Paris131 přečtené 55

Temná kletba 2018, Kevin Sands

Znamení moru 2018, Kevin Sands

Druhý díl se mi líbil víc než první, byl napínavý od začátku až do konce. Ta závěrečná "bitva" byla mega napínavá. :)) Zamilovala jsem si i vedlejší postavy a jejich příběhy, konkrétně ten jeden byl hodně dojemný a snad se dotyčná postava na onom světě setkala se svou rodinou. :) Jinak jo, situace v knize dost reflektuje dnešní dobu a pokaždé, když se tam objevilo slovo "karanténa" jsem zapomínala, že autor knihu napsal už dlouho před ní...:) Fakt pěkné a napínavé čtivo, vrhám se na třetí díl. Jo a grafická úprava těchto knih je mimořádně povedená!... celý text

Alchymistova šifra 2017, Kevin Sands

Miluju tě. Já vím 2021, Nofreeusernames (p)

Nebudu lhát, knihu jsem začala číst čistě ze zvědavosti, jako asi spousta lidí. Prostě když nějaká kniha schytá kritiku, chcete vědět, kam se autor posunul, jestli se poučil. Přesně to je můj případ a musím říct, že jsem zklamaná, protože autorka si zřejmě tu obrovskou vlnu kritiky nevzala ani trochu k srdci. Druhý díl je totiž snad ještě horší, než první. Dobře tedy, já začnu plusy. Musím říct, že se mi líbila grafika uvnitř, je fakt povedená a celkově roztomilá prostě. Dál mi přišly o něco lepší chaty, které jsou v prvním díle naprosto otřesné a stupidní. Doteď nechápu, že to redaktor nedal Nofreeusernames přepsat. No, a tím moje pozitiva končí. Nelíbí se mi styl psaní, který prostě není vyzrálý a pořád ve mně evokuje Wattpad díla. Nechápejte mě špatně, já proti lidem, co píši na WP nic nemám, podle mě je super, když má někdo koníček a věnuje se tomu místo flákání, ale přijde mi docela nespravedlivé, jak jsou pak tahle díla kritizovaná, navíc těmi samými lidmi, kteří TOHLE chválí. To jako vážně? Mně to přijde trochu (dost) pokrytecké. Smutné je, že tihle blogeři ovlivňují dost mladých lidí, kteří si na jejich doporučení knihu přečtou/nepřečtou. Pokud nějaký bloger nedokáže být objektivní, neměl by vůbec recenzovat, protože je to akorát ku škodě. A u Navždycky 1, 2 je ta neobjektivita značná! Schovívavost před veškerými nešvary jako klišé, nevypsanost a nevyzrálost, toxicita a mnoho dalšího. Zatímco jiným autorům se za tohle nandává pořádná porce kritiky, tady se před tím zavírají oči a najednou (až na pár výjimek) to nikomu nevadí. Pardon, ale někdo by měl konečně nazývat věci pravými jmény. Tohle prostě fakt nedosahuje ani na průměrnou tvorbu v porovnání s tím, co vychází. Nelíbí se mi, jaká poselství autorka předává. Jakože fakt NE. Celým příběhem se táhne toxický vztah dvou mladých lidí a je tady vyzdvihovaná šikana jako něco dobrého a správného, což je zajímavé, protože pokud je v knize něco toxického (Stmívání, After...), tak většina bookstagramu se rozčiluje, jak je to škodlivé a špatný příklad mládeži. Tady je to OK. Za mě je celá tahle kniha dost toxická a zároveň ani zápletka není kdoví jak originální. Styl psaní mi prostě sedí na 12 letou holčinu, ne na ženu ve středních letech. Nechápu prostě. Klišé střídají nelogické a až stupidní scény. Třeba ty sexuální narážky, MEH! A můžu říct, že Ava teda překonala i příšernou Mei. :D Nechápu, jak to autorka dokázala, ale Ava je tisíckrát horší než Mei, a to už je co říct. Je to opravdu zvláštní, ale při čtení tohoto dílu jsem trpěla víc. než u Navždycky. Tohle bylo fakt jedno dlouhé utrpení, které jsem dočetla jen s obrovským sebezapřením. Jo a o cílovce to není, čtu i knihy pro děti a jsou kolikrát lepší než pro dospělé. :D Za tu grafiku a trochu lepší chaty nakonec dávám jedna, i když jsem dost zvažovala odpad. Nedoporučuji.... celý text

