PetK přečtené 815

Dítě číslo 44 2009, Tom Rob Smith

Měla jsem nějakou audio rozhlasovou adaptaci s Martinem Myšičkou, což bylo fajn, mám ho ráda. Myslím ale, že příběh byl osekaný na úplný základ a minimum, tak se asi ani moc nedá mluvit o tom, že jsem to "četla"... Škoda. Zkusím si dát pauzu a pak si to opravdu přečíst.... celý text

Teorie vraždy 2019, Andrew Mayne

V podstatě stejný dojem jako z druhého dílu - baví mě případ z pohledu vědce, ne policajta, což je osvěžující změna. Přišlo mi, že tentokrát je hlavní hrdina trochu míň supermanovský, i když... je to prostě takový příjemný oddech, který není blbý, ale zase vám moc nezaměstná mozkové buňky. Tentokrát jsem měla audio, bylo příjemně načtené.... celý text

Konec léta 2018, Anders de la Motte

Takové nic proti ničemu. Jeden až dva překvapivé momenty, jinak to pro mě ničím nevystupovalo z klasického rámce "dobré na čtení před spaním na vygumování mozku". Jeden slovní obrat/přirovnání se v knížce opakovalo snad 30× a už mi to pěně lezlo krkem. Hlavní hrdinka žádná velká sympaťačka, a v podstatě jediný, s kým jsem se ztotožnila a komu fandila, byl nejistý a přesto zapálený okresní vyšetřovatel. Obávám se, že za měsíc zase nebudu vědět, o čem to bylo, ale tyhle knížky u mě prostě vždycky zůstanou v repertoáru, přesně pro tu schopnost před spaním odpoutat pozornost od denních radostí a starostí.... celý text

Holčička, která měla ráda Toma Gordona 2000, Stephen King

Poslouchala jsem jako audio, četla to nějaká lehce afektovaná paní, no musely jsme si na sebe chvíli zvykat. Pro mě když King, tak Jiří Žák. :-) To už byla bohužel hvězda dolů. Jinak oceňuju, že King umí udělat drama z toho, čeho se všichni fakt bojíme (tady konkrétně ztratit se v lese/dítě se nám ztratí v lese) a povýšit to ještě o level výš. Představa, že bych byla na místě Trish, nebo moje dcera byla na místě Trish... br. Nicméně postrádala jsem nějakou nadstavbu, kterou si mě rozmazlil třeba v trilogii s panem Mercedesem. Tak nějak to pro mě postrádalo wow efekt. Ale co si budem, stejně si brzo dám dalšího Kinga.... celý text

Oběť 2117 2019, Jussi Adler-Olsen

Tak, konečně jsem nahlédli pod pokličku Asadovi, všem nám bylo jasné, že ten chlapec není jednoduchý blbec a něco pořádného skrývá. A teď to konečně víme. Poslední případ (případy) se neodklání od zajeté roviny, tentokrát ovšem na aktuální celosvětové téma s trochou osobní pomsty. Celé oddělení Q mám fakt ráda, postavy jsou pro mě už staří známí, a tak myslím, že se vždycky budu těšit na další pokračování. Proč dávám 4 hvězdičky? Poslouchala jsem v podání Igora Bareše, a ať se na mě nezlobí, ale svým přednesem zabil většinu fórů, pro které tuhle sérii mám tak ráda. Právě ten humor, především mezi Carlem a Asadem, dává knížce něco navíc oproti podobným knihám. Igor Bareš je neuměl zpracovat tak, aby byly vtipné. Kdybych nevěděla, že se zrovna děje klasický Carlovsko-Asadovský humor, asi bych ho i přeslechla. Fakt škoda.... celý text

Pohřbeni zaživa 2019, Dominik Dán

První dánovka, kterou jsem ČETLA (v originále), ne poslouchala (v originále), a byla jsem zvědavá, zda to bude pořád tak bezva zážitek. Mariana Geišberga, budiž mu země lehká, jsem stejně v hlavě pořád slyšela (a nedokážu si představit, kdo bude dánovky načítat teď). Tak trochu omylem jsem přeskočila jeden nebo dva předchozí díly (čert aby se v tom vyznal, když to Dán nepíše chronologicky, dřív jsem si to poctivě hlídala, teď mi to uteklo, chjo), takže jsem se evidentně připravila o nějaké to překvapení. Nicméně to, co od dánovek čekám, jsem opět dostala - dva zajímavé případy, temnotu, plnotučné a poutavé vyprávění, osobní příběhy detektivů a jejich svojský humor. Kéž Dominik Dán nikdy nepřestane psát o partě z kancelárie 141.... celý text

