Poopie
přečtené 32
Až uvidíš moře
2022,
Scarlett Wilková
Přesně můj panák ouza! Jamas! Našla jsem v knize vše, co mám ráda. Příběh několika generací, odehrávající se na faktickém pozadí, vše do sebe zapadlo, uzavřelo se... Jako dítě jsem měla v paneláku "tetu" sousedku Evdokiu, které jsme říkali Eva... táta mi říkal, že je z Řecka, říkala jsem si, kdo z Řecka by chtěl k nám? Hmmm tak ted už díky knize vím, jak to asi bylo s rodinou "tety" Evdokie. Knížka mi je tuze blízká, život hrdinů románu, přesto, že se odehrává v jiné době, je tak blízký dnešním životům, až se v tom musí najít každý. V každé fázi máte pochopení pro chování jednotlivých postav, chvilku vám je bližší jeden a pak zase další. Navíc miluji Řecko, na dovolené nejzdíme jinam, mám přítele Janise, co žije na Syrosu a mé jméno je hodně podobné Janisově příteli z knihy, až mě ta paralela vyděsila. Bylo moc hezké říkat si při čtení to je pravda, a jo tam jsme byli a tady taky a tohle mi taky chutnalo... knížky nečtu 2x, ale tuhle možná někdy zase do ruky vezmu... Děkuji autorce... celý text
Hora mezi námi
2017,
Charles Martin
Kniha úplně mimo můj čtenářský záběr, ale musím říct, že se mi vlastně docela líbila. Druhou půlku jsem přečetla pak strašně rychle. Trochu mně přišlo kýčovité jak byl hlavní hrdina dokonalý, jako jo, asi musel být, aby přežili, kdyby to byl tlustý mamlas, byl by příběh hůře uchopitelny... a končil by asi záhy. Ale i tak si mohl autor trochu odpustit z jeho dokonalosti rekordmana. Ano, konec předvídatelný, přeslazený a něco bylo těžko uvěřitelné a pro mě tedy rušivé, ale i tak doporučuji jako fajn čtení. Když se čtenář nechá pohltit, může se dojmout, něco se trochu dozvědět, zasmát se i být napnutý a hlavním hrdinům fandit a těšit se s nimi na obyčejné věci civilizovaného světa jako je koupel, kafe a fastfood. 3-4*... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Na knížku jsem se strašně moc těšila, díky skvělému hodnocení jak zde, tak lidí z okolí.. Snažila jsem se do knihy ponořit a začíst, ale vždy jsem u toho usla... zkusila jsem audioverzi a úplně stejný efekt ... fungovalo to na mě jako uspávač hadů. Podařilo se mi dočíst až po zhlédnutí filmu, který jsem původně nechtěla vidět dříve, než dočtu knihu, ale jak už jsem tušila jak to bude, tak to šlo číst. Kniha je určitě kvalitní nápadem, příběh je moc krásný i když smutný, ale prostě mně nevyhovoval styl psaní. Je to takové moc , "patlavé", "omáčkové", "pohádkové" a já potřebuji trochu svižnější tempo v příběhu a né tolik popisů scén... V tomto případě u mě zvítězil film, kde ty zdlouhavé popisy byly vidět hned a příběh se otevřel a skončil rychleji.... celý text
Frišta
2004,
Petra Procházková
Velice čtivá knížka. Ačkoli je život v Kábulu drsný, k ženám z našeho pohledu velmi nespravedlivý... neznamená to však, že to tak vnímají všichni i tam... optikou této knihy nahlédne čtenář do afghánské rodiny, kde nejstaršímu muži, dokud je duševně zdráv a ovládá svěrače, je dáváno za pravdu a dostává se mu největší cti, kde se žena spletla a vybojovala si špatného manžela, kterému rodí děti a slouží mu jako něco, nad čím on drží nadvládu a jakoukoliv její "neposlušnost" trestá, kde si vzdělaný muž vezme za manželku vzdělanou cizinku, kde dcera uteče před násilím a strachem ze svého otce a kam příjde jedno divné dítě... I tak může vypadat jedna rodina v jednom domě... budete s nimi zažívat tragikomické historky, trochu víc pochopíte jejich "východní" smýšlení, i když s ním asi souhlasit nebudete. A dočtete se jak Afghánci nahlíží na západní osvoboditele... Prostě jiný kraj, jiný mrav. Člověk by občas od vypravěčky, vzdělané cizinky, čekal jinou reakci... Každopádně knížku doporučuji, četla jsem 3. vydání, kde je zmínka i o kábulské evakuaci z loňského roku a tím autentičtější dojem jsem z příběhu měla. Autorka psát umí... už vím, že si přečtu i Rošangol... celý text
Listopád
2021,
Alena Mornštajnová