Dům soli a smutku 2020, Erin A. Craig

Věže Asperfellu 2021, Jamie Thomas

Wau! Za mě asi překvapení roku! Kdy vyjde druhý díl?? Autorka má skvělý styl psaní, který se prostě čte sám. Už dlouho jsem se nesetkala s tak skvělým vypravěčským umem. V určitých místech mi to připomínalo GOT, ale musím říct, že kniha je tak skvěle napsaná, že mi to ani nepřekáželo. Nakonec z toho vzešel úplně jiný příběh. Pokud hledáte něco gotického, tak konečně jedna z mála YA, kde tu gotiku skutečně najdete. Budete se procházet chodbami starých věží, ale i mezi náhrobky, míjet Umbry a narážet na všudypřítomné tajemno. Nesmím opomenout ani sympatické hrdiny! A moc se mi líbily popisy, prostě autorka má obrovský talent a každou větu je radost číst. Smekám před jejím talentem! Jinak nechápu, kdo příběh přirovnal ke Skleněnému trůnu?? To je až urážka pro tuhle knihu. Z krve a popela jsem nečetla, takže nedokážu posoudit, ale Skleněný trůn Věžem Asperfellu nesahá ani po kotníky. A to jak po příběhové stránce, tak po té vypravěčské! Nehledě na to, že ani dějem si tyhle knihy nejsou podobné. Věže Asperfellu jsou sice zařazeny do YA, asi že je to dnes moderní, nebo nevím, proč... Ale je z nich cítit taková ta klasická fantasy a netrpí mnoha klišé nešvary, jako zmíněný Skleněný trůn, který je spíše dívčím románkem, než fantasy. Ano, má tam taky pár klišé, ale dobře zvládnuto a opravdu se nejedná o žádný přeslazený příběh. Za sebe doporučuji a těším se na další díly!... celý text

Třetí zahrada 2021, Sarah Parsley (p)
ztráta času

Jako já autorce nechci úplně křivdit, protože nějaký potenciál to mělo, ale... Je tam spousta ALE. Celkově je příběh dost nedotažený a chtělo by to víc rozepsat a je na tom vidět, že se jedná o prvotinu. Ale i na prvotinu je to vyprávění příliš strohé. Mně prostě chybělo dost informací a tím tam vznikalo dost nelogičností, alespoň z mého pohledu. Postavy nebyly taky moc dobře vykreslené, takové ploché a některé ani nedostaly pořádný prostor. Neoslnila mě ani hlavní hrdinka, která mi přišla až příliš naivní. Dost mi vadilo, že je to zasazené do nějaké historického období, ale je tam spousta nepřesností. Jako já vím, že jde o historickou romanci, ale vážně je nutné pořád dokola omílat ta největší klišé? Myslím, že s trochou fantazie by to šlo i jinak. Jinak ty erotické scény? Eh, za mě ne, podle mě se to musí umět a tady se to moc nepovedlo. Celkově bych to shrnula asi takto: - nepropracovanost - nelogičnost - plochost postav - historické nepřesnosti - hromada klišé Netvrdím, že se kniha nikomu nebude líbit, dle komentářů si zřejmě čtenáře najde, ale za mě je to celkově hooodně nedotažený příběh, na kterém se ještě mělo chvíli pracovat. Příběh je určen velice nenáročným čtenářům.... celý text

Město duchů 2020, Victoria Schwab

Já úplně nevím... Na jednu stranu se mi kniha líbila, i nápad, ale to zpracování se mi nezdálo moc dobré. Já vím, že je to pro mladší, ale je opravdu nutná taková předvídavost? Autorka má sice čtivý styl, ale mohla si s tím vším víc pohrát. Čte se to dobře a rychle, protože je to tak jednoduše napsané, ale to je tak vše. V tomto žánru mi mnohem lepší přijdou jiné série: Třeba Mediátor od Cabot, anebo Pátračka Gilda. Asi by toho bylo víc, ale teď si úplně nevzpomenu. Nebylo to špatné, ale ve svém žánru Město duchů spadá spíše do průměru. Kdo má v tomhle ohledu načteno, tohle prostě moc neocení.... celý text

Pátračka Gilda a Duchova sonáta 2009, Jennifer Allison

Za mě zatím nejnapínavější díl série! A nechápu, že Albatros tuhle sérií neuvede znovu. Je to perfektní a zasloužila by si další čtenáře.

