poiu přečtené 263

Osvětim: Nacisté a konečné řešení 2005, Laurence Rees

Výborně napsaná kniha, která popisuje tábor Osvětim od jeho úplného počátku - vznik plánů, postupné budování, vysoušení mokřadů, stavbu krematorií, transporty z Polska, Německa, Maďarska, Dánska i Československa i "život" v jednotlivých částech tábora.. Je to asi nejkomplexnější kniha o Osvětimi, jakou jsem dosud četla.. Určitě ji doporučuji všem, kdo se o tuto problematiku zajímají... "Za jistých podmínek se lidé mění. Často se mě ptají, v čem jsem se poučil. A já myslím, že jsem si jist pouze jedinou věcí, že totiž nikdo sám sebe nezná. Ptáte se příjemného člověka, jehož potkáte ve městě, kde je Severní ulice, on vás půl bloku doprovodí a ukáže vám ji, je laskavý a vlídný. Týž člověk v jiné situaci se může projevit jako nejhorší sadista. Nikdo nezná sám sebe. Každý z nás může být v těchto [různých] situacích dobrý nebo špatný. Někdy se přistihnu, když je ke mně někdo opravdu vlídný, že si položím otázku, jak by se asi choval v Sobibóru." (...) "Pavlu Stěnkinovi, který už překonal všechny překážky a přežil Osvětim, se od spoluobčanů dostalo stejného chování. Byl jedním z původních 10 000 sovětských vězňů, kteří byli do Osvětimi posláni v říjnu 1941, aby postavili tábor v Březince. Příští jaro, když už jich na živu zůstalo jen pár stovek, utekl do lesa a nakonec se mu podařilo připojit k postupující Rudé armádě. Místo, aby ho přivítali zpátky a dovolili mu po zbytek války bojovat proti Němcům, jak si přál, byl několik týdnů vyslýchán, přičemž standardní otázka vyšetřovatelů vojenské kontrarozvědky Smerš byla: "Kdy ses přidal k německé armádě?". Byl poslán do vyhnanství do uzavřeného města Perm na Urale, kde výslechy nepřestávaly. (...) Stěnkin byl propuštěn až v roce 1953 po Stalinově smrti."... celý text

Malý Alenáš 1997, Ivan Vyskočil

Malý Alenáš je správcem v krajině snů, ve které zajišťuje ostatním snům nerušenou práci - tedy to, aby se zdály správnému snivci. Na knize je skvělá především autorova práce s jazykem. :-) - Celý jsem se sesypal - to budu asi krupice. "Takhle si tedy Malý Alenáš to svoje vítězství nad postrachem, kazisnem Libušem věru nepředstavoval. Představoval si, že to bude velká sláva a on, vítěz, bude nej nej.... Aha! Malý Alenáš pochopil. A došlo mu taky to, že on, vítěz, je teď vlastně za Libuše odpovědný! Aby nebyl darebák, aby se naučil zdát. V tom že je - anebo bude - teprve vítězství."... celý text

Stříbrná zátoka 2015, Jojo Moyes

Do poklidné australské zátoky přijíždí developer Mike, aby našel lokalitu pro svůj projekt hotelového komplexu a vodních sportů. Postupně se ale seznamuje s poněkud svéráznými obyvateli zátoky - bývalou Lovkyní žraloků Kathleen, její neteří Lisou a její malou dcerkou Hannah, členy posádek stopařů velryb a tak nějak si začíná uvědomovat, že postavení hotelového komplexu možná není úplně nejlepší nápad.... Projekt je ale už hodně rozběhnutý a není lehké ho zastavit.... Kniha vypráví příjemný a oddechový příběh o lásce a útěku před minulostí a musím říct, že mě to velmi bavilo + prostředí s velrybami je moc milým bonusem... :-) Vlastně mi ani nevadil trochu přeslazený happy-end, prostě to k tomu patřilo. "Někde tam na pobřežní cestě v Silver Bay jsem náhle dospěl k překvapivému zjištění. Celé měsíce jsem byl tím projektem jako posedlý, ale přemýšlel jsem o něm jen ve vztahu ke své vlastní kariéře a zaměstnavateli. Teď jsem zjistil, jakou za něj možná bude nutno zaplatit cenu. A uvědomil jsem si, že že už mi nezáleží především na penězích a vlastních ambicích, že nejdůležitější je teď pro mě něco mnohem obtížnějšího: úspěšný kompromis. Chtěl jsem, aby Kathleen s Lisou byly s konečným výsledkem stejně spokojené jako ti studení investoři. Chtěl jsem, aby si delfíni i velryby mohli dál žít svůj život, aby se jich projekt nijak nedotkl."... celý text

