Petrvs přečtené 225

Marťanská kronika 2010, Ray Bradbury (p)

Vše výstižné už napsal paulhunter... ...tedy velmi chytlavý román (otevřeno a dočteno na jeden zátah během sobotního odpoledne) ve formě zřetězených povídek, který je neuvěřitelně aktuální i po více jako 50 letech od svého vzniku. Bradburyho sci-fi je prostě jiná... řekl bych silně humanistická a v jistém smyslu to vlastně sfi-fi ani není, hlavně ve srovnání např. s Clarkem. Ale možná o to více obsahuje myšlenek a témat vhodných k zamyšlení. Je pravda, že některé povídky osloví více, některé méně; tak už to u povídkových sbírek bývá. Já kromě těch, o kterých psal paulhunter, zmíním ještě jednu povídku: „Přijdou vlahé deště“. Pro mě velmi, velmi silná minimalistická záležitost a mistrovský literární kousek. Poprvé jsem se s ní setkal už v páté třídě základky a už tenkrát mi učarovala, hlavně scénou stínových postav na zdech domu...... celý text

Skutečný příběh Cílka a Lídy 2007, František Skála

Unikátní fotokomiks, krásná artová záležitost, spousta nápadů; ovšem pár škarohlídů by možná řeklo „Kuky verze 0.5“. Přesto mi na tom cosi nesedlo, nedovedlo mě to vzít za srdce a nějak jsem Cílka nedovedl vzít za své, nevím, zda to bylo pro mě trochu zmateným temporytmem, nehezkým písmem nebo vlastně čím. Přesto přezevšechno velmi zajímavé dílko, které stojí minimálně za prohlédnutí.... celý text

Velké putování Vlase a Brady 2007, František Skála

Hezké, milé a svěží dílko, rozhodně se držící nad průměrem, i když mě nějak úplně neoslovilo a raději bych sáhl třeba po Anče a Pepíkovi.

Dívka s pomeranči 2004, Jostein Gaarder

Po pochutnání si na Sofiině světě jsem dostal chuť na další pamlsek z kuchyně pana Gaardera... předem jsem jen tak nakoukl do místních komentářů k této knížce... a říkal jsem si, že to udržím. Inu, neudržel jsem. Snad ani nejde tímto jezírkem proj(č)í(s)t suchou lící a neuronit ani jednu krůpěj... Krásné, jímavé, hluboké i ve své jednoduchosti až zdánlivé banalitě. Je obdivuhodné, jak moc se dá říct na tak malém prostoru - na rozdíl od mnoha knih, které oč jsou tlustější, o tolik mají řidší text. Moc mě těší, že se pořád píší knížky o něčem (NĚČEM) možná tak všedním, že už to ani nevnímáme, považujeme to ono za samozřejmost, cynicky do toho šťouráme a buransky kolem toho povykujeme... U komentáře k Sofii jsem to nenapsal, tady musím: Gaarder je mistr ve svém oboru.... celý text

Sofiin svět 2006, Jostein Gaarder

Krásná věc... jak už zde bylo řečeno, lituji, že se ke mně nedostala, když jsem byl mladší. I v pozdějším věku, než je ten „cílové skupiny čtenářů“, se tam dají najít či znovuobjevit podnětné myšlenky; má to v sobě potenciál přimět se znovu podívat kolem sebe dětskýma očima a trochu se zkusit povytáhnout po králičím kožichu vzhůru... rozhodně mám pocit, že je v knize víc, než jen ty dvě explicitní vrstvy - něco z toho snad ani není dětem určeno a o to víc respekt a obdiv autorovi... Ten závěr je takový.... na jednu stranu možná už opravdu docházel autorovi dech, ale na druhou stranu byl rozhodně silný, mě „vyzul z ponožek“... Rozhodně doporučuji. Nejsem si jist, jestli jako „povinnou školní četbu“, neb mám pocit, že „zpovinněním“ této knížky bychom šli proti její myšlence... Tahle knížka se prostě musí spolu s lístkem KDO JSI? darovat k patnáctým narozeninám a nechat zapůsobit...... celý text

