Percabethka přečtené 702

Strážci příběhů 2016, Mechthild Gläser

Z celé téhle knížky jsem byla taková trochu zmatená. Samotný nápad se skákáním do různých knížek byl dobrý, ale autorka ho nedotáhla do konce. Například: Všichni Amy říkali, aby nezasahovala do příběhu, protože by ho tím mohla rozbít - přitom ale všechny postavy věděly, že je čtenářka a když si s nima povídala nebo projížděla jiné knižní světy, příběhům se nic nestalo. Další divná věc byla, že každý mohl chodit jen do jedné cvičné knížky, aniž by tam byl jakýkoli důvod, proč mají zakázáno chodit do ostatních... No a pak to listování... Will zatáhl za kámen, aby mohli prolistovat dál - cože? :D Celé listování tam nebylo vůbec vysvětleno a hlavně nechápu, jak může člověk přelistovat z jedné knihy do druhé. V rámci jednoho příběhu to chápu, ale takhle... :D Po stylistické stránce a kvůli jisté naivitě celého příběhu mi přišlo, že je ta knížka tak pro deseti až dvanáctileté děti, jenže pak tam přišly ty části s Amy a Willem. Celkově mi ten jejich "vztah" přišel naprosto směšný, no a pak ten konec... Který byl mimochodem dost uspěchaný a úplně třeba chybělo, jak to dopadlo s lady Mairead... Jak jsem řekla, nápad je dobrý, ale to zpracování je podle mě podprůměrné. Musím ale uznat, že mám teď díky knize chuť přečíst si Proměnu a Utrpení mladého Werthera :)... celý text

Říše bouří 2017, Sarah J. Maas

OMG, to mám jako po tomhle konci vydržet čekat na další díl?! Ačkoli mám proti Říši bouří několik výhrad, nemůžu hodnotit jinak než 5*, protože přes všechny chyby to bylo prostě naprosto dokonalé! Z celé série se mi nejvíc líbily první dva díly, díky té atmosféře a prostředí a taky kvůli tomu, že jsme věděli, s jakým cílem Celaena dělá to, co dělá. O Aelin už se ale to samé říct nedá - všechny ty její tajné plány mě sice trochu štvaly, na druhou stranu ale musím říct, že byly jednoduše geniální. Maasová využila každý naprosto detail. Každý úsměv, barva vlasů nebo dopis byly střípky jednoho obrovského, geniálního plánu, který nám na konci odhalila. A kdyby to bylo jen v tomhle díle, jenže ono to tak bylo od počátku série. Nechápu, jak mohla tohle všechno vymyslet. Jestli se takhle chová i v reálném životě, tak teda docela lituju její okolí, když za nima přijde s nějakým velkým odhalením svých kroků :D Jinak co se vztahů týče... Po ACOTARu mi bylo naprosto jasné, že všechny postavy skončí spárované :D A už jsem si na to u ní docela zvykla, takže mi to ani nevadilo, ale ten vztah Aelin a Rowana... Rowan se pořád tvářil, jak konečně našel někoho, kdo je mu rovný, ale mě spíš přišlo, že se choval jako poslušný pejsek... Přesto mě ale ten konec naprosto dostal! A to jejich pouto jsem čekala už od chvíle, kdy se tam ve třetím díle objevil, protože... jo, protože ACOTAR :D Docela mám z těch sérii pocit, že jak je Maasová píše současně, tak ten samý nápad vždycky použije do obou... Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se na konci ukázalo, že se oba ty příběhy odehrávají ve stejném světě, jen na jiných kontinentech :D Jinak mi ještě docela vadily ty překlepy a chyby. Chápu, že na tolika stránkách je asi těžké to všechno ohlídat, jenže tady byla často špatně celá slova ("hola" místo "mohla" a podobně...).... celý text

