pet-kyval přečtené 211

Hrdý Budžes 2002, Irena Dousková

[023/11] (ebook) Marně jsem přemýšlela nad tím, čemu dát přednost, co preferovat a co uznat za nejlepší variaci. Divadelní inscenace? Zvukový záznam kompaktního disku? Kniha? Každá z verzí má něco do sebe, ale ve výsledku jsem usoudila, že je dobré upřednostnit hru, která mladinké Helence dodá patřičný myšlenko-akustický projev a tím doplní vlastní četbu o styl přednesu - který je mimochodem naprosto nezaměnitelný, a až úplně na konec bych doporučila disk, který se hodí na příjemnou relaxaci od všedního života přehuštěného stresem a tou pitomou pitoreskností. (EB str.: 009) Doma pak byla veliká nepříjemnost a řekli mi, že kurva je sprostý, ale strašně sprostý slovo. Mnohem víc než třeba vůl a blbec. Je to nějaká hrozně zlá pani, ale stejně je to divný, protože mi nechtěli vysvětlit, jak přesně je zlá. Každá z verzí zpracování nabízí něco jiného. Nahrávka a hra se vzájemně doplňují, ale i tak si kniha zachovává spoustu dalších, nových, a především vtipných situací. (EB str.: 041) Jenom se rozčilujou a Kačenka nejvíc. Rozčiluje se a kouří. Řekla jsem jí, že nám ve škole říkali, že kouřit se nemá, protože je to nezdravý a může se z toho i umřít. Ale Kačenka mi řekla, že jsem ňáká přemoudřelá a že už bych mohla vědět, že nám ve škole říkaj všelijaký kraviny. To je teda pravda, ale stejně se mi to nelíbí a mám o Kačenku strach. Někdy by mě docela zajímalo, nakolik autorka čerpala z reálií kolem sebe. Jestli vycházela částečně ze svého deníčku a citovala sama sebe v těch X letech nefalšovaného a všeho prostého dětství. Hrála si se zvířátky tím “osobitým“ způsobem? Prožívala lásku platonickou, několik set let mrtvou a nebo uslintanou? Podléhala vášni stříhat závěsy a strašila bratříčka peklem? Kdo ví. Každopádně si kniha ponechává jistou realističnost, i když mi někdy připadá, že je toho na jednu malou holčičku, tak nějak moc. (EB str.: 025) Eliáš si všimnul, že nad jevištěm visej takový ty dvě hlavy, co se jedna směje a druhá mračí, a chtěl vědět, co to je. Tak jsem mu vysvětlila, že to maj bejt masky, který se jmenujou Komedie a Tragédie podle divadelních her, který se taky jmenujou komedie a tragédie, podle toho, jestli jsou spíš veselý nebo spíš smutný, a že jsou udělaný ze sádry. Eliáš byl dost zklamanej, protože si myslel, že jsou to useknutý hlavy trestanců nebo fašistů. Secký mu řek, že je blbej, že je přece úplně jasný, že vopravdický useknutý hlavy to bejt nemůžou, že by se pořád musely vyměňovat, protože by hned začaly smrdět. Ale Eliáš řek, že Vladimír Iljič Lenin, co leží v Moskvě na náměstí, je taky vopravdická stará mrtvola a nesmrdí ani ho nevyměňujou, takže by to určitě šlo nějak zařídit.... celý text

Persepolis 2 2007, Marjane Satrapi

[022/11] (ebook) Jedinci ani nepřipadá, že vcelku všední život “obyčejného“ člověka se dá pojmout jako dobrodružství. Nejdříve si připadáme výjimeční, jako superhrdinové, kteří jednoho dne změní svět, ale stačí popustit uzdu toku času a naše ideje se vytratí a nám zůstane jen ta trpká trapná realita bez zromantizovaných nadlidí. (108) ,,Ty jsi ale vyrostla! Brzy budeš moct dosáhnout Pánubohu na koule!“ A co mi vlastně Marji dala? Lehko na cvičišti. Těžko na bojišti. … No jo, nestačí jen snít a přemítat nad tím, co bychom kdybychom, ale člověk musí ty svý pěsti zatnout, nohy zapřít a zuby zakousnout, aby něčeho dosáhl, a hlavně nezapomínat na to, že kdysi cosi doopravdy chtěl a chtěl pro to něco udělat, a to jestli něco ve finále opravdu udělal, to už si probere se svým svědomím každý sám. ,,To jsou ale kecy…“... celý text

