PetK přečtené 815

Baletky 2020, Miřenka Čechová

Než jsem si sem Baletky stačila poznačit, měla jsem je přečtené. Knížka na dva večery (plus kus noci). Hodně zajímavé čtení. Za pár let ho doporučím mojí sedmileté dceři, která má o baletu přesně ty romantické představy čajového podšálku. :-) Balet, stejně jako kterýkoli vrcholový sport (ano, záměrně píšu sport) je drsný. Ještě drsnější ale byl život malých, aspoň ze začátku nadšených a zapálených holčiček, které toužily být primabalerínou. Snad už je to dnes jinak, ale ta škola, to muselo být peklo. V nějakém rozhovoru Miřenka říkala, že dril musí být, ale vyučovat by se mělo jinak. To neustálé srážení sebevědomí, ponižování, ničení - i ničení se, ke kterému sklouzávaly holky samotné (a kdo by se jim divil, s takovým dětstvím). Hodně syrové a zajímavé, bavila mě i forma (s du formou jsem se setkala poprvé, kdy nepočítám V žabím pyžamu Tima Robbinse, kterou jsem ale viděla jako divadelní hru). Vlastně se divím, že to ta holka (ty holky) vůbec přežily. Zda ve zdraví, psychickém i fyzickém, to už je jiná otázka.... celý text

V kleci 2019, Ellison Cooper

Detektivní thrillery čtu hodně a jak sem tam zmiňuju, vždycky nějakou dobu trvá, než se propracuju k nějakému, který má pro mě wow efekt, něco navíc, čím převýší ostatní. Místní komentáře a hodnocení mě docela navnadily, že by přece, už zase? No, možná byla má očekávání příliš vysoká. Rozhodně to bylo dobré oddechové čtení, nicméně extra nadšení se nekonalo. Asi to bylo i tím, že jsem odhalila vraha snad hned, kdy to bylo možné (většinou se mi to nepovede a ani se o to nesnažím, chci být překvapená). Konec mi přišel trochu přitažený za vlasy. A sakra, já vím, že to má být napínák, ale opravdu musí všichni vyšetřovatelé působit jako terminátoři, kteří porazí nejnebezpečnějšího soupeře jen s jednou rukou, jedním okem a v bezvědomí? Nicméně: vítej, Sayer, mezi vyšetřovatelky, ke kterým se budu ráda vracet.... celý text

1793: Vlk a dráb 2019, Niklas Natt och Dag

Dávám čtyři hvězdy, protože se jedná o opravu propracované dílo plné detailů, které dávají na frak romantickým představám o tom, jak lidé dříve žili. Ta realita byla někdy teda maso, ale určitě je upřímnější než "pohádky pro ženy". Audio s Danielem Bambasem je fakt moc hezky zpracované, postavy odlišené hlasem, výborné. Nicméně jsem se nějak místy ztrácela a úplně přesně nevím, jestli jsem všechno pochopila. Mírně jsem byla zmatená i z postav, kdo je kdo... Jak se děj různě vracel v čase a některé dějové linky měly delší pauzu, pak jsem docela lovila v paměti. Každopádně poslech to byl příjemný a knížka je to výjimečná atmosférou a přiblížením reálného života našich předků.... celý text

Musíme si promluvit o Kevinovi 2007, Lionel Shriver

Každá z nás se asi v koutku duše bojí, že porodí satana. A tady paní Evě se to podařilo. No tak teda uf. Trochu jsem bojovala s některými řekněme "filozofickými" pasážemi, především v první čtvrtině knihy, než jsem si zvykla na její styl. Taky myslím, že by jí slušela trochu pokrácená verze, i když jak jsem se víc a víc blížila ke konci, přestávalo mi to vadit. Celou dobu jsem se ptala: Kdo je tady vlastně psychopat? Skutečně Kevin, který se narodil už jako malé satáně, nebo matka, která se zpětně snaží sama sebe v dopisech manželovi přikrášlovat a synovy prohřešky zveličovat? Opravdu je její manžel takový slepý trumbera (občas opravdu na facku), nebo se Eva opět staví do role oběti? Počítám se mezi matky, které se nebojí přiznat, že mateřství opravdu není jen projížďka na růžovém obláčku a občas je to fakt pěkně otupující opruz. Zastávám názor, že když se žena stane matkou, neznamená to automaticky, že musí potlačit veškeré ostatní aspekty svého života. Že my ženy jsme přirozeně sobecké a bojíme se, že o svůj život s dítětem "přijdeme", i když není společensky přijatelné to říkat nahlas. Že ne všechny svoje děti milujeme od prvního okamžiku a bezpodmínečně. A že společnost nikdy, nikdy nedocení péči, kterou matky věnují svým dětem, ať se říká cokoli. Eva o tom všem mluví s brutální upřímností, která občas možná pro někoho může hraničit s nechutností a zvráceností, ale mně je to sympatické. A autorka jí vkládá do pusy (ruky) moc hezké a výstižné, plastické slovní obraty. Působí kvůli tomu (a možná taková je) sobecky, chladně, odtažitě. Ale o tom už jsem psala výše - kde je pravda? Taky jsem se zarazila nad tím, že střílečky v amerických školách se kdysi staly téměř "trendem", k nám se asi dostal jen zlomek těchto informací. A co to udělalo s americkou společností. Na závěr musím zmínit, že mě štvaly chyby v knížce. Když pominu překlepy, "mě/mně" mně dost lezlo na nervy. :-) Na to, že jsem si na začátku vůbec nebyla jistá, jestli to dočtu, koukám, že jsem napsala slušný lán. Myslím, že to je důkaz, že tenhle příběh ve mně i přes výhrady slušně rezonuje.... celý text