Královna stínů 2016, Sarah J. Maas

Jsem vážně ráda, že jsem s tímhle dílem počkala a nejdřív jsem si přečetla Krvavé ostří, jinak by mi asi spousta věcí nedávala smysl. Maasová je prostě vypravěčská bohyně. V Královně stínu byla spousta chyb (To, že byla tekoucí TEPLÁ voda v Tvrzi vrahů bych ještě možná nějak překousla, ale v bytě nad skladištěm? Ve středověku? Vážně? A to zdaleka není jediný nesmysl :D), ale autorka čtenáře svým vypravěčským stylem dokáže čtenáře donutit, aby si jich nevšímali a nadšeně hltali každou další kapitolu. Co mi ještě přišlo trochu zvláštní byl vztah Aelin a Rowana. V jednu chvíli mezi nimi nic nebylo a najedou se tváří jako stáří manželé... No a nakonec bylo prostě divný, jak rychle dokázaly potavy měnit strany. Chvíli byly popisované jako největší padouši a najednou se ukázalo, že všechno dělaly z ušlechtilých důvodů, které jen ostatní neviděli - a nebo se z nich naopak vyklubali záporáci. Lysandra, král, Aedion, Maeve, ... I tak se mi ale knížka hrozně líbila :D... celý text

Krvavé ostří 2017, Sarah J. Maas

Ze začátku jsem se do knihy docela nutila, protože jsem věděla, že je v pořadí po Dědičce ohně, jenže ta skončila tak, že jsem chtěla pokračovat Královnou stínů a ne nějakým prequelem :D Ale už asi po deseti stránkách mě knížka chytla a nakonec jsem byla ráda, že jsem jí nepřeskočila! Ty příběhy byly úplně boží a jak znám Maasovou, tak určitě všechny ty postavy budou i v dalších dílech - a na 99% je spáruje s některým hlavním hrdinou :D... celý text

Dědička ohně 2016, Sarah J. Maas

Maasová přišla na nový způsob, jak svoje čtenáře potrápit :D Vždycky se Celaeně dělo něco zajímavého nebo napínavého, jenže když člověk otočil stránku na novou kapitolu... Upřímně mně ty části s Manon ani Sorschou vůbec nebavily :D Často jsem je přeskakovala, abych mohla číst dál o Celaeně a pak jsem je dočítala až zpětně. Jinak Rowaelin by byli totálně božííííííí, kdyby to nezkazila ta trapná scéna na začátku u těch mohyl...... celý text

Půlnoční koruna 2016, Sarah J. Maas

MOŽNÉ SPOILERY :D V tomhle díle se mi hrozně líbilo, že jsme se blíž seznámili se Zlomuvalem a tajemstvími Skleněného hradu. Docela mě tu ale štval vztah Celaeny a Chaola, protože jsme na něj nejdřív museli hrozně dlouho čekat a když se konečně něco stalo (jo, s tou narozeninovou oslavou to bylo vážně klišé), tak se Chaol začal chovat jako sentimentální blázen :D Ale stejně mě pak mrzelo, když ho na konci opouštěla. Mimochodem ty části, kde pátral po jejím původu byly boží, hlavně ta s tím žalozpěvem. Taky se podle mě Celaena nemusela chovat tak hnusně k Dorianovi, když jí nic neudělal. No a Nasuada... Asi to bylo nutný, aby Celaena mohla opustit Chaola a vydat se do Wendlynu - už se těším, co tam zažije :D... celý text

Skleněný trůn 2015, Sarah J. Maas

Tahle knížka byla prostě boží ❤ Maas nás na začátku hned vrhla do děje - nemuseli jsme s Celaenou čekat 50 stránek v dolech Endovieru, než si na ní někdo vzpomene, ale příběh byl napínavý od první stránky a pořád se něco dělo. Ačkoli bylo samozřejmě od začátku jasné, kdo tu soutěž vyhraje, líbilo se mi, že autorka ten poslední souboj roztáhla na několik kapitol :D Také bylo super, že v knížce nebyly žádné perverzní části, jako to bylo ve Dvorech. Jen doteď úplně nevím, jak se čte Celaenino jméno - ptala jsem se kamarádek, které tuhle sérii četly, a jedna ho četla "Kalena", další "Celína" a "Seléna" a na youtube jsem pak viděla, že je to "Selejna" :D... celý text

Enderova hra 2013, Orson Scott Card

Ze začátku jsem se do knížky nemohla začíst, ale když se mi to na asi 40. straně podařilo, bylo těžké se od ní odtrhnout. Líbila se mi autorova filosofie i styl vyprávění, jen mi trochu vadilo, že tam nebyla jediná postava, kterou bych si oblíbila nebo se do ní dokázala vžít - z toho důvodu už asi další díly číst nebudu.... celý text

Křest sv. Vladimíra / Král Lávra / Tyrolské elegie / Epigramy 2017, Karel Havlíček Borovský

Celá knížka byla hrozně vtipná, jen podle mě Borovskému úplně nevychází slabiky ve verších.

