potoo
přečtené 70
Spiritualita bez náboženství aneb Probuzení
2017,
Sam Harris
Mírně rozporuplné pocity. Mám dojem, že někde kniha přesně uhodila hřebíček na hlavičku (pun intended) a někde je naopak zbytečně rozplizlá a natahuje velké "nic". To bude ale asi ze značné části tím, že autor zde balancuje na neuvěřitelně vratké nitce, kde rovnováha až extrémně záleží na subjektivním vnímání reality čtenářem. Chválím pokus napsat z přísně skeptické pozice spirituální dílo a určitě doporučuji k přečtení (alespoň se v tomto případě nemusíte obávat, že Harris svým spiritismem sleduje vedlejší cíle, jak bývá v této branži zvykem).... celý text
Kniha hřbitova
2008,
Neil Gaiman
Mírné zklamání. Šablonovitý a předvídatelný děj (možná to fakt je pro děti...). Má to dobré nápady; čekal jsem jich s takovým autorem a námětem víc. Vyzdvihuji kapitolu s ghúlama a zebounama.... celý text
Ďáblův slovník
1996,
Ambrose Bierce
Skvělé a mnohdy stále aktuální cynické dílko, které vidí neplechu a přetvářku naprosto za vším a zábavnou formou Vám vysvětlí, jak věci skutečně jsou. Ukázka… MODLIT SE: Žádat o zrušení zákonů vesmíru jménem jediného prosebníka, jenž sám doznává, že toho není hoden.... celý text
To
1993,
Stephen King
King sám v rozhovorech prohlašuje, že nechápe autory, kteří si dělají průběžné poznámky a už v předstihu znají konec díla, které mají rozepsané. Že by ho to samotného tímto způsobem nebavilo a raději tvoření dává zcela volný průběh. Ač je to přístup jistě pochopitelný, nikdy jsem mu nepřišel na chuť. A v jeho díle ho vnímám až bolestivě. Osobně mám rád "horory staré školy", které jsou soudržné a celý obsah slouží konečné pointě/rozuzlení. Knihu jsem zvládl asi do jedné třetiny. Je zvláštní, že mi tak psychologicky zdařilé dílo přišlo zároveň tak bezduché. Sám si to těžko vysvětluji. Možná je to tím, že zde pro mne selhalo samotné Zlo, což je u hororu kapku demotivující. To zde totiž představuje transformující se klaun (už samo o sobě spíše úsměvné), u kterého se při vyvolávání hrůzy ve čtenáři sází okatě na nejčastější fóbie a brutalitu. Celé mi to přišlo, jako když si chce autor ušetřit trochu práci. Možná by se můj názor změnil na konci, ale ten byl příliš daleko...... celý text
Společenstvo Prstenu
2006,
J. R. R. Tolkien
Dílo tak převeliké, že neodvážím se svou maličkostí ani soudu o něm vysloviti a jen dokola klaním se.
Černý pavouk
2013,
Jeremias Gotthelf
Přirovnání k Poeovi mi přijde velmi zavádějící. Ač struktura děje jej může částečně evokovat, prvek v němž byl Poe takovým pionýrem — tedy psychologická hrůza — zde zcela chybí. Postavy jsou víceméně charakterizovány pouze dostatečnou úctou k Bohu, či její absencí, a tak je s nimi autorem bez rozdílu nakládáno. Nejvíce mě to zarazilo na postavě Kristýny, která všechny uchránila před možnou smrtí, když jako jediná byla dostatečně odvážná k vyjednávání se skrytým ďáblem a za tento čin pak zakusila největší muka. Druhá část, kde se dějství v podstatě opakovalo a postavy byly ještě více „bohabojně“ polarizovány už byla muka i pro mě. Některé pasáže však byly napsány/přeloženy velmi zdařile. Pokud Vám nevadí silná křesťanská agitace, za pokus to stojí.... celý text
Cesta podivných
2018,
Jason Aaron
Ústřední motiv — mizející magie — je autorsky skvělý krok, který sebevědomého Strange uvrhá do naprosté nejistoty. Moc se toho sice o tomto jevu v prvním díle nedozvíme, ale jeho gradace je jednotlivými „sešity“ mistrovsky ostřelována. A i když hlavní linie postupuje pomalu, ani na chvíli se nenudíte, protože Cesta podivných je plná skvělých nápadů (knihovnice, amnézie, magický bar, jídelníček a zvracení…). Až mi stále narůstaly obavy, že autoři takovou jízdu nedokážou udržet, což se bohužel! podle zahraničních ohlasů u pokračování stalo. Tím však neodrazuji, protože tento díl se blíží dokonalosti. Kresba se mi osobně líbila. Strange nám omládl nejmíň o 10 let. Občas byla sice hůře přehledná, ale spíše jen v detailech.... celý text