Dětské zoubky 2019, Zoje Stage

No, když jste matka téměř sedmileté holčičky, je to trochu děsivé čtení. :-) V žánru psychothrilleru je to něco trochu jiného než obvykle, aspoň co jsem zatím četla, hlavní postava dítěte, které je, nebo není psychopat nebo posedlé ďáblem, je docela osvěžující. Samozřejmě to vyvolává myšlenky na téma, co všechno my rodiče jsme schopní svým dětem v dobré víře způsobit - situace popisované z pohledu matky a dítěte to docela dobře ilustrují. Je to čtivé a odsýpá to. Ale přiznám se, že jsem čekala jiný konec. V anotaci je psáno "šokující"...... celý text

Dědina 2018, Petra Dvořáková

Za tři večery jsem to slupla jak malinu. Su ze Slovácka, kde je nářečí součástí života a mám ho ráda, a tak mě to moc bavilo. Zjistit, co se v Dědině říká stejně jako u nás, co je rozdílné. Pro mě ten příběh v nářečí získal mnohem větší grády a uvěřitelnost. Příběh samotný je vlastně jakási mozaika osudů několika obyvatel jedné dědiny. Dvořáková nechává nahlédnout do jejich vnitřního života a způsobu uvažování, v některých případech i z více pohledů členů jedné rodiny, což dává možnost podívat se na situace z různých úhlů a zjistit, jak rozdílně mohou určitou situaci vnímat různí lidé (to se mi moc líbí třeba i na knížkách Petry Soukupové). Příběh plynul lehce, čtivě, vtáhl mě. Moc pěkné.... celý text

Krev je můj chleba 2019, Laird Barron

Farma 2016, Tom Rob Smith

Co nejdůležitějšího jsem si z knížky odnesla? Začala jsem přemýšlet nad tím, jak se asi musí cítit blízcí člověka, který trpí bludy, případně jinou duševní/psychickou nemocí. A jak se musí cítit "nemocný" člověk, který je bytostně přesvědčený o své pravdě, ale všichni ostatní mu tvrdí, že je nemocný? A kde je pak vlastně pravda? Existuje vůbec? Spousta otázek... Zhruba ve třetině knihy mě mírně hysterická matka začala docela štvát, ale asi mě neštvala tak moc, protože jsem to přečetla za tři večery. Tedy čtivost určitě ano. Rozuzlení docela zajímavé. Ale nějak mě to nechytlo za srdce. Všechno sedělo, každý detail se dovysvětlil - na konci bych řekla, že i na úkor příběhu. Prostě takový dobrý řemeslný výrobek, ve kterém nějak chybí vášeň.... celý text

Konec hlídky 2016, Stephen King

Tahle trilogie mě opravdu moc bavila. Celou jsem ji poslouchala a především Jan Kanyza byl skvostný, detektivovi staré školky Hodgesovi dal přesnou patinu. Příběh byl celkově temný, tak, jak ho King umí. Třetí část byla duchařina trochu víc, než mívám ráda, ale tady jsem mu to ráda odpustila. Protože zbytek je zemitý až až. Škoda, vypadá to, že série pokračovat nebude...... celý text

Kanibal z Nine Elms 2019, Robert Bryndza

No... Oproti minulé sérii mně to připadalo takové zároveň zamotané i odfláklé. Výchozí situace velmi slibná, když příběh v podstatě začíná obvyklým "koncem", ale pak tomu začal padat řetěz. Velmi brzy se mi slily dohromady jednotlivé případy vražd, už jsem nevěděla, která oběť je která, kdy umřela a jak. Ke konci jsem už měla i pocit určité naivity a upřímně jsem se už spíš těšila, kdy to dočtu. Tak snad se to v dalším díle zvedne.... celý text

Řbitov zviřátek 1994, Stephen King

Děsivá divočina. :-) Černá můra. Vnímám to jako jisté podobenství o tom, že člověk může zešílet, když ho potká to nejhorší, co si umí představit. U Kingových knih pro mě stále platí - čím míň duchů, tím líp, ale tady to byla ještě únosná míra. Navíc, jak říkám - takhle nějak si představuju šílenství.... celý text

Hračkář 2019, Andrew Mayne

Opět mě stejně jako u prvního dílu bavil pohled vědce-biologa, je to osvěžení oproti stále se opakujícím kriminalistům. Na druhou stranu, ti supermani mě už trochu přestávají bavit. Vědec bez jakékoli zkušenosti (ano, v druhém díle už nějakou má) přečurá policii napříč USA včetně CIA, FBI... ale no tak. Šelmu jsem poslouchala myslím ani ne před rokem a zjistila jsem, že si z toho pamatuju opravdu málo. Obávám se, že stejný osud bude mít i tato knížka - oddechovka, která se dobře čte, ale stopu nezanechá. Nicméně čtivost tomu nelze upřít, dokonce i občas stopu humoru. Takže pokud máte tento typ knížek rádi, bude se vám líbit.... celý text