Josefína a bytosti 2017, Lucie Kaletová

Když jsem Josefínu viděla poprvé v knihkupectví a přečetla si na obálce "Legendy slovanů ožívají", musela jsem jí mít. Knihy s tématikou bájí a pověstí čtu hrozně ráda, jenže.... Tahle mě hrozně zklamala. Začátek byl docela pěkný, autorka tam rozebírala filosofické otázky a podporovala ekologii ♥ Pak se ale Josefína začala utápět v sebelítosti kvůli svému vzhledu a už to jelo. Nejdřív se z ní vyklubala Mary Sue, jakou jsem snad ještě neviděla (achjo, jsem tak ošklivá a všichni se mi posmívají za moje křivky - a o pár stránek dál už je do ní zamilovaná půlka hlavních klučičích postav -.- o dalších věcech ani nemluvím...), pak přišly nelogické dialogy a ještě nelogičtější chování hlavních postav a autorčin styl mě začal naprosto iritovat, protože: 1) Snaží se psát profesionálně, ale jediné, čeho tím docílila, je to, že je to totálně trapný. Myslím, že jsem při čtění téhle knížky pozvedla facepalm na úplně novou úroveň. 2) Všechno tam omílala tisíckrát dokola 3) Když chcete napsat něco staročeštinou, nestačí mít syntax a la mistr Yoda... 3) Používala historismy a zároveň angličtinu, ale psanou česky, takže jsem luštila, co je sakra to déndžrs, než mi došlo, že to nebude žádný staroslovanský výmysl :D Nad impásibl a mistejk jsem už jen kroutila hlavou... 4) Když chci používat cizí jazyky, tak si o nich nejdřív něco zjistím - třeba že je DAS Haus a ne DER :)) Jop, vím, že to bylo kvůli tomu, že se z der pak vyklubal Wunder, jde mi o to, jak to okomentovala Josefína. Mimochodem, pojmenovat hlavní hrdinku v knize kde "Legendy SLOVANŮ ožívají" Josefína Wunder a hlavním dějištěm udělat Wunderhaus... 5) Ty šíííleně trapný básničky... Já bych se za ně styděla už jen kdybych si je psala doma do šuplíku, ale vydat je... Knížka byla navíc zbytečně morbidní - "Budí své děti a gestem je vyzývá, aby vyskákaly z okna. Skočily, leč přilétá ohnivý zmek a zapaluje Haniny děti" WTF! -, nevěrohodná, třeba to s tím hadem, který se rozhodl, že do srdce světa vezme na exkurzi nějakou random nedůležitou holku :)) a chyběly mi tam ty báje, sice tam z nich pár věcí bylo, ale všechno to bylo hrozně zamotané a kdybych například domovoje, lešije a ty bohy neznala předem, byla bych z toho hrozně zmatená. Pokud si chcete přečíst YA fantasy s tématikou Slovanských mýtů, přečtěte si radši Nemetonburk...... celý text

Portrét pana W. H. / The Portrait of Mr. W.H. (dvojjazyčná kniha) 2008, Oscar Wilde

Přestože je tahle knížka tak uzoučká, četla jsem jí celý večer, protože v ní bylo tolik odkazů na Shakespearovi sonety, že jsem ty dvě knihy nakonec musela číst současně :D Po stylistické stránce je ta kniha naprosto dokonalá, navíc v ní Wilde rozebírá snad všechny teorie ohledně tajemného adresáta sonetů. A díky té jeho vlastní teorii (ať už pravdivé či ne) jsem se teď na spoustu sonetů začala dívat úplně jinak. Myslím, že je to rozhodně #mustread pro všechny milovníky Shakespeara ♥♥♥... celý text

