Petrvs
přečtené 225
Velké dobrodružství Pepíka Střechy
2012,
Pavel Čech
Moc pěkné. Z "čechovek" určitě nejvýživnější a nejdotaženější. Nevím, co napsat, něco mezi poezií, komiksem, výtvarným dílem... jo, napadá mě Šmídův slavný výraz: o čistých radostech života, i když těch radostí tam zase tolik není, spíše toužení... ale je to čisté, průzračně. Ano.... celý text
Klub neomylných a jiné příběhy
1973,
Jana Moravcová
Opět další návrat do dětství. Nevím, jestli je to nostalgií, ale tohle je pro mě pořád geniální povídková sbírka se správně lynchovskou atmosférou. Prostě ano.
Planeta přeludů
1964,
Ivan Foustka
Tohle je prostě scifíčko mého dětství... teď znovuobjevené v bazárku, znovupřelouskané... a kupodivu mě stejně bavilo, jako když mně bylo osm. Je to hezky napsané, samozřejmě poněkud poplatné době (ostatně ta politická agitka v jinak pěkném technicko-fyzikálně-popularizačním doslovu je celkem na ublinkutí, resp. na chápavě pokleslý ret a ironicky povytažené obočí). Jo. Má to pořád svoje kouzlo. A to je fajn :-)... celý text
Staří mistři
2013,
Thomas Bernhard
Bohužel (možná bohudík?) jsem nečetl knižní předlohu tohoto komiksu, takže jej budu brát prostě jen jak je. Nemůžu říct, že by mně stačilo ke štěstí, že je to extrémně civilní komiks, ale mám to hodně rád. Jsou tam zajímavé postřehy a zkratky a i když je to prakticky bezpříběhové a občas ta esence kverulantství hlavního hrdiny až irituje, tím koncem se to správně vyvážilo a polidštilo. Takže jak asi patrno z výše řečeného - žádná pecka, ale milé a netypické dílko.... celý text
Mlha
2014,
Stephen King
Velké zklamání. Jak už zde bylo trefně řečeno: mix povídek (a jedné novely) velmi různorodé kvality i data vzniku. Zklamání proto, že lepší z povídek už kdysi zveřejněny byly ve sbírkách Hodina děsu a Mrtví se někdy vracejí (znám je skoro nazpaměť; četl jsem je, když mně bylo 14 a bylo to mé první - a osudové - setkání se SK). Z povídek, které jsem neznal, příjemně překvapila Opice a Babička (ta ovšem hlavně pro hold Lovecraftovi), něco do sebe měla i Balada o pružné kulce. Zbylé povídky považuju za nedodělanosti (Tygry a Kaina), špatné pokusy o SF (Jaunt a Plážový svět; zejména Jauntu je škoda, protože jeho velmi silný a děsivý potenciál zcela shazuje mizerné a nudné technické pozadí) nebo přímo za stejné redakční omyly jako bylo vydání Svědectví v původní nekrácené verzi (Paranoia, Owen a oba Mlékaři). Zbytek knihy nijak kladně ani záporně příliš nezaujal a zřejmě se k němu v budoucnu nebudu vracet. Škoda, škoda. Mlhu si ponechám snad jen z bibliofilsko/sběratelských důvodů...(ovšem i tady mě možná malicherně irituje nesmyslně světlá obálka, která vedle ostatních paperbacků SK působí jako horčice na čokoládovém dortu). Máte-li rádi SK a válí se vám v koutech knihovny stará vydání Hodiny a Mrtvých, Mlze se vyhněte. O nic nepřijdete.... celý text
Howlův putující zámek
2011,
Diana Wynne Jones
Zprvu jsem byl nadšen, ke konci trochu na rozpacích. Je tam spousta skvělých nápadů, ale úplně mně nesedlo tempo a ke konci už jsem se trochu ztrácel. Tedy mám určitý pocit překombinovanosti a současně i pocit určitého ochuzení z vyvrcholení zápletky, které se kolem mě přehnalo, ani nevím jak. Každopádně zajímavá dětská knížka, která má specifické kouzlo...... celý text
Žabí zámek
2008,
Jostein Gaarder
Pokud bych bral Žabí zámek "jen tak", byl bych nadšen. Alenkovitější než Alenka, velmi silný snový zážitek, ty snové přechody jsou naprosto trefné (trefnější už jen snad jen sám Sandman), vynikající ztvárnění dětských strachů a pocitů (strachu z trestu silnějším než podstoupení trestu samotného, společenská bezradnost, stres z nesrozumitelnosti, atd.), nechybí ani vynikající doslova katarze a ani tady mně nevadilo to, co by mnozí nazvali pedagogickým až moralizujícím přístupem... ...bohužel, Žabí zámek je očividně kniha dětská. A ačkoliv je v určitých pasážích naprosto trefná a závěr je zcela explicitní a přínosný, tak absurdita a symbolická náročnost některých obrazů mně připadá pro dětského čtenáře naprosto nestravitelná (a dovedu si představit, že pro citlivější v některých pasážích možná až nezamýšleně hororová). Snad tedy kniha dětská s nutným dospělým čtenářským průvodcem....? Škoda. Ilustrace geniální, grafické stránka i překlad na jedničku, je to rozhodně netuctová výjimečná kniha, jen zamrzí určitá rozkročenost mezi dětským a dospělým čtenářem, která mně (na rozdíl třeba od Anny nebo Dívky s pomeranči) do svého vlastního poselství a věku těch, kterým je určeno, prostě nezapadá...... celý text