Velké a tajné show 1997, Clive Barker

Pátá čtvrtina (11 povídek) 2004, Stephen King

Srdce v Atlantidě 2001, Stephen King

Noční směna (20 povídek) 2009, Stephen King

U Kafky v kuchyni 2007, Mark Crick

Jsem vcelku překvapen nízkým počtem (navíc poněkud nelichotivých) hodnocení a nulovým počtem komentářů. Přitom v zahraničí se jedná o mimořádně úspěšnou záležitost výborně přijímanou odbornou kritikou i veřejností (v Chorvatsku dokonce prodávanější než Šifra mistra Leonarda). A u nás nic... Škoda - bráno jako literární vtip(-y) jedná se o kromobyčejné, svěží, neotřelé a dosti zábavné dílko (podle kterého bylo lze možno dokonce i krmi sobě připravit). Samozřejmě je záhodno mít načtené autory, s nimiž se jde do hrnce a na pekáč (nebo mít aspoň základní představu o jejich tvorbě).... u Kafkovy japonské polévky a Chandlerovy skopové kýty jsem se bavil přímo královsky a těm, kteří znají aspoň polovinu autorů braných na prkénko, nemohu nedoporučit. PS: pokud se tu někdo zajímá o divadlo, tak tahle knížka je více než vhodná pro scénické čtení; hodně se čte venku a zažil jsem na jednom představení i u nás, výborné...... celý text

Modré pilulky 2008, Frederik Peeters

Komiks, který vtáhne od prvního okénka. Otevřená osobní výpověď o soužití s HIV pozitivní dívkou a jejím synem, o tom, co takový vztah obnáší a přináší. Téma velmi silné, poněkud tabuizované... přesto v něm může někomu něco chybět... možná pointa, kterou ovšem život dosud nenapsal...... celý text

Svět podle Prota / Na světelném paprsku 2008, Gene Brewer

Rodinný ústav: rodinný tragikomiks 2008, Alison Bechdel

Neuvěřitelná záležitost a když nepočítám Čtyřlístky za mých pacholíčkovských let, tak i jediný komiks, který mě od prvního okénka vtáhl a už nepustil (přečetl jsem za několik hodin a určitě se zase k Rodinnému ústavu někdy vrátím). Velmi opravdová, nemilosrdně otevřená intimní zpověď o rodinných vztazích, vině a svědomí, vlastní identitě a coming-outu zabalená do intelektuálského kabátku „vyšší literatury“ od antiky po Joyce. V komiksech se úplně neorientuju, ale tohle dílko je pro mě výjimečné...... celý text

Pchjongjang: Výlet do Severní Koreje 2009, Guy Delisle

Zajímavé dílko, které bych doporučil každému, kdo se zajímá o téma „Severní Korea“. Určitě toho nevypoví tolik jako skvělá Pchjongjangská akvária (která jsou mimochodem zmíněna), ale je to zase jiný pohled - pohled návštěvníků, kteří chtíc nechtíc musí hrát role sice na severokorejské poměry luxusně opečovávaných vězňů, ale přesto vězňů. Do určité míry se shoduje s některými obrazy z dokumentárního filmu „Vítejte v KLDR“. Bezútěšnost, bezmocnost, vyprázdněnost, absurdita a jedna z největších humanitárních tragédií současnosti v rozpadlých betonových kulisách... U posledního okénka jsem zamáčkl slzu...... celý text

Lovec 2011, Jeffery Deaver

Moje první setkání s autorem, nebudu tedy porovnávat s předchozími díly a vezmu knihu, jak na mě zapůsobila sama o sobě. Na první pohled ničím nevybočující akční krimithriller, ve kterém posléze začnou změny, zvraty a „šokující“ odhalení nabývat takových obrátek, že má člověk pocit, jestli to nemá být spíše komedie dell'arte nebo prostě „fantomas z říše pohádek pro dospělé“. Méně by asi bylo více... Jinak řemeslně docela dobré, poutavé, čtivé. Velmi mě zaujala hlavní postava, která je stejně jako já vášnivým hráčem a sběratelem společenských her - z tohoto pohledu měla pro mě kniha jisté kouzlo. Jinak mám pocit, že bez této „idiosynkrazie“ hlavního hrdiny by kniha asi příliš nezaujala jinak než jako akční počtení na chatu, na které však není ve stálé knihotéce místo. Milovníci společenských her nechť si k mému hodnocení přimyslí jednu hvězdičku navíc :-)... celý text

Pchjongjangská akvária 2003, Čchol-hwan Kang

Autentický příběh člověka, který strávil 10 roků (ve věku 9 - 19 let) v severokorejském koncentráku. Syrová nepřibarvovaná záležitost se země, která spojila stalinistickou myšlenku s korejskou důkladností. Tak trochu Orwell naživo. Z toho asi zatrne nejvíc. Orwell je fikce. Nacistické koncentráky jsou minulost. Tábor Jodok v Severní Koreji je realita a současnost. Knížka, kterou bych doporučil každému a její četbu takřka nařídil zejména sympatizantům se severokorejským režimem a nejrůznějším duševním mrzákům, kteří posílají kondolence tamním vůdcům. Zajímalo by mě, jak by kondolovali po měsíci stráveném v Jodoku - tedy za předpokladu, že by dokázali tak dlouho přežít...... celý text

