Poopie přečtené 32

Naděje umírá poslední 2010, Halina Birenbaum

,,Nebezpečí smrti a mučení způsobovalo, že každá minuta v táboře otupovala mysl a naopak zostřovala zvířecí instinkt a zabíjela zbytky lidského chování. " Životní příběh o tom jak dítě předčasně dospěje, ztratí kvůli válce to nejcennější co má (jistotu milující rodiny) a bojuje o holý život, i když chvílemi pochybuje jestli to po těch všech ztrátách a v tom děsivém utrpení má vůbec smysl... Od první stránky Halina popisuje hrůzy, které postupně válka přinášela do jejího života, její ztráty, její strach, její lásku k rodině, její degradaci lidství, její neuvěřitelnou chuť do života, její odvahu, její lidskost a solidaritu, její boj s nemocemi v nuzných podmínkách lágrů, její "štěstí " v neštěstí... Neuvěřitelné kolik si museli někteří prožít, aby přežili. Kolikrát se museli překonat na pokraji svých sil... Výjimečný příběh dospívající dívky, která neměla dle tehdejších zákonů přežít, však dík své matce (která díky své odvaze, zachování klidu a výbornému instinktu dlouho oddalovala transport z ghetta) a nespočetným náhodám, kdy jen o vlásek unikla smrti, sice hodně vytrpěla, ale nakonec se jí podařilo si svůj život ochránit a ba co víc, ještě po 40 letech v sobě našla sílu a odvahu a vrátila se na ta místa, kde se tolikrát podívala smrti do tváře. Člověk si při čtení uvědomí jak snadný má život a jaké malichernosti denně řeší. Některá popsaná svědectví nelze přečíst bez sevření v krku a velkých slz...... celý text

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

,,Můj Bože, láska zmenšuje svět a zvětšuje domov. " (Francie) ,,Lituju jenom toho, že za svou vlast můžu položit jenom jeden život."(Německo) Příběh nevidomé, svou rodinou milované a odvážné francouzské dívky Marie-Laure na straně odboje a německého nadaného sirotka Wernera, milujíciho vědu, který "dělá čest" Říši a pomáhá likvidovat partyzány. Jejich přímky života se na krátkou dobu protnou. Ano, i tak si mohou tito dva rozumět a zachránit jeden druhého... Nevinní dospívající se "díky" válce ocitají v situacích těžkých i pro dospělé. Velmi citlivý válečný román poskládaný z malých střípků, z různých časových i dějových linek, do skvostně vybroušeného diamantu. Chvilkami velmi smutné, chvilkami napínavé, chvilkami taaaak milé... Nic mi nechybělo. Popisy některých scén opravdu dokonale vykreslené. Kdo by odolal například broskvím paní Manecové? Začátek trochu složitější-scény ze závalu..., ale četlo se mi to dobře, druhá polovina knihy se mi četla výborně.... celý text

A každé ráno je cesta domů delší a delší 2018, Fredrik Backman

,,Jak můžeme dědovi pomoct?"... ,,Můžeme s ním po té cestě jít. Dělat mu společnost. " Díky dnešní medicíně se stává mnohem častěji, že život končí tím, že rozum vyhasíná rychleji než tělesná schránka. Začátek je těžký pro nemocného, později je to těžké spíše pro okolí... Malá knížečka plná velkých myšlenek. Připomíná mi to v tomto knihu Malý princ. ,,Viď? Já bych chtěl být radši starý než dospělý. Všichni dospělí se pořád vztekají, jen děti a stáří lidi se smějí. " Velmi citlivě popisuje postup demence, od prvních náznaků dezorientace, přes čím dál větší odklon od reality až k tomu, kdy člověk dosáhne vlastního světa, kde není místo ani pro dávné vzpomínky a ani pro známé tváře... ... ,, Nejdřív zapomeneš, kam jdeš, pak kde jsi byl, nakonec kde jsi... " Těžké téma, ale velmi empaticky napsané. Myslím, že i opakované čtení přinese nové myšlenky.... celý text