Sedm svateb a jeden rozvod 2014, * antologie

Několik oddechových povídek na jedno odpoledne nebo večer... :-) M. Viewegh - Chuanovy svatební přípravy: Dan má po infarktu výpadky paměti, ale v diáře se dočte, že se chystá svatba. Jeho? A koho si vlastně bere? Je Simona přítelkyní nebo jen kamarádkou? K. Tučková - Nabídka, která se neodmítá: Karolína dostane dopis se žádostí o ruku od neznámého Itala. Kamarádka Milena jí nadšeně pomáhá s odpověďmi a všechno dopadne nakonec trochu jinak... P. Soukupová - Koláč: Marcela má těsně před svatbou. Její nastávající Zdeněk je ve všech ohledech dokonalý. Chce to ale vůbec? Ve fitku totiž potkala docela jiného muže - Tomáše, se kterým by ji čekal život plný dobrodružství... Rozhoduje se mezi hlasem rozumu a srdce... H. Lasicová - Teta Kristína se vdává: Pohled na svatbu očima malé holčičky Niny.... Svatební den je zde plný napětí a stresu... Každý z hostů má pocit, že by měla být svatba podle něj... Vlastně to bylo spíš smutné než zábavné... Zde mi vadily kurzívou vyznačené slovenské výrazy... Myslím, že i ve slovenštině by byla povídka srozumitelná, nebylo třeba překladu... (výrazy jako: "ujo", "bábika" a "stará mama" jsou přece známé...) M. Epstein - Tahem zapni, tlakem vypni: velmi zajímavá povídka o dvou kamarádech, kteří se cestou na festival omylem ocitli na cizí svatbě... Kamarád Habr nakonec zachrání nejen svatbu.... D. Čechova - Z lásky: Asi nejdivnější povídka... Vůbec jsem nepochopila její smyl a pokud bych se na poslední chvíli rozhodla vyměnit ženicha, asi bych to dala vědět příbuzným bývalého ženicha... _Hm. I. Hejdová - Klišé: Pohádka o zlatokopce, která ale nemá šťastný konec.... Teda vlastně má. :-) Že žít obyčejný, "nudný" život vlastně může být docela fajn. :-)... celý text

Smrt obchodního cestujícího 2009, Arthur Miller

Skvěle napsané a dojemné drama... Celou dobu mi bylo hrdinů nějakých způsobem líto, pachtili se za sny, které vlastně ani nechtěli... Popisek z knihy: Je to obraz promarněného života v prosperující společnosti, poukazující na pomíjivost našeho postavení, kdy člověk lehce ztratí svou popularitu a s tím související pracovní i společenské úspěchy. Hlavní hrdina Willy Loman žije ve svém světě plném vzpomínek na lepší doby, jeho žena Linda je prototypem láskyplné manželky a milující matky, neustále Willyho podporuje v čemkoli co dělá... (svým jednáním mi hrozně připomínala moji mamku, o to dojemněji na mě působila). Willyho synové Biff a Happy, kteří jsou nešťastní ve svých současných životech... LINDA: Můj zlatej Biffe, když nemáš kouska citu pro něj, tak ho nemůžeš mít ani pro mě. BIFF: Jak to, že ne? LINDA: Ne. To nejde, abys jezdil jenom za mnou, protože já ho mám ráda. Pro mě je tatínek ten nejdražší člověk na světě a nedovolím, aby si před někým musel připadat nepotřebnej, marnej a ubohej. A tak se, milej zlatej, musíš rozhodnout - nic jinýho ti nezbejvá. Buď je to jednou tvůj otec a budeš se k němu podle toho chovat nebo sem nebudeš jezdit. Já vím, že není lehký s ním vyjít - to neví nikdo líp než já, ale...... celý text

