pajaroh přečtené 1232
Křesťanství pod ledovcem
2011,
Halldór Kiljan Laxness
Křesťanství pod ledovcem je dle mého o pohanství pod ledovcem, sympatické. Čteno podruhé a kniha se mi líbila o trochu více, asi o těch několik dní, které jsem na specifickém poloostrově Snæfellsnes mezi prvním a druhým čtením procestovala. A mezi těžkým realistickým dílem Halldóra Laxnesse tato vyniká filozofií i jakousi lehkostí přijímání životních příhod a rozdílných názorů. Nicméně se spisovatelem nejsme na stejné vlně, byť mám starší islandskou literaturu velmi ráda.... celý text
Dobroběžník mezi světy
2019,
Marek Jelínek
Vělmi pěkné povídání Dobroběžníka, které se nezaměřuje na praktické detaily cestování a trasy, ale popisuje to důležité a podstatné. Textu není mnoho, ale výmluvně a naprosto dostatečně ho doplňují fotografie. A jelikož další knihu Marek Jelínek zatím nenapsal, jdu se podívat na (nejen) jeho dokument o Africe. "Aby se člověk otevřel tak nějak víc světu, a hlavně sobě, cestovat o samotě je nejlepší možný způsob, jak toho dosáhnout."... celý text
První osoba jednotného čísla
2022,
Haruki Murakami
Murakami-neMurakami, tohle byl slabší průměr. Nejlepší byly povídky o hudbě, ty měly alespoň náznak oné jazzové atmosféry s vůní kávy, ale jako celek sbírka upadá v zapomnění ihned po dočtení.... celý text
Život s Islandem
2022,
Helena Kadečková
Už douho jsem nečetla knihu, která tak silně vypovídá nejen o tématu, ale i povaze a osobnosti autora. Jak je dobře, že své vzpomínky na Island Helena Kadečková sepsala originálním a často nevybíravým způsobem do této knihy, jinak by bylo tolik zajímavých obrazů ztraceno. Líbí se mi styl (přeci jenom to byla výborná překladatelka), originální pojetí cest, fotky, popisy pocitů a především zaměření na islandský lid, osobnosti a přátelství. Líbí se mi i trochu té chaotičnosti a nesourodosti ve vyprávění a dokonce i (troufám si říct "letité") hudrování na změny a nové poměry. Nevím, zda kniha bude zajímavá pro čtenáře, kteří Island moc neznají nebo je nezajímá, ale pro mě to byl krásný návrat do těch několika týdnů islandského půtování, autostopování, bojů s větrem a deštěm. A přesně jak autorka píše - ta islandská povaha! Nezapomenu na "stopnutého" majitele prasečí farmy, který znal dílo Václava Havla lépe než já (mám vystudovatou filologii... ještě teď se stydím). Jediné, co mi v knize chybí, je přehledný seznam zmiňované literatury. Tolik míst jsem "jen" navštívila a viděla jako přírodní krásy, ale nezažila je do hloubky. A čím více se zajímám o severské ságy, historii i staré cestopisy Islandu, tím více mě to mrzí a mám potřebu ona často zapomenutá a díkybohu turisticky opomíjená místa - především Západních fjordů - znovu prožít. Samozřejmě, starý Islandu už není, stejně jako není většina míst na světě, právě proto je tato kniha vzpomínek vzácná. Na druhou stranu, jestli si některá zem zachovává svou jedinečnost, hloubku a sílu nejen přírodní, je to právě Island. "Jeden sedlák mi daroval liščí kůži, druhý kůži tulení, jedna babička dokonce háčkovanou vložku do cíchy. I nějaké básničky složené na mou osobu jsem si odvezla. To také patřilo a u nejstarší generace dosud patří i islandské tradici. Nejčastějším dárkem však bývaly zvláštní kameny připlavené prý z Grónska a různé předměty vyřezávané ze dřeva, rovněž připlaveného."... celý text
Nedělejte poplach
1968,
Farley Mowat
Zajímavé, smutné i vtipné vyprávění člověka, který zná a vnímá přirozené zákonitosti přírody a moc pěkně o nich umí psát. Škoda, že je kniha tak krátká, ale k tomuto netradičnímu stylu vyprávění to sedí.... celý text
Robinsoni a donkichoti
2022,
Aleš Palán
Aleš Palán hned v úvodu prozradí, co stojí za jedinečností jeho "samotářských" knih rozhovorů - umí naslouchat. A k tomu je výborný pozorovatel, neodsuzuje, zkoumá, učí se a to, co vidí nejen očima, dává do knih. Přiznám se, že narozdíl od autora ne všemu věřím. Některé rozhovory/osobnosti se mi líbily velmi, jiné méně a u dvou donkichotů bych se po pěti minutách hovoru otočila a odešla, tolerance má své meze. Kniha přináší nemálo sebereflexe a uvědomění si vlastního pohledu na odlišnost a odsuzování. Osobně by má láska k bližnímu asi vzala za své, kdyby na mě vyskočila "veverka" v ulicích Brna a přitom je to tak krásný člověk a pro mě nejpěknější rozhovor z knihy. Fotky jsou mistrovské.... celý text
Dům na kopci
2015,
Shirley Jackson
Atmosféra i konkrétní popis domu je dobrý, ale charaktery postav se příliš nepovedly, stejně jako odbočky do historie domu a obyvatel byly velmi zkratkovité a často nevysvětlené. Téma a celkový nápad je zajímavý, některé obrazy a události jsou opravdu mrazivé, ale dějová linie je chaotická, zpracování mě nezaujalo.... celý text
Kameny z hor
1989,
Martin Vopěnka
Velmi lyrické a pro mě nesourodé útržky myšlenek, pocitů, popisů osob a málo ze zmíněných rumunských Karpat.
