Pablo70 přečtené 547

Továrna na absolutno 1969, Karel Čapek

Ghost in machine po Čapkovsku. Jeho lidovost a srozumitelnost všem. Psal v pouhých 32 letech. 1. světová byla ještě na dohled. Čerpal člověčinu z rodného kraje. Zmiňuje textiláky z Trutnovska a Úpice, hrobky některých z nich ještě můžeme najít na místních hřbitovech. Mnozí museli prchnout před Hitlerem. Ale o fašismu ještě tehdy Čapek nic nevěděl. Příliš brzy. Ale opravdu existovali, žili zde. Jejich židovský majetek nejprve zchramstli Němci, po válce znárodnili komunisti. V knize statuje i Hradec Králové, kam chodil Čapek na gympl. Myslím, že toho o knize bylo řečeno dost. Ale není to velká kniha od velkého autora. Jen malá, jaksi nahozená na papír, což autor předjímá už v předmluvě. I tak k nám dodnes aktuálně promlouvá. Máme ho rádi.... celý text

Vášně mysli – román o životě Sigmunda Freuda 2010, Irving Stone (p)

Objevování nových věcí je vždy svízelný proces. Dnes bereme Freuda spíš podle básničky „Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde.“ Ale nikdy jsem netušil, co za tím bylo práce a úsilí. Nikoli však fanatismu, mám-li věřit knize, Freud se pokoušel spíše lidi stmelovat. Čtenář hanpari má však pravdu – pro lidi s formální logikou, je jeho práce jen těžko zkousnutelná. Exaktní, nulová vágnost logiky se nesnáší s imaginací. Lidská povaha a její nemoci se exaktně sotva dají změřit. Výklad snů též ne. A totem a tabu? Haha! Pokud máte kladivo, každý problém vypadá jako hřebík, že? A Freud byl a je velkým problémem pro spoustu lidí (jak vidno). Mimochodem, i Einstein měl imaginaci. Kniha je trochu přetížená, jiné opusy pana autora se čtou mnohem lépe. (Tím myslím Stonea, ne Freuda.) Ale za náhled do Freudova života to stojí.... celý text

Do copánků spletené 1973, Soňa Kociánová

První vydání Kociánové. Některé básně jsou jako haiku. Jiné obsahují ženské reflexe charakterizované zdrobnělinami. Jiné básně jsou hořké životem, jako u Emily Dickinson. Mají i překvapivé pointy. Dnes je dobré, že vyšel nový výbor z jejich veršů. Kociánová byla dávno z knihoven přísnými knihovnicemi vyřazena. Málo se půjčovala a to je pro ně vada, která se neodpouští...... celý text

Terst a jedna žena 1977, Umberto Saba

Tak předně saba znamená chleba. Dát si takovou přezdívku, to je jako z pohádky Sůl nad zlato. Ale v Terstu je nádherně. Město bylo mixem etnik, italštinou hovořila jen inteligence. Žili tu i Slované a Němci. Když Saba nepsal, provozoval v Terstu antikvariát, který lze navštívit na Via S. Nicolò. Snad ještě dnes. Podívejte se tam. Musel utéct před Mussolinim, ale vrátil se, K stáru se Saba potloukal s hůlkou a svou dýmčičkou po ulicích. Chtěl, aby jeho poezie byla poezií upřímnosti. A chutnala jako Verdiho melodramata. Proto se nám dobře čte. Možná jsou jeho slova tak trochu omšelá, ale Saba zůstává stále jedním z velkých básníků Itálie. I když je Terst nejméně italský přístav. Je samozřejmé, že si v životě vytrpěl svoje. Ale vedle bolesti, je i básníkem mládí a života. Ta jedna žena, byla jeho Lina, pro kterou napsal mnoho básní. Jsou obyčejné, jako byla ona...... celý text