Santiniho jazyk 2005, Miloš Urban

Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Bavily mě pasáže o Santinim, o Zelené hoře, Kladrubech i Plasech - i tajemný příběh Jana Nepomuckého i Santiniho. Co jsem ale nepochopila vůbec, je celý příběh, na kterém je kniha postavena. Nechápu, co má společného Santini s univerzální větou, co znamenaly všechny ty (naprosto nesmyslné) vraždy a proč k nim došlo... Absolutně mi to nedává smysl, ani následné pronásledování hlavního hrdiny jeho bývalým šéfem Kňourem... Prostě mimo... "Auto jsme nechali v lese před vesnicí, Viktorie sešla ze silnice, zavedla mě na nějakou pěšinu a dali jsme se po ní. Vyznala se tu dobře. Došli jsme k budovám proboštství, ale z druhé strany, ze severu. Obcházeli jsme areál podél zdí s temnými okny a do kostela jsme se dostali potranním jihozápadním vchodem; prostě jsme ho odemkli jejím klíčem. Vedla mě tak samozřejmě a sebejistě, až jsem si říkal, jestli mě opravdu potřebuje - jestli mě neláká zase do nějaké pasti. (...) V parčíku u kostela jsme si troufli vystoupit z úkrytu keřů na volné prostranství. A oba najednou jsme spatřili stejný výjev, který jsem viděl už předtím; dveře fary byly dokořán. V okně nad nimi stál farář a díval se na nás, jeho bílá tvář svítila zpoza skel do noci, ozářená vycházejícím měsícem. To bylo zlé. Viktorie mi sevřela rukáv a táhla mě pryč. Vzal jsem ji za ramena a zašeptal, že musíme naopak dovnitř - něco je ve strašlivém nepořádku."... celý text

Všechno nebo nic - příběh pokračuje 2010, Eva Urbaníková

Četla jsem knihy ze série v trochu podivném pořadí - nejdříve "Stalo se mi všechno", která by měla navazovat na tohle, ale obsahově se mi zdá, že se tato kniha ("Všechno nebo nic - Příběh pokračuje") odehrává až po knize "Stalo se mi všechno". A úvodní "Všechno nebo nic" jsem nečetla vůbec.... No, k obsahu... Linda se svými dvěma holčičkami Luckou a malou Vanduškou a kamarádkou Vandou, podivně platonická láska Jakub a Vandiny milostné epizodky... Opravdu nenáročné a oddechové čtení a i tak je potřeba knihu brát... Moc nechápu Lindu, že tak dokázala Jakubovi tak dlouho tolerovat všechny jeho odchody a návraty a paralelní život, že ji nechal samotnou s malou holčičkou... Já bych asi takového partnera nechtěla... A ani bych nechtěla být jako Linda, která ----------- S P O I L E R ------ na každé Jakubovo zapísknutí přiběhne a lže partnerovi Bystričanovi, který ji i její děti oddaně miluje. Pro takové jednání nemám moc pochopení. :-( "Nemohla jsem tím nikoho zatěžovat, protože jsem neměla odpovědi a nechtěla jsem poslouchat olavé otázky, které jsem si sama nepoložila, protože jsem byla pohodlná a zbytečně by mě dostaly do zoufalství, žárlivosti a do situace, v níž bych musela řešit, vysvětlovat... To se mi nechtělo. Goethe kdesi napsal, že správně žije jenom ten, kdo žije na hranici nebezpečí. Dělala jsem to. Žila jsem se všemi vrcholy i pády Jakubova bytí-nebytí sama. A vůbec to nebylo jednoduché."... celý text

