozkládajícího se manželství. Broučci hrobaříčci se radují a já s nimi. Nakonec na jaře na každém hrobě rozkvetou kytky. Plíce musí dýchat, duše doufat. DOUFEJ NEBO SE UDUS. Zaslouží plnou rockerskou palbu pěti hvězdiček.... celý text
Laskavé bohyně
2008,
Jonathan Littell
Popisování všech hrůz a zvěrstev druhé světové války očima slabého, amorálního člověka, bez jakéhokoli mravního kodexu, pouze vlečeného dějinnými událostmi a to i ve chvílích, kdy je sám v hierarchii zrůdné mašinérie na nějakém důležitém postu. Proboha, co mi takovýto příběh má dát? Bez jakékoli katarze a s přehnaně zdůrazňovanou homosexuální tematikou, zbytečně a samoúčelně podsouvanou většině postav, které náš „hrdina“ potkává. Příběh o člověku s nemocnou duší a jeho nihilistickém pohledu na svět. Pro mě naprosto zbytečná kniha. Alespoň dvě hvězdy uděluji proto, že pro člověka, který nic podobného dosud nečetl a hrůzy fašismu jsou pro něj jen pár polozapomenutých čísel a strohých fakt, může být snad, z hlediska informací, přínosem.... celý text
Muž, který pozoroval noční vlaky
1973,
Georges Simenon
Kdysi dávno, ve svém ranném mládí, jsem se připravoval utéct z domova a skrývat se po lesích... Ve své nasranosti na celý svět, toho tam nahoře nevyjímaje, za to, co mi provedl, jsem si pohrával i s myšlenkou živit se rozličnými nekalými způsoby. Teď si nedělám pr*el. A byl jsem sakra přesvědčený, že na to mám... Dva osudově silné zážitky změnily můj názor. Kniha Georgese Simenona „Muž, který pozoroval noční vlaky“ a Vláčilův snímek "Stín kapradiny". Z obou, z knihy i z filmu, přímo sálá nicota, až fyzicky nesnesitelná bezvýchodnost cesty, na které se člověk může ocitnout po svém vědomém vykročení na šikmou plochu. Celá ta bezedná hrůza definitivnosti konce cesty životem. Toho, že člověk se vlastní vinou dostal do slepé uličky a cesta zpět už není.... celý text