Kniha vzpomínek 2015, Rowan Coleman

(ne ach) , ale ACH... To byl ten důvod, proč jsem po knize sáhla, a taky proto, že je to téma (u nás doma) aktuální ... Ale toto byla idylka, byl to slaďák, který Alzheimera popisuje docela jako pohádku. To co zažíváme my doma, je peklo... Dějové linky okolo - Ryan... No budiž, ovšem nevěřím tomu, že by to někdo takto hrál proti ostatním členům rodiny, ano , může takovou hru hrát s nemocným, ale tak o tom řeknu ostatním, jistě by to pochopili spíš, než nechat je zažívat strach, že se nemocný ztratil. Dějová linka kolem Caitlin je brak. Pardon, ale to je fakt největší blbost... Přistihla jsem se, že ve volné chvilce při čtení této knihy, jsem raději prokrastinovala, než abych k tomu sedla.. Ale knihy se snažím dočítat. Tak jsem silou vůle dočetla. Spoiler! Ať jen nekritizuji, byly tam i momenty, které celkem věrně popisují náhlé změny stavu a i to chování, ale myslela jsem, že to bude kniha hlavně o tom a jak jsou rodinný příslušníci z nastalé situace OPRAVDU zoufalí, ale až na Grega se mají všichni vlastně celkem fajn, a dcera Cait zažívá snad nejšťastnější období života. Těhotná z nepovedeného vztahu, odejitá ze školy, maminka má před sebou poslední měsíce života (člověk by si řekl ve 20 pěkná sr***), ale ona po 2 dnech v Manchestru najde životní lásku a v takovém období jen lehce zaváhá jestli opustit mámu už teď kvůli tomu hodnému klukovi s nejhezčím úsměvem ...nebo ne wtf???. Tátova manželka, která se teprve dozví, že existuje ještě jiné dítě jejího manžela, jí přijme hned s otevřenou náručí nejen do vlastního domu, ale i do vlastního života, (může se to tak časem rozvinout, ale tohle není prostě normální první reakce, ne není) nabídnou ji s nimi dokonce bydlet... Nesmysl!!! Takhle to opravdu nechodí... Jinak námět na knihu to byl ale pěkný, proto jsem taky po knize sáhla. Knihu doporučuju, pokud chcete pohádku s trochou neobvyklého, ale pokud chcete číst o opravdové demenci a jejích dopadech na rodinu, a jako útěchu, že v tom nejste sami, tak rozhodně ne.... celý text

Slepá mapa 2017, Alena Mornštajnová

Život vám proteče mezi prsty/řádky .. ano na stránkách této knihy čas letí tak rychle, až vám to je líto. Kdo byl dítě, je najednou babi...nebo zemřel. ALE i tak čtenář dostane hodně. Hodně moc. Nahlédne do života 3 generací jedné rodiny. Zažije nevěru, soužití s alkoholikem, s násilníkem, setká se s krutostí války, zradou, nespravedlností, pocitem "nepatřím nikam..." , dostane se k výslechu STB .... A mohla bych pokračovat - seznam by byl hoooodně dlouhý. AM má ohromný smysl pro detail, stačí jen málo řádků, a člověk si tu situaci nebo rozhovor hned představí naprosto dokonale díky těm mikrodetailům a pomlčkám... Taky nám autorka jasně sděluje, že chléb se jí o dvou kůrkách a co jednomu příjde jako nesmyslné jednání, je pro druhého nadějí. Cestou... Velmi milé čtení i když plné tragédií, osobního selhání, ale i velmi krásných okamžiků plných malých i větších vítězstvích a rodinné pospolnosti. Moc se mi v knížkách líbí jak přijde nějaká "rána" jako blesk z čistého nebe, a až za pár stránek je téma rozvedeno do široka. Člověk tak ví, že se zase může těšit na další zápletku a má to za následek to, že knihu po dočtené kapitole opět nepoloží na stolek a nezhasne lampičku, ale řekne si: "Tak ještě jednu, teda no" . Určitě doporučuji. Není to žádné těžké čtení...... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