Stalo se mi všechno 2009, Eva Urbaníková

Katarína si žije svůj pohádkový život s manželem a dvojčaty a svými dvěma kamarádkami Lindou, která se potácí mezi svým vlastním reálným životem a platonickou láskou Jakubem, který s ní částečně je a částečně není a Vandou, která je celkově trochu přelétavá a trochu mimo, dokud... Dokud se jí svět neobrátí naruby, když ______________________ S P O I L E R ______________ když přijde manželovi na nevěru. Katarína se s novou situací nedokáže vůbec vyrovnat (pochopitelně :-( ) a manžel se zachová jako totální sebestředný debil. :-( Vlastně mi jí bylo trochu líto i když její jednání a škemrání (a návštěva u milenky doma - WTF? :-( )pro mě nebylo moc pochopitelné.... Navíc mi vadila prvoplánovitost postav a vulgarity v jejich vyjadřování. "V práci zůstávají minimálně do šesti, do sedmi večer. Je to důležité, být stále k dispozici, bysnys je byznys, byznys je důležitý, byznys je náboženství. V tomto demosvětě ýijou celé dny, chodí na školení, kde je jiní moudří manažeři učí, jak se chovat ke kolegům podle zařazení. Absolvují team-buildingy, aby firma zvládla kařdou krizovou situaci. Kanceláře mají dokonale čisté, blyštivé, internet rychlý, s časem nakládají efektivně. A z reálného života si přinesou jenom fotku, na níž mají zachycenou svoji rodinu, co vypadá velice šťastně , ale o níž toho vědí méně než o kolegyni z kanceláře na konci chodby." "Linda tvrdila, že si za to trošku můžeme samy. Emancipace, rovnoprávnost... Dokážeme se postarat o děti, o domácnost, uvařit, vyprat a vyžehlit, dokážeme přitom dobže vypadat a navíc přinést domů i slušný balík peněz. ""Ten chlap se cítí doma zbytečný."", konstatovala Linda. ""Není nasycena jeho primární potřeba chránit a o někoho se starat. Vidí, že na něm žena není závislá, tak utíká k chudince, které pofouká prst, když si zlomí nehet.""... celý text

Příběh vzácné tabatěrky 2015, Marie Macková

Spíše než jako detektivku bych tuto knihu popsala jako sondu do života obyvatel příhraničního města a příslušníků finanční stráže. Komisař Plischek je sympatický a férový komisař finanční stráže, který vyšetřuje případ pašování zboží přes hranice, který by snad mohl souviset s vraždou místní mladé ženy. Do vyšetřování se postupně kromě četnictva a finanční stráže zapojují i obyvatelé města - direktor hraběcího statku Walter, doktor Schmidt i majitelka vetešnictvi Rosa Bauerová... Skvělý komentář napsala Zuzka - [haki34]. :-) "Když se dostal těsně pod hranu, sledovali ho všichni s děsem v očích. Neviděli dolů pro postupující šero a pro hustou změť křovin a mlází. Nikdo z nich zatím netušil, zda z rokle zvedá poraněnou nebo mrtvou ženu. Komisař Plischek první pustil lano a přidržel Rosu tak, aby se Walter mohl vzepřít přes okraj srázu. V tu chvíli už pochopil, že žena v jeho náruči je živá. Všechno další se mu rázem zdálo být naprosto jednoduché."... celý text

