Paris131
přečtené 55
Dračí republika
2023,
Rebecca F. Kuang
S hodně odřenýma ušima nakonec dávám čtyři hvězdy, nejvíc tomu pomohl asi ten závěr. No, chápu většinu negativních nebo rozporuplných recenzí na druhý díl Dračí republiky. Já jsem si totiž chvílemi myslela, že knihu odložím! Rozmyslela jsem si to, až když Rin a Kitaje odnesla řeka. Pak to KONEČNĚ! nabralo nějaké tempo. Bylo to celkem náročné čtení a myslím, že ta strategická část se dala zkrátit, protože mi přišlo, že čtu jednu a tu samou pasáž stále dokola a upřímně, kdybych chtěla číst dějiny Makové války jak šly postupně, tak si najdu příslušnou literaturu. To si myslím, že autorka docela nevychytala. Dál mám výtku k tomu, že autorka absolutně neumí zacházet s postavami. Protože všechny zajímavé zabila, včetně Altana! Jo, vím, že většina čtenářů za jeho smrt byla ráda, ale pro mě kniha přišla o zajímavou postavu, z niž autorka naprosto nepochopitelně udělala vyfetlou trosku. A proč nepochopitelně? Protože autorka ho celou dobu popisuje jako nejvíc vyrovnaného člověka, který k vyvolání Boha nepotřebuje ani opium a pak bum, najednou je z něj totalní slaboch, ačkoliv podle mě byl vyrovnanější, než kdy bude Rin. Zrovna na Altanův vývoj jsem byla zvědavá, ta postava si totiž zasloužila nejen větší prostor, ale šanci nějakým způsobem vyřešit svá traumata za svého života... Nevím, jestli obětování je zrovna ten nejlepší způsob. Navíc jsem byla zvědavá na interakce mezi Altanem, Rin, Čchaganem a Nečou... Mohlo to být zajímavé, jenže co udělá autorka? Zabije všechny tyto hrdiny, nebo je pošle pryč! A aby toho nebylo málo, nakonec dorazila i celou partu CCH-KCHE! To mi vadilo asi nejvíc, protože ona se k přátelům, kteří tady pro ni byli celou dobu nechovala vůbec jako přítel, dala přednost lidem, kteří se k ní v minulosti chovali krutě... Třeba právě Neča a Venka. To mi taky hlava nebere. Proč nechala žít postavu jako je VENKA? Za mě absolutně nezajímavá osobnost, která se tam občas mihne a absolutně nechápu, jak může přispět k obohacení děje? Možná další zradou?? Ano, zajímá mě další díl a nejspíše si ho ze zvědavosti přečtu, ale popravdě Rin není hrdinka, s niž chcete strávit celý příběh. Víc než ona, mě bavily vedlejší postavy. Rin jako velitelka CCH-KCHE byla absolutně neschopná, přijde mi, že i jako válečnice stojí za houby, na akademii se nic nenaučila a nemít v sobě Fénixe, tak je absolutně v háji. Dost mi taky vadí určitá plochost postav, kterou jsem v prvním díle odpustila. Postavy opravdu nemají žádné slabosti? Já neříkám, že tam nutně musí být nějaký silný romantický prvek, ale postavy v této knize na mě působí jen jako prázdné nádoby. Ignorují potřeby svého těla, chybí jim určitá lidskost. Když to srovnám s Hrou o trůny, tak jistě, tam je taky jako velice důležitý prvek válka, ale Martin umí vykreslit tak plastické postavy, že je buď milujete nebo nenávidíte. Ta sága je fenomenální právě kvůli těm postavám... No, fakt jsem zvědavá, jak si autorka poradila se třetím dílem, byť tak trochu asi vím, kam to asi směřuje. Dávám čtyři hvězdy, hlavně za poslední část, ale i tak je ta čtvrtá s hooodně přivřenýma očima.... celý text
Nasterea
