Pítrs85
přečtené 566
Muž z ostrova Lewis
2014,
Peter May
Vše, co mě na předešlém díle (Skála) lehce iritovalo, mi tu připadá, že má v příběhu přesně své místo. Flashbacky do minulosti poutavé, současnost nekompromisní, přesto svým způsobem okouzlující, stejně jako ostrovy, na kterých se děj odehrává. Peter May je mistr jazyka a jeho trilogie jednou z nejlepších knižních krimi, co jsem doposud četl.... celý text
Na smrt
2020,
Jozef Karika
Na knihu Na smrt by se hodilo jediné všeříkající slovo- nekompromisní. Snesu hodně, ať už ve filmech nebo v knížkách, ale tahle kniha byla silný kafe už i na mě. Každopádně Jozef Karika se pro mě stává pomalu objevem roku, Na smrt má totiž parametry světového románu. Samozřejmě to není nic, co by se snad citovalo za padesát let, svým způsobem je to vlastně braková literatura, ale má tak krásný sloh, tak čtivý, strhující... 690 stran? A co, kdyby byl čas, přečtete to za týden, sto stran za večer vám uteče jak nic... A přestože závěr je hrozně přitaženej za vlasy, ten úplnej závěr je naopak přesně takový, v jaký jsem doufal a tento jinak drsný příběh krásně uzavírá.... celý text
Nabarvené ptáče
2017,
Jerzy Kosiński
Zásadní kniha, která ukazuje, kam až dokáže člověk ve svém chování zajít, chování, které ani válečný útisk nemůže omluvit. Kniha, která toho má v sobě víc, než by se mohlo na první pohled zdát. A samozřejmě, i vzhledem k současným událostem, kniha nadčasová a varovná.... celý text
Nadechnout se
2003,
George Orwell (p)
Klasicky depresivní Orwell, neklasicky (pro mě) tak trochu nudný, především pak vzpomínání na dětství hlavní postavy. A s tou mám koneckonců taky problém, pač je to takový sebestředný, životem unavený hejhula, kterého byste nejraději propleskli. I když moc dobře vím, že takových hejhulů chodí po světě neurékom. Co naopak oceňuji, a v čem se opět potvrzuje, jak moc byl Orwell nadčasový, je jeho vidění světa v blízké budoucnosti. A až si budete zase někdy zoufat, jak ten dnešní svět stojí za prd, a jak bylo dřív o tolik lépe, věřte, že to samé si říkali naši předci, kdy jejich "dřív" bylo o tolik lepší než jejich "později", to "později", na které spousta z nás tak ráda vzpomíná...... celý text
Napoleon
2003,
Paul Johnson
Chápu, že "fanoušci" Napoleona nad touto knihou asi lehce ohrnou nos. Pač Paul Johnson v ní Bonapartovi skutečně nakládá, srovnává ho s Hitlerem a celou jeho epochou předznamenává Třetí říši a podobné diktatury. Což, přiznejme si, není zase až tak daleko od pravdy :-) Mně, jakožto tomu z "tábora páně Wellingtona", se však životopis líbil velice, o to spíš, že byl vůbec prvním, který jsem o Napoleonovi četl (a přiznejme si- dost možná i poslední). Autor jeho život popisuje stručně, zabývá se především těmi vůbec nejzásadnějšími událostmi a knížka tudíž utíká svižně stránku za stránkou. Pro znalce života Napoleonova pravděpodobně moc nových informací nepřinese (maximálně je tedy naštve :-), ale mně vyhovuje naprosto.... celý text
Národní třída
2013,
Jaroslav Rudiš
Národní třída se hrozně těžko hodnotí (aspoň pro mě). Líbí se mi ten syrovej jazyk, jakým to Rudiš napsal. On už ten, víceméně skrytý, portrét Irvine Welshe na titulce dává tušit, co vás asi tak čeká. Ale na rozdíl od svého skotského kolegy je Rudiš přímočařejší, možná i tím, že je, víceméně celá, knížka psána formou přímé řeči hlavního "hrdiny". Samotný příběh je pak samozřejmě naprosto triviální, ale o to tu ani tak moc nejde. Takže čtvrtou hvězdu dávám z úcty ke Svalům z Bruselu, protože jeho "otočka-kop do držky" je prostě legendární. Cajk? Cajk.... celý text
Naštěstí (ne)máme mléko
2015,
Neil Gaiman
Gaiman je prostě Gaiman, když se rozdávala fantazie, tak podváděl a došel si nejméně desetkrát. Knížka je taková jednohubka (není problém jí přečíst za pár chvil), ale velmi chutná jednohubka, jejíž doprovodné (a senzační) ilustrace jsou stejně důležité jako psaný text. Být dítě, tenhle příběh si naprosto zamiluju, ale i jako dospělý jsem se pobavil naprosto dokonale. A dostal jsem chuť na čaj s mlíkem...... celý text
Nejkrásnější ženská ve městě
2007,
Charles Bukowski
Prostě Bukowski, tentokráte v krátkých povídkách a o to vtipnější (ano, sem tam se i jeden zastydí, čemu se to vlastně směje... no, trošku, trošku se zastydí :-). Jediná menší výtka směřuje na nakladatelství Argo (které mám jinak moc rád, spolu s Pasekou vydávají v současnosti dost možná nejhezčí knížky, minimálně vizuálně), jehož překlad mi přišel, ve srovnání s tím od Pragmy, která Bukowskiho vydávala dřív, jaksi... bez koulí. Ale to je jen můj osobní postřeh.... celý text
Nejlepší kandidát
2017,
Stanislav Biler
Mám rád politickou satiru, mám rád absurdno, ale ať jsem hledal, jak jsem hledal (díval jsem se vážně všude, pod postel, pod stůl, za skříň, i do kapes se díval), v této knížce jsem jí, navzdory anotacím, nenašel. Co jsem naopak našel, byla křečovitá snaha o politickou satiru, absurdno, ba snad dokonce i o vtip. Co nadělám, budu hledat jinde...... celý text
Vůbec první setkání s Jo Nesboeho, resp. s jeho hlavní postavou Harry Holem a po přečtení Netopýřího muže můžu prohlásit jediné- je to dobré, je to tak dobré, jak jdou legendy o tomto slavném norském spisovateli. Pokud po mírně pomalejším rozjezdu přistoupíte na jeho hru, dočkáte se nejen napínavého krimi thrilleru, ale i menšího průvodce po krásném kontinentu, co se Austrálie zove (všechny ty legendy o domorodých obyvatelích příběh dobře osvěžují, byť někdy jsou našroubované krapet na sílu). Pořád jsem si říkal, kdy to začne být drsné a temné, jak mě o příbězích Holea vyprávěli známí, no stačila první sklenička whiskey a už to jelo šupem dolů... s Harrym. Konec je správně přitaženej za vlasy, já se při čtení ale velmi bavil, druhá polovina přečtená víceméně na jeden nádech, což je vždycky známka dobrého příběhu. Těším se na další (a další a další) příběhy norského detektiva.... celý text