Náhradník 2019, Nicole Lundrigan

Temná kniha plná tak negativních postav - tak negativní knihu jsem snad ještě nečetla .... Žádná z postav mi nebyla sympatická a učitel Warren Botts mě vyloženě štval tou svojí neschopností a pasivitou.... :-/ :-/ Upřímně, kdyby mi někdo na pozemku našel oběšenou holku, snažila bych se, aby na mě nepadl ani stín pozezření.... No nic. :o) Jediná postava, které jsem opravdu fandila, byla Knoflík.... :o) "(Botts): "To nedává smysl." (ředitelka školy Fairleyová): "Ne, pane. Nedává. Jenže kdybych dostala dolar za každou věc, která v našem vzdělávacím systému nedává smysl, tak už tady nejsem. Seděla bych někde na pláži a popíjela margaritu." Vzala mu z rukou utěrku, rozdrtila led a vrátila mu ji zpátky. "Ve školství se už dneska nikdo o nikoho nestará. Nejde tam o vztahy, o sblížení. Jediné, co se po nás chce, je udržet děti v lavicích. Prohnat je celou mašinerií, tím krutým sociologickým lisem. Na začátku jsou každý jiný, sui generis," mávla rukou, "ale ven musí vylézt všichni stejní. Bolí to, semele je to a nefunguje to. Někdy se ty problémy na člověka tak navalí, že už ani nedokáže vidět nic dobrého." Povzdechla si. "Ale škoda řečí." "Rozumím." Hleděl na linoleum na podlaze. Opakoval se na něm vzor překrývajících se osmiúhelníků. Warren se snažil spočítat, kolik je v kuchyni celkem obrazců. (...) "Víš, prohlásila (Sarie, přítelkyně Bottsovy matky), "když jsem byla mladá, ještě než se mi narodily děti, byla jsem přesvědčená, že všechno záleží na výchově. Jaké mají zážitky a zkušenosti, jak moc jsou milované, jestli mají dost čerstvého vzduchu a pohybu. Jenže čím jsem starší, tím víc si myslím, že je to celé nesmysl. V okamžiku, kdy ti mrňousové vzniknou, už mají sepsané instrukce. Jsou naprogramovaní. Můžeš dělat, co chceš, a stejně někteří prostě jen proplujou životem, spokojení jako prasata na hnojišti. Jiní si ale libujou v utrpení. Cítí se dobře jen tehdy, když strádají. Když s něčím zápasí. A pokud to nenajdou venku, obrátí se sami proti sobě. Bojujou se svým vlastním srdcem. Ničí mě, že lidi nedokážou vidět jeden druhého. Protože všechnu tu bolest mají už předem zakódovanou v genech.""... celý text

Odpusť, že jsem se vrátil 2018, Iva Tajovská

Příběh odehrávající se v malé vesničce krátce po vzniku Republiky a konci první světové války. Vesnický učitel Vojta se vrací z legií a nemůže se dočkat své ženy i obou synů. Jeho návrat ale není takový, jaký si jej představoval... Jeho žena Anička nedokáže překonat hroznou propast, která je od sebe dělí, syn František je nezvěstný a druhý syn Hynek zemřel na španělskou chřipku. Ani Vojta se neumí vyrovnat se změnami, které jeho příchod přinesl... Situaci se snaží zachránit i Vojtův otec a přítel ze studií kněz Jaroslav... Výborně vykreslená problematika legií a problémů prvních let nové republiky - nic nikdy není jen černobílé a růžové, jak by se mohlo na první pohled zdát. "Tak ty jsi pořád přesvědčený, že bylo správné navádět chudáky, aby přeběhli, ačkoli jsi věděl, že je čeká trest smrti, když je chytí? Lákat je na vznešená slova nebo na kus žvance jako mlsné opičky v cirkusu? Ptám se tě znovu - opravdu si myslíš, že cokoliv jiného je víc než život?" (...) "Chci kázat pravdivě, s důrazem na současné problémy, nebát se hovořit o tom, co nás trápí, o čem je třeba přemýšlet, proti čemu se ozvat. Ukázat, že Pán nechtěl, abychom bezvýhradně přijímali vše, co pan farář přečte nebo řekne, ale abychom přemýšleli, projevovali svou vůli, rozum, nestyděli se za svoje pochybnosti, nebáli se změn. Snad mi mou neposlušnost, pokud to neposlušnost je, Pán odpustí, když ne církev." (...) "Smíření, odpuštění druhým, sobě a troufám si říct, že i Bohu, je lék na nezahojené rány. To je jediná cesta, jak ze svého života vypudit křivdy a bolest."... celý text

