Petrasuvicka
přečtené 417
Nahý mezi vlky
1977,
Bruno Apitz
Námět je naprosto v pořádku, ovšem zpracování už moc ne. V příběhu se objevuje nepřeberné množství postav, které se tam objeví takřka najednou, aniž by to čtenář čekal. Kromě toho, že nevíme, kdo to je, co jsou zač, tak se hrozně pletou, zničehonic se objeví nová postava, těžko říct, kde se vzala, tu se vzala. Tak to chodí celou dobu, přičemž příběh je členěn do dvou kapitol, odstavců poskrovnu a celý text je plynulý text, který přechází z jedné scény do druhé, aniž by došlo k nějakému předělu. Je to nepřehledné, zmatené, chaotické a hrozně těžko se to čte. Samotné téma je složitější, ale zpracování ho dělá mnohem těžší.... celý text
Tajemství svádění
2014,
Julie Anne Long
Děj není rozhodně to, co slibuje úvodní sloupek na obálce. Takže kdo očekává to, co nastiňuje, bude hodně zklamaný. Ostatně nejednalo se o nijak přeborné dílo. Skutečně jen tak na vypláchnutí mozku. Navíc nelogické jednání postav a gigantické nadšení z někoho, koho jste v životě neviděli, ale okamžitě ho pokládáte za nejlepšího člena rodiny... no jednou stačilo. Víckrát něco takového nikdy.... celý text
Perla Petrohradu
2011,
Kate Furnivall
Skutečně opravdu naivní, jak jsem tu už četla. Mám ráda příběhy z Ruska a zasazené do dávnějších dob, ale tohle se zrovna moc nepovedlo.
Pád titánů
2011,
Ken Follett
Velice čtivé, příjemné a pozoruhodné, jak dokázal autor udělat přitažlivé a zábavné nezáživné období. Sice některé oddíly v kapitolách mě trochu nudily, ale vzhledem k rozsahu Titánů to bylo opravdu maličko. První světová válka není tak atraktivní či zajímavá, ale Follett to dokázal hezky popsat. Těším se na další díly i knížky od Foleta... celý text
Dům u jezera
2009,
Kate Morton
Není to napsaný špatně, ale hrozně to nudí... první polovina dobrý, utíká to, i když se tam moc neděje... jenže ono se tam pořád nic neděje :/ Celkem zklamání navzdory hodnocení... celý text
Měděný jezdec
2013,
Paullina Simons
Na začátku jsem se zděsila, že to bude po ruském způsobu roztahaný. Měla jsem chuť jí zavřít a vrátit do knihovny, ale stejně mě něco nutilo číst dál. Milým a hezkým způsobem mi Taťána společně s Alexandrem připomínají všechna místa v Petrohradu, včetně Petěrgofu i Carského Sela, které jsem přednedávnem navštívila. Díky nim se zase dokážu vrátit na břeh Něvy a opět pozorovat červánky v 11 hodin večer. Příběh je prošpikovaný ohromným množstvím postav, z nichž mě každá neskutečným způsobem štve, kromě Alexandra. Když opomenu, že si v polovině knihy začne hrát na nadsamce, který může osmkrát denně na požádání, tak je jediný normální. Tatániny rodiče, Dáša, Dimitrij a spousta dalších, včetně Taťány, jsou lidi, kterým bych s chutí dala pár facek, aby se probrali a začali se chovat normálně. Taťána mě neskutečně vytáčela tou svou přehnanou naivitou a ochotou. Samé "ach" a "och", ale vydržela jsem to. Na můj vkus je trošku moc dlouhá, protože Táňa s Alexandrem rozebírají jedno a totéž pořád dokola, jejich debaty nemají východisko, ale opakují se zase a znovu, k tomu ještě stovky utajených pohledů a myšlenek, jak by si na něj ráda sáhla, ale nemůže. Já to vím, nemusí mi to říkat na každé stránce třikrát. Nicméně i když se tam blokáda a zima a hrůzy s tím spojené plíží pomalu jako šnek a jsou tak namátkou rozdrobeny a nijak barvitě popsány, a řeší se jen vztah dvou hlavních postav, baví to, nutí to číst dál a člověk je přece jenom zvědavý, jak to s tím jejich vztahem dopadne. Skousla jsem Tánino ach och, i rodiče, který mi lezli krkem, Dášu, která mě na každý stránce strašila svou tupostí i spolek drben v Lazarevu, který nedokázaly chvilku držeb hubu, aby mohl mluvit někdo jiný než ony. Ale těch "50 odstínů ve stanu v Lazarevu" to na mě bylo trochu moc :D. Jako kdybych vpadla uprostřed románu do dveří přímo k Daniele Steelový.... celý text
Agnes
2013,
Hannah Kent
Čekala jsem víc, než mi autorka nabídla. Trochu akce, víc lásky, ale nakonec to byl utahaný, ponurý příběh, občas zmatené odstavce a spousta pobídek k modlení a Bohu.... celý text
Lucerna v temnotě
2012,
Deborah Lawrenson
Ještě jsem neměla příležitost říct o nějaké knížce, že je naprosto zbytečná. Tahle je. Obdivuhodné, jaký příběh a postavy dokázala autorka vytvořit. Úplně nijaké a o ničem, navíc plné překlepů. První kámen úrazu byl samotný styl psaní. Trvalo mi, než jsem si zvykla na šroubované věty a zvláštní sloh. Pak už to sice nebylo tak hrozné, ale pořád to šlo ztuha. Hlavní hrdinka, jejíž pravé jméno vlastně pořád neznám, toho napovídala spoustu, ale dohromady nic. Na konci jsem došla k závěru, že i přes spoustu informací, které o sobě utrušovala, tak pořád nevím, jaká byla, odkud pocházela, a kam směřovala. Stejně tak o ostatních postavách. Kámen druhý byl samotný příběh. Nejenom, že byl zmatený, ale vyústil v naprosté prázdno. Cokoli autorka nakousla, nemělo hlubší smysl. Vlastnost Pierra vyšuměla, tajemství Doma vyprchalo. Tajemnou zápletku o zmizelých dívkách nakonec vyřešila v jednom odstavci jako zcela zanedbatelnou banalitu. Hlavně, že se čtenář dovídá o zbytečných, neustále se opakujících se popisech zahrady, barev, vůní, hmyzu, větru, horách a tak dále. Kdyby se vyškrtala polovina lyrických popisů, počet stran by se nejspíš smrskl na polovic. A kdyby hlavní postava šla přímo k věci a nerozebírala zmateně všechno kolem a kolem, tak bychom se dostaly rovnou na třetinu. Shrnuto a podtrženo - nudné zklamání a ztráta času.... celý text