Láska mezi řádky 2017, Jodi Picoult

Dávám jednu hvězdičku za brilantní nápad - který čtenář nikdy nesnil o tom, že si z knihy vytáhne své oblíbené hrdiny... To je ale asi to jediné, co se mi na knize líbilo. Delilah byla neskutečně hloupá (no ne, kdo by kdy přiznal psychiatrovi, že si povídá s postavou z knihy...) a nikdy jí nic nedošlo. Oliver byl zase hrozně zamilovaný - z těch jeho přeslazených popisů Delilah se mi vážně dělalo špatně... Kniha navíc neměla žádný hlubší děj, svět nebyl propracovaný (přišlo mi, že se autorky nemůžou rozhodnout, jestli budou žít postavy z Mezi řádky ve fiktivním světě, nebo budou běhat po stránkách knihy a zakopávat o písmenka, tak použili obojí a výsledek prostě nedává smysl...) a konec byl hrozně useknutý. Po té neskutečně egoistické předmluvě jsem čekala o hodně víc...... celý text

Tajemství 13. nástupiště 2003, Eva Ibbotson

Pěkná pohádka, ale s hrozně předvídatelným dějem a někdy docela morbidní... Autorka taky mohla víc propracovat bloudy, protože ta z ostrova vedla podle všeho jen na nádraží King's Cross, ale ten ogr přišel na ostrov bloudou ze Švýcarska... Jinak by mě docela zajímalo, jestli se tady trochu neinspirovala Rowlingová :D... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Pááááni... Tohle bylo prostě skvělý. Sice si pořád stojím za tím, že se mi nejvíc líbil druhý díl, protože... Feysand :D A taky tam bylo nejvíc zvratů a napětí. Ale tenhle díl se mi taky moc líbil :) I když tu mám zase pár věcí, které bych vytkla. Tak zaprvé to, jaká je Feyre v tomhle díle Mary Sue... V prvním byla super, v druhém ještě docela taky, ale teď... Prostě neporazitelná vladařka, která je úplně dokonalá, ničeho se nebojí, všechno jí vychází a všichni jí milují, ona jediná dokáže pohlédnout do zrcadla, ze kterého víly o stovky let starší než ona zešílely, a získá na svou stranu všechny démony, kteří se v knize kdy objevili... Ehm... :D No a potom mi přijde, že se tu postavám neskutečně změnily povahy. U některých je to logické - třeba Feyre je oproti prvnímu dílu úplně jiná kvůli tomu všemu, co prožila, a protože se stala vílou. Nesta se zase změnila, když se zamilovala. Ale Rhys? V předchozích dvou dílech to byl takovej ten vtipnej bad boy a tady se chová jak holka... Btw když už jsme u něj, tak nevím jak, ale prostě jsem úplně odhadla to všechno, co se s ním stane na konci :D Asi kvůli tomu, co řekl Suriel a pak jsem trochu přemýšlela nad tím, jak to asi Maas udělá, aby ta válka nebyla takový klišé :D I když ono to tak nakonec stejně trochu dopadlo. Taky bych dala trochu víc prostoru Tamlinovi, protože přes všechno, co udělal, jsem ho pořád měla ráda. I když ne tak jako Rhyse. No a nakonec mi trochu vadila ta genocida Hybernu... Jasně, museli je porazit, ale nemuseli je přece všechny zabíjet... Jinak ten konec byl celkově docela dost useknutej :D Přesto se mi ale celá tahle série neskutečně líbila - ten svět, styl Maasový i ty postavy a zvraty... Už se dost těším na Skleněný trůn.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