Hodnocení knihy... úplně nevím jak to uchopit... Nejlépe asi jako autorka... ze 2 různých perspektivních rovin. Když se odprostím od toho, že je to fikce...je to krásný rukopis AM, čte se to samo, plyne to jako proud vody, příběh má sílu, dobrou dějovou linku, "reálné" postavy, které Vám připomínají lidi z Vašeho okolí, dává otázky k zamyšlení, vzbuzuje emoce.. prostě to, co od knížky čekáte... Pak je tu ale "ALE", je to prostě fikce a to je pro mě trochu problém. Kazí mi to ten dojem, že tomu příběhu věřím ... když nevěřím, neberu to vážně, utlumuje to moje pocity z četby. Pro mě nejslabší kniha autorky, ale i tak nelituji času jí věnovanému... a to ho mám málo... Jen dodám, že jsem ráda, že jsem vyrůstala již po roce 89...... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Kniha, která je opět velmi dobře promyšlená, kdy se dva příběhy, začínající v ruzných dobách, spojí v jeden. Střídání vyprávění z pohledu otce a dcery spojuje shodná poslední věta kapitoly s první větou kapitoly následující. Jak hravé?! Kniha je plná postav, jak je v románech A.M. zvykem, a plná velkých dramat a těžkostí života, tak si může každý čtenář najít alespoň malou paralelu svého života, nějaké rodinné tragédie, případně ho to může upozornit na něco, co by se mohlo stát, kdyby... Kniha ve mě vzbudila lítost nad postavami, jednou postavu nenávidíte, za to jak se chová, pak si "obujete její boty, jdete v nich kus cesty" a pochopíte, i když třeba nakonec vyhodnotíte reakci jako přehnanou a nezvládnutou, ale pochopíte... Já autorce její popisy věřím, nevadí mi jednodušší jazyk, naopak vždy "trefí hřebík na hlavičku " a já si říkám, že se to snad skutečně stalo a ona byla u toho. Popis detailů, napřiklad jak se chová pes, jak to vypadá u léčitelky, jak kdo na co zareaguje v dané situaci... cítím to naprosto přesně, obrazy v mé hlavě se tvoří tak snadno, jako bych tam byla i já s nimi... Ano, kniha je plná utrpení, neštěstí a tragédií, ale na druhou stranu taky popisuje docela dlouhé časové období, do kterého takové osudy bohužel zapadají. Každý má nějaké starosti a nese si svůj kříž. Téma mlčení/výčitek a pletení se do života druhých je aktuální pro každou dobu... Pro mě 4. kniha od A.M. a rozhodně mě nezklamala. Jen mě překvapil konec...který si mohu domyslet a já bych si ho raději přečetla.... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Knížek na téma holocaustu jsem přečetla hodně, většina byla detailním popisem svědectví zažívaných hrůz, kaskádou náhod, co vedly k přežití a pak nějaký šťastnější konec, shledání s někým známým, radost z šikovných dětí...prostě nějaký světlý bod i po tom všem... Hana? To byl jiný "zákusek ". Ta svědectví, která znám z jiných děl, tu byla ve srovnání s nimi jen okrajově. Ale celkový dojem byl mnohem silnější a depresivnejší, ten světlý bod, který člověk čeká na konci tunelu, tu není, je tu jen tma a zával obřími kameny, které holýma rukama neodvalíte a k tomu zoufalství přijde další zemětřesení, co zavalí i druhou díru tunelu, ale nezabije vás to, ani neposilí, jen přidusí a zahrne další vlnou bezmoci... A.M. Haně neskutečně naložila, opravdu není divu, že z krásné mladé ženy, zbyla němá osoba, hlídající si svou kůrku chleba. Tohle prostě jeden člověk nemůže unést. Tolik viny a zklamání se... Výborně sestavený román, velmi čtivý, tolik postav, jejichž životy byly vzájemně propojené, skvěle vymyšlené jak tam každý měl minimálně 2 vzájemné vazby. Náš život je prostě poskládaný z našich rozhodnutí, některá sehrají velikou roli a některá menší v tom, jaký bude náš konec...... celý text
Porodní bába od řeky Hope
2016,
Patricia Harman
Na knížku jsem se těšila... Jsem zdravotník, mám za sebou 2 porody, mám ráda historii. Některé porody dobře popsané, hned jsem si udělala obrázek a odhadovala co se děje špatně a jak se to dá řešit. Překvapil mě i DIC...???? Člověk si uvědomí, že i tenkrát byly komplikace a často porod byl i s dotekem smrti ať už dítěte a nebo matky, riskovalo se pro záchranu alespoň jednoho života. Jsem ráda, že jsem rodila v dnešní době a v ne/BEZPEČÍ nemocnice. Porodnický deníček se mi líbil, i celkem ten příběh "báby", ale chvilkami už to bylo trochu těžko uvěřitelné a to nemám ráda. Konec se mi nelíbil, ty popsané scény, a takové na honem ukončené...hodně nepřirozeně. Knížka to ale ve výsledku není špatná, člověk nemusí extra dávat pozor, aby mu něco v ději neuniklo, oddychovka pro ženy. Rozhoduji se jestli 3 nebo 4*.... celý text
Šest žen Jindřicha VIII.