Příběhy z konce předměstí 2011, Shaun Tan

Překrásná „artová“ knížečka, jedna z ozdob knihovny, v mých očích vizuálně dokonalá: od přebalu, přes předsádku, obsah (mj. jeden z nejoriginálnějších, co jsem zatím viděl), velmi různorodé ilustrace jednotlivých povídek, od naivního pojetí přes dřevoryt a komiks téměř k fotorealismu. Je vynikající, že autor je současně ilustrátor a grafik, tudíž si může dovolit různá kouzla: grafickou pointu textové povídky (Erik), povídku jako koláž roztrhaných papírků se vzkazy a myšlenkami (Koule), povídku formou oxeroxovaného novinového článku (Stroj na ztrátu paměti), atd., atd. Samotné povídky jsou stejně různorodé jako jejich grafický doprovod: od dojemných a melancholických kousků, přes roztomile surreálné absurditky (které jsou svým způsobem zastoupeny v každé z patnácti povídek), po jemné kritiky různých společenských jevů a nešvarů. Všechny mají něco společného: jakousi jemnost a intimní přístup ke čtenáři, jakoby s Vámi někdo sdílel osobní a důvěrná tajemství... Budete se přemlouvat, abyste si jednotlivé povídky šetřili a nezhltli naráz tuhle krásnou věc, která je pohlazením po duši i pastvou pro oči.... celý text

Tajemství ostrova za prkennou ohradou 2009, Pavel Čech

Soma secundarium 2011, René Vaněk

Poměrně tenká knížečka s poněkud děsivým obrázkem na přebalu - tenká, že se dá přečíst za odpoledne, přesto však neuvěřitelně hutná, že po jejím přečtení máte pocit, že jste do sebe vsoukali šestisetstránkovou bichli. René Vaněk je zřejmě dosti zvláštní člověk - já jsem získal pocit, že dílo je výplodem Jaroslava Foglara, kterého ve Stínadlech přepadli David Lynch, Peter Greenaway a David Cronenberg, zavřeli ho na šest let do tmavého sklepení, kde dostával k jídlu pouze syrové rybí hlavy štědře pocukrované LSD, k pití čaj z durmanu, po celou dobu musel sledovat filmovou produkci výše zmíněného tria a číst Kafku. Asi nejoriginálnější a nejzajímavější kniha roku 2011 - ovšem neuvěřitelně bizarní, dekadentní, depresivní, zvrácená, úchylná, šokující... a nějakým nepochopitelným způsobem fungující a konzistentní, spousta obrazů dává smysl, jen se nemusí líbit... Rozhodně nedoporučuji citlivějším povahám nebo čtení ve slabších chvilkách - i z takto útlé knížečky někdy té tísně přímo chlístají celé hektolitry... ...s čímž mám s odstupem poněkud problém. Zbožňuju Kinga, mám rád Barkera, občas Lovecrafta nebo Poea a s ničím nemám problém; dovedu si udržet odstup. U Somy se mi to nepovedlo a toho hnusu prostě bylo už moc i na mě. Možná je to celkovou beznadějí a bezvýchodností postav a zejména hlavní postavy? Těžko říct. Jen mám potřebu dodat, že „bizarní“ je fajn, ale někdy je toho už prostě moc a je to možná škoda. Trocha té dekadentní zpustlé krásy by přece mohla najít i mezi Vrkočnictvím pana Valenty a Smíšeným zbožím - i kdyby to mělo být jen pitomé dřívko od nanuku. Tak třeba příště, pane Vaňku, prosím... :-)... celý text

Vyslanci do prázdna 2005, Frank Herbert

Přesně jak píše Metal Messiah - pozor na srovnávání s Dunou. Oproti Duně poněkud nestravitelné, nesmírně ublafané, roztahané hardcore SF, ve kterém se donekonečna mele pantem a filozofuje - tři čtvrtiny děje se odehrávají ve velínu kosmické lodi... Měl jsem problém se sžít s postavami, které v podstatě nejsou ani postavami, se kterými by se nějakým způsobem sžít dalo - postradatelní, donekonečna recyklovatelní replikantni... Je pravda, že autorovy úvahy jsou zajímavé, ale jakmile na ně začne plácat technický balast, měl jsem vždycky pocit, že lavíruje na hraně filozofie a technického blábolení... Potěší do jisté míry předvídatelná, přesto šokující pointa. Pokud by kniha měla poloviční délku nebo ještě lépe třetinovou délku a byla pojata jako novela či povídka, byl bych nadšen. Takto jsem po přečtení spíše poněkud unaven...... celý text