Osice přečtené 930

Zuzanka na prázdninách 2005, Jan Machač

Kniha obsahuje 3 příběhy. Zuzanka tráví prázdniny u moře, na horách a u řeky. A pokaždé zažije nějaké zajímavé dobrodružství:-) Osobně se mi nejvíc líbil příběh z hor, protože tam bych nejradši trávila prázdniny já. „ - To je prima, že jsme tu, - volala Zuzanka a hrnula se z auta. Dala pusu Kláře a užasle se rozhlížela. Tak vysoké hory, jaké se tyčily kolem, ještě neviděla. Není divu, v Alpách byla poprvé. - Je tu krásně, viď, - usmívala se Klára. A spokojený byl i Ňufka, protože si už taky našel dva kamarády, bernardýny Bena a Dona.“ Pobavili nás Ňufkovo trable s vodou. V každém příběhu nějaké zažil:-) … Barunku kniha inspirovala k její oblíbené hře na někoho. Ona byla Zuzanka a já … ach ano, já byla Ňufka. Vydrželo jí to celé odpoledne. Také jsme byli u vody, tak se to tematicky krásně hodilo:-) … Díky knize jsme narazili i na to, že pejsci nemají zatahovací drápky, povídali jsme si o tom, k čemu slouží na moři majáky, dceru zaskočilo, že strážce majáku vypadal jako „starý mořský vlk“ a přemýšleli jsme o důvodech, proč má hajný ochočeného srnečka. … Určitě se Zuzankou zažijeme ještě další dobrodružství. Ale až po návštěvě knihovny:-)... celý text

Zuzanka u strejdy Fandy 1992, Joëlle Barnabé-Dauvister

Zuzanka je naší novou literární kamarádkou. A novým čtyřnohým kamarádem je samozřejmě pejsek Ňufka. Díky této knize jsme se s nimi podívali na venkov za strejdou Fandou. Užívali jsme si pohodu, které prožívá dítě na statku. Byli jsme obklopeni malým i velkým zvířectvem, jezdili na poníkovi, navštívili trh a vyrazili na procházku. Prostě ideální prázdniny:-)... celý text

Havran Nezbeda: Všechno je moje! 2016, Nele Moost

Originální a netradiční příběh o malém havranovi Nezbedovi, který prostě musí všechno mít. Všichni ho znají a tak si své věci hlídají, jenže Nezbeda má v zásobě nejrůznější triky, jak dosáhnout svého. A jsou to triky rozmanité. Na divočáka zabere rozptýlení pozornosti, na sovu falešná chvála, zajíci stačí vyhrožovat… Zajímá vás, jak obelstil Nezbeda lišku, ovečku, vlka, veverku, jezevce a medvěda? No, tak si knížku přečtěte:-) Knížka nemá zatím moc vysoké hodnocení. Holt není „správně“ výchovná. A to se mi na ní právě líbí. Havran se nechová hezky. Neváhá použít nejšpinavější metody, aby dosáhl svého. V této části je kniha velmi názorná a poskytuje vlastně návod k tomu, jak získat vychytrale cizí věc. Oceňuji, že jsou jednotlivé metody nazývány pravým jménem. … Na příběh se dá ale dívat i z jiného úhlu. Věci nám štěstí nezaručí. Čím víc věcí máme, tím se o ně víc strachujeme a svazuje nás to. Připomněla se mi lidová říkanka: Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se, kam co schová. Směle lehne, směle vstane, žádný mu nic neukradne. Věci nás šťastnými učiní jen dočasně, mnohem důležitější jsou kamarádi. … Tohle poselství je pro mne mnohem důležitější, než mravokárný návod, který by kniha mohla obsahovat. … A to ani nemluvím o ilustracích, které jsou fantastické:-) Za mě za pět bez debat a doporučení. Knížka mi připomněla oblíbenou větu mého synovce (2 roky). Ať má v ruce cokoliv, tak neopomene poznamenat: „To je moje.“:-)... celý text

