pista53
přečtené 344
Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi
2022,
Marie Bardiaux-Vaiente
Jeruzalém, 11.4. 1961. Začíná proces s Adolfem Eichmannem..... Eichmann je postaven před soud a obviněn ze čtyř zločinů: ze zločinů proti židovskému národu, ze zločinu proti lidskosti, z válečného zločinu a z členství ve zločineckých organizacích. Tento proces je nám zprostředkován třemi novináři: Šimonem Abecassisem (šéfredaktorem The Jeruzalem Post), Hannah Arendtovou (významnou myslitelkou a korespondentkou pro The New Yorker) a Jeanne Amelotovou (francouzskou novinářkou z L´Express). Všichni si jsou vědomi, jak významné události jsou přítomni. Nejen pro mladý izraelský stát, ale pro celostvětové vypořádání se se Šoa. Proces se zabývá Eichmannovou rolí ve stranické hierarchii, jeho pravomocemi v ní a vůbec možnostmi býti činným ve věci „Konečného řešení židovské otázky“. Nakolik byl osobně aktivním, či naopak pouze vykonával rozkazy a byl tupě poslušen svým nadřízeným. Velký prostor je zde také věnován Eichmannově potrestání. Pro mnoho lidí byl přijatelný jen a pouze trest smrti. Ten však byl v Izraeli, až na dvě možnosti připouštějícími výjimku, v r. 1954 zrušen. Židé, jako národ, odmítají trest smrti už ze své podstaty. Bůh život dal, proto o něm nikdo jiný rozhodovat nesmí.... Další zde nastolenou otázkou je, KDO vlastně je Eichmann. Na jedné straně „ztělesněné zlo“, přitom na straně druhé zcela obyčejný člověk, vzorný otec rodiny, co jen poslušně sloužil totalitnímu systému. A, jak podotkla Arendtová: „ Právě ta jeho normálnost je děsivá...“ Kdy se tedy z člověka může stát takové monstrum? Jak lze odolávat ideologii? Lze rezignovat na svědomí? Je trest smrti v takovém případě žádoucí? Správný? Výchovný? I přes tyto rozpory a naléhavé otázky byl nakonec Adolf Eichmann 1.6.1962 popraven. Byl to poslední případ hrdelního trestu, který byl v Izraeli vykonán. Ti, kdo četli Maus a životní příběh Arta Spiegelmana, Wannsee či Deník Anny Frankové, vědí, že komiksově se dají velice zdařile zpracovat i taková témata. Proto doporučuji všem, kteří se nezaleknou nastolených otázek, stále aktuálních a palčivých i v dnešní době.... celý text
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
2022,
Karin Lednická
Už v předchozích knihách nám Karin Lednická ukázala, že je PANÍ SPISOVATELKA, že ve svých příbězích odvádí neskutečnou mravenčí a poctivou práci. Při studiu v archivech, při pročítání dobových kronik i při umění naslouchat pamětníkům. V zatím dvou dokončených dílech zamýšlené trilogie Šikmý kostel i teď nově, v Životicích, se jí povedlo odkrýt, troufnu si říci, pro mnohé bílé místo novodobých dějin. Ve školních osnovách se toto nevyskytovalo, či bylo bráno tak, jak se to zrovna hodilo „těm nahoře...“ a o to více mi přijde tato kniha záslužná. Příběh Životic je rozkročen do období od r. 1941 a sahá až do let poválečných, kdy zůstali ti, kteří přežili, ti, kteří se museli vypořádávat s nastalou situací i s nástupem nového, ne o nic méně krutého režimu. Musím říci, že mně hodně pomohlo k celkovému pochopení přečtení obou dílů Šikmého kostela, kde se čtenáři dostane širšího vhledu do poměrů i celkové politické atmosféry tohoto regionu. Protože, jak je psáno v knize: „ Během války zde panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu....“ Velmi mi sedla i forma vyprávění, kdy fakta střídají zbeletrizované pasáže ze všedního života obyvatel Životic, doplněná o bohatou obrazovou přílohu. To vše do sebe geniálně zapadá a utváří tak krutě reálný obraz jedné (po)zapomenuté tragédie. A je velmi dobře, že díky této neobyčejné knize se dostala opět na světlo a lidé si ji mohou připomenout či ji vůbec poznat. Doporučuji vřele!... celý text
Alma a Svět obrazu
2022,
Lucie Paulová
Když je člověku jedenáct, tak už tato skutečnost sama o sobě není tak úplně jednoduchá. Puberta na krku...Alma však s sebou vleče i osud sirotka, když v pěti letech přišla při autonehodě nejen o rodiče, ale i o zrak. Od té doby putuje po příbuzných, je vzpurná, nepřizpůsobivá, nešťastná...Při jedné takové zlostné chvilce, kdy chtěla rychle utéct z dědečkova vetešnictví plného krámů, vrazila do o zeď opřeného obrazu a ejhle: ocitla se uvnitř, v prostoru malby, s Divnovlkem a Havranem. A nejenže vyšla „na druhé straně“ v úplně jiném století (přesně v r. 1922), ale také znovu vidí, což je pro ni, jak se později ukáže, kupodivu hendikep. Dostává se do rodiny továrníka Emmricha, pozná tu vlídnost a dobrotu jejich hospodyně Marie a nalézá nečekané přátelství. Ale svět v této době není nijak jednoduchý. Je po Velké válce, hodně lidí žije v bídě a Alma pozná, že i děti se tu musejí otáčet a že pokud si chtějí udržet aspoň trochu slušné živobytí, je třeba občas překročit i zákon. A pravidla a ostré lokty tu hrají důležitou roli.... Tuto knihu jsem si vyhlédla v edičním plánu dlouho předtím, než vůbec spatřila sílu tiskařského lisu. Dětské knížky sleduji bedlivě a ty od Paseky obzvláště, a tato moje očekávání splnila na 200%. Vlastně už mě dlouho žádná kniha TAKTO nevtáhla, neokouzlila, nepohltila. Je v ní všechno, co čtenář potřebuje. A ten dětský obzvláště – napětí, kamarádství, poučení, všechno tak skvěle dávkováno. A to grandiózní finále!! Musela jsem ho číst vícekrát, protože poprvé jsem četla tak rychle, zvědava, jak tohle dopadne, že oči přeskakovaly řádky napětím. Myslím, že tato kniha má v sobě velký dar, připoutat děti ke čtení. A já jí to velmi přeji. Opravdu doporučuji vřele!!... celý text
