PoetickaM
přečtené 331
Pražský chodec
2003,
Vítězslav Nezval
Miluju tu knihu, ty fotografie ta místa. Cítím tu atmosféru, když chodím tím městem mého mládí, a raduji se z míst která jsou stejná jako tenkrát. Občas pohladím starou zeď, Občas patrám bosou nohou.poslouchám neslyšné a dýchám........ celý text
Černá bedýnka
1960,
Ludvík Aškenazy
Jedná z mých oblíbených, na které jsem si jako dospívající holčina uvědomila krásu života jaký žiji teď a tady. A vděčnost, že jsem měla možnost žít, že jsem nezažila válku, že babi s dědou přežili atdatd. Knihu často beru do rukou, když jsou zde vnoučata a děti a povídáme si o minulosti naší rodiny... celý text
Horečka
1994,
Václav Hrabě
Když chci vzpomínat. Víno,muzika, večer. Krb praská, kamarádi a vzpomínáme na maturitu 1982 a je to úplně stejný jak v roce 1962.Reduta Viola Praha.Bosky po Karlově mostě... Nepochopí, kdo v té době nežil, neposlouchal Laxík... celý text
Šípkový keř (výbor ze sbírek)
1980,
Petr Křička
Protože mám ráda verše o přírodě a verše starší i toto je má oblíbená sbírka. Na podzim jí vyndavám z knihovny, abych věděla, že je čas na šípky.... Když stromy mráz láme a z kořene kátí, svým ovocem chudobným nasytí hladovou,zoufalou zvěř a zachrání ubohé, zimou se třesoucí ptáče a život mu vrátí... celý text
Ladění slov
1966,
* antologie
Básně inspirované hudbou. S některými básníky jsem se setkala úplně poprvé. I.Slavík, Z.Hejda, B.Kopic Karel Toman Má duše vstříc vychází tvojí na vlnách hudby té monotónní, jež zdlouhavě, houpave zvoní... celý text
Parabola
1962,
Andrej Vozněsenskij
Ty v spolku nočních stínů rtům neseš nedbale ohýnek nikotinu jak doutnák ke skále.
Trojúhelníková hruška
1964,
Andrej Vozněsenskij
A dlouhoprsté jejich blesky až k srdci procvakly svůj nůž. "Bolí to mister Woznjesensky"? Hrbáči, pusť mě už! Krvácím, srdce probodly (Pusť, Quasimodo, krasavče!) panenky sochy "Svobody" a něžné očko "práskače "... celý text
Vratečín
1973,
Ladislav Stehlík
..... Nepřekroč bludný kořen. Když v sobě zabloudím a nevím kudy kam, vracím se domů.
Kvetoucí trnka
1942,
Ladislav Stehlík
Splav krve tichne v nás bez smíření jak dálka nad růží, s prchlým časem, jež nyve zalká v nás dětským hlasem . Krásně nostalgické
Modrý host
1966,
Boris Leonidovič Pasternak
Znát,jak to chodí na tom světě když jsem to zkoušel poprvé! Že zalkne a že zabije tě verš namočený do krve!
Ústa slunce
1985,
Anna Achmatova (p)
Pro mne jedna z nej antologií. M.Vološin Tak podivně,volně i prostě si vykládám princip života, co pod slupkou"jáství" si kolotá, to skryté, co do květu roste: v kořání, v plodů v kameni, v horách, v mravencích, v bezmezí výšin, ve zvěři, v modrém s hvězdění- zvučící pramen ve všem slyším.... celý text