Pátračka Gilda 2007, Jennifer Allison

Četla jsem na přeskáčku, první díl jsem nemohla sehnat a dostala jsem se k němu až jsem přečetla třetí. Nutno poznamenat, že to vůbec nevadí, Gilda pokaždé řeší jiný případ a nezaobírá se tím předchozím. První díl byl hezký, já hlavně miluji Gildin humor a její sebejistotu. A až bláznivé nápady. Jako ty její kostýmy. :D První díl mi zatím přišel nejméně napínavý... Čekala jsem trochu víc bloudění po chodbách a víc gotiky. Ale nevadí, i tak je to příjemné čtení a věřím, že kdyby mi bylo takových 12 let, tak bych to úplně milovala. Doporučuji i tak všem, tuhle sérií v pohodě můžou číst i dospělí. Řeší se tady závažná témata a není to žádná hloupoučká série. U mně zatím vede třetí díl, ten byl napínavý od začátku do konce.... celý text

Pátračka Gilda a Jezerní panny 2008, Jennifer Allison

Čtu od druhého dílu, protože ten první jsem zatím nesehnala. Ale u téhle série to není zase takový problém, protože mi přijde, že jsou to volná pokračování. Musím říct, že je to boží knížečka! Jako vážně, taková dětská dobrodružství se snad už ani nepíšou. Chvilku mi trvalo než jsem se začetla, to je pravda, ale pak už to bylo super. Gilda je skvělá postava. Je sebejistá, ale ne takovým tím arogantním způsobem, který vás naštve, ale takovým, který vás pobaví. :D Místy je děj fakt až strašidelný a strašně se mi líbily i vedlejší postavy - jejich vtipné rozhovory. Nemyslím si, že knížka je jen pro malé holky, úplně s klidem jí může číst dospělák a dle komentářů to tak i je. :) Tahle kniha je tak dobře napsaná, že vůbec žádnou věkovou hranici řešit nemusíte. A troufám si říct, že kdyby kniha měla "dospělejší" obálky, tak opravdu osloví velkou škálu čtenářů. Za mě fakt paráda a hned se vrhám na další díl!... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Knihu jsem přečetla za jeden den, což je asi víc než vypovídající. Čteno po knize Listopád, která mě vlastně donutila číst další knihy této autorky. Původně jsem si myslela, že se kniha celou dobu odehrává v koncentračním táboře a proto jsem ji číst nechtěla, překvapilo mě, že to tak vůbec není. :) Moc se rozepisovat nebudu, vše už bylo řečeno. Ale... Občas se člověk propadá do vlastních splínu a při čtení takových knih mu dojde, že na tom není až tak špatně. Co může být smutnějšího, než ztratit celou rodinu a mít zlomenou duši? Autorka nepíše nijak složitě, ale zároveň velice poutavě a to jak příběh podává, je obdivuhodné. Zkrátka musíte číst dál, přestože z každé stránky na vás tryská smutek a deprese... Přečtu si určitě i další knihy autorky, ale na chvíli si musím dát odpočinek, je to "těžké" čtení. :)... celý text

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

Moje první kniha od paní Mornštajnové, původně jsem vůbec neměla v úmyslu číst tvorbu této autorky, ale tahle kniha mě intuitivně volala. :)) (A po téhle si určitě přečtu i ty další). Navíc ta obálka je neskutečně povedená, přitom tak jednoduchá a k tomu ten vypovídající název... Geniální! Mě osobně příběh vtáhl hned od první strany, moc se mi líbí styl autorky. U spousty knih mi vadí absence dialogu, tady vůbec. Naopak si myslím, že kdyby tu byly, příběh by to jen pokazilo. Hltala jsem stránku za stránkou, abych se dozvěděla, jestli se postavy dočkají spravedlnosti. Nedočkají... O to víc je ten příběh silnější. Příběh je sice smyšlený, ale takové šílené životní příběhy se dějí i ve skutečnosti a v tomhle příběhu je to poselství jasné: "To, jak jste zareagovali v minulosti, určuje vaší budoucnost." A vůbec to není příběh minulosti, vždyť ani dnes nemůžete říct, co si ve skutečnosti myslíte a hlavně v době sociálních sítích. Pokud vystoupíte z davu a řeknete něco, s čím většina nesouhlasí, budete odsouzeni. Svoboda dnešní doby je jen iluze. ÚRYVEK Z KNIHY „Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je.“ Maje trvalo dlouho, než slova paní Karly přijala za své. „Chcete říct, že se nemáme o nic snažit a jen čekat, kam nás osud postrčí?“ namítala. „Naopak, prostě jen nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít. Zůstat trčet na místě a ztratit se ve smutku není řešení. Člověk by měl jít dál, ať se mu to líbí, nebo ne. Z popela už dům znovu neuplácáš. Pevné stěny postavíš jen z nových cihel.“... celý text