(Spoilery :D) Z téhle knížky mám hrozně rozporuplné pocity - na jednu stranu se mi neskutečně líbila a nemohla jsem se od ní večer odtrhnout. Velaris, Rhysova "rodina" a to, jak nám autorka ukázala spoustu nových a zajímavých míst po celém Prythianu bylo skvělé. Rozhodně se mi tenhle díl líbil víc než první, i když mě trochu mrzelo, že tam moc není Lucien :'D Příběh měl spád a v podstatě tam nebyla žádná část, u které bych nebyla napnutá a nepotřebovala nutně vědět, jak to všechno dopadne. A Feysand je taky super :D Co mi ale vadilo, byly 1) Perverzní části. Jako pardon, ale když tam spolu 15 stránek v kuse spí ... Kdybych chtěla číst něco takového, seženu si 50 odstínů -.- Navíc je tahle série řazena do YA, odkud jsem četla knížky už když mi bylo 11 - když si představím, že něco takového čtu v jedenácti, tak to teda potěš :D A kdyby to bylo jen jednou, jenže ono je to tam skoro pořád a když ne, tak mají aspoň všechny postavy stejně laděné řeči... 2) Feyre. Už od začátku mi nesedla a vadilo mi, že nedokázala odpustit Tamlinovi, i když všechno dělal jen z lásky k ní - i když to trochu přehnal... A pak ty její děvkovský sklony... Kdyby Maas ty dvě věci změnila, řekla bych, že se Dvůr řadí mezi moje nejoblíbenější série, jenže tohle mi ho hrozně kazí... I tak bych ale řekla, že klady převážily zápory a já musím dat 5*, protože i když mi tam sem tam něco vadilo, je to prostě skvělý ❤ Těším se, jak se příběh vyvine v dalším díle. P.S. ten citát "To the Stars Who Listen And the Dreams that are Answered" je úplně nádhernej ❤❤... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Úžasná knížka, ale musím strhnout jednu hvězdičku za 'úchylné' části, které mě neskutečně štvaly... Doufám, že další díly vyjdou už brzy :D

Povídky malostranské 1987, Jan Neruda

Povídky malostranské jsem začala číst už několikrát, ale vždycky mě po chvilce přestaly bavit. Teď jsem si kvůli povinné četbě přečetla Hastrmana, Doktora Kazisvěta a U tří lilií a všechny tři byli hezké, ale myslím, že do těch zbylých povídek už se pouštět nebudu. Jsou na mě moc popisné a nic moc se v nich neděje...... celý text

Srdce času 2017, Natalja Ščerba

První díl se mi líbil o dost víc. Pořád se v něm dělo něco nového a příběh měl rychlý spád. Naopak celý děj téhle knihy se odehrával v podstatě jen na dětském letním táboře. Kdybych měla shrnout, co zajímavého se tam dělo, skoro nic by mě nenapadlo. Jsem teď docela na vážkách, zda číst další díl, ale zajímá mě, jak to dopadne s Fešem, takže možná nakonec jo :D SPOILER Celou dobu jsem chválila Natalju, že tam necpe žádnou romantiku a ty děti se chovají jako děti a... Pak jsem se dostala k té části po celodenním výletě a... Asi jsem to zakřikla, no :D... celý text

Klíč k času 2016, Natalja Ščerba

Po prvních 20 stránkách jsem chtěla Časoděje odložit. Čekala jsem nějakou YA fantasy a 12letá hlavní hrdinka mě docela odradila. Pak jsem si ale řekla, že Harry Potterovi, ke kterému tuhle sérii všichni s oblibou přirovnávají, bylo v prvním díle stejně a tak jsem dala knize ještě šanci. A ještě že jsem to udělala. Asi po padesáti stránkách jsem zjistila, že se od příběhu prostě nemůžu odtrhnout a přestat večer číst jednoduše nešlo. Já osobně bych Časoděje nepřirovnala k Harry Potterovi, přestože tam nějaké ty společné znaky jsou (12letý "sirotek" je odveden od svých opatrovníků a má být přijat na čar/sodějnickou školu). Připomíná mi to spíš takové ty dětské fantasy plné dobrodružství a záhad, které jsem jako malá úplně zbožňovala. Například knížky Kaie Meyera nebo všechny možné "Brány času" a podobně. Ačkoli je podle mě tahle série spíš pro mladší čtenáře, nepochybuji, že i ti starší budou unešení z její "pohádkovosti", kouzelného světa a úžasného vypravěčského stylu. A připravte se, že jinak, než na jeden zátah, se to přečíst nedá :D... celý text

Neautorizovaná autobiografie 2004, Daniel Handler

Daniel Handler je prostě geniální a šílený najednou :D Ta obálka mě úplně dostala :D Kromě ní ale v knize zas tak moc vtipných částí nebylo a chvílemi jsem se docela nudila. Myslím ale, že pro ty, kdo četli celou Řadu nešťastných příhod, je to must read.... celý text