Skrytý život vlků
2019,
Jamie Dutcher
Skrytý život vlků je pro mě doplněním či obecnějším zopakováním knihy Vlci u dveří (kterou jako jedinou z mé knihovny láskou doslova přežvýkal i můj pes). Ten, kdo se více zaměřuje na "vlčí" literaturu, se mnoho nového nedozví, ale je to opět moudré, často smutné čtení plné krásných fotografií a citátů o vlcích od známých spisovatelů i biologů. Velmi mě zaujalo poukázání na problém plynoucí nejen ze strachu a nenávisti k vlkům, ale také z jejich překrouceného uctívání, symbolismu a přehnaného duchaření. Kamots všem vlkům. "Naše psy domácí jsme vzali všude s sebou, na naše pole, na pastviny a do měst. Vlci jsou ti, kteří se zdrželi opodál a rozhodli se zůstat divocí. Možná právě to jim nedokážeme odpustit."... celý text
Dědictví
2022,
Miguel Bonnefoy
Příběh je to spletitý a plný nápadů, zvratů, se špetkou magického realismu a jihoamerických podivností, které mám ráda. Ale styl vyprávění se mi nelíbil, autor nešel do hloubky, spíše ze sebe sypal jednu událost za druhou. Mám raději pozvolnější plynutí s detailnějšími popisy osob i okolí. Takto se jednotlivé osudy ztrácely, vyskakovaly a zapadaly jako bych se divala na "trailer" ke knize.... celý text
Podivuhodné chvíle se Sluneční písní
2019,
Miloslav Nevrlý
Byť mám víru jinou, stejně tak přístup ke svatořečení, tohle je prostě krásný text. Jako vše, co jsem od Miloslava Nevrlého četla. Z každé věty je cítit přírodní moudrost, láska k lesu, horám a ke všemu živému. A především láska k životu, která s věkem u tohoto člověka, zdá se, sílí. A právě kapitola Devátá opovážlivá chvála se mě dotkla nejvíce.... celý text
Mojenka
2022,
Olga Stehlíková
Něco se mi na knize líbilo moc (samozřejmě ilustrace, také láska a vedení k přírodě, sbírání lesních pokladů...), něco méně. Celkově námět je krásný, jen mi ten přechytralý dětský pohled úplně nesedl stejně jako jakási rychlost vyprávění, stručnost, a na druhou stranu neumím posoudit, zda by mě příběh zaujal v dětství. To jsem milovala přírodní a zvířecí knihy (Veverku Zrzečku, Mít svoje vlastní zvířátko, později Bílého tesáka...), ale v této mi chybí kouzlo a rozvinutější fantazie dětského světa. Každopádně je to kniha, která patří do současné české literatury a trochu tam vyplňuje mezeru, co se originality týče. A doufám, že přivede k lesu a pochopení přírody co nejvíce dětí a třeba i "dospělých dětí".... celý text
Skvělá samota – Putování Pacifickou hřebenovkou
2021,
Tim Voors
Takto má vypadat dobrý cestopis = rovnováha mezi popisem cesty, okolí, společnosti a osobních pocitů. Je napsaný s osobitým pohledem a s filozofováním, ke kterému dochází (doslova) téměř každý dlouhodobý chodec. Kniha se mohla jmenovat Skvělé sdružování, jelikož té samoty si na PCT autor především v první části moc neužil (ačkoliv komunita hikerů je zajímavá) a ani o ni se svou povahou nestál. Postupem chůze/čtení se to mění a trailový Van Go si začne samotu užívat stejně jako společnost, což je krásné. Žádný velký drsňák zakusující medvědy na potkání, jak nám mylně napovídá přebal knihy, to není. Jednotlivé části mají v sobě zajímavé zvraty i znatelný vývoj. Překvapivý pro mě byl popisovaný (psychický) přechod z pouště do pohoří Sierra Nevada a poté postupné nalezení právě takového stavu duše i těla, kvůli kterému se pro dlouhý trail autor rozhodl. Jen ten motivační konec trochu skřípe. Každopádně je to borec!... celý text