Zachráněná slova 1980, Salvador Espriu

Celý svůj život daroval jsem slovům/ a zvolna stal se pastvou hladového psa, píše katalánský básník. Tím psem míní asi generála Franka, který zakázal katalánštinu používat jako oficiální jazyk. Espriu však v katalánštině psal zatvrzele dál. Ve Katalánsku je velmi uznáván, asi jako naši buditelé, kteří se zasloužili o národní jazyk. Zachráněná slova jsou symbolická. Sbírka především ze starších básní 50. let. Přejeme si, aby každému národu bylo jeho vlastním jazykem vykládáno, mínil už Jan Ámos Komenský. Franko ho asi neznal...... celý text

Domek na vinici 2009, Viola Fischerová

Její básně, jež jsou vzpomínkami na ty, co už odešli, jsou jako kusy filmu. Krátké šoty z obyčejného života, který možná byl, ale možná to bylo i jinak. S mými blízkými, co už tu nejsou, to mám podobné. Ten domek je můj/ ale jako by nebyl, říká Fischerová. Tato nejistota je velmi sympatická. Protože naše životy v sobě nesou mnoho neurčitého. A lze je různě vykládat. Tentokrát je vykládá paní Viola. Je to velmi intimní rovina. Není odosobněná. Pře se se svým bývalým mužem, ukazuje nám skrytá zákoutí paměti. Domek na vinici je mi velmi blízký. Představuji si ho jako svůj zahradní domek, ve kterém jsem prožil 15 let. Neuvěřitelné. Už to mám tak taky Je to jen můj minulý život. Jako by nebyl A přece tu bylo tolik slunce, tolik prožitků. Sympatické na Fischerové je, že není sentimentální. Ocenění sbírky je spravedlivé. Ale dnes už na ni můžeme také jen vzpomínat, tak to chodí.... celý text

Naopak 2014, Miroslav Holub

Kdyby nenapsal Ačkoli, mohli bychom tyto neškodné hříčky se slovy číst jako sbírku paradoxů. Ale protože odvolal své pomýlení (kdo odsoudil vpád vojsk Varšavské smlouvy, ten se pomýlil, tak to bylo), můžeme si říct: lepší je psát o ničem, než psát nic. Tedy nepsat. Psát úvahy o trpaslících atd. vyžaduje pramalé nebezpečí a je bezpečné i pro pomýleného jedince, který se koneckonců vzdal svých nevhodných názorů. Je to škoda, protože pan Holub nám ukázal, že psát opravdu umí, když má tu svobodu. Jenže ji ztratil. Tak to za totáče chodilo. Sorry, vole.... celý text

Romance pro křídlovku 1966, František Hrubín

Byli jsme tenkrát ještě kluci, ale už kluci v pubertě, a když jsme povinně navštívili filmovou projekci Romance, vysmívali jsme se: Domů, pane Berka, domů. To bylo pořekadlo umírajícího dědečka, stalo se naším oblíbeným úslovím. Tenkrát bylo stáří v nedohlednu a nechápali jsme ani zbla. Avšak zaujala nás nahá Tonka v řece, vidět nahé ženské tělo není jen tak! Křídlovku jsme i četli. ...až si divoká Tonka odskočí z panského... moje babička se mnou také chodila sbírat klásky na panské. Říkal jsem si, jestlipak chodila i na kolotoče, ale o tom mi nikdy nepovídala. I když jsem byl z města, venkovskou atmosféru jsem dobře znal – jezdil jsem k ní na prázdniny. Miloval jsem to! Díky, pane Hrubíne za tuto knihu. Můžeme si v ní číst stále dokola a sytit se tím příběhem, který je nám tak blízký a důvěrný.... celý text