2009,
Alison Weir
Bravo a smekám. Krásné dílo. Přečíst to zabere trochu času, ale napsat takovou mozaiku pamětí muselo dát ohromně práce. Detaily mi přijdou až neskutečné. Knížka mě velice bavila, obrazy v hlavě se mi při čtení tvořily úplně samy. Kdo se zajímá o Jindřichův celoživotní hon za potomky mužského rodu, měl by se začíst do stránek této knížky a poznat jeho manželky blíže...... celý text
V šedých tónech
2013,
Ruta Sepetys
Období druhé světové války v pobaltí, které stojí mezi nacistickou Říší a CCCP. Je vám nevinných 15. Nejste ani žid a přesto vás čeká stejně krutý osud-degraduji vás na úplné dno společnosti, vezmou vám svobodu, domov, rodinu, vlastně všechny základní jistoty. A je před vámi několikaletý boj o holé přežití v kruté zimě za polárním kruhem mezi nemocemi. To vše ne z vůle Hitlera, ale z příkazu Stalina. Jednoduše jste na seznamu jako nepřítel režimu (vzdělaný, umělec, nebojíte se otevřít pusu...) ...zaklepe NKVD a během 20 minut je všechno, co vám z vašeho domova zbylo v jednom kufru. Román je založený na vyprávění přeživších deportovanych do sibiřských gulagů. Ano, je jedno jestli Hitler nebo Stalin. Egoističti krutovládci bojící se o/ukazující svou moc byli a budou, ostatně stačí sledovat trochu dění ve světě a paralely lze vidět i dnes... bohužel. Je dobře, že takové příběhy přežívají a ožívají , už jen kvůli těm všem nevinným obětem. Určitě zajímavá knížka, na tohle v hodinách dějepisu naše učitelka čas neměla... Jednu hvězdu beru za některé křečovité pasáže, hlavně u popisů kreseb. A ten konec... Sůl moře od stejné autorky se mi ale líbila víc.... celý text
Narodili se, aby přežili
2016,
Wendy Holden
Úžasná kniha, která mě velmi zasáhla, četla jsem ji těhotná. Musela to být ohromná práce sesbirat všechny podklady ke knize, autorce děkuju za ten výjimečný výsledek. I když jsem četla již několik knih s touto tematikou, byla to úplně jiná knížka a dozvěděla jsem se nové informace, nebyl to "jen" příběh 3 žen. Také jsem měla problém s tím se orientovat v příbězích, hlavní postavy ještě dobré, ale v rodinných příslušnících už tak nějak vůbec... což mě trochu mrzelo, ale sama nevím jak lépe to napsat. Rozhodně doporučuji přečíst. Ač je to velmi smutná kniha, plná krutosti, zoufalství tak přeci jen na konci to i zahřeje...... celý text
O mé rodině a jiné zvířeně
2002,
Gerald Durrell
Moc jsem se na knížku těšila, s manželem milujeme Řecko, na Korfu jsme byli, seriál se mi moc líbil... No a knížka? Za mě též trochu zklamání, chvílemi mi přišlo, že autor chtěl být až moc vtipný a trochu "tlačil na tužku". Některá líčení byla opravdu neuvěřitelná, ale jako že jsem jim OPRAVDU nevěřila, že to tak bylo ( například souboj kudlanky a gekona) Ale dočetla jsem, jen to nebylo takové to, že se na knížku opět moc těšíte a nebo nejde odložit... Nedoporučila bych každému... tohle si musí najít čtenář sám... Seriál za mě lepší...za tu řeckou atmosféru určitě...... celý text