Persepolis 1 2006, Marjane Satrapi

[021/11] (ebook) První mé setkání s 'Persepolis' se odehrálo čistě náhodou, když jsem jen tak z hecu přeblikávala televizní kanály v pozdních nočních hodinách. (052) Pravdu nechce slyšet nikdo. Marjane měla tvrdé dětství, ale snad právě díky výjimečnému postoji rodičů a svobodě myšlení, tak důležité pro rozvoj osobnosti, se z ní stala uvědomělá žena a naučila se nevěřit všemu, co (nejen) režim předkládal jako (svoji) pravdu. I když si prošla (spíše) psychickým peklem, dokázala pro celý svět stvořit opravdu důvěryhodný komiks o situaci tamější doby. (154) ,,Na cestě životem potkáš spousty blbců. Když ti ublíží, řekni si, že je k tomu přinutila jejich blbost. Pak jim tu zlobu nebudeš muset vracet. Na světě totiž není nic horšího než zatrpklost a pomsta… Zachovej si vždycky důstojnost a buď věrná sama sobě.“ Komiks je o hořkosti osudu, smrti a násilí, které musí notně život v takových podmínkách doprovázet, ale ani přes to vše se člověk nedokáže neusmát nad některými situacemi. Naivita se kterou dítě sdílí tu takzvanou pravdu z učebnic. Ochota naslouchat a ještě větší zakřičet svůj názor. Stavění se za pravdu. Ještě, že nám ji při demonstracích nezastřelili. (078) ,,Ženské vlasy vydávají záření, které vzrušuje muže. Proto ženy musejí vlasy skrýt! Pokud je odhalování se dokladem civilizovanosti, pak jsou zvířata civilizovanější než my.“... celý text

Město z popela 2010, Cassandra Clare (p)

[020/11] (ebook) Vydržím hodně, ale dvakrát se na stejnou udičku nechytím. Tím spíše ne, když se jedná o přímé pokračování něčeho, co jsem hodnotila lehce podprůměrně a s nadějí, že kvalita poroste díky nabytým zkušenostem nové autorky na trhu. Cassandra Clare míří se svým pisatelským “umem“ pomalu ale jistě do pekel a já do ní klidně ještě prstíkem šťouchnu, aby se ta její ulička hanby odbývala rychleji. Bijte do ní sudlicí a cepem a nebojte se, kvůli ní se nikdo vzrušovat nebude. (EB str.: 052) ,,Není běsu většího než hněv zhrzené ženy.“ Bez větších problémů věřím, že se to někomu líbí, ba co víc, že s nadšením čeká na další díl. Je to čtivé až hrůza, když je vám 12-16 let, ale titul dorostu jsem zanechala o šest městských bloků dál a nemohla jsem si nevšimnout, jak postavy na každé stránce krvácí, potí se a zmítají se v návalu emocí, které se ve stále se opakujících cyklech vrací na textové stránky a vy neustále musíte číst o nenaplněné incestní lásce, či naopak naplněné lásce homosexuální. (EB str.: 208) ,,Tohle je válka. A důležitá je jen jedna otázka, a to na které straně budeš bojovat.“ Mezi každou akcí si projdete citově vypjatou situací, která vám je upřímně tak blízká, jako osina v zadku. Člověk někdy až očekává, kdy na něj pisatelka vybalí, že ten či onen “hrdina“ zrovna trpí větry. Postava se píchne o špičku meče a vyteče z ní hektolitr krve, sedne si na bodlák – další litr krve, škrábne se o drátěný plot a div nepotřebuje transfuzi, ale z toho všeho si samo sebou nic nedělejte, protože všichni lovci stínů si potrpí na nošení magické stély a tak jim stačí načmárat runu na obnaženou hruď a bebínko vyšumí stejně rychle, jako bublinky z laciného sektu. (EB str.: 217) Dokud na světě existovala káva, nemohlo to být zase tak špatné, ne? Dialogy autorce naprosto unikají. Clary je většinu času na obtíž, Jace si hraje na nacisticky nadřazeného spasitele světa bez špetky morální sebekontroly a Simon… che chéé,… Simon utíká jak zajíc pokaždé, když ho někdo ranní do jeho erotikou bušícího srdéčka. Ach ty mladičké milostné trojúhelníky…... celý text

Dhampir 2004, Barb Hendee

[017/11] (ebook) Pamatuji se, že když jsem o této sérii poprvé četla, chtěla jsem si ji mermomocí přečíst. Časem upadla v zapomnění a já se k ní nikdy nedostala. Ale cesty internetu jsou vrtkavé a tak se mi jednoho dne naskytl ke stažení ebook. Papír je papír, to je stále prioritou, ale člověk si i na ten digitální literární vesmír dokáže (musí) časem zvyknout. Nebavilo mě to. Nebavilo mě to tak, jak jsem čekala, že mě to bavit bude. Tím nechci rozhodně říct, že se jedná o brakovou záležitost. Autorka umí psát, z mytologie převzala dostatek na to, aby uspokojila alespoň okrajově mou touhu po klasických nosferatu, ale... … Magiera je pořádná kočka s “koulema“ a Lessile hrdě aspiruje na přiopilého zaklínače, ale to vše prostě nestačí. Děj mě nedokázal patřičně vtáhnout, s postavami jsem nesoucítila a rozsáhlost série a titulní strana nám jasně napovídá, že se čelním postavám hned tak zemřít nepoštěstí, z čehož plyne, že budou umírat jiní. Veškeré ohromení tímto utíká v dál, mává bílým šátečkem smíru a sem tam zaškobrtne. Je to prostě škoda. Ovšem čtyři hvězdy za zásluhy na frčky vyšít musím, protože na ty to dojem udělalo.... celý text