Dešťová hůl 2016, Jiří Hájíček

Audio na jednu volnou sobotu. Co si pamatuju, i Selský baroko mělo podobnou délku. (Jasně, je možné, že čtení na pokračování v rozhlase bylo nějak osekané, to nevím... ) A co si pamatuju, víc mě Baroko zasáhlo atmosférou. Ty příběhy jsou vlastně úplně prosté a jednoduché, ale tenhle mě nechytl tolik jako první ze série. Z Baroka jsem úplně cítila červencové odpoledne jižních Čech, tady se to autor snažil nahradit deštěm, ale nějak to úplně nefungovalo. Vlastně tomu není co vytknout, jen to srovnání mi prostě řadí Dešťovou hůl až na druhé místo. Ještě mám dluh u Rybí krve, ta mě teprve čeká.... celý text

Firewall 2016, Henning Mankell

Kurt Wallander je můj velký oblíbenec. Připadá mi jako táta všech těch Joonů a Harryů, kteří přišli po něm. Je mi sympatický i jako člověk, který se cítí stále jaksi ztracený a neukotvený, sálá z něj zvláštní smutek. Jeho případy si drží kvalitní linii, ani Firewal se nevymyká. Místy mně to připadalo, že se příběh neodehrává na přelomu tisíciletí, ale klidně i o pár let později, prostě téma "třetí větová se odehrává v počítačích". Případy Wallandera jsou celkově zapletené a promyšlené tak akorát, aby nebyly extra přitažené za vlasy, ale čtenář se v nich neztrácel. Evidentně jsem to všechno nečetla v chronologickém pořadí, ale nějak mi to nevadí. Jistě je to výhoda, ale není to tak, že by se člověk ztratil, když přehodí jednotlivé knihy. Měla jsem audio, Jiří Vyorálek čte moc hezky.... celý text

Mlčící pacientka 2020, Alex Michaelides

No, nakonec dávám tři, protože závěrečný zvrat byl pro mě opravdu nečekaný, ale zase myslím lehce přitažený za vlasy... Jinak to byla taková klasika, docela čtivé, ale nic extra wow. Jak říkám, odychovka před spaním na vyčištění hlavy.... celý text

Skleněný les 2019, Cynthia Swanson

Beru to jako karanténní výlet mimo můj obvyklý žánr. Neměla jsem vyloženě chuť to odložit (taky díky tomu, že to bylo docela krátké), ale že bych si to užívala, to se taky říct nedá. Myslím, že spádu knížky pomohlo střídání postav. Angie mi teda pěkně lezla na nervy, nevím, jestli měla být taková blbá husička záměrně, nebo omylem. Ostatní dvě ústřední postavy byly mnohem zajímavější. Celkově mně to připadalo na jednu stranu jednoduché ve smyslu, že to po čtenáři nevyžaduje vůbec žádnou námahu, na stranu druhou už byl příběh na konci tak zapletený, že si nejsem jistá, jestli jsem pobrala všechny souvislosti. Dávám tři hvězdy, protože jsem to dočetla. Ale není to můj šálek kafe.... celý text

Ve svitu plynových lamp 2018, Steven Price

Hodnotím jen asi tu třetinu, kterou jsem přečetla, než jsem to odložila. Upřímně, tuhle knížku bych si užila, kdyby byla o polovinu kratší. Když jsem ale týden četla (ano, jen po večerech) a měla jsem ve čtečce pořád 30+ %, bylo to únavné. Na můj vkus se to hodně táhlo, opakovalo, fakt by tomu slušela mnohem větší svižnost. Ale na druhou stranu jsem si užívala popis atmosféry špinavého a temného Londýna, bylo zajímavé, jak pracovala policie a detektivové před spoustou let... Samotnou mě to mrzí, ale prostě se to táhlo jak žvýkačka.... celý text