Nejdražší dcera 2015, Elizabeth Little

Upřímně řečeno, váhám, co si o tom myslet. Po knížce jsem sáhla v knihovně v podstatě náhodou a ve spěchu, pouze s myšlenkou "chci nějaký thriller". Nedá se tomu upřít čtivost. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že to je knížka určená pro o polovinu mladší holky (okolo 20 konkrétně). Obávám se, že za měsíc nebudu vědět, o čem to bylo, ale jsem si jistá, že svou cílovku to má. Jen jí nejsem já. :-) Nakonec i konec mě celkem potěšil.... celý text

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Upřímně řečeno moc nechápu to všeobecné nadšení. Mám ráda válečné příběhy, docela nedávno mě okouzlil třeba Slavík. Ale tady mi vadila příliš velká míra patetičnosti, kterou, myslím, ještě umocňovalo audio podání Davida Matáska a Terezy Vilišové. (I když od Matáska jsem už pár knih poslouchala a bavily mě.) Nějak mě to nedokázalo vtáhnout do děje, strhnout a oblíbit si hrdiny.... celý text

Jerúldelger 2016, Ian Manook (p)

První půlka mě bavila, především díky tomu, že jsem mohla trochu víc poznat Mongolsko, jeho současnost i historii, a googlila jsem si spoustu zajímavostí. Od začátku mě teda trochu zarazila míra hnusoby zločinů, ale ok. Vtipné bylo, jak se tam pořád všichni fackovali ("Vy se neboxujete? Ne, my se prosím fackujeme."). :-) No a pak přišla druhá půlka. Jako takhle: pamatujete si na seriál Opičí král? Tak nějak to na mě působilo. Jako když se Východňáci zuby nehty snaží udělat něco Zápaďáckého. Místy to bylo až úsměvné, naivní a ani zápletka mi nějak nedržela pohromadě, jednání postav v různých situacích bylo vykonstruované... Že je hlavní hrdina superman, to už holt asi chybět nemohlo. Drsňákovy obraty typu "Přestaňte lkát nad svým osudem!" můžeme i nemusíme přičítat překladateli. Konec jsem už tak nějak jen rychle dočítala, abych to nemusela odložit. Kolem a kolem - Mongolsko je jistě zajímavá země s pohnutým osudem. A i když to napsal Francouz (sic!), tohle bylo takové nějaké splácané a urputné.... celý text

Nevítaný host 2019, Shari Lapena

Taková nenáročnější variace na Deset malých černoušků. Pokud máte rádi odpočinkové detektivky/thrillery, pak budete spokojení. Bohužel já jsem těsně předtím četla Nůž, tam se pak prostě srovnání nevyhnete a Lapena z toho hot nemůže vyjít jako vítěz. :-) Až vydá něco nového, asi po tom znovu sáhnu ve chvíli, kdy se mi před spaním nebude chtít přemýšlet a budu si potřebovat jen pročistit hlavu.... celý text

Nůž 2019, Jo Nesbø

Pár dnů po přečtení jsem si ještě nechala na vstřebání knížky, na kterou jsme (co si budeme namlouvat) všichni čekali dva roky (nebo jak dlouho). A musím říct, že mě to prostě bavilo a byla to jízda jako blázen. Harry jak ho milujeme, temnota jak ji známe, a do toho "tyvole" efekt hned někde v kapitole šest a pak druhý na konci. Jasně - asi už se autor nevyhne tomu, aby z Harryho byl pomalu Superman, ale ono už to k tomu tak nějak patří. Nesbo se s tím nemaže, nakládá a srovnejte se s tím, jak umíte. Ještě by mě zajímalo, zda s tímhle vývojem počítal už někde od 10. dílu, protože to tak vypadá. A taky to vypadá na možnost dalšího dílu. Takže si zase pojďme dva roky kousat nehty.... celý text

Vyvolávač deště 1997, John Grisham

Soudní dramata nejsou úplně můj šálek kafe, ale jako osvěžení to je určitě příjemné. Zvlášť audio s Ondřejem Brouskem bylo moc fajn, myslím, že mě to bavilo mnohem víc, než kdybych to četla. Netušila jsem, že Grishamovy knihy byly i slavně zfilmovány, tak jsme si zase rozšířila obzor. K příběhu samotnému - na začátku se rozvíjelo několik dějových linek a nějakou dobu nebylo jasné, která vlastně bude ta hlavní. Slečna Birdie? Donnie? Hledání práce? Průšvih s policií? Pak se ale tohle vyjasnilo, a jak už jsem zmínila, bylo to moc fajn. Asi soudní dramata pořád nebudou patřit mezi moje závislosti, ale jednou za čas, proč ne? Klidně si za nějakou dobu dám dalšího Grishama.... celý text