Lešanské jesličky 1970, František Hrubín

Možná horor, ale čož samotná válka není hororem? Balada se v podtextu zamýšlí nad osudem člověka, rodícího se pro hrůzy války. Hrubínův otec byl v 1. světové, stejně jako můj dědeček a má matka byla stejně stará jako Hrubín. Na konci války dostal můj děda dovolenou a vrátil se domů právě 28/10/1918, aby pohřbil svou prvorozenou dceru, oběť španělské chřipky. „Výročí vzniku republiky tak bylo pro nás vždycky smutné datum,“ vzpomínala máma. Lešanské jesličky jsou zimní baladou o ochraně nového života. Hrubín ho napsal jako svou poslední báseň pro poetickou vinárnu Viola (1969). Byla zfilmována a uvedena na divadle, a to i v taneční podobě. Sám František Hrubín k Lešanským jesličkám napsal: „Prostý příběh, který je záminkou k básni, se u nás ve vsi opravdu udál. Když jsem se k němu letos vrátil, vešla do něho postava, která ho vzala na ramena a přenesla nad propastí. Mne samotného překvapilo, že je to moje první zimní báseň.“... celý text

Pelyněk s medem 1984, Eugenio Montale

Tedy - pelyněk s medem se bude prolínat i ve většině jeho básní, minulost ztrácí tvar a za sebou cítí básník jen chvějící se prázdno. Život a jeho trmácení je jako výstřel z pušky. Budete se prodírat jeho verši nahuštěnými do prostoru a máte smutně žasnout, že víc už není, tedy víc než ta ubohost, v níž se mísí mrtví s živými. „Ve skutečnosti je umění pro všechny a pro nikoho,“ napsal Montale. „Na vytvoření jednoho, je potřeba příliš mnoho životů.“ Lepší básně psal, když už psal pro své lásky. Xenie, stručné dárečky pro Mušku, která mu zemřela. Nositel Nobelovy ceny. (Anglický roh v překladu Jana Vladislava jsem nečetl.)... celý text

Bláznův kabát 1972, Josef Kainar

Co v knize najdete tu už bylo napsáno. Co v knize nenajdete: vzhledem k roku vydání také hodnocení Kainara jako komunisty, kterým byl od roku 1947. Michal Bystrov trefně napsal v hodnocení básníka: „...byl zkrátka geniální básník, ale už méně geniální člověk“. Komunismem nakazil řadu svých postav (zejména na divadle), ovšem vzhledem k řadě lidských charakterů, které ztvárnil, je to jen malá část jeho díla. Kainar si uměl trefně vybrat podivné lidičky, které můžeme potkat na ulici. Také jeho působení ve svazu spisovatelů je hodnoceno odlišně: od kolaborace, po útrpnost, s kterou prý bezdomovec Kainar musel snášet pobyt na Dobříši, komunistickém domově spisovatelů. Mišík popisuje své rozpaky, když jeli za spisovatelem na zámek Dobříš, kde jako zasloužilý spisovatel dlel. Vždyť to byl komouš! Jeho texty na albu Kuře v hodinkách obstály. Bídák nebo hrdina? Jak to bylo ve skutečnosti se už asi nedozvíme. Ale pokud máte Kainara rádi, neváhejte. Tady se vám nabízí Kainar v kostce.... celý text

Dílo II 1952, Konstantin Biebl

Verše z období poetismu asi patří k jeho nejlepším. Najdete je v tomto díle. Na bílém polštáři vypadáš jako mulatka... Ví co je láska proto se zimou třese v poduškách/ a rukama hájí ňadra/ i svůj klín... Kristus Buddha a Mohamed/ to byla tulácká trojice svatá... Teď vy, má krásná společnice,/ též musíte se vysvléci... ...je to zádušní mše sloužená za Arthura Rimbauda/ vznešenými ptáky a posvátnými opicemi... ...mořskými koníčky plní se kavárna Slavie... Ráno jdou na passar prodávat ananasy/ aby jim voněly ruce/ až si budou na noc rozplétat vlasy... Probůh, básníku, proč ses dal ke komunistům? Nevzdal ses blahobytu ani po svatbě, kde jsi dostal od nevěsty bohaté věno. Po převratu 48 nastaly jiné časy. Soc. realismus. Oni ti to nezapomněli. Gottwald už kroutil lidem krky. Skočil jsi z okna Ani my ti to nezapomeneme. Stále tě čteme.... celý text