2021,
Petra Stehlíková
Čteno současně s Makovou válkou a tuhle kombinaci rozhodně nedoporučuji, protože uvidíte ten obrovský kvalitativní rozdíl. Co jsem obdivovala v prvním díle, tedy Naslouchači, mi tady přišlo tak nějak směšné a nereálné? Nemluvě o proměně pětadvacítky - z disciplinovaných vojáků se stalo, co vlastně? Já nevím, ale už ten příběh autorce nevěřím. Obrovský sešup dolů a ještě jedna věc mě zaráží? Ta úvodní báseň na knize... Ehm, proč to nikdo neupravil/neopravil? Jsem sice lajk, básním nerozumím, ale na první dobrou to zní děsně amatérsky a rozhodně bych něco takového nedávala na přední stranu. Obecně vzato být na autorčině místě, upustím do nějakého básnění, protože je poznat, že to absolutně není její parketa. Tahle série měla obrovský potenciál, ale zůstal nevyužit a po tomhle díle už se ani na další díly nechystám. Škoda.... celý text
Maková válka
2022,
R. F. Kuang (p)
Dlouho mě od čtení téhle knihy odrazovala tloušťka a možná i to, že se kniha označuje jako YA fantasy. Neříkám, že je to špatný "žánr" jen mi poslední dobou takřka vše přijde na jedno brdo a většina titulů jsou spíše romantické dívčí romány s větší/menší dávkou fantazie. Maková válka mi nepřijde jako YA, je to spíše vysoká fantasy a ke všemu brutálně hrdinská. Proto nechápu, jak to někdo může přirovnávat k Nikdynoci nebo Devátému spolku? To jsou oproti tomu pohádky, v klasickém YA hávu. Makové války bych spíše přirovnala k Písni krve, možná GOT. Za mě naprosto paráda! Už dávno mě tak nepohltil nějaký příběh... Hrdinka Rin mi byla sympatická, už jen proto, že měla s každým problém. :D Co mě mrzí, jsou smrti určitých postav, protože jsem byla zvědavá na vývoj mezi nimi a Rin. No, zdá se, že kniha nemá žádné mínusy, ale jako občas mi přišlo, že bylo něco urychleno... Byly tam části, které si zasloužily rozepsat. Možná bych trochu ubrala strategie (té tam bylo na můj vkus až příliš) a víc bych rozepsala jiné části. No, ale i tak se mi to skvěle četlo a poslední část byla teda pořádná jízda, nemohla jsem se od stránek odtrhnout. Jdu na další díl a osobně doufám, že by se to přeci jen mohlo podobat GOT - postavy, které umřely, znovu dostanou svou šanci.... celý text
Zulejka otevírá oči
2017,
Guzel Jachina
Co mě nejdříve zaujalo na knize byl styl autorky, který mě hned vtáhl do příběhu, takže jsem se rozhodla číst dál, ač jsem původně chtěla jen nakouknout. První polovina knihy je skvělá, ta mě hodně bavila, ale asi budu jedna z mála, kterou hlavní hrdinka iritovala. Já se ani nedivím, že jí Čardějnice týrala - protože hrdinka jako by neměla žádnou duši, byla jako hadrová paneka, kterou kam jste posadili, tam jste jí ráno našli. A měla jsem takový pocit, že právě ta ohavná tchýně se snažila tu její duši probudit a já se jí při čtení knihy vůbec nedivila, protože mě hrdinka neskutečně iritovala svou jednoduchostí a poslušností. I já jsem měla chuť jí profackovat, jen abych zjistila, jestli uvnitř vůbec něco je. Druhá poloviny knihy byla horší, jako by autorce docházel dech a vlastně bych řekla, že lágr byl pro Zulejku vysvobozením, protože tam měla život mnohem jednodušší než po boku čarodějnice a svého hrubiánského