První dojem ...život hlavního hrdiny ukončí na první straně knihy slimák... cože? Brilantně odvyprávěný, zhruba stoletý, příběh rodiny Mánesových a jejich rodinného podnikání. V knize je mnoho postav, ale každá je něčím jiná... prostě přesně jako v životě. To, že je Václav obyčejný... no a? Nemusí být přece hlavní postava vždy "superhero". Však kdo z nás je? Mně se postavy líbily. V knize je popsáno dost tragédií, ale čtenáře "nevyždímají" občas trochu vyšokují, ale jedeme dál, ta kniha má rychlý spád a v ničem se nenimrá. Postava se těší ze života a na posledním řádku na téže straně už je to troska nebo klidně zemře... pro někoho příliš povrchní, ale na druhou stranu tím pádem vůbec nenastane nutkání něco přeskočit. Prostě mně se to moc líbilo. Občas se čtenář v další kapitole vrátí zase o pár let zpět, ale z pohledu jiné postavy a dozví se nějaký důležitý životní moment a hezky to do sebe všechno zapadne a doplní pohled na věc, nic mi v knížce nepřebývalo ani mě nenudilo. Bravo! Bylo to jako seriál "Vyprávěj!" Hotýlek byla moje první knížka od AM. Další 2 už čekají na poličce a já netrpělivě čekám až budu mít čas je otevřít... dle hodnocení zde, by měly být ještě lepší!!!... celý text

Spolužáci 2005, Ilona Dvořáková

Kolektiv autorů chce uctít památku židovských studentů a kantorů reálného gymnázia v Plzni a tak 60 let od konce války sestaví almanach, kde je popsán jejich osud. Kniha působí jako "scrapbook" plný protižidovských výstřižků z novin, vydaných nařízení, fotografií z rodinných alb, vysvědčeních, dopisů a ručně psaných vpisků... Některé osudy končí velmi záhy a některé jsou neskutečně zajímavé a je obdivuhodné jak to někteří přeživší dotáhli v cizině daleko. Prostě "napsal sám život" po vydání Norimberských zákonů, které definovaly židy a řešení jejich otázky. Nečte se to snadno, těžké téma plné faktů. Nicméně díky autorům za hledání informací a uctění památky plzeňských židovských obyvatel. Škoda všech nevinných životů...... celý text

Předtuchy 2006, Jude Watson

Knížku mi přinesla kolegyně když jsem byla nemocná a neměla jsem co číst. Nepatřila jsem do cílové věkové skupiny, ale knížka špatná nebyla. Četla se skoro sama, a neusnula jsem u ní. Člověk chtěl vědět co za tím zmizením je. V době vydání mohla být kniha i celkem "moderni". Sci-fi ano, hororové prvky ? To nevím... Oddychovka, víc od knížky nečekejte.... celý text

Útěk z Osvětimi 2009, Andrej Pogožev

Další "neskutečný" ze skutečných příběhů z koncentračních táborů. Tolik hrůz, co si museli lidé vytrpět a přežít, aby mohli podat svědectví, jak každý ví, většina to totiž nepřežila, stačilo málo a o jejich životě/smrti bylo rozhodnuto. Respekt tomuto muži, co vše zvládnul překonat. Ano měl i štěstí, ale hlavně měl vůli přežít. Kniha se mi úplně snadno nečetla, myslela jsem, že odložím na později, ale když přišlo na zajetí, už jsem odložit nechtěla. Ovšem kapitola "Útěk " ... i když jsem věděla, že se mu to povede, mně úplně sebrala dech, jak sám autor psal, srdce mi mlátilo v krku a bála jsem se dýchat a mrkat, aby mě Esesáci v bažině nenašli...uf. Velmi působivý byl i závěr knihy, kdy se bývalý vězeň 1418 Andrej P. dostavil jako svědek k soudu a sbírá odvahu k tomu, aby se na ty zrůdy po letech opět podíval a mohl svědčit proti nim.... Pozoruhodný příběh. Musím ale zároveň napsat, že jsem četla knížky s touto tematikou, ze kterých jsem byla více "hotová ". Ale 5* dávám. Děkuji autorovi, že se o to utrpení podělil se světem... hrdinové to byli... Odpočívejte v pokoji Andreji Pogoževe a vy všichni ostatní, co jste trpěli za války...nebo v ní zemřeli.... celý text