Svět podle Garpa 2003, John Irving

Četla jsem to snad někdy na střední a pamatovala jsem si možná jen medvěda na jednokolce a to, že hlavní hrdina běhal. Teď jsem si dala audio. Martin Zahálka na můj vkus dost polyká konce vět, ale to je k audioprovedení snad jediná výtka. Celkově se ztotožňuji s martinasudová, v průběhu poslechu to pro mě mělo kolísavou zajímavost, místy jsem si říkala "proboha, musí zrovna tohle rozpitvávat do tří kapitol", ale pak se zase objevily situace, které mě fascinovaly. Jednak hned na začátku příběh Garpova zplození, pak situace s buickem a celkově asi takový ten zvláštní pohled na nejrůznější situace - absurdně-vtipno-smutno-tragický. Svět podle Garpa teď po "dočtení" vidím na jednu stranu jako vlastně úplně obyčejný, na druhou vlastně úplně fascinující. A je to vše jen o úhlu pohledu. To je asi to nejdůležitější, co si z knížky odnesu. A dám si další Irvingy.... celý text

Prak 2016, Michal Vrba

Takové to, jak si vyberete v knihovně knížku na stolečku podle obálky. V tomto případě toto rozhodnutí hodnotím kladně, jen s drobnými výhradami. Autorovi se podařilo jazykově hezky odlišit "přítomnost" a minulost v denících a oceňuji hlavní postavu novináře Marka, který byl tak lidský, jak jen jde - jednou ho litujete, pak jím pohrdáte, pak vás hrozně štve. Plastická byla i postava Tondy. Řemen pro mě padal ve chvílích popisu hrdinova cestování. Tam mě to už místy přestávalo bavit a byla jsem ráda, že knížka není obsáhlá. Celkově ale hodnotím poměrně vysoko.... celý text

Moje matka Marlene Dietrichová 2000, Maria Riva

Poslouchala jsem rozhlasové zpracování s Janou Strykovou a Vilmou Cibulkovou. Právě druhá jmenovaná byla jako sebestředná a komplikovaná hvězda velmi přesvědčivá. Bylo to zajímavé i vzhledem k tomu, že knížka dává možnost nahlédnout do světa vzniku filmu před x lety. Zajímavé jsou popisy vztahů na "place" a okolnosti, jako třeba to, že Dietrich si kostýmy z velké části vymýšlela sama. Trošku mi chybělo drama a čekala jsem i trochu víc informací z konce života Dietrich, nicméně to byl příjemný zážitek a času strávenému s audioknihou nelituju.... celý text

Vyšší spravedlnost 2019, Hans Rosenfeldt (p)

Když jsem objevila příběhy Sebastiana Bergmana, zhltla jsem je všechny snad během jednoho roku, možná i míň. Strašně mě to bavilo, a hlavně - ty konce! Jestli něco duo R+H umí, tak jsou to právě konce, kdy se nemůžete dočkat dalšího dílu. Tenhle jsem četla s odstupem možná dvou, tří let a bylo to znát. Ano, celkem jsem si povzpomínala na většinu (pracovních a hlavně osobních) kauz, které se řešily v minulých dílech. A ano, vím, že se to tak dělá a je to logické (aby knížku případně pochopil i ten, kdo nečetl předchozí) a i já jsem to potřebovala, ale připadalo mi, že připomínkám všech těchto věcí bylo věnováno hodně místa na úkor příběhu. Možná jsem si měla znovu připomenout aspoň předchozí díl, nevím. Třeba u Harryho H. a jeho Nože jsem to neměla, tam nemělo ani co naskakovat, všechno jsem věděla. Příběh samotný mě bavil a myslím, že se opět povedl i závěrečný wow efekt, který se tedy protentokrát neodehrál na poslední stránce a vnímavý čtenář tušil dřív, nicméně to vypadá, že i další osudy Sebastiana a jeho party budou zajímavé. Snad to zase nebude trvat dva roky...... celý text

Skryté karty 2019, Angela Marsons

Angelo, Angelo, co mně to děláš... Až na jedno "ach jo" (nebudu spoilerovat) jsem si to zase prostě a jednoduše užila. Ano, Kim se mi celkově plete s několika dalšími aktuálně oblíbenými ženskými vyšetřovatelkami (viz Bryndza), ale i když od přečtení posledního dílu o Kim a jejím týmu uběhl už nějaký čas, zase jsem do toho velmi rychle vplula, stačilo pár drobných náznaků. Nevím, jak to Marsons dělá, vždyť je to vlastně "obyčejná" detektivka, ale čte se to prostě samo. Příběh je přímočarý a jednoduchý, čímž nemyslím blbý. Prostě má začátek, prostředek a konec bez nějakých jinotajů. Napětí tak akorát, oceňuji humor především ve slovních přestřelkách s Bryantem.... celý text