muže. Autorka psát umí, ale celý příběh mi neskutečně kazila hlavní hrdinka. Opravdu jsem čekala nějakou proměnu v silnou ženu, ale ona se naučila jen dobře střílet a přestala se modlit, jinak to byla pořád prostoduchá žena, která bude na slovo poslouchat každého muže, který jí přijde do cesty. Docela se divím, že si jí velitel vybral, protože i on projevoval víc emocí a inteligence, než Zulejka. Asi to úplně nedokážu vysvětlit, ale hlavní hrdinka byla opravdu primitivní a jednoduchá až běda, sotva si dokáži představit, že by se s ní Ignatov povídal o něčem smysluplném. No, asi proto tam nebyly snad žádné kapitoly, kde by si ti dva jen tak povídali. :)) Jinak souhlasím s těmi, kteří píši, že druhá polovina knihy je spíše červená knihovna, než realita minulých hrůz. I tak se mi kniha četla dobře, takže ty tři hvězdy si zaslouží.... celý text
Volání přízraku
2019,
Kevin Sands
Za mě napínavé od začátku až do konce! Suprová série a těším se na další díl. Jinak ty obálky miluju, radost pohledět. :)
Takové maličkosti
2023,
Claire Keegan
Příběh jsem musela dočíst, byť jsem si chtěla přečíst jen ukázku. Nic moc se tam nestane, ale kniha má krásnou atmosféru doby, která mi imponuje víc než ta dnešní. Už jen kvůli té vánoční atmosféře a kvůli lidem, kteří když vidí zlo, tak ho zbaběle nepřehlížejí, musím dát hodnocení jaké dávám.... celý text
Případ pohřešovaného markýze
2008,
Nancy Springer
No... Za mě skvělý styl psaní, který hned vtáhne. Jen škoda, že kniha neměla víc stránek, aby byla víc propracovaná. Pěkně se to čte, Enola je fajn hrdinka a moc hezký popsaný Londýn, ale čekala jsem víc.... celý text
Medovník s pepřem
2022,
Alena Adrianet Heinrichová
Tak, já mám teda dočetno. Uf, to tedy bylo něco a nemyslím, to zrovna dobrém slova smyslu. Tak ale přejdeme ke knize. Zprvu mě zaujalo téma, protože co si budem, knihy s tématem neopětované lásky moc nevycházejí. Anotace zněla taky celkem fajn, takže jsem se na ní těšila. Moje zvědavost však ještě víc vzrostla, když jsem v jedné v FB skupině nadnesla, že je tato kniha zajímavá a jestli se na ní taky někdo chystá. Místo reakci na knihu mi však bylo sděleno, že kniha nebyla ani tak vydána díky talentu autorky, ale jejímu umu dostat se k lidem na vyšších místech. No, myslela jsem si o tom své, protože dneska lidi závidí kde co... Jenže to jsem netušila, že nám to nakonec autorka ve své knize potvrdí. :D Já s tím teda nemám problém, každý dělá co umí a na co sám stačí, ale zajímalo mě, jestli jsou lidi tak zlí, anebo je to pravda. :)) No, nebudu se v tom dál pitvat a přejdu ke knize. Mně osobně kniha nesedla, hlavně díky Adri. Nevím, co je víc odstrašující, zda ten toxický vztah a nebo ona, protože to jak se chovala, bylo šílené! Ah, prostě... Já to asi nechápu! Je celou dobu zcela jasné, že jí Matyáš nechce a ne, fakt si nemyslím, že jí odmítal, protože by se toho vztahu bál. Když chlap ženu chce, tak za ní prostě jde a tečka! Podle mě, pro něj byla jen nějaká utěšitelka, kterou přijímal, když se necítil dobře. Mám takový pocit, že Matyáš ač byl teda úspěšný herec, tak jeho sebevědomí bylo na bodu mrazu a díky Adri si ho zvyšoval. Ten toxický vztah je tu