Medvídek Pú - Proč musí pršet 2008, Walt Disney

Dobrá otázka:-) Kap, kap, kap. Nebojte, obyvatelé Stokorcového lesa pomohou dětem najít odpověď. Příběh je pěkně vystavěn, postupně zjišťují malí čtenáři, proč je deště zapotřebí, ale i to, jaké radovánky si můžeme díky dešťové vodě užít. Kap, kap, kap. … Konec je krásný jako slunečný den:-) Za samotným příběhem je návod, jak si doma můžeme vytvořit svůj vlastní deštík. Stačí k tomu sklenice, potravinová fólie, gumička, voda a lednice:-) Zítra s dětmi vyzkoušíme. Kap, kap, kap. Hvězdičku strhávám za špatně nakreslenou duhu. U knihy, která si klade za cíl vzdělávat, se podle mého jedná o velkou chybu. Škoda, protože jinak se mi kniha líbí moc. ... Arnoštův (21 měsíců) dnešní objev v knihovně. Už se nemůžu dočkat toho, až mi i on položí nějakou všetečnou otázku.... celý text

Cizinec 2005, Albert Camus

Vraceli jsme se z výletu (Vlčí stezka a řeka Vydra), děti spaly v autě, zastavili jsme ve Zdíkově, manžel šel do obchodu a já využila chvilky na rozečtení nové knihy. Byl jím Cizinec od A. Camuse. Manžel byl v momentě zpátky, ale já už věděla, že jsem kápla na knihu podle mého gusta. "Otočil jsem si židli, jak jsem to viděl u trafikanta, poněvadž mi to připadalo pohodlnější. Vykouřil jsem dvě cigarety a z pokoje jsem si přinesl kousek čokolády a snědl ji u okna. Zanedlouho se nebe zatáhlo a já čekal, že z toho bude letní bouřka. Přesto se zas pomalu vyjasnilo. Jenomže mračna, než odtáhla, spustila na dlažbu jakoby závdavek deště, a ulice tím trošku zešeřela. Díval jsem se dlouho na nebe." (…) "Zavřel jsem okna, a jak jsem se vracel do pokoje, zahlédl jsem v zrcadle roh stolu a na něm pod lihovou lampou leželo pár krajíčků chleba. Myslel jsem na to, že neděle je pokaždé tak ucouraná, že maminka je po smrti, že zítra jdu zas do práce a že se zkrátka a dobře nic nezměnilo." Cizinec mě bavil z několika důvodů. 1) Věcnost, se kterou popisuje hlavní hrdina události, je neobvyklá. Takhle oproštěné vyprávění o pocity jsem nečekala. 2) Hlavní postavu je těžké si oblíbit, přesto jsem v jistých chvílích k panu Meursaultemu pociťovala pochopení. Má velmi zvláštní povahu, je mu lhostejné, co se s ním bude dít, je o něco požádán, udělá to, je lhostejný ke svému okolí, i k těm nejbližším, nepohne s ním ani smrt matky, víc řeší, jak dlouho mu potrvá cesta, své činy nepodrobuje kritice, svůj život spíše zvenčí pozoruje, než prožívá, lítost mu nic neříká, přesto pro mne není snadné ho jako člověka odsoudit. 3) Zachycení atmosféry (vedro v Alžíru, popis návštěv ve vězení, atd.) Při čtení na mne dotírala otázka „Můžeme skutečně poznat člověka a jeho nitro podle jeho chování?“ Autor nic nepodsouvá, nemoralizuje, nechává čtenáře, ať si sám rozhodne. Spíš ukazuje, jak může být chování člověka interpretováno. Moje první setkání s existenciálním románem. A musím říct, že to bylo setkání čtenářsky velmi příjemné:-) „Jste mladý a já se domnívám, že by vám takový život vyhovoval.“ Řekl jsem, že ano, ale že mi na tom v podstatě nezáleží. Nato mi tedy položil otázku, zdali nemám vůbec žádný zájem o změnu ve svém životě. Odpověděl jsem, že člověk svůj život stejně nikdy nezmění, že beztoho je koneckonců jeden jak druhý a že ten můj mi zatím není ani dost málo proti mysli. Šéf se rázem zatvářil znechuceně, řekl, že nikdy neodpovídám na otázky přímo, že mi chybí ctižádost a to že je pro obchod pohroma. Vrátil jsem se zas ke své práci. Byl bych ho radši nedráždil, ale neviděl jsem žádný důvod, proč bych měl svůj život měnit." Ke Camusovi mne nasměrovala J. C. Oates knihou Nesvaté lásky. Tímto jí děkuji a doporučuji dále:-) PS. Nejsem příznivcem trestu smrti a nebyl jím ani A. Camus.... celý text