O času a vodě
2022,
Andri Snær Magnason
Eseje o klimatických změnách, globálním oteplování a ekologii, které velmi rázně a názorně poukazují, kam lidstvo a Země směřuje. Přirovnávání věděckých výzkumů k islandským/grónským/... přírodním úkazům a reáliím je zajímavé, stejně jako vsuvky osobního pohledu a střípky z rodinné historie. Jen mi chvílemi přišlo psaní alibistické. Autor sype popel na hlavu celému lidstvu i sobě za používání aut, letadel aj. Mluví o tom, píše o tom, poukazuje na chyby a spotřebu a šup, běží na letadlo mířící na konferenci. Mluvit, psát a informovat o problémech je důležité. Jen nevím, zda se tyto výkřiky dostanou na správná místa. A přestože o zmíněných ekologických průserech dobře vím (v porovnání s výbuchem vulkánu, mizením ledovce či rychlé prohře korálových útesů dostávají suchá vědecká čísla konkrétní podobu, což je osobní a výborné), je to těžké čtení. Protože jsou to útočné (nedivím se), rozlobené (už vůbec se nedivím) řádky o něčem, co mě trápí. Ten malinko pozitivní pohled na konci knihy je uklidňující, jen nevím, zda tomu obratu a doporučeným krokům věřím.... celý text
Příliš tiché lesy
2022,
Kimi Cunningham Grant
Oddechová četba z pěkného prostředí divočiny, předvídatelné jednání postav a velká inspirace v knize My Abandonment (která je mimochodem skvělá, ale v češtině nevyšla).... celý text
Jiná třída
2022,
Joanne Harris
Psychologický thriller, ve kterém autorka opět řeší téma prostupování moderního světa do historických míst a také oblíbené sociální problémy (vyskytující se v ději až přiliš často). Dlouho nechává čtenáře tápat a odhadovat bokem zmíněné "strašlivé" události, v jednu chvíli je to až příliš dlouho a nepřirozeně potlačené. Příjemné bylo zasazení děje do historické školy Svatého Osvalda a myšlenky zakonzervovaného starého profesora, ale chyběly mi mystické prvky a nádech tajemna, které jsem si u Harrisové oblíbila. Také poetika jejích předchozích knih se v této vytratila a zůstalo jen soustředění na lidské zlo.... celý text
Biele: Ľadový ostrov Špicbergy
2021,
Ilona Wiśniewska
Málokterý cestopis dokáže tak na dřeň odkrýt atmosféru a energii místa jako kniha polské autorky Ilony Wiśniewske. Její stručné, melancholické a nekompromisní popisy okolí, lidí, tmy, světla, turistiky jsou odhalující. Jednou větou či citací usedlíka dokáže přiblížit šílenost i krásu zdejšího života. Jediné slabší místo je pro mě kapitola o polské výzkumné stanici, ale chápu autorčinu "národní" zvídavost. O současných Špicberkách jsem toho moc nevěděla, maximálně o problémech s ledními medvědy, nízkých domcích, přírodě, klimatu... netušila jsem nic o obrovských opuštěných budovách, hotelových komplexech, turistických "lodních" návalech ani o tom, že Severního pólu může dosáhnout každý, kdo zaplatí (je tam pro turisty vytápěný stan s postelemi). A místní lidi, ti jsou opravdu jedineční... "Keď už si človek privykne na tmu, myšlienka na návrat svetla pôsobí zvláštne. Bez slnka je všetko jasné. Je zrejmé, že ďalej sa ísť nedá. Vtedy sa dá priestor ľahšie usporiadať. Temnota je svojím spôsobom pohodlná. 'Bojím sa, že sa vracia svetlo.' Katja sedí pri peci zavinutá do deky a pozerá cez okno, v ktoromsa odráža jej silueta."... celý text