Zhubni
2012,
Richard Bachman (p)
Ale jo. Mezi bachmanovkami rozhodně patří k těm lepším. A ač musím ocenit na Bachmana/Kinga nebývale vypointovanou a správně "natempovanou" koncovku, drobné, ale sympatické cameo a celkové pojetí a stylistiku.... dostavuje se typická rozporuplnost: na jednu stranu to není dlouhá kniha, na stranu druhou by jako povídka tahle novela dost možná fungovala líp. Na stranu čtvrtou, King dovede z jednoho nápadu uplést celý kus postavený jenom na něm, kdežto u Miévilla (který mě poslední dobou dost baví) je takový nápad pětkrát za jednu kapitolu - ovšem na stranu pátou, někdy ta vata se prostě u Kinga dobře čte (což na mimochodnou stranu šestou zase neplatí právě u zmíněného Miévilla). A teď se v tom vyznejme...... celý text
Kraken
2010,
China Miéville
Kraken je trefným potvrzením pravdivosti rčení "méně je někdy více": - MÉNĚ gejzírů tvůrfanty - Miéville bezesporu patří k neobyčejně obdařeným autorům fantastického žánru - z čeho by jiný měl látku na dvě tři knihy, to nacpe Miéville do prvních pěti kapitol. Ale čeho je moc... už v Perdido jsem měl pocit, že autor nápady vytahuje jako králíky z klobouku - je to efektní, ale časem už to může nudit, zvlášť, získá-li čtenář pocit, že je to jen grif na oko - MÉNĚ stránek - Kraken by zasloužil trochu přistříhnout svá mnohostránková chapadla. Do půlky paráda, konec paráda, ale kolem šedesáti procent se dostavila určitá potřeba přeskakovat a brblat na temporytmus - MÉNĚ lexikálního exhibování - hrátky s jazykem (ale no tak...) mám sice rád, ale pokud se musím během čtení beletrie několikrát koukat do slovníku cizích slov, mám pocit, že je něco špatně; zvlášť, neshledávám-li nutnost použití právě těchto - pro mě poněkud obskurních - výrazů jako je eschatologie, apostaze či exegeze... - MÉNĚ point - nevím, odkud berou autoři pocit, že čím více point, tím více adidas, obzvlášť rušivě to působí, když jedou pointy sériově jedna za druhou a ta následující je vždy o fous šokantnější než její předchůdkyně. Ještě víc ruší, když hrdina dojde podivného "verbum ex machina", čímž dosti neelegantním způsobem popře drtivou část děje. Ono vůbec pointování, byť dramatické a čtivě podané, ve mě vzbuzuje určitou pachuť nečisté hry se čtenářem: buďto Miéville nevěděl, jak se ze všeho vyvléci, nebo jsem ho nepochopil, nebo popírá vlastní lagiku nebo je to nějaká vyšší hra se čtenářem na jakořto miliontá šestá variace na téma "kdo tu koho přechytračil" - MÉNĚ mixování žánrů - Kraken mohl být skvělou lovecraftovkou poctou, novodobým pastišem. Ale bohužel není. Bere si jen slupku, několik kulis a rekvizit, u kterých je na první pohled poznat jejich jevištní provedení. Atmosféra příchodu prastarého, utajovaného kultu, rituálů, šílenství... ta se nedostavila, vše uvedené je považováno za normu, na které se dál staví. Žádná horrorová atmosféra zde není, celý román ze všeho nejvíc připomíná Gaimanovo Nikdykde (zjevná je inspirace panem Vandemarem a Croupem v postavách Gosse a Subbyho) s notnou dávkou okultního koncentrátu ...asi pro pro představu stačí. Napadá mě, čeho by naopak mohlo být více: prokreslení postav. Opět jsem měl dojem, že se k postavám Miéville chová svébytně přehlíživě: pouzí pěšáci v jeho záplavě imaginace, hybatelé z donucení, loutky, co se nedovedou vzepřít inkoustu... Závěrem: pokud bych měl dojem, že Kraken nestojí za přečtení, nerozepisoval bych se o něm. Jen mně připadá škoda, že není lepší, protože potenciál na lepší verzi sebe sama v sobě rozhodně má. Trochu autocenzury, odvážnějšího redaktora a nesnažit se za každou cenu předvést na posezení sežrání řízku i s talířem, ubrusem a pinglem. A bude to ono... ;-)... celý text
Sémě zkázy
2002,
Mike Mignola
Ale jo. Špatné to... úplně nebylo... ale na zadek jsem taky nesedl. Příliš lineární, příliš mnoho zbytečné akce. Pro mě jakožto preferujícího civilní či "gaimanovské/weird" komiksy to prostě příliš smrdí pláštíkem... dám ještě pekelnému chlapci šanci a zkusím další díl...... celý text