strašný, ale to, jak si hrdinka sama sebe neváží snad ještě horší! Doufám, že si z toho mladé holky nevezmou žádný příklad, protože to je ukázka naprostý nesebeúcty a zoufalství! Já se ani nedivím, že s ní tak Matyáš zametal a proč by vlastně neměl? Když si hrdinka nevážila sama, jak si mohl vážit on jí? To její čekání na Matyáše, byť na ní neměl čas... Grrr! Mám z toho ještě teď osypky! Tohle fakt vůbec není nenormální. Jak se někdo takhle může ponižovat? Já jsem místy měla pocit, že hrdinka trpí nějakou duševní chorobou, protože to její chování je alarmující! A ano, všichni se na Adri v divadle dívali s pohledem, jako by věděli víc, protože taky věděli! Věděli totiž, že je jeho šílená fanynka, byť Adri si celou dobu namlouvá, že ví o jeho tajných citech k ní. A upřímně, vůbec Matyášovi nemusela psát, co k němu cítí, protože on už to věděl dávno a proto před ní utíkal. Já bych před takovým STALKEREM, jako byla hlavní hrdinka, utíkala taky. Mám taky pocit, že jen viděla, co chtěla vidět, jeho zamilované pohledy, žárlivost atd. A mimochodem, ta jeho přítelkyně věděla proč Adri zabíjí pohledem. :D Samozřejmě hrdinka si zase myslela, že se své vlastní přítelkyni svěřoval, jaké mezi s sebou mají pouto, ale podle mě jí jednoduše řekl to samé, co všem: "Že je jeho šílená fanynka." Myslím, že o ní za jejími zády nevyjadřoval tak hezky, jak věřila. Jo, taky jsem se pozastavila nad tím, jak Adri každý chtěl a všechny ty obdivné pohledy. No, autorky si často v knihách vylepšují své alterego a tady to zřejmě nebude výjimkou. Mě ale nejvíc dostala ta teorie, že jí Matyáš nechtěl, protože by vedle něj zářila víc než on, pán herec. :D A ten konec měl znamenat, co? Mimo faktu, že byl odbitý? Takže Matyáš na ní po půl roce zazvonil, aby šli jako oslavit jejich výročí?? Aha. Sice to v tomhle momentě končí, ale já ten konec asi znám. Adri běží Matyášovi přímo do náruče, aby jí zase začala éra divadelních lístku zadáčo! :D Omlouvám se, za nesouvisle blekotání, ale tady je špatně snad všechno a nevěděla jsem, kde začít. Kniha mě vyděsila, hlavně tím, jak si jedna žena vůbec nedokáže vážit sama sebe a někomu, kdo jí nemiluje, podřizuje celý život a ke všemu si vůbec nepřipouští, že její chování není normální! X let čeká na Matyáše, místo aby pracovala sama na sobě. Celkově z knihy čiší nevypsanost, nevyzrálost a souhlasím, že tohle je spíše koncept než plnohodnotný román, na kterém se mělo ještě nějaký ten rok pracovat. A pokud je tohle SKUTEČNĚ autobiografie, tak nevím, komu se víc pomstila, jestli sobě, nebo jemu... :) DOPORUČENÍ: Pokud chcete skvělou knihu na toto téma, doporučuji " Svévole" výborně zpracovaná kniha!... celý text
Kudy ke hvězdám
2020,
Jenn Bennett
Půjdu zřejmě proti proudu, ale tohle se mi nelíbilo. Styl psaní je relativně ok a čte se sám, ale nejvíc mě iritovaly šroubované dialogy, protože tahle snad normální lidi nemluví... Čekala jsem nějakou fajn a hezkou romantiku, ale autorka prostě nezvládá dialogy, které mi celkově rušily požitek ze čtení. Bude se líbit lidem, kteří nemají moc velké nároky a nechtějí u knihy moc přemýšlet. Tohle mi zkrátka nesedlo a docela mě to mrzí, protože kniha vypadala zpočátku celkem slibně.... celý text