Gottland 2007, Mariusz Szczygieł

Gotland jsem ve čtečce poměrně dlouho odsouvala, až jsem se po několika kladných pobídnutích rozhodla do toho teda praštit. A nelituju. Začnu negativy: Občas jsem měla pocit, že se autorovi do díla zatoulala kapitola snad z jiné knížky/reportáže, u které jsem nějak nedokázala pobrat souvislost. Ono se to teda většinou týkalo tématu, ale tak nějak divně, nesmyslně, nesourodě... Ve stylu mi občas vadily až příliš dlouhé úvody, než se autor dobral k tomu, o čem vlastně bude mluvit. Pozitiva: Ač téměř reportážní a "suchá" fakta, ty příběhy jsou fascinující. I když je všichni tak nějak víceméně známe, najednou pro mě ožily. Jasně, stručně, a přitom velmi živě a poutavě vyprávěné příběhy našich dějin na "minipříbězích" jednotlivých lidí. Konečně vím, jak to měli Tomáš s Janem Antonínem, jasně že vím, čím se "provinila" Lída Baarová a že Marta Kubišová si zažila svoje... ale ty detaily, které se Szczygielovi podařilo zjistit (doufám, že to opravdu jsou všechno fakta), to vše dělají nesmírně živým. Nevím, zda to je tím pohledem zvenčí, nezatíženým, novinářským. Nejvíc fascinující pro mě snad byl příběh Stalinova pomníku, ten pro mě byl vlastně úplně nový. Pokud máte stejně jako já pocit, že jste nedávali v dějepise pozor (nebo jste se k novodobým dějinám ve škole ani nedostali), tak Gottland určitě doporučuju.... celý text

Spřízněné duše 2017, John Marrs

Upřímně řečeno to bylo lepší, než jsem podle anotace a obálky čekala. Co jsem čekala? Nenáročný příběh, nad kterým nebudu muset přemýšlet a pomůže mi odreagovat se před spaním. To jsem v podstatě dostala, ale přece jen to mělo něco navíc. Zaujala mě už hlavní myšlenka, že se lidi po celém světě seznamují prostřednictvím aplikace, která vám na základě DNA přiřadí jednoho jediného ideálního partnera. Při troše zamyšlení si můžeme představit spoustu pozitiv i negativ, která to může přinést. Všechna jsou v knize naznačena. Jejím těžištěm je několik příběhů lidí, kteří se do projektu zapojili, a kterým se stane nějaké to "ale". Pravda, hlavně ke konci jsem zaznamenala trochu toho přitahování za vlasy, ale na druhou stranu mě asi 2× autor překvapil nečekaným zvratem. Takže tak, příjemné překvapení.... celý text

Chirurg 2019, Petra Dvořáková

Doposloucháno. Takový výsek ze života jednoho ne příliš šťastného doktora. Pro mě slušný náhled do \"kuchyně\" lékařů, kterou neznám. Hlavního hrdiny je vám líto, pak vás štve, rozumíte jeho slabostem, pak ho zase nechápete. Je to chytrý chlap, kterému občas v duchu říkáte \"ty jsi ale blbec\". Napsané je to poutavě a zase úplně jinak než Dědina, kterou jsem četla po Vánocích. Teď se těším na Vrány, podle anotace to vypadá, že se Dvořáková rozkročila do zase úplně jiného tématu.... celý text

Stříbrná cesta 2019, Stina Jackson

Takový průměr. Začátek mě moc nebavil, pak se to naštěstí trochu rozjelo. Nejvíc mě bavila linka Meji, holky, která měla život tak plný nejistoty, že pro pocit bezpečí byla ochotna udělat téměř vše. Zároveň byl zajímavý i pohled do života určité skupiny lidí (nebudu spoilerovat), kterých je údajně docela dost, ale žádného ve svém dosahu neznám. Na druhou stranu mě už trochu štvala linka Lelleho, tam to bylo furt na jedno brdo. Podtrženo, sečteno - dobře se to četlo, ale v žánru to určitě není topka. Slušný průměr. A nemůžu bohužel opomenout asi dvě nebo tři brutální "vidličky v oku" - hrubky jako blázen.... celý text

Pes baskervillský 1978, Arthur Conan Doyle

Rozhlasová hra se skvělým obsazením (javorský jako Watson). Takové mile staromilské a příjemné. Jasně, už jsem to určitě kdysi četla, určitě viděla nějaké filmové zpracování, ale tohle je klasika, která nestárne. Místy až úsměvné ve srovnání s dnešními detektivkami a vyšetřovacími postupy. :-)... celý text

Nevieš dňa, nevieš hodiny 2019, Dominik Dán

Klasika, která nikdy nezklame. Tentokrát "záhadná" vražda a opět spousta srandy, popichování a náhled do života a práce vraždárov. Díky, Dominiku.