Krvavé býlí 2004, Jenny Nowak (p)

[015/11] Jenny Nowak, je autorkou s neuvěřitelně kolísavou kvalitou textů. Zatímco v 'Nemrtvém' předvádí pouhopouhou romanci pro vybití těch nejprimitivnějších pudů mladých lidí s právě zažehnutým plamenem pubertální rozjařilosti, v 'Krvavém býlí' dokázala skloubit historický román, dnes zjemněnou a zpopularizovanou tvář vampyrismu - při tom nešetřila dózami na koření s cedulkami: smrt, zrození, choroby a utrpení - s přiměřeným nádechem romantiky a jakéhosi chtíče po té pobledlé temné stránce “lidstva“ krvavého apetitu. (305) Chceš-li porazit ďábla, nesmíš ho prosit po dobrém, musíš se stát ďábelštějším než on. Toužíš-li nad ním zvítězit, nesmí se tě jen bát, musí se nad tebou zalknout hrůzou. Zlo se dá vyhnat jenom ještě větším zlem... Pro člověka, který se dokáže odbourat od okolního světa a plně se ponořit do příběhů, budou nejspíše nutné po ruce kapesníčky. Může se i stát, že se mu udělá špatně a sem tam si ze zpoceného čela otře nějakou tu krvavou krůpěj, odstřikující z rozbouřené bitevní vřavy či uťaté hlavy. (352) ,,Turek? Mám sdílet střechu s pohanem? Není to hřích?" ,,Zaslepenost je hřích." Vlad Narážeč je charakterem naprosto kompatibilním pro jakoukoli literární zvrhlost a jsem vlastně docela ráda, že si lidé netroufají až tak často(?!?) vliv jeho jména v oblasti vampyrismu prznit do neúnosných mezí. Ano, po světě běhá až neuvěřitelné množství verzí slovutného Draculi, ale díky bohům se mi jim daří úspěšně vyhýbat. Jiná věc pak jsou ty hordy moderních “nemrtvých“, kteří už nesmrdí tak, jak o nich za dávných časů kronikáři ve svých dílech kázali. Žádný páchnoucí dech, vzdmuté břichy a přerostlé nehty… Joo, už to není, co to bývalo.... celý text

Kde, kdy a jak knihu nejraději čtu 1993, Vratislav Ebr

[018/11] Co na to říct? Desetiminutové čtení o rozloze 11 cm a 2,5 mm na výšku a cca 8 cm a 4 mm na šířku. Vezmete to do ruky, přečtete pár řádek větším písmem a na druhé straně si prohlédnete ilustrace. Sem - možná i tam - se pousmějete, přikývnete a až dočtete, zjistíte, jak jsme mi lidé všichni stejní, aťsi slavní a nebo z šuplíku každodennosti a myšlenkami naprosto neoriginální. Dobře? Špatně? Jsme jen lidé. Každý máme mozek stejné barvy a nikomu nekoluje v těle jiná, než ta slavná rudá. Nohy na stůl, do uší jazz a… jak tam kdesi psal pan Volkaman: Příslovečná moudrost praví: “Řekni mi co čteš (ne kdy čteš), a já ti povím, kdo jsi (ne kde jsi)“. Nezáleží tedy kde, ale co, kdeco čte kdekdo.... celý text

Město z kostí 2009, Cassandra Clare (p)

[016/11] (ebook) Dnes je jakýmsi fenoménem psát literaturu určenou pro generace, u kterých se doufá, že jednou snad změní svět. Je to populární a text velmi často v očích odrostlých čtenářů dopadá tragicky, ale nedá se tomu něco upřít a to čtivost. 'Město kostí' je prostě dobré. Samo sebou se autorka nedokázala zbavit hloupých chyb a neumí se vymanit ze stále se opakujících pasáží. Postavy se neustále jen potí, fouká jim za krk, sem tam si vyrazí nějaký ten dech a všude (opravdu všude) se rozstřikuje červená a nebo černá tekutina. Ne krev, ale tekutina. (EB str.: 200) „Možná Bůh existuje a možná ne, ale je to vlastně jedno. Tak nebo onak, jsme v tom sami.“ Velké plus, které se dá přičíst k pisatelčinu dobru, je vcelku kvalitní propracování dramatických scén. Se zbraněmi, krví, oblbovacím kecáním dovádějícím listujícího účastníka až k vzteku, to může holka naše íránská dotáhnout ještě daleko. Každopádně se časem podívám i na druhý díl. Mínusem pak zůstává nevyváženost přechodů děje a finální dialogy, které už postrádají jakýkoli šmrnc. Navíc, Clary je poněkud tupá. Do cca půli knihy to ani nepřijde, ale když vám je (klišé) dějová kostra už nějaký ten pátek vcelku jasná, ona ještě přemítá nad vztahem se svým nejlepším přítelem. (EB str.: 229) Muži jsou tak nepochopitelní. Za přečtení to ale stojí. Není v tom kapka humoru a ani moudra, ale zatouchá to 'Harrym Potterem', 'Underworldem' a kdo ví čím ještě, takže by se to mělo většině populace líbit. PS: A ty létací motorky na pohon z pekelné síly jsou opravdu trapné.... celý text