Navždycky 2020, Nofreeusernames (p)
ztráta času

Předem říkám, že si v téhle recenzi nebudu brát žádné servítky, takže citlivé dušičky nečíst. :) Povězme si to narovinu. Tahle kniha je chválena a adorována především bookstagramery, kteří se s autorkou přátelí. A to i navzdory faktu, že tohle dílko je takový ten Wattpad a mimochodem, tou přezdívkou tomu nasadila korunu. Fakt regulerní Wattpad. :) Ale! Psal to někdo z komunity, takže to budeme za každou cenu podporovat, ačkoliv jindy podobné knihy dost kritizujeme. V tomhle případě je hybnou silou i Humbook, který Nofreeusernames vede, a tak si neznepřátelím někoho, kdo mi může poskytnout recenzák, že? Nebo mi může nějak pomoct ke slávě. Pro recenzák, či kousek slávy i duši Humbooku upíšeme. :D Jedna recenzentka se vyjádřila o dotyčných jako o: „vlezdo*rdeláčcích.“ Nejvíc mě u téhle knihy baví argumenty, proč by kniha měla být dobře hodnocená. Třeba proto, že byla psaná pro radost, neměla za cíl změnit svět, na žádnou velkou literaturu si nehraje apod. To je tak, když víme, že je ta kniha fakt špatná, ale navymýšlíme, co nejvíc argumentů, aby bylo jasné, že od toho nemá nikdo nic čekat a když budou hodnotit špatně, budou za idioty oni, ne my. Pokus hezký, nicméně… Pokud knihou nechci změnit svět, tak ji nechám v šuplíku a netisknu ji do papíru. :) Líbí se mi (ironicky myšleno) hodnocení ostatních blogeru, protože jak se zdá, Navždycky mění knižní svět (alespoň ten na IG). Aneb co běžně vadilo (vadí) u jiných knih, je u téhle v naprostém pořádku. - Klišé? Nevadí! - Začátečnický styl? Nevadí! - Nelogičnost? Nevadí! - Dětinská, sobecká, rozmazlená, protivná hrdinka? Nevadí! - Klišé? Nevadí! - Krkolomost textu? Nevadí? - Nevyzrálost příběhu? Nevadí! - Klišé? NEVADÍ! - Toxické vztahy? Nevadí! - Že je příběh vystřihnutý jako z WP? Nevadí! Kritizovat tuhle knihu? Jooo, to vadí! To vadí! :D Úmyslně několikrát opakuji klišé, protože tenhle atribut byl hodně zdůrazňován jako něco, co je vlastně na téhle knize strašně super. Z mého pohledu je kniha velice špatná, a to jak po dějové, tak stylistické stránce. Když se začtete do prvních řádků, opravdu máte silný pocit, že jste se ocitli na stránkách Wattpadu, kde by tenhle příběh zcela jistě skvěle zapadl. Jenže tohle dílko je na tom podstatně hůře, protože takhle tam píšou třináctileté slečny, což je tak nějak v pohodě a absolutně nic proti tomu nemám, ale tohle napsala dospělá paní, která navíc prý hodně čte. Bohužel to ale nejde moc poznat, jazyk téhle knihy je extrémně jednoduchý a ani se nedivím, že za dva měsíce bylo hotovo. Co se týče děje, tak to je taky velký špatný. Stupidní zápletky, které postrádají jakoukoliv logiku, hodné věku puberťáka a tomu bychom to snad i odpustili. Literárně je takhle kniha tak nízko, že už to víc snad ani nejde a ta nesmyslná adorace některých mě akorát utvrdila v tom, že bych recenze dotyčných neměla brát vážně. Vlastně by je asi neměl brát nikdo vážně, když dokážou vychválit něco takového. Tahle kniha je jen podprůměrnou snůškou špatně poskládaných slov a ani kamarádky blogerky to nezachrání. Naopak, podle mě jí tou uměle vyvolanou chválou, která u některých vypadala jako špatně skrývaná křeč, akorát uškodily. Na druhou stranu je asi dobře, že tahle věc vyšla, protože ukázala, jaký je tenhle knižní svět ŽUMPA – blogeři