Leopardi Franze Kafky 2002, Moacyr Scliar

„Leopardi vtrhnou do chrámu a vychlemtají až do dna obsah obětních nádob; to se neustále opakuje; posléze to lze předvídat a stane se to součást obřadu.“ (Franz Kafka) Leopardy jsem objevila u manželových rodičů v knihovničce. Okamžitě mne zaujalo jméno Franze Kafky. Přiznávám, trochu mě zklamalo, že není autorem knihy, ale stejně jsem si ji odnesla domů s tím, že si ji výhledově někdy přečtu. O pár dní později jsme odjížděli na Šumavu a já ji přibalila s sebou. Je slaboučká, tak nezabrala moc místa:-) … Když děti usnuly a moje rodiče vytuhli u televize, ztlumila jsem zvuk a měla konečně klid na čtení. Je 1. světová válka a do Prahy přijíždí Myšák, židovský stoupenec L. N. Trockého. Zavedlo ho tam jedno tajné poslání, jehož splnění zkomplikovala ztráta potřebných pokynů. Jak se Myšák s úkolem v nezáviděníhodné situaci vyrovná? Bavila jsem se opravdu náramně:-D Kromě toho jsem si rozšířila obzory. M. Scliar mi umožnil odlišný pohled do židovského světa. Dosud jsem se setkávala s příběhy Židů z období 2. světové války. Žid jako komunistický revolucionář je pro mne v beletrii osvěžujícím prvkem. Taktéž literární setkání s osobou Franze Kafky mne velmi bavilo. Autor toho o něm na těch pár stránkách dokázal sdělit docela hodně. Úplně jsem ho v tom malinkém stroze vybaveném bytě ve Zlaté uličce viděla. „Zdálo se mu, že ho všichni pozorují a šeptají si: tamhle je Trockého člověk, má před sebou nebezpečné poslání. Zvlášť ho znepokojoval obtloustlý muž s tmavými brýlemi, který seděl poblíž. Proč má tmavé brýle? Určitě je to ruský nebo německý špion. Muž s kamennou tváří, ustavičně obrácenou k němu, se ani nepohnul. Nervózní Myšák už málem přešel do jiného vagonu, ale asi sto kilometrů od Prahy vlak zastavil. Muž vstal, uchopil hůl a s pomocí nějaké ženy nejistě vyšel po chodbičce ven. Byl to slepec.“ (s. 29) Jako první zde uděluji pětihvězdičkové hodnocení. A nelituji ani jedné hvězdičky:-) Tato kniha by se mi nebýt náhody nedostala určitě nikdy do mého čtenářského zorného pole. Náhodě pomohlo i to, že můj tchán má na svědomí knižní sazbu této knihy:-) … Doporučuji. … A já zapátrám po dalších knihách tohoto brazilského spisovatele.... celý text

Tokyo Story 2020, Tereza Macková

Právě jsem dočítala knihu o jednom prapodivném japonském manželském páru (Klíč, D. Tanizaki), když Mibaf zveřejnil svůj komentář k této knize. Řekla jsem si, proč ještě chvilku v Japonsku nezůstat:-) „Jdeš pozdě,“ pronesl obyčejně Katsu s ledovým výrazem. „Jen o pár minut.“ „Když přijdeš pozdě na vlak, byť jen o pár minut, ujede ti.“ „Ty ale nejsi vlak.“ „Kde bereš tu jistotu, že na tebe budu vždycky čekat?“ Nenáročné čtení, které jsem si užila, ale na které brzy zapomenu. Byly momenty, kdy jsem se musela pousmát. Velmi předvídatelné s dějovými zvraty, které jsou typické pro romantické knihy:-) Škoda, že nebylo v textu víc japonštiny. Zajímalo by mě, jak by kniha vyzněla, kdyby ji psal japonský spisovatel. Mohla by z ní být povedená manga. A nemohla jsem si nepřipomenout bláznivý japonský seriál Nodame Cantabile. Také se v něm hraje na klavír a část děje se odehrává v Praze:-) A teď jsem dostala chuť na ramen. Japonský nemáme, ale korejských máme spoustu… (すみません, můj komentář asi nedává moc smysl.)... celý text