Žlutá mafie 2005, Will Berthold

[013/11] Jestli ještě stále nevíte, co je to kniha vyloženě pro muže, přečtěte si ‘Žlutou mafii‘. Možná to přeháním, ale styl pana Bertholda, ačkoliv jsem při zkoumání u pultu slovo "kurva" z první stránky četla s fascinací, je vytříbená sorta pro milovníky akčních thrillerů, které baví ženy jen se zvýšenou dávkou testosteronu. Neznám dost dobře žádný film, kterým bych tento svazek přiblížila a při tom mu nechtěně neublížila. (175) ,,Proti ženě pomůže jen žena." Text je to vcelku zajímavý. Agenti mě nikdy nepřestanou bavit. Mrzí mě jen, a to ne málo, že autor nepřináší žádné vlastní myšlenky. Podle všeho je tento Němec sečtělý, rád se nechává inspirovat antikou, ale jeho neustálé ohánění se čínskými příslovími a snaha vysvětlovat slova jako hydra… je poněkud zbytečný nadbytek. Mixtura Hongkongského undergroundu a německé tajné služby skýtá vcelku slušnou nápaditost, ale celkově to vše ruší nedostatek prohloubení působení “špatné“ strany společnosti. Dozvíte se jen, že se stalo kdesi kdysi cosi a úryvek na zadní straně obalu je tak asi vše, co by se někomu čistě teoreticky mohlo zdát nechutné. Na víc si děj jen těžko dokázal udržet moji pozornost a jednotlivé charaktery mi splývaly jako přítoky Labe. (282) ,,Tradice je jen směšná záminka pro to, aby se krev proměnila v peníze." Jako žena, která přečte vše, i kdyby to zapáchalo literárním hřbitovem, to hodnotím jako svazek, který se dá číst, ale pro mne se nehodí. Snad se najde nějaký muž a podá důkaz o tom, že to není až tak špatné, jak to tu prezentuji.... celý text

Josef Balsamo I-II 1969, Alexandre Dumas, st.

[001/11] V 80% případů si ke knize nečtu popisku. Buď znám autora a nebo otevřu knihu na libovolné straně a uvidím jestli mě text dokáže zaujmout v dialozích. Nedávám na doporučení, protože cizí vkus je ošemetný. 'Josef Balsamo' mi byl do rukou vložen jen tak. Řekli: ,,Čti!“ A tak jsem četla. Příjemné plácnutí do vody, řekla bych. (128) ,,Srdce je jenom pumpa, která vhání krev do končetin. Přečtěte si o tom ve Filosofickém slovníku heslo Srdce." U Duma obdivuji tu schopnost kombinovat charaktery. Nebere ohledy na líbivost čtenářů a dělá postavy takové, jaké je chce mít. A to je dobře. Přiznávám, že Gilberta nesnáším, protože na mě působí jako duševně narušený zvrhlík s jistou úchylkou, který ženu pronásleduje málem až… tam kde slunce a hvězdy nesvítí ani za nejjasnějších dnů. (308) ,,Byl jsem zavražděn, pane, ano, zavražděn! Uznáte sám, že něco takového nemohu jen tak přejít. Ať nás hanobí, ať o nás zpívají, ať nás očerňují, to všechno se dá přežít, ale ať nás nemordují, mordyjé, na to se umírá." Toliko oblíbené intriky, milenci a milenky, urážky, pro dnešního čtenáře bez znalosti historie mírně nepochopitelné, hrdina a antihrdina, místy skvostná zápletka… celý Dumas. Nejvíce mě pobavila pasáž s první novomanželskou nocí korunního prince a dcery Marie Terezie. Celá ta tradice u francouzského dvora, kdy první souloži přihlíží nejvýše postavení členové královské rodiny… No, kdo by to nebral všemi deseti, že? (352) ,,Králům se pomníky nestavějí, Sartinesi, králové si je stavějí sami." Co bylo pro mě překvapení, tak surovost s jakou nám autor líčí paniku v pařížských ulicích, při které zahynuly tisíce lidí, popravení psa a manipulace s jeho mrtvým tělem a vůbec celá dějová konstrukce protknutá magií a kouzelnickými triky. No, pane Duma, s chutí budu pokračovat v ději dál. (348) ,,Čert aby vzal podpisy i s těmi, kdo je vyžadují!"... celý text