Příběh ztracené holčičky
2018,
Elena Ferrante
Dočteno a musím říct, že už dlouho mě tak nějaká série nestrhla. Popravdě, ani ne tak tím, že by to bylo dokonalé napsané, ale prostě ty postavy... Čtenář cítí jejich život. Do třetího dílu jsem to pouto mezi Elenou a Lilou nepovažovala za přátelství. Prostě za mě takhle přátelství nevypadá - ublížování si si navzájem, aby se ta druhá cítila líp. Mám pocit, že jejich přátelství začalo ke stáří. Co mě docela mrzí, že autorka vůbec nenaznačila, jak to dopadlo s holčičkou. Zmizela jen tak, ani žádný náznak. Konec je docela otevřený, ale uvažovala jsem, jak to bylo myšleno? Lila našla panenky, ale ztratila sama sebe? Anebo je vystvělení prosté... Panenky byly posledním rozloučením s Elenou, byla to poslední věc, kterou pro svou kamarádku ještě chtěla udělat. Možná panenky představovaly je samotné... Navždy spolu, ale přitom samy. Na konci mi bylo smutno z hrdinek, které zůstaly samy a bez rodin. A vlastně mi bylo líto i vedlejších postav. Postupně se celá Neapolská parta obrátila v prach. Já vím, že žili v chudinské čtvrti, plné špíny a nasílí, ale přeci jen... Všichni stáli dlouhou dobu při sobě, měli se navzájem, ale nakonec každý zůstal opuštěný. Abych se zbavila smutku, mám chuť si přečíst první díl, kde sice je chudoba a špína, ale jsou tu všichni hrdinové. Živí a navzdory všemu šťastní.... celý text
Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou
2017,
Elena Ferrante
Třetí díl pokořen a za mě asi nejslabší díl série. Je to pořád čtivé, něco vás nutí stále číst... Asi ty postavy a ta zvláštní atmosféra, která má něco do sebe. Nicméně souhlasím s těmi, že tam bylo až příliš politiky a asi by mi to nevadilo, kdyby to bylo nějak poutavěji podáno, protože v jedné chvíli mi to přišlo, že čtu jednu a tu samou pasáž pořád dokola. Zlepšilo se to s příchodem Nina a pak už se nedalo odtrhnout. Musím říct, že obě hrdinky jsou mi nespypatické, ale Lila mě doslova irituje, svou sobeckostí, kdy prostě se snaží všechny ovládat. Je prohnilá skrz na skrz. Docela mi vadí, jak autorka z Lily dělá super ženu... Lila je krásná, všichni jí milují a ačkoliv vyšla jen pět tříd obecné školy, všechno jí jde, je v tom brilantní. Navíc, všichni chlapi jsou jí posledí a hned v prvním okamžiku v ní vidí výjmečnost. Autorka hrdinku nezdravě vyzdvihuje, až to pěkné není. Zato mě potěšila Elenina změna, kdy konečně našla nějakou sobeúctu a začala být víc sobecká i vůči Lile. Její triumf nad Lilou v podobě Nina jsem div neoslavila spolu s ní. :D Nemyslím si, že jí to s Ninem vydrží, protože dotyčný je synem svého otce, ale stejnak jsem jí to přála. Kdo jiný si Nina zasloužil víc, než ona? Konečně se po tak dlouhé době dočkala. A přála jsem jí to, ačkoliv je jinak Elena otrvaná. :) Ale její manžel ještě víc, toho bych vzala lopatou hned a nechápu, jak s ním mohla vydržet takovou dobu. :D No, jdu na čtvrtý díl a jsem moc zvědavá, ale musím říct už teď, že jsem si tetralogii zamilovala. Už teď vím, že mi Neapol i se vší špínou bude chybět. :)... celý text
Příběh nového jména
2017,
Elena Ferrante