Hlad 1966, František Halas

Musím o jeho životě napsat: To bylo ještě v době, kdy se komunisté chodili modlit do kostela. (V dětství jsem o takových lidech občas slýchal.) Jeho matka byla silně věřící, on už byl komunista. Lidé věřili, že bolševik může jejich bídu vyřešit. Na konci života poznal, že se mýlil. Jeho poezie sdílí osudy této země. Mnoho básní je litanických nebo alespoň meditativních. Texty v próze se čtou lépe. Přece jen zemřel už krátce po válce, avšak po roce 1948. Je to dávno. Komunisté nazvali jeho básně pohrdlivě „halasovštinou“, dekadencí. (Podobně stavěný byl termín „holanovština“.) Odklon od stranické linie se neodpouštěl, aby si tak lidé mysleli ještě něco jiného, než je povoleno! Halas však dobře vycházel i s katolíky. Politika byla důležitější. Avšak poezie zůstala až dodnes, Tato kniha vás přehledně seznámí s jeho životem i dílem.... celý text

Studie ze starší světové literatury 1969, Václav Černý

Zajímala mě především stať o baroku a potom velmi podnětná stať Rilke a Češi. Jak rozdílný život žil Rilke například od Franze Kafky! I když Rilke byl snílkem, který žil sám pro sebe, zdá se mi jeho život v něčem marný a neutěšený, jako život Kafkův. Černý napsal velmi podnětné studie. Jestli se chcete něco literatuře dozvědět, přečtěte si je.... celý text

Terezka Planetová 1962, Vladimír Holan

Odvážný jazyk, před kterým musím i dnes smeknout: Kraj nemluvný, kraj kamenitý/ a do dřeně až bídou zrytý,/ kraj bez možností Tyto popisy v sousedství nádherných charakteristik: Dvacetiletý! Sražen kamenem.../ Nechápu Bloudím v bezejmenném/ a jenom svíčka v blázinci,/ která by měla plamen ve mně,/ ozářila by to, co chci Nebo jinde: Mé chlapectví Ne! Bez touhy jsem/ líčit vám víc než jedním rysem/ prudkým jak utopence vlas -/ otcovu smrt Až po závěrečné marnosti: Nevěřím tedy úsměvům/ na tváři mrtvých Všechno mýlí / Smrt dvojsmyslně klíčem kvílí .../ Odmyká? Zamkla? Který dům? Nebo: Tak po třiceti letech znova/ já kdekoho se na ni ptal,/ když vrátil jsem se na vinice,/ však nikdo už, ach, nikdo více/ ji nepamatoval - - - „Slova, která jsme tenkrát hledali, kterým jsme sypali na římsy jako sýkorkám, jsme nalézali až u Vladimíra Holana,“ vzpomínal tehdy mladý Jan Skácel na dobu válečnou a poválečnou.. Báseň je napsaná v roce 1943. Láska a smrt – trvalé motto básníkovo. Ty nezvyklé příměry jsou jako suky českého jazyka. Avšak mají svou krásu. Trvalý klenot naší poezie. Oba básníci to v komunistickém režimu pěkně schytali a potýkali se zákazy, Zajímavostí je, že se děj básně odehrává ve Vnorovech, odkud Skácel pocházel.... celý text

Poslední slova 2002, William Seward Burroughs

Burroughs a jeho kočky. Ulítlé myšlenky a slabost pro fet. Zajímavé vědět, co se mu honilo hlavou. Občas originální, ale genialitu a literární skvost bych v tom nehledal. Dokument o starém feťákovi nad hrobem.... celý text