Nemrtvý 2006, Jenny Nowak (p)

[010/11] Klasický a velmi pádný příklad toho, že hodnotit knihy čtené před lety je naprostá čtenářská zkaženost. Člověk roste a duševní charakteristika se mění, pouze psaný text je stále stejný a z toho oprávněně vyplyne naprosto odlišný názor nejen na jednotlivé knihy, ale i žánry. Co tím chci říci… Svazek jsem poprvé četla v prvním ročníku. Nadšení pro nadpřirozené jevy a literaturu jimi obestřenou, ve mně rostlo exponenciální rychlostí. Samo sebou jsme Jenny N. naprosto hltala, a i když jsem vskrytu duše cítila, že příběh stojí jako černý vzadu někde daleko za 'Krvavým býlím', líbila se mi ta myšlenka. (112) ,,Nedovzdělanost je příčinou neštěstí lidstva, horší než úplná nevědomost." Dnes postrádám v kritickém a názorovém oku jakýkoli stud a nebojím se říci negaci na něco, co mě kdysi bavilo. Na to jak si J.N. umí se svým oblíbencem Vladem pohrát bez ohledu na spletitou historii a průběh dějin, 'Nemrtvý' nepáchne zatuchlinou ani hnilobou, ale sexem, láskou a levnou kolínskou pouličních holek. Myšlenka propojit tajuplného herce Belu Lugosiho (pro zájemce o vampyrismus naprostá nutnost vědět o koho se jedná) a transylvánského upíra je vskutku zajímavá a v českých luzích a hájích poměrně originální, ale tím to tak vše hasne. (094) ,,Tréma je jen příznak zodpovědnosti." Prostě a jednoduše, 'Nemrtvý' je romantika jako prase. Emoční rozpolcenost dravce, který se nebojí své milenky vysávat až do mdlob, boj o potlačení dravosti a touha po tom, aby ho už konečně někdo zabil. To jest asi tak vše… Kniha nemá vlastně žádný začátek, ani konec. Mezi-zastávka v životě jednoho nesmrtelného. Pomíjivá ženská krása. Spekulace. A hlavně důkaz, že vrznout si může bez větších obav i upír.... celý text

Černá krabice 2007, Joe Hill (p)

[008/11] Joe Hill je synem svého otce a umí opravdu strhnout. Nebudu ho ovšem s jeho mentorem srovnávat, protože to prý jednak nemá rád a jednak to prostě ze zásady nedělám. Jeho prvotina je čtivá, při prvním přečtení mrazivá a určitě děsivá. Ale, co když čtete podruhé? Je jen málo knih, které sálají tou zamýšlenou energií stále dokola. Mezi ně 'Černá krabice' bohužel nepatří. Možná, že by patřila, kdyby nebyla dějově tak snadno zapamatovatelná. (058) Mrtví by neměli mít přezdívky. Zatímco v době, kdy ve mně finišovala puberta, jsem se strachovala vyjít na chodbu po půlnočním čtení a v hlavě mi naskakovala představa, že až se z křesla zvednu, bude tam sedět duch, o pár let později to na mě působí jako příjemná pohádka do postele, ze které vás nevytrhne ani chození koček po střeše a nebo šramocení myší v dutinách stropu. Prostě a jednoduše, ten adrenalin po letech vyprchá jako bublinky z rozpuštěného šumáku a už vás nic neuvede do transu zděšení, což je mi i docela líto, když si vzpomenu na první krůčky s tímto autorem. Je škoda, že kniha není silná i v rekapitulaci, protože má zajímavou kombinaci nápadů, i když trochu moc standardní na dnešní dobu a závěrečná scéna už tak trochu přetéká přes okraj číše. Kdyby nebylo toho konce, dala bych čtyři hvězdičky, ale ten to tak nějak celé odřízl od větve a příběh se propadl o několik příček níže. Příliš fantasknosti, příliš něčeho, co mi k plazmatickým duchům příliš nesedí a nikdy sedět nebude. (105) ,,Odporem se maskuje přitažlivost." Charaktery mi byly sympatické v rámci mezí a osud mrtvého děvčete na mě zapůsobil opět velmi silně. Ale ani jedno z toho není ten důvod, proč jsem původně chtěla ohodnotit tento svazek mírně nadprůměrně. Důvodem jsou scény s duchem malé holčičky na zahradě Bany a celkové rozpracování psychologických reakcí na hrozbu neviditelné smrti. Není to nic neotřelého, ale pro mě jsou duchové v hororech něco víc a připadají mi daleko lákavější, než bezhlavé masakrování. Jistě, takové věci se od hororů a thrillerů běžně očekávají, ale i tak to oceňuji velmi pozitivně, i když bych ocenila větší zaměření se na myšlenky v hlavách hlavních aktérů. Jednotlivé zvraty pak byly nenásilné a zapadaly do sebe plynule, bez větších důrazů na jednotlivé přechody, ale ani tak tomu nějak nemohu dát více než průměrnou hodnotu. (023) ,,Ještě jsem nepoznala žádného umírajícího, kterému by na cestě z tohoto světa nechutnal pudink." Navíc mám s tou knihou jednu malou potíž… Nevím proč, ale má představivost mi nedokázala zakomponovat do děje hlavního hrdinu tak jak je v knize popisován. Viděla jsem ho mladšího a energičtějšího. Ne takovou vyšeptanou zdechlinu, která se málem sotva potácí od postele k posteli. Marnost nad marnost.... celý text