hodnotí podle sympatií k autorovi, a o kvalitu textu jako takovou jim zase tolik nejde. Smutné. Proti autorce jako takové nic nemám, ale když dostanu doslova na stříbrném podnose něco, na co jiní dřou roky, tak mi vadí, jaký k tomu dotyčná má přístup a mám potřebu se k tomu vyjádřit, ať už se to někomu líbí, nebo ne. Oproti spoustě jiným začínajícím autorům měla obrovské výhody, ale ani tak je nevyužila k tomu, aby napsala něco smysluplného, či chcete-li, hodnotného. Spoléhala se na konexe v branži a na to, že jí kamarádky blogerky podpoří, což se taky stalo. Jsem zvědavá na druhou knihu, ale dost pochybuji, že se s tímhle přístupem vůbec někam posunula. Poděkování vyznívá vyloženě směšně, ale ne tím způsobem, jak autorka původně zamýšlela a upřímně bych se styděla něco takového vyslat do světa. Snad se v té další knize autorka poučila. :)... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Na Prašinu jsem se extrémně těšila, hlavně kvůli té představě, že budeme bloudit temnými uličkami. Prostě takové lákavé dobrodružství, kdo by odolal? Samotný nápad je skvělý, název se taky povedl, ale za mě je kniha spíše zklamáním. A mrzí mě to, protože jsem chtěla chválit, být z knihy nadšená jako ostatní. Bohužel, já postavám celou dobu nevěřila. Nebyly mi blízké a v podstatě nevím, co bych o nich řekla. Z mého pohledu jsou to jen postavy na papíře, ke kterým jsem si nedokázala vytvořit žádný vztah. Nedokázala jsem v En ani Jirku uvěřit, přišli mi vzdálení a díky tomu mě tolik příběh nebavil. Kdyby je fakt v knize někdo odpravil, asi by mi to ani nevadilo. :D En byla chytrá jak rádio, až mi lezla na nervy, ale tedy chválím, že vlastně autor udělal hrdinku z ženy. Wau! :) Jinak mi přišlo, že hrdinové jsou mnohem starší a že se vůbec nechovají na svůj věk. Má jim být třináct, ale mně přišlo, že jim je tak patnáct. Možná i víc. Jo a ta milostná linka tu byla docela úsměvná a škoda, že si jí autor nenechal spíše až do dalšího dílu. Trochu mi překážela, asi jako Tondovi. :D Co mi dál vadilo, byla ta přílišná akce. Akce na úkor atmosféry! Prašina se za mě osobně nekonala a nebýt těch geniálních ilustrací, tak si ji nedokážu představit. Popisy! Popisy všech těch tmavých a úzkých uliček mi tu chyběly. Vůbec mi nepřišlo, že bloudíme uličkami devatenáctého století, kde se svět zastavil. V knize bylo strašně moc akce, ale téměř žádná atmosféra a popisy. To je pak fakt zklamání, když něco takového kniha slibuje a není to tam. Ulička sem, ulička tam mi nestačí. Souhlasím s tím, že je to vlastně kopírka Stínadel, ale ani zdaleka ne tak dobře napsaná. Čekala jsem víc originality, ne převyprávěný příběh Foglara. Netvrdím, že je příběh úplně špatný, to není, jinak bych ho nedočetla. Myslím, že děti si ho užijí, ale dospělý nebo náročnější čtenář ho asi tolik neocení. Chválím konečné vysvětlení, které se povedlo a dávalo velký smysl. Dokonale chápu, proč někteří odmítají pokrok. Pokrok je někdy krok vzad v porozumění mezi lidmi, jak dokazuje dnešní doba, naopak ustrnutí v čase může lidi sblížit. Bez vymožeností jsou si lidi nucení pomáhat a komunikovat. :) A za tu myšlenku hvězda navíc. Ještě jednou bych ráda pochválila ilustrace, ty jsou naprosto parádní a dokonalé. Pokaždé jsem se těšila, až se zase u nějaké kapitoly objeví. Druhý díl asi ze zvědavosti zkusím.... celý text