Klid je síla, řek tatínek 1996, Zdenka Fantlová

Knihu jsem četla v r. 2004 a do dnes si pamatuju ty pocity při čtení knihy... to napětí... A ten strach co lidé prožívali, je to prostě další rozměr, když člověk ví, že se to skutečně stalo... Kniha je velmi čtivá a předkládá svědectví o hrůzách, co se děly v koncentračních táborech, svědectví o tom, že přežít znamenalo mít každý den štěstí, být ve správnou chvíli na správném místě, hlavně neudělat žádnou chybu, ale zároveň mít odvahu a odhodlání žít a přežít! Děkuji paní Fantlové za krásnou knihu. Respekt Vám, za statečnost, za pokoru a sílu ještě o tom všem napsat a přednášet.... celý text

Mengeleho děvče 2017, Viola Stern Fischerová

Pro mě výborná knížka, nepřišlo mi, že tam něco chybí nebo přebývá,v knize je i krásně vylíčena doba před válkou, atmosféra, mravy... Měla jsem pocit, že jsem v té době, sedím s rodinou u stolu a vymýšlím plán co dál... Celý příběh jsem s Violou žila, měla jsem pocity bezmoci, strachu, zoufalství, nenávisti... Ale i naděje. Na konci knihy naštěstí byla i shledani na která člověk čeká... i jedno navíc... Po dočtení příběhu jsem na některé postavy myslela ještě docela dlouho před usnutím, a měla jsem ohromnou chuť jet se podívat do Lučence a Budapešti. Velmi krásná kniha, kterou vřele doporučuji.... celý text

Okamžiky štěstí 2016, Patrik Hartl

No. Opravdu mě zaráží, že má kniha takový úspěch. Líčení nějakých okamžiků mi přišlo hodně moc přitažené za vlasy. Ty absurdity mě hrozně rušily. Místo toho, abych jen cítila sílu okamžiku a vtáhlo mě to do děje, jsem naopak odklonila oči od řádků a pronesla: "No to je zase kravina!!!". Bohužel jsem toto zažívala během čtení dost často. Až mě to chvilkami opravdu rozčilovalo. Myslím, že i zde by platilo, že méně je více. Někdy to bylo až trapné. Začala jsem Jáchymem a po první kapitole jsem si řekla, dobré, to mě bude asi bavit. Pak už jsem si to neřekla nikdy... knihu jsem dočetla, protože nemám ráda nedotažené věci do konce. Bylo fajn čekat jak některé styčné body v příběhu viděla druhá postava z dvojice sourozenců. Ale postavy na mě nezapůsobily. Sama jsem si v dětství prošla ztrátou rodiče pri nehodě, ale toto me nezasahlo... bylo to ploché, neměla jsem potřebu postavám fandit a prát se s nimi s jejich osudem... jen jsem to prostě četla a natěšeně koukala kolik stran ještě do konce zbývá... Pro mě zklamání, určitě se dalo z tématu i neobvyklé možnosti vybrat si začátek dvojknihy, "vytřískat" mnohem, mnohem víc. Hodně jsem od knížky čekala, hodně jsem se na ni těšila a hodně mě zklamala. P. Hartl? Nic pro mě. 2 hvězdy, za první kapitolu Jáchyma a za to, že to celé do sebe zapadlo a kruh se opravdu uzavřel...... celý text