Slovanské pohádky 1974, Karel Jaromír Erben

[051/10] Docela dobrý příklad, který nám ukazuje, jak je slovanská fantazie pestrá. Najdete tu spoustu prvků, které nám vzájemným skloubením byly schopné dát dnes velmi populární a mezinárodně známé pohádky. Je tu verze na Popelku a Smrťáčka/Smrtku. Potkáte Rozum a Štěstí a popovídáte si s Osudem. Klasickým prvkem pohádek vyprávěných převážně v rusky mluvících krajích je car, tři kralevici, drak a ctnostná panna. Schéma, které se opakuje celkem často, ale přesto v sobě má každá z pohádek něco nového. Co zůstává vždy stejné však jsou tři bratři a z nich nejmladší je hrdina, tři sestry a z nich nejmladší si vezme onoho hrdinu. Velmi populární jsou i magické prvky. Kouzelný okřídlený kůň, samo sebou draci, baba jaga, kouzelná kravička, rybička, štika, vrána a nebo liška. Vlastně zvířata jsou opravdu velmi populární. V příběhu o dceři krále vil se pak nachází scéna, kdy za sebe mladík na kouzelné kobyle hází kartáč, který se promění v les, hřeben, který se stane horami a měch či lahev vytvářející jezero. Více známá je verze, v níž mladík zachraňuje dceru zlého obra.... celý text

James Bond 007 Dr. No 2009, Ian Fleming

[011/11] Ani druhý svazek ('Diamanty jsou věčné', 'Srdečné pozdravy z Ruska', 'Dr. No') nepostrádá skvělý a velmi zajímavý úvodník. Nejvíce mě asi zaujal seznam agentů s povolením zabíjet a jejich postupný výskyt v knihách zaměřujících se na 007. Co je zajímavé, tak že titul 00 získaly pouze dvě ženy a o jedné není ani řečeno, jaké číslo jí příslušelo. Pobavil mě i fakt, že snad pouze kromě Bonda všichni ostatní 00 pomřeli a byli někým nahrazeni. Tím nám milý James zase získal na nesmrtelnosti. Co se konkrétně 'Dr. No' týká, nevšimla jsem si žádných extrémních vad. Snad jen fakt, že občas mi některá okna připadala odbytá. Krásné dívky se měnily v podivné šeredy a chvíli mi to připomínalo "velkohubé" holky K. Saudka. Vůbec si nedokážu představit čekání na další číslo novin. Spousta fanatických čtenářů čekajících až si přečtou další tři nová okna, ne vždy zaplněná textem. Horlivé vystřihování a nalepování v chronologickém pořádku a pozdější horečné pročítání. Dvě stě až tři sta stripů. Dvě stě až tři sta dnů. Ne, to bych se asi zbláznila. Dnes je vlastnění originálních výtisků většinou vzácnost. Ještě že nám to vydali v knihách.... celý text

Casino Royale (komiks) 2008, Ian Fleming

[009/11] Jak je řečeno v předmluvě jednoho ze dvou knižních vydaní stripového Jamese Bonda, Ian Fleming svého hrdinu neměl rád. Možná, že ho dokonce nenáviděl, ale o tom mohu jen polemizovat. Osobně jsem s I.A. nemluvila a mluvit nikdy nebudu. Je ale nedotknutelným faktem, že James Bond se stal "živoucí" literární bytostí po celém světě a sám osobě na svých bedrech vystavěl jakýsi (nejen) beletristický žánrový fenomén. James Bond, jak možná někteří nevědí, se stal putovním agentem a do svého pera si ho vzal nejeden autor. Někdo se držel původní myšlenky I.A. více a jiný méně. Všichni odborníci zabývající se 007 se však schodují na tom, že ve filmové tvorbě se původní myšlence nejvíce přiblížil P. Brosnan. U 'Casino Royale' mě zprvu zaskočila jednoduchost kresby, ale odhodlaný člověk si zvykne na všechno a u následujících dvou stripových souborů ('Žít a nechat zemřít', 'Moonraker') je vidět jakýsi pokrokový rozdíl, převážně v dynamičnosti jednotlivých oken. Co ale neodpustím, tak místy podivný překlad. Velmi mě zarazil výraz "kabelogram". Podle všeho by se mělo jednat o telegraf. Že by experiment? V 'Žít a nechat zemřít' se pak vyskytuje scéna, kdy Solitaire telefonuje J.B.. Jak získala číslo tajného agenta mi je trochu záhadou. Další vadou na kráse je cenzura (tehdy) sprostých výrazů, která tak místy možná drsný příběh až příliš zjemňuje. Zajímavost: http://en.wikipedia.org/wiki/James_Bond_(comic_strip)... celý text