Sofie, víla safírového kamene 2010, Daisy Meadows

Pomněnka, modrá víla 2008, Daisy Meadows

Klíč 2011, Džuničiró Tanizaki

Český překlad se mi sehnat nepodařilo, tak jsem šla do anglického překladu:-) Velmi čtivá kniha, která nutí k zamyšlení. Co je klíčem ke spokojenému manželství? Zajímavá psychologická sonda do duší dvou lidí, kteří jsou nám kulturně na hony vzdálení. „My husband may write and think what he pleases, and I´ll do the same. This year I´m beginning a diary of my own. Someone like me, someone who doesn´t open her heart to others, needs to talk to herself, at least. But I won´t make the mistake of letting him suspect what I´m up to. I´ve decided to wait until he goes out before I write, and to hide book in a certain place that he´ll never think of. In fact, one reason why keeping a diary appeals to me is that although I know exactly where to find his, he won´t even realize I have one. That gives me a delicious sense of superiority.” Celá kniha je vystavěna na deníkových zápisech jednoho japonského manželského páru. Odehrává se v 50. letech minulého století. Hlavní aktéři se potýkají s neschopností otevřeně si promluvit o svých sexuálních touhách, ale nejen o nich. Celkově jsou s komunikací na štíru. Deníku se svěří mnohé. Třeba by stačilo přečíst si deník toho druhého. … Nejdřív jsem si myslela, že se mi dostal do ruky „typický“ erotický román, ale naštěstí se Tanizaki obešel bez detailních obscénních popisů. Nejvíc jsem si užívala momenty manželské dynamiky. Co všechno zůstalo nevyřčené, pocity manželů, jejich podivná praktika, díky které nachází uspokojení, podivná role Kimury a jejich dcery Toshiko mi nejvíc vrtala hlavou. Opravdu prazvláštní manželství. … Škoda, že nejsou k dispozici také pohledy z perspektivy dvou hlavních vedlejších postav (Toshiko a Kimura). Závěr mě docela překvapil. Přečíst nebo nepřečíst, to je oč tu běží:-)... celý text

Bílý tygr 2013, Lenka Rožnovská

Tuhle knížku je strašně snadné odsoudit a označit nálepkou pro děti nevhodná. Ano, i mně ze začátku běželo hlavou, že chování tygří matky Tary je kruté, jenže příroda je taková. Krutá a krásná zároveň. Bílý tygr nemá ve volné přírodě velkou šanci na přežití, chovaní jsou pouze v zajetí. S Barunkou (4 roky) jsme knížku přečetly a pak jsme dohledávaly, jak je to s bílými tygry ve skutečnosti a povídaly jsme si dlouho o tom, proč chtěla Tara bílého tygříka zabít. Také jsme probíraly, jak loví tygři, vlci a lvi. … Chápu, že si někdo myslí, že tato témata nejsou pro děti vhodná, ale osobně mám zkušenost, že děti jsou velmi otevřené a dokážou pochopit spoustu věcí. Tabuizací je do budoucna vystavujeme mnohem větším šokům. Jsem ráda, že takovéto knihy vznikají. Bílého tygra je vhodné číst v době, kdy máte čas s dítětem danou tématiku citlivě probrat. Jako knihu před spaním bych ji radši nevolila… Poetický jazyk, krásné ilustrace od I. Autratové a jedna těžká životní volba.... celý text

Fantastický pan Lišák 2018, Roald Dahl

Četla jsem podruhé. A poprvé se čtyčletou dcerou. Manžel nám pořídil set Dahlových knih a Barunka šáhla nejdřív po Lišákovi. Příběh je kraťoučký. Rodina Lišáků žije poblíž tří farmářů, a proto nemá o jídlo nouzi. „Každý večer, hned jak se setmělo, říkával pan Lišák paní Lišákové: „No, drahoušku, co to bude tentokrát? Kulaťoučká slepička od Soudka? Kachnička nebo husička od Suka? Nebo pěkný krocan od Stýbla?“ Není se co divit, že farmářům jednoho dne dojde trpělivost a rozhodnou se Lišáka sprovodit ze světa. Jenže lišky jsou zvířata po čertech mazaná, tak to nebude jen tak. Jednu hvězdičku ubírám za černobílé postavy farmářů. Nenašla jsem u nich jedinou dobrou vlastnost. A přiznávám, že mi pan Lišák také není dvakrát sympatický:-) Barunka prožívala urputnou snahu farmářů usilujících o životy liščí rodiny. Věřila, že to s nimi špatně skončí:-) ... Hodně mě bavilo probírat s dcerou otázky, které se v souvislosti s příběhem přímo nabízely. A co si myslí o krádežích pana Lišáka? Podle ní by měl jít nakupovat do obchodu:-) Povídaly jsme si o tom, že se různá zvířata stravují odlišně. O lidech, že jí také maso a zabíjí kvůli tomu zvířata. Narazily jsme i na vegetariánství. Také se zajímala např. o to, jak se lišky loví ve skutečnosti... Mám ráda, když kniha poskytuje odrazový můstek k diskuzím. Fantastický pan Lišák nám jich poskytl slušnou porci. … Fantastický pan Quentin Blake knihu bohatě ilustroval, takže je možné ji číst i s menšími dětmi. Fantastický pan Lišák sice nepatří mezi mé nejoblíbenější knihy od R. Dahla, ale ráda si ho přečtu klidně znovu:-)... celý text