Prokletý rok 2020, Kim Liggett

Nikdynoc 2019, Jay Kristoff

S touhle knihou já mám docela problém. To tak čekáte něco fakt vyspělého, co vám vyrazí dech a ono vám to fakt vyrazí dech, ale tím, jak je to špatné. Toto se opravdu někomu líbí?? Hned od začátku musím říct, že mi nesedl autorův styl psaní, ale časem se na něj dá zvyknout. A ty poznámky byly úplně zbytečné! Pak ten děj. Ten začátek je příšerný, skoro do poloviny knihy se nic neděje. Jakože krakeni atd? To jako vážně? Tak jestli tohle není YA, tak já už pak nevím. Ano, hlavní hrdinové mluví sprostě, ale jsou to pořád takové děcka. Jakože autor asi zamýšlel, že napíše něco dospělého, ale bohužel je vidět, že píše pro mladší publikum. Chvíli mi to přišlo, jako by chtěl kopírovat Hry o trůny, nebo Harryho Pottera, jen se snažil vše dát do temnějších a sprostějších kulis. Originalita fakt mínus nula, vůbec nechápu, čím si kniha zasloužila tak vysoké hodnocení. Jo, v polovině se děj celkem rozjede, ale z mého pohledu autor do YA, ani fantasy nevnesl nic nového. Hlavní hrdinka mi celkem sedla, ale BOHA JEHO, ta byla taky celkem divná. Tam se v jedné scéně chce s chlapcem prát, a to jí tak vzruší, že si to chce nakonec s ním rozdat?! :D Já nevím, ale tohle si chce hrát na dospělou věc tím, že tam narveme co nejvíc sprostých slov a sem tam sex, jenže autorovi se to díky stylu psaní, jakým je to psáno zkrátka nepovedlo. Ačkoliv tam ten úmysl vidím. Je to prostě psáno dětinsky a ani se nedivím, že to bylo zařazeno do YA, protože to YA je. Sex ani sprostá slova z toho dospělou knihu nedělají. Jinak příběh docela děs, další díly číst nebudu. Jedna hvězda za parádní grafiku, druhá za snahu.... celý text

Oliver Twist 1966, Charles Dickens

Věčná Ambra 1 2006, Kathleen Winsor

Upřímně? Nevím, kde začít. Nemyslela jsem si, že mě kniha bude tolik bavit, ale po pár stranách mě úplně pohltila! Nechápu, jak někdo může napsat, že je to červená knihovna. Vůbec to není pravda! Žádné sladké lásky se tu nedočkáte. Ani pořádného vyznaní tam, kde to čekáte. Všechny vztahy jsou tu tak povrchní. A o to lepší kniha to je, protože takhle je to jaksi skutečnější. Ambra mi byla zpočátku sympatická, ale ke konci už mi lezla na nervy a přála jsem jí něco hodně ošklivého! Protože byla neskutečně hloupá a sebestředná. Kde jsem čekala, že projeví soucit, tam se to nestalo. Naopak, kde jsem to nečekala, tam ho projevila. Ona měla jedinou vadu a to byli právě ti chlapi. Ti byli její zkázou! Byla tak strašně urputná, co se týče chlapů a musím říct, že morálka tehdejších vztahů mi přišla snad horší než v této době. Jsem asi puritán, ale mě ten jejich způsob manželského života pohoršoval. Každý s každým a veřejně. :D Věčná Ambra mi nápadně připomíná mou milovanou knihu Jih proti Severu, akorát musím říct, že Ambra je dobrodružnější. A na druhou stranu Jih proti Severu je psán modernějším jazykem. Všechna ta "Ó" mi vážně lezla na nervy. Vím, je to psáno zastaralým jazykem, ale... Jo, musím říct, že mě ta kniha strhla. Navíc ten středověký svět je tu vážně skvěle popsaný. Myslím, že jsem ještě nikde nečetla tak věrně popsaný život ve středověkém městě. Ačkoliv mi Ambra lezla na nervy a měla jsem chut jí plesknout, aby se konečně probrala, tak na druhou stranu musím říct, že jsem ji i litovala. Ten Bruce byl neskutečně bídný chlap. Možná hezký, ale tak je tak všechno. On si ani nezasloužil, aby ho tak někdo miloval. Měla ho nechat umřít na mor. :D Nebo alespoň proklít, já bych to na jejím místě udělala. :D Takový ten typ muže, který nemiluje nikoho, jen sám sebe. Ani svou ženu skutečně nemiloval, ač to tvrdil. A ten konec mě štve! Taková kniha by měla mít pořádný konec, ale autorka nám dala nijaký konec. Stejně dávám pět hvězd, protože je to vážně nezapomenutelná kniha. A ted nemám co číst, chjoo... :)... celý text

Pravda, nebo lež 2020, Colleen Hoover