Zatímco předchozí díl jsem četla poměrně dlouho, druhý díl jsem přečetla téměř na jeden zátah. Přišlo mi, že v druhém díle autorka zlepšila styl psaní a stal se tak nějak víc literární. V prvním díle mi její psaní přišlo až moc průtokové a byly tam části, které se mi zdály zbytečné, tady se mi nezdálo zbytečné nic. Musím říct, že v tomto díle jsem Lilu přímo nenáviděla a ty části, kdy podle mě zcela vědomě ubilžovala Eleně, se mi četly skutečně těžko. Víc soběčtější a sebestřednější hrdinku jsem snad nezažila a nechápala jsem Elenu, jak jí to všechno mohla trpět. Jasně, bolelo jí to, ale přesto úplně nepochopitelně zůstávala po jejím boku, takže jsem stránku za stránkou žasla nad tím, jak někdo může být tak hloupý a nemít žádnou sebeúctu. Z Lilina pádu jsem měla upřímnou radost, zasloužila si ho. Celou knihu mi přišlo, že tahle osoba je věčně nespokojená sama se s sebou a tak ničí životy všechch okolo. Jinak nemám pocit, že Elena a Lila jsou kamarádky. Tohle skutečně není kamaradství, když si vědomě navzájem ubližují, aby se ta druhá cítila lépe. Tohle je toxické pouto mezi nevyspělými jedinci, kteří vždy touží po tom, co má ten druhý. Ale navzrody mým výtkám to bylo strhující čtení. Nehodnotím postavy, ale příběh a ten je podle mě skvěle napsaný.... celý text
Geniální přítelkyně
2018,
Elena Ferrante
Abych se přiznala, tak k této knize jsem se dostala díky seriálu, ten je naprosto výborný! Vyprávění je zajímavé, ale chybělo mi tam víc dialogů a občas mě styl autorky nudil. Ale hlavními tauhouny jsou prostě postavy Lila a Elena, protože vás bude zajímat, jak to mezi nimi dál bude. To jejich věčné soupeření a kdo nakonec vyhraje. :) Trochu mě děsila Elenina fascinace Lilou a hlavně v době, kdy byla ještě malou holčičkou... To bylo docela na považenou, přišlo mi to až toxické. Hvězičku ubírám, místy je tam až moc zbytečné slovní vaty.... celý text
Jana Eyrová
2006,
Charlotte Brontë
Uf, tak toto jsem nečekala. Na tuhle knihu jsem se neskutečně těšila, protože ve většině případě si klasická díla zamiluju a zanechvají ve mně trvalé pocity, narozdíl do většiny současné literatury. Tady to bohužel nevyšlo a knihu odkládám. Je tam spousta pro mě nicneříkajících popisů, ve kterých jsem se ztrácela, anebo mě zkrátka nudily. Dialogy jsou vedeny na styl filozofování, kdy se autorka za každou cenu snaží o nějaký přesah, ale stylem, který mě opravdu ubíjel. Děj se nekonečně vlekl a celkově mi postavy byly vzdáleny. Čekala jsem, kdy se to zlomí a ono nic... Do knihy jsem šla po Větrné hůrce, kterou napsala její sestra Emily. Myslela jsem, že mě stejně tak bude bavit Jana Eyrová, ale bohužel. Charlotte podává své příběhy až moc intelektuálně a do popředí se hodně dere morálka, která je v tomto příběhu podle mě spíše na škodu. Jane chce být za každou cenu ta dobrá a z mého pohledu je to fakt otravné. Zato Emily svůj příběh podává syrově a dialogy jsou nejen geniální, ale i vtipné. Postavy skvělé vykreslné a tak nějak opravdové. Postavy Jany Eyre mi oproti tomu přišly umělé. Škoda, že Emily nestihla vydat víc příběhů, byla bych pravědpodbně spíše její fanoušek, než Charlotte. Janu Eyre odkládám a zatím nehodnotím, třeba se k ní ještě někdy dostanu.... celý text