Malá princezna a sáňky 2008, Tony Ross

Městečko Pines 3 2020, Blake Crouch

Možné SPOILERY!!! „Dovedeš si představit, že dostaneš takovou příležitost?“ přemítá Pilcher. „Ve světě, ze kterého jsme přišli, byl náš život tak snadný. A tak plný nespokojenosti, protože všechno bylo hrozně snadné. Jak chceš najít smysl, když jsi jeden ze sedmi miliard? Když jídlo, oblečení, všechno, co potřebuješ, je hned v sousedním supermarketu? Když otupujeme mozek všemi možnými obrazovkami a HD zábavou, abychom vůbec usnuli, smysl života, naší existence a účelu, se ztrácí.“ (s. 48) Je mi to líto, ale poslední díl mne dost zklamal. Líbilo se mi, že byla střídavě zaměřována pozornost na různé postavy. Nejvíc jsem si užila ty, které jsem neznala nebo které nedostaly v předchozích dílech tolik prostoru (např. Jennifer Roschesterová nebo Richardsonovi). Největší prostor dostal opět Ethan a ten už mne moc nezajímal. … Nevěřím tomu, že by 1800 let vydržela auta, pneumatiky určitě ne. Co se týče hibernace, tak jsem také nedostala odpovědi na všechny otázky, které mne v kontextu příběhu napadly. … Elektrický plot okolo Wayward Pines je vypnutý a do města proniklo mnoho mutantů lačnících po krvi. Co se dělo dál? Jedním slovem „jatka“. Přistihla jsem se, že si přeju, aby to býval popsal S. King. To bych si pak poslední okamžiky obyvatel městečka Pines rozhodně užila mnohem víc. „Nevděční zmetkové! Všichni byste chcípli před dvěma tisíci lety, kdyby nebylo mě [D. Pilcher]. Vytvořil jsem vám ráj. Nebe na zemi. Jsem váš bůh! A vy máte tu drzost vykopnout boha z nebe!“ (s. 251) Moje zvědavost ohledně mutantů zůstala neuspokojena. … Pořád jsem doufala, že najdou nějaký klíč ke vzájemné koexistenci. Proč autor nenabídl pohled třeba očima Margaret? … Závěr zajímavý. Vůbec mě takové řešení nenapadlo:-), ale co bylo dál, i když už bych pokračování nejspíš nečetla. Městečko Pines pro mě ztratilo své kouzlo. I partnerské vztahy mi byly více méně ukradené. Asi se zde projevil naplno můj osobní čtenářský „problém“. Jakmile poznám postavy, prostředí, atd., tak můj zájem opadá. B. Crouchovi ovšem dost neříkám a někdy si ráda přečtu Temnou hmotu:-)... celý text