Rukověť bojovníka světla 2006, Paulo Coelho

[007/11] Jak už bylo řečeno, nejslabší kniha P. Coelha možná vůbec. Ze začátku se to tak ani nejeví. Působí to jako povzbudivý návod pro jedince bez sebeúcty, podléhající psychickému teroru a nebo jako něco na uklidnění, že všechno ještě není v té slavné pe-de-li. Vypusťme z každé stránky výraz Bojovník světla a zase nám úroveň čtivosti o něco stoupne. Myslím ale, že kdyby se celkově texty ořezaly o polovinu, dopadlo by to lépe, protože pointa se neustále opakuje v cyklech a tak to postupně postrádá to prvotní kouzlo. Proto neříkám, že je hned nutné to odepisovat a posílat tam kde slunce nesvítí, ale rozhodně to není vhodné pro jednorázové čtení, byť to máte za hodinku, hodinku a půl dočteno.... celý text

Láska až za hrob 2008, Petr Heteša

[006/11] 'Láska až za hrob' je tak... nudná(?), o ničem(?) a k ničemu(?) Mám ráda steampunk a cyberpunk a vůbec všechna tahle odvětví. Jediné co opravdu nemusím, je cestování do budoucnosti. Pan Heteša je považován celkově za autora zapadajícího do sekce cyberpunku, což je dobré pro tuzemskou sci-fi, ale už horší pro čtenáře. Ne, že by 'Láska až za hrob' byla TAK špatná. Mám tu jen výtku k tomu, že se to zjevně odehrává v budoucnosti (podle normálnosti cestovat na Mars s živou posádkou) a při tom se v magazínu o "pop-stars" dočtete, jak se nějaká kráska plazí po P. Brosnanovi. Jo, je to sekáč i na jeho nějakých šedesát let, ale co s ním bude za dvacet, čtyřicet (zase až taková budoucnost to nebude, když se po ulicích prohání klasické káry)? Seschne a nebo bude pod drnem, takže se po něm těžko někdo bude plazit a když už, nebude to někdo krásný. Finiš je naprosto bombastický. Vyvolá to ve vás pocit: ,Co když se to opravdu stalo?' a máte chuť si jít okamžitě vygooglit Lewittown. Má to ale háček. Krom závěru, kdy čekáte stejně to nejhorší, se v té knize prakticky nic neděje. Žirafa je nudná patronka, hlášky se nevedou, moudra se nevedou a těch agentů FBI je až moc. Jednotlivé charaktery se pletou podobností jmen a samotným jednáním... Celých těch 300 stran čekáte, že se něco bude dít a ono nic moc. Sice tam dojde na nějaký ten "násilný čin", ale že by vás to zvedlo ze židle? Nebudete to prožívat, ale nebudete se ani extrémně nudit, nebudete se sžívat, ale možná se budete sžírat.... celý text

Nejtemnější hodina 2005, Mark Chadbourn

[003/11] 'Věk rozvratu' je sérií, která pro mne nikdy nezestárne. Konkrétně druhý díl jsem si označila velmi populárním pořekadlem... "Není kouře bez ohýnku." (Vysvětlení by bylo příliš spoilerické pro třetí díl.) Na rozdíl od 'Konce světa' je 'Nejtemnější hodina' částí daleko akčnější a pro hrdiny nebezpečnější. Mučení, zranění, dramatické zvraty a emoční vypětí. Šok, ztráta, smrt, utrpení a beznaděj. Zní to pochmurně? Ono se to u postapokalyptických knih ani jinak neočekává. Hrdinové budou cedit pot a krev a rozhodně nebudou trpět jen fyzicky. Zlo je všude a v různých formách a taktéž i bolest a strach. (324) ,,Nikdo, kdo doopravdy touží po moci, by ji nikdy neměl dostat." Jednotlivé charaktery jsou propracované na velmi vysoké úrovni. Přesto se kniha nevnucuje a nepodbízí a člověk z toho má opravdu dobrý pocit a i když jsem si po několikerém přečtení všimla, že hrdinové si až neuvěřitelně často vyrážejí dech v akčních scénách, nutí mě to se pouze pousmát. (147) ,,Jednou z obrovských arogancí člověka je, že se považujeme za neustále se vyvíjející tvory a že je jaksi lepší držet se rozumu, vědy, logiky." I když postavy procházejí dějem po většinu času společně, nejsou na sobě vzájemně závislé. Každý se se svým úkolem dokáže vypořádat ať ho to stojí co ho to stojí, ale především sám. Nepotřebují, kromě podpory psychické, žádné berličky a dokáží fungovat naprosto individuelně. Postupně každý získává jakési "nadpřirozené" schopnosti související s probuzením zemské energie, ale rozhodně s nimi neumí automaticky manipulovat a místo toho pozvolna rostou tak, jak se to jeví přirozené. (147) ,,Člověk už dlouho není integrální, proto si všichni v tomto světě myslí, že jsou něco jako supermani, vrchol existence. Kdyby to nebylo tak trpké, tak bych se té ironii smál." Mark Chadbour pojal pojem apokalypsy podle svého uvážení. Nebál se vměstnat magickou energii země, stará božstva, bůžky, démony a vůbec kouzelné bytosti tak, jak si je vysnil do světa moderního člověka. Dal jim vlastnosti perfektně je vystihující a při tom nikdo nemůže říct, že by si na sebe upletl bič, se kterým by děj nedokázal ukočírovat.... celý text