Vzhůru do jináče 2006, Kaz Cooke

Milá a vtipně napsaná kniha, která mi byla užitečným průvodcem v těhotenství.... Škoda, že jsem na ni narazila až ve třetím trimestru. :-)

Čaj s nápadníkem 2014, Marjan Kamali

Tato kniha pro mě byla velikým přínosem - hlavně z hlediska nových informací o íránské kultuře a životu běžných lidí, o kterých jsem dosud neměla ani tušení. Kniha vypráví příběh íránské rodiny, která se po převratu na konci 70.let stěhuje z Íránu do Spojených států, kde se matka Darja snaží zajistit životní štěstí své 25leté dcery Míny tím, že ji bude neustále seznamovat s úspěšnými íránskými mladíky (vhodnými k ženění... :-) ) Mína sama trpí pocitem, že neví, kam patří - nepatří ani do USA ani do Íránu, který se od jejich odjezdu změnil k nepoznání a kam se spolu s matkou vydala na výlet... A kde se jí obrátil život vzhůru nohama (v pozitivním smyslu :-) "Nenech si vymýt mozek, Míno," říkala Darja u večeře. "Nedopusť, aby tě dostali. Nikdo ti nemůže říkat, co si máš myslet. Jenom já a tvůj otec. Nesmíš se ale do ničeho namočit. Neznají slitování, takže mlč, skloň hlavu a neodmlouvej. Nestojí to za to." (...) "Nová vláda," řekla Leilina matka, "chce schválit zákon zakazující zubařkám ošetřovat muže. Nemůžu ošetřovat muže a dívat se jim do úst. Ale proč? Protože jim to najednou začalo připadat hříšné. Prý je to přílišná blízkost obou pohlaví. Snad si nemyslí, že mě krvácející dásně a zuby vzrušují?" "Jsou úchylní," řekla Darja. "Fundamentalisté myslí jenom na sex. Musíme se zahalovat, aby oni nebyli v pokušení. Za šáha přece nikdo nebyl sexem tak posedlý, a to jsme nosily minisukně a rozpuštěné vlasy." (...) "A je hodný?" zeptala se Darja. "Protože, Míno, vzdělání, zaměstnání, rodinná historie i vzhled jsou sice velmi důležité, ale hlavní je charakter. Ten jediný vydrží. Tituly mohou ztratit svůj význam, o zaměstnání člověk třeba přijde, rodinná minulost člověka nemusí úplně ovlivnit, a co se týče vzhledu.." Darja vzdychla. "I ti nejkrásnější zestárnou, ale charakter, Míno, ten zůstane. Vlídnost vám pomůže překonat nesnáze osudu."... celý text

Nakresli mi vítr 2015, Eva Urbaníková

Příběh Marcely ze Slovenska, která ve svém životě měla neuvěřitelnou smůlu na partnery. Její první láska Rasťoji vlastně šikanoval už na základní škole, později ale toto období překonali a dali se dohromady i přes to, že spolu neměli mnoho společných zájmů ani hodnot. Když Marcela začala vydělávat velké peníze, Rasťo přestal chodit do práce a věnoval se jen svým koníčkům (= chovu psů). Nejvíce ale Marcela bojovala se svou tchýní, která jí dělala ze života peklo. Nedivím se, že si později našla milence, vedle kterého si připadala krásná a milovaná i přesto, že on ji jen využíval. ============== spoiler ======================= Když s ním (milencem) otěhotněla, dostala se do finančních problémů, které nakonec vyústily pokusem o sebevraždu a soudně určeným nástupem do vězení... Kniha se mi četla moc dobře, děj odsýpal a i příběh byl uvěřitelný. Věřím, že podobných (reálných) příběhů najdeme v každé zemi hromadu...... celý text

