Petrasuvicka
přečtené 417
V šedých tónech
2013,
Ruta Sepetys
Hezké a velmi smutné. Ale i přes drsnou, krutou realitu mi to připadalo trochu dětsky pojaté. Možná za to může fakt, že příběh vypráví šestnáctiletá Lina. Tohle prostředí, tehdejší režim jsou skvělými základy pro skvělý příběh. Ale autorka to nevyužila do poslední kapky, mohla z toho vytěžit mnohem víc. Román o velice podobné tématice Dítě číslo 44 (který vřele doporučuji všem, kterým se tenhle román líbil) je prozatím nejlepší knížka, kterou jsem zatím přečetla. Četla jsem ji čtyřikrát během jednoho roku a všechny další knihy a romány, které přečtu, srovnávám s tímhle počinem. I když bych skutečně ráda dala plný počet, srovnání a rušivý element "dětského" pojetí, mi v tom brání. P.S: Odpověď jak se dostala Lina s Jonasem do Litvy - v roce 1953 zemřel Stalin, nastoupil Chruščov a jako velké gesto při nástupu do čela SSSR udělil hromadnou amnestii lidem v gulazích.... celý text
Na Větrné hůrce
2009,
Emily Brontë
Kompletně celý příběh Kateřiny a Heathcliffa vypráví její služebná. Fakt, který mi na celém příběhu neskutečně vadil. Celý pohled na jejich životní příběh je tak hrozně omezený. Vypráví samozřejmě jen to, u čeho byla. Postavy spolu někde hovoří, ale my si jen můžeme domýšlet o čem, protože ona se na ně dívala z velké dálky a samosebou nic neslyšela. Ovšem je to příběh, kde nikdo nedokáže být šťastný, včetně psa, do kterýho si tam každý maximálně tak kopne. Ale úplně stejně tak kopou ostatní lidé do Heathcliffa. Není zlý, není špatný, protože by se tak narodil nebo takový chtěl být. Je zlý, je záštiplný, protože to tak společnost kolem něj chtěla. Nikdo mu to nemůže vyčítat, může s ním soucítit a litovat ho, protože on byl jen nešťastně zamilovaný chudák, kterého předem každý odsoudil jen proto, že vypadal jinak. Na rovinu - nemám ráda Kateřinu, protože to prostě byla jenom hloupá Káča, která se za celý život nedokázala rozmyslet, co vlastně chce. Jednou toho, pak zase toho. A naopak Heathcliffa jako jediného ráda mám.... celý text
Složka 64
2013,
Jussi Adler-Olsen
Námět super, čtivost bezva a závěrečný zvrat opravdu překvapil. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že detektiv Carl je tak trochu natvrdlej a že nebýt Asada, tak by si celej Carl neškrtl. Pak mě tam ruší, že se na pozadí rozpatlává spousta dějových vláken, které by tam být nemusely. Záhady kolem Asada, ochrnutý Hardy, rozvod a pan Kurkuma nebo záhada kolem Rosie. Beru, že to k tomu patří, že tyhle drobné děje provází celou Olsenovu sérii z oddělení Q. Jen mi to u těch případů přijde jako pěst na oko.... celý text
Dublin Street
2013,
Samantha Young
Do půlky jakž takž, od půlky příšerně hloupé a naivní a posledních sto stran jsem prolistovala, protože to byla prostě ztráta času