Noční hlídka srdce 1963, Vladimír Holan

Tohle je trochu jiný Holan, než se svých pozdních sbírkách. Ten optimistický, bojující. Navážu na zde prezentovaný dialog v komentářích: V Otevřeném deníku vzpomíná Jan Vladislav, že ještě před Únorem 48 Holan nelibě snášel pochyby o Stalinově režimu. Zřejmě jim ještě věřil. Avšak v komunistickém režimu si pak dlouho ani neškrtl, až po letech mu vydali tuto reedici. Holan vepsal tyto dlouhé roky do básně: Proč těžký je tvůj let,/ proč se tak pozdí?/ Mluvil jsem patnáct let/ do zdi/ a zeď tu vláčím sám/ ze svého pekla,/ aby teď ona vám/ všechno řekla. Naproti Holanovi bydlel jiný Holan, krajský ideolog KSČ. Když Holan umřel, nepovolil recitaci jeho básně Jeskyně slov na pohřbu. Je tam verš ...a vymluví se na neplnoleté století... Prý křičel - To myslel nás, komunisty, že jsme neplnoletí! Smuteční oznámení (oficiální oznámení úmrtí Národního umělce) nechal prý rozeslat až v den pohřbu, aby nikdo nemohl přijít. Rudí ho nenáviděli až za hrob..... celý text

Skvělá samota – Putování Pacifickou hřebenovkou 2021, Tim Voors

Dobře zvažte, s kým tuhle hřebenovku „podniknete“. Jestli jste duševně labilní, volte Cheryl (kniha Divočina), ale vězte, že tento Holanďan je skvěle integrovaný, sám se sebou i s rodinou. Jeho hřebenovku si vychutnáte ne jako léčení trablů, co si počít se svým životem, ale jak ho vylepšit. I když je výsledek podobný, není to totéž. Jeho úvahy z cest jsou rozhodně obohacující. Cesta je bohatě dokumentovaná obrázky a fotografiemi a dá vám představu, co všechno může taková cesta obnášet. My navštívili Pacific Rim na Vancouver Island, kde půjčují hole s rolničkami proti medvědům. A náš průvodce měl u pasu obrovský kynžál. Jestli by to pomohlo, nevím. Naštěstí jsme žádného méďu nepotkali. Ale byla tam cedulka, že tam byl medvěd včera spatřen – holky měly nahnáno, ale šli jsme. Knihu doporučuji.... celý text

Podoben mraku život plyne... 2015, Šótecu

Japonci vždy milovali obřady. Těžko si dnes představit, že se sešla porota, básníci, kteří se rozdělili do dvou týmů a soutěžili, kdo na místě složí hezčí pětiverší. Vyhrál tým, který získal více bodů. Také Šótecu se těchto soutěží zúčastnil. Z básní dodnes cítíme, přes jejich starobylost, upřímnost srdce. Když Šótecu žil a tvořil, tato tradice trvala již několik staletí. Můžeme znovu prožít jeho životní pocity, vyjádřené verši.... celý text

Tancem pádu 2003, Roman Szpuk

„...mně pak život nahý, čistý, stále ohrožený ryzí život, ryzí vzpourou proti otroctví ducha, proti břemenu mamonu!“ Tak charakterizuje své motto Roman Szpuk. Svou poezii nazval dynamickou. Jeho život má dramatickou křivku. „Před smrtí ať všechny mé rány se znovu rozkrvácejí“, vykřikuje své žití. Znovu a znovu se koří přírodě a ženám. Hlubiny jejich těl jsou stejně tajemné jako okolní krajina. Fascinuje ho plynoucí voda. Jeho vjemy jsou vášnivě divoké: „jak jinak by řvala pod mými kroky tráva, kdybych já byl obrem, ona lesem byla.“ O své tvorbě píše: „dynamická poezie, která náhle zjevuje se jak podzemní proud, stává se mi ukazatelem. Nevíte kudy kam? Stéblo trávy sklánějící se ve větru to ví.“ Příroda má v sobě chuť taoismu. Nechte se vést a jeho poezii si vychutnejte.... celý text