Děti z Bullerbynu 1991, Astrid Lindgren

Já těch šest a půl dětí, které jsou v Bullerbynu, prostě miluju:-) Poprvé nám je četl manžel na konci těhotenství a pokračoval s tím i v porodnici. Teď si je Barunka (4 roky) měla možnost vychutnat konečně naplno. Když jsem se jí ptala, jaká postava je jí nejsympatičtější, tak mi vyjmenovala snad úplně všechny ženské postavy, Lisou počínaje a Kristin z Lövnäsu konče. Nevím, co má proti klukům:-) Takové dětství by jim mohl kdekdo závidět. Prostředí, do kterého je děj zasazen, je sice dnešním dětem hodně vzdálené, ale těmi zážitky by určitě nepohrdly. Dělání jeskyní v seně, nocování na seníku, posílání pošty v krabici od doutníků, stavění sněhových pevností a koulovací válka, přespávání v lese a lovení raků, hry plné fantazie, z kamene se rázem stane ztroskotaná loď a z dětí námořníci umírající hladem, atd. Zkrátka pohodové dětství. Trochu mě zarazilo, že si děti až na pár povinností od rána do večera užívají a mají prostor ke společným hrám. Vybavilo se mi vyprávění babičky, jak si poprvé a naposled dovolila jít se koupat s ostatními dětmi, za což si vysloužila výprask, protože neudělala v hospodářství to, co měla. Jak oba s bratrem chtěli chodit do školy, ale ne vždycky mohli, protože někdo musel zůstat doma a pomáhat. Přesto na své dětství ráda vzpomíná. Tak si říkám, zda i naše děti budou mít na dětství tak vřelé vzpomínky. Díky knize jsem si rozšířila povědomí o švédských zvycích. Zaujaly mě velikonoční cedulky (škaredá středa), psaní veršíků na vajíčka a jejich Vánoce. … S Barunkou jsme si dohledávaly, jak vypadá orsej, jaterník a křivatec, abychom si dokázaly lépe představit jarní atmosféru, když Anna a Lisa samy nevěděly, co dělaly:-) A co myslíte, že jsme udělaly, když jsme si četly o karamelách? ... Moje nejoblíbenější pasáž je ta, ve které se výše zmíněná dvojka stará o Kerstin. „Ty zlý fakane,“ řekla Anna tak vlídně a přátelsky, jak jen uměla.“:-D Jen jsme dočetly, tak jsme začaly číst znovu od začátku:-) Kolifink Kolifink. Vřele DOPORUČUJI.... celý text

Matýsek a Jája 2002, Guido Van Genechten

Matýska už netrápí jeho uši. Teď se potýká s jiným problémem. Líbí se mu Jája, chtěl by s ní kamarádit, ale neví, jak na to. Ve snaze zalíbit se této králičí slečně se sebou dělá všechno možné, ale úspěch se ne a ne dostavit:-D … Při čtení jsem si vzpomněla na písničku The Key To Her Heart od Reubyho (naše svatební:-)), která přesně vystihuje poselství knížečky. Krásně citlivě a vtipně ukázané, že nejlepší je být sám sebou.... celý text

Matýsek 2002, Guido Van Genechten

„Existují tlustí králíci a hubení králíci, velcí králíci a malí králíci, chytří králíci a hloupí králíci, čistí králíci a špinaví králíci, králičí kluci a králičí holčičky – a všichni mají dlouhé uši. Matýsek měl taky dvě dlouhé uši, jenomže...“ Už jistě tušíte, že je měl jiné než ostatní králíci:-) Jinakost vzbuzuje pozornost. Matýsek na vlastní kůži zažije posměch a vymýšlí nejrůznější řešení, jak si od jinakosti odpomoci. A řešení jsou to vskutku originální a opravdu úsměvná. Jenže Matýskovi do smíchu není ani omylem. Pecka. Líbí se mi, jak se autor popasoval s daným tématem. Co myslíte, přijde na závěr čtenáři očekávaná a předvídatelná omluva? Nepřijde. A tím si mě tento belgický autor získal. Originální, vtipné a přesto vřelé. A k tomu pěkné ilustrace. Co víc si přát?:-) Knížečka má malý formát, vejde se mi do kabelky, tak jsem ji před týdnem vzala dětem s sebou na naši pravidelnou návštěvu chirurgie (dcera měla zlomenou nohu). Ještě jsme ji neměli přečtenou, ale dcera na základě obrázků o příběhu živě vykládala nějaké cizí paní v čekárně:-) … Doporučuji. A na nás už doma čeká pokračování.... celý text