Věž hrůzy 1993, Judith Parker

[005/11] 'Věž hrůzy' je naprosto bez hrůzy. Což ale nic nemění na tom, že se to dá pokládat ze strany zápletky za celkem solidní detektivku. Do zhruba poloviny až tří čtvrtin si nejste jistí, jestli ti zlí jsou opravdu zlí, ale jakmile dojdete k těm pár indíciím, konec už odhadnete vcelku slušně. (012) ,,Později, až budeš stará jako já, poznáš, že mládí je velice krátké. Člověk má využívat, plně využívat každé hodiny a minuty." Hlavní hrdinka se neustále babrá ve stejných "životních otázkách". Jasně nám sděluje, že ji její nevlastní sestra nenávidí, ale neustále se snaží s ní navodit přátelský ozón. Každý koho potká ji varuje před nebezpečím a ona samo sebou neposlouchá a naivita s jakou se "zaláskuje" do kdekoho je až zarážející a snad i trochu odrazující. Je jí zhruba dvacet a při tom tak trochu působí, že je stále ještě postižena pubertou. Co se autorce rozhodně nepovedlo, tak pojmenovat kocoura jako nebožtík Poe a to Pluto. Samo sebou kocourek musel být černý a velmi vtíravý. K tomu abych dala tři hvězdičky mě odradila směšnost scény, která měla působit nejspíše velmi dramaticky a nervy drásajíc. Nahota a řeči zloduchů se staly jednou velkou parodií na drama.... celý text

Život podle plánu 1993, JoAnn Ross

[004/11] A končím. Už žádný Harlequin a to nejspíše až do důchodu. Nerada slovně hodnotím jakýkoli žánr pokud z něj nemám alespoň něco načteno a tak jsem četla. Ale čeho je moc... (80) ,,Řekněte mi jen jeden dobrý důvod, proč bych kdy potřebovala znát plochu rovnoramenného trojúhelníku." Kdyby to četl Kristus při poslední večeři, žádné znovuzrození by se nekonalo. Definitivně by zabodl rezignaci a raději zpod povrchu zemského proklínal lidstvo! Na straně 16 má člověk to nejsilnější nutkání roztříštit si hlavu o kovové zábradlí. Celou dobu jsem měla pocit, že jsem to někde četla. Stejné charaktery, zase houf dcerušek "k nezaplacení", stejné řečičky, popisky a pak... narazila jsem na větu: ,,Muži nejsou krásní." Bylo mi to všechno jasné! Vždyť to jsem četla už před tím! 'Kompromis'. (113) Láska zahrnuje odevzdání, požadavky, slabost. Nevím sice kdo koho vykradl, ale "Život podle plánu" by se dal po slohové stránce hodnotit daleko výše. Pár záporů: - Postavy dcer jsou naprosto zbytečné. Slouží hrdince jen jako výmluva, aby někam nemohla jít a něco udělat. - Rozhodně hrdinům nebyla zima. Neustále je spalovala touha, tělem se jim šířil žár, vlna horka se jim rozlévala zpod podbřišku, jeho oči žhnuly,... No, abych to shrnula, inkvizice se tomu teplotně nevyrovná. - Muž si neustále proplétal se ženou prsty. Snad štrikovali pro případné robátko. - Neoriginální pojmenování žen v tomto žánrů je až k pláči. Téměř všechna začínají na "J". - Hrdinka byla naprosto labilní, na úrovni duševního zhroucení, z jednoho polibku dělala tragédii a kostlivce své mysli neustále cpala za utajené dveře, ale ta jeho noha ne a ne se zastrčit. (57) ,,Čím to je, že se nikdo neptá muže, který se rozhodne neoženit. Ale když se žena rozhodne žít svobodně, pak je s ní něco v nepořádku!" (Nevím sice proč, ale po Americe patrně koluje zvěst, že na Aljašce si muži vyměňují manželky a všude běhají lovci v kožešinách z vlastnoručně zabitých zvířat. Hm... Tak už víme, kde se berou ty stupidní filmové scénáře.)... celý text