12. 12. 2016, Vítězslav Jareš

Musím říct, že se mi kniha četla velmi dobře (až na občasné překlepy nebo hrubky, které mi málem vypálily oči - např. "stál o patro víš"), ale hlavní hrdina Karel Krol mi svým chováním až příliš připomínal Harryho Holea ze severských detektivek od Jo Nesba... Samotná zápletka vyšetřování série vražd holek ze skupiny Wild graffiti mi přišla zajímavá, možná bych chtěla vědět více o zavražděných obětech.... Od sprejerek, přes prostitutku Stříbrnou až po novináře Daňka..... Hrozně moc mi tam chyběl historický kontext jednotlivých vražd a vysvětlení jejich příčin.... Celou souvislost mezi čísly: 6.4., 3.7., 8.6., 12.12. se dozvídáme až na konci z novinového článku a i tak je to velmi zkratkovité.... Škoda. ===== spolier ========== Netipovala bych, že adoptivní taťka Flak byl do celé záležitosti takto zapletený, to mě trochu překvapilo....... celý text

Rebelové proti všednosti 2003, Jiří Jilík

Krátká zastavení po putování na Slovácku.... Pro člověka, který se v tomto prostředí pohybuje celý život, je to krásné a laskavé pohlazení po duši... :-) "Byla jiná než písničky od Hradiště. Proč a čím, to jsem poznal až mnohem později, když jsem prošel takřka každý kout malovaného kraje a poznal, že Slovácko není jen Dolňácko, Horňácko a Podluží, ale že těch krajů je víc. A že ta písnička je z kraje, na který se často a neprávem zapomíná. Je to kraj, kde láska je tichá, vzdor je tichý, bolest je tichá. Je to kraj, kde je v lidech méně vzdoru a více odevzdání. Jestli někde vzniklo z lásky slovo laskavost, pak to bylo určitě někde zde, na hanáckém Slovácku, v kraji Herbenově, kde mají dědiny jména Krumvíř, Brumovice, Němčičky, Pavlovice, Bílovice, Čejkovice, Bořetice, Vrbice, Kobylí."... celý text

Holocaust - Slepá kolej dějin 2015, Roman Cílek

Jedna z nejlepších knih na téma holokaust, které jsem četla... Cílek píše zajímavým a čtivým stylem, příběhy se svým způsobem prolínají.... Na mě tato kniha působila velmi silným dojmem a občas jsem při čtení potřebovala udělat nějakou přestávku, abych to dokázala vstřebat a "prožít" všechny příběhy..... celý text

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii 2017, Ladislav Zibura

"Ráno jsem cestou do půl hodiny vzdálené vesnice Karintak strávil dvě hodiny. Tento drobný nesoulad Slavikova odhadu a reality zavinil rozdíl časových pásem. Já se dosudd řídím časem evropským, ve kterém jedna hodina znamená zhruba pět kilometrů uražených pěšky. Pan Slavik se naopak řídil časem arcašským, jehož hodnota není číselná, nýbrž ryze symbolická. ""Půl hodiny "" tak znamená něco jako ""není to příliš daleko"". Čas se tu měří na generace, rozhodně ne na minuty. Na okraji vesnice mě uvítal pastevec, který mi poradil zkratku přes hřbitov." :-) (...) "Procházel jsem křivolakými uličkami a připadal si poněkud nepatřičně. I místní mi svými pohledy dávali najevo, že do vesnice turisté nepatří. Z rozpaků mě vytrhla až usměvavá majitelka místní gastinice. ""Jestli chceš, můžeš mluvit anglicky,"" slitovala se nade mnou po pár slovech. ""Kde jste se naučila anglicky?"" zeptal jsem se překvapeně. Padesátiletá paní se na mě podívala jako na hlupáka a s odzbrojující samozřejmostí řekla: ""No normálně přece, z internetu."" Tehdy jsem pochopil, že u lidí z hor bych se neměl divit ničemu."... celý text

Prosinec už je takovej 2015, Donal Ryan

Deník alkoholičky 2006, Zuzana Peterová

No, hlavní hrdinka byla celkem nesympatická, připadala mi i docela hloupá... Hlavně si myslím, že problém závislosti na alkoholu je dlouhodobější záležitost a nemyslím si, že by se ho člověk dokázal zbavit ze dne na den, jako se to po několikaměsíčním pití povedlo hlavní hrdince..... celý text