Městečko Pines 2 2019, Blake Crouch

Konečně dočteno. Čtení mi „narušovaly“ příjemné pracovní čtecí povinnosti českých autorských povídek, na jejichž vydání si ještě budeme muset chvíli počkat:-) U druhých dílů mám paradoxně trochu problém se začíst, protože mne nejvíc na knihách láká neznámo a postupné pronikání do knižních světů. U Pines 2 jsem po pár stránkách krizi překonala a byla jsem plně vtažena do děje. Četla jsem část v originále a část v českém překladu, podle toho, co jsem měla po ruce. V závěru už jsem zůstala u svého mateřského jazyka:-) Překlad druhého dílu je o hodně lepší, přesto jsem narazila na pár vět, které mi nedávaly moc smysl. Jsou až moc doslovně přeložené. Mávám nad nimi rukou a dávám 5*. Možné SPOILERY??? „Tam není nic pro tebe.“ „Přinejmenším tam budou odpovědi.“ „Jakou mají pro tebe cenu? Tvůj život? Tvou svobodu?“ McCall se hořce zasmál. „Tomuhle – „ ukázal za sebe k městu – „ty říkáš svoboda?“ „Říkám tomu tvoje jediná možnost, Petře.“ Muž chvíli civěl na zem, ale pak zavrtěl hlavou. „Mýlíš se.“ „Jak to?“ „Řekni mojí ženě a dceři, že je miluju.“ „V čem se mýlím, Petře?“ „Nikdy není jen jedna možnost.“ (s. 44) Městečko Pines není rozhodně městem rajského klidu, obyvatelům spíš připomíná peklo na Zemi. Kamery, odposlechy, sledovací čipy pod kůží, elektrický plot táhnoucí se kolem města, přidělená zaměstnání, zakázané hovory o škole, hromadné vyzvánění telefonů zvoucí všechny obyvatele na tzv. slavnosti, jejichž cílem je usmrcení nepohodlných, lidé připomínající loutky bez života,… (v negativním výčtu bych mohla pokračovat ještě dlouho). Jenže lidé by nebyli lidmi, kdyby nenašli praskliny v systému, který pečlivě propracoval David Pilcher, maniak, pro kterého neplatí žádné morální zákony. … Při čtení jsem si říkala, jak je svoboda ošemetná a celkově u mě vyvolala kniha mnoho etických otázek. Nechybí napětí, o překvapení nebyla nouze, získala jsem větší povědomí o pozadí Davidova šíleného podniku, podívala jsem se s Tobiasem za plot, … Postavy mi jsou čím dál víc bližší, moje vztahy k nim se posouvají od oblíbenosti k neoblíbenosti a naopak. No a konec? Hezky rozehraný:-) Už mám doma třetí díl. V knize je zmíněn básník Robert Frost. Třeba si Ethan četl i báseň Stopping By Woods On A snowy Evening:-) Whose woods these are I think I know. His house is in the village though; He will not see me stopping here To watch his woods fill up with snow. My little horse must think it queer To stop without a farmhouse near Between the woods and frozen lake The darkest evening of the year. He gives his harness bells a shake To ask if there is some mistake. The only other sound’s the sweep Of easy wind and downy flake. The woods are lovely, dark and deep, But I have promises to keep, And miles to go before I sleep, And miles to go before I sleep.... celý text

Martin - Vyschl potok! 2015, neznámý - neuveden

Na žádost Barunky už ji máte doma podruhé z knihovny. Překvapilo mě, že si na ni vůbec pamatovala, protože jsme ji četly, sice mnohokrát, ale asi před rokem. Martin je zajíček, který jednoho dne zjistí, že nemůže zalít mrkvičku, protože když otočil kohoutkem, tak z něj líně skápla pouze jediná kapička vody. Káááp… Martin se se svými kamarády pouští po stopách zmizelé vody a brzy zjistí, že koryto potoka je vyschlé. Kam mohla voda přes noc zmizet? Vysvětlení na sebe nenechá dlouho čekat:-) Milá knížka, ve které hrají nejdůležitější roli kamarádství a slušnost. Když je snaha, tak se domluva podaří a kdo ví, třeba získáte nového kamaráda:-)... celý text

Dřív, než půjdem spát 2016, Petr Wagner

Dceřin další objev. Nádherná původní česká knížka, ve které se dozvíte, kam se ukládají různá zvířátka ke spánku. K tomu ještě zjistí děti nějaké další zajímavosti. Dozví se třeba, že divočákům chutnají bukvice, rysové, že se snaží být co nejtišší a že netopýři chodí spát až k ránu. P. Wagner má na svědomí milé básničky a I. Komárková k nim vytvořila půvabné ilustrace. Je radost i jenom knihou listovat. A ještě se můžete bavit hledáním berušky, která se vloudila ke všem usínajícím:-) Doporučuji. Ježci, padá noc – a co vy s tím? Ustelem si někde pod listím… ale teprve až za svítání! Noc máme na lov a na dupání.... celý text