Peleus Peleus přečtené 1586

☰ menu

Harry Potter a Kámen mudrců

Harry Potter a Kámen mudrců 2000, J. K. Rowling (p)
3 z 5

Pamatuji si, jak jsem prvního Pottera spatřil poprvé. Bylo to na gymplu. Anglické vydání s občasnými českými překlady slov vepsanými tužkou mezi řádky nad jejich anglické protějšky. Donesl ji spolužák, jehož sestra pracovala jako au pair ve Skotsku. "Velký hit v Británii! Skvělá kniha! Musíš si to přečíst!" Skončil jsem možná ani ne po deseti stránkách a stále úplně nepobíral, proč ty sovy tak cvokatí. Po nějaké (no ano, po dlouhé) době jsem se jakýmsi řízením osudu k této knize opět dostal. Už jsem měl za sebou tři potterovské filmy a byl téměř přesvědčen, že budu-li mít jednou děti, budeme si je celá rodina pouštět v posteli některého sobotního rána s talířem domácích sušenek s medem. No, nechtěl bych tedy potkat na ulici rozzuřené hráče famfrpálu s účty na zdejším webu. Každopádně musím říct, že nebýt filmů, měl bych zřejmě trochu potíže s představováním si postav, neboť autorka zrovna detailními popisy nehýří. Také už od dob Matrixu mám jakýsi vnitřní odpor ke schématu "sice jsi naprostá nicka a tvoje hodnota pro společnost je nula mínus, avšak náhle zjistíš, že opak je pravdou, neb ve skutečnosti jsi, a vždycky byl, Vyvolený!". Tenhle můj pocit se naštěstí u filmu stírá, jelikož v daném případě hraje prim vizuál. Ve zbytku knihy zjišťujeme, že tihle jsou hodní, tihle jsou zlí, tamti - kdo ví... Ve vzduchu je cítit tajemství a podle toho se odpovídajícím způsobem tváříme. Cupitáme dlouhými chodbami a zaměstnáváme se různými úvahami. P.S. Že bych tedy mohl prohlásit, jak jsem se u Kamene mudrců ukrutně bavil, to ani ne. Ale kdo ví? Třeba je to tím, že kouzlo mládí je nenávratně pryč a s ním i nezastřená dětská mysl. ANEBO jde o průměrnou knihu s autorkou, která se svým produktem přišla na trh v době, kdy na něm zela díra přesně ve tvaru poptávky po takovém druhu "zboží". To a výborný manažerský tým stvořily dnešní "legendu".... celý text


Dášeňka čili Život štěněte

Dášeňka čili Život štěněte 2009, Karel Čapek
5 z 5

Měl jsem tu smůlu, že se mi Dášeňka dostala do ruky na gymplu. Nenadchla a zařadila se do skupiny tvořenou knihami oblíbeného spisovatele, ale pouze jako doplněk k jeho tvorbě, neboť přece napsal i lepší. Po letech musím poupravit svůj názor. Jde o knihu, která se má číst buď v dětství (nezkušenost...), nebo až v dospělosti (ach, ta zkušenost...), pak zanechá dojem a má co říct.... celý text