PrincaListicka přečtené 205

Zaklínač: Zrnko pravdy / Menší zlo (modrá obálka) 2024, Jacek Rembiś

Jako asi každý fanoušek se chytám každé příležitosti pro návrat do Geraltova světa, a to i prostřednictvím nového zpracování jeho starých příběhů. Vždy je zajímavé sledovat, jak si daný příběh představují jiní lidé. Jsem velmi potěšena, že autoři komiksu zachovali příběhy v původní podobě a nesnažili se je nijak upravovat, pouze jim vdechli život. Pokud jde o kresbu, získaly si mě styly obou autorů. Scharf svými detailními kresbami dokáže perfektně navodit temnou, ponurou atmosféru. Gorham zase ostrými liniemi do příběhu vhání temperament. Myslím, že lepší kreslíře vybrat nemohli. Tenhle komiks jistě osloví jak skalní fanoušky, kteří třeba ani nemusí mít v oblibě jiné komiksy ze zaklínačského universa, tak i čtenáře, pro které třeba samotné povídky nejsou tak dobře stravitelné, jako komiksy, nebo úplné nováčky. A já se ptám - budou graficky zpracované i další povídky o vědmákovi?... celý text

Dědici Remiey 2022, Anna Tausigová

V první řadě je důležité zmínit, že autorka knížku napsala v sedmnácti letech, což je bezpochyby obdivuhodný výkon. V tomhle věku většina z nás nedokáže dát dohromady ani smysluplný příběh při psaní maturitní slohovky, natož potom vymyslet komplexní svět plný magie, zajímavých postav a zákeřných bestií. Zároveň ovšem k této skutečnosti musí člověk při čtení trochu přihlédnout. Začátek příběhu funguje fantasticky, ovšem čím dál se hrdinové na své cestě dostávají, tím častěji se objevují pasáže, které trošku pokulhávají. Text místy působí zkrátka neučesaně a občas drhne, kvůli čemuž jsem někdy měla trochu problém zorientovat se v tom, kdo zrovna mluví. Také zde dochází k tomu, že se hrdinové občas dostanou do problémů a najednou se z ničeho nic objeví nějaký předmět nebo člověk, který jim pomůže, bez nějakého hlubšího smyslu. I přesto však příběh jako takový funguje velmi dobře a pokud jste ochotni tyto drobné nedostatky tolerovat, zajímavá dějová linka vám to bohatě vynahradí. Pokud jde o postavy, je jich tu poměrně dost, což je super. Autorka umí jejich vzájemné interakce využít pro vytvoření jedinečných charakterů, takže nebudete mít problém se orientovat v tom, kdo je kdo. Setkáte se zde s alfy, lidmi a elfy - kříženci lidí a alfů. Alfové se dále dělí na jitřní a noční, což této rase připisuje zajímavou vnitřní dynamiku. Funguje tu poměrně dobře promyšlený systém magie, která se dělí na několik druhů. A takhle bych mohla pokračovat dál. Zkrátka a dobře je vidět, že je příběh do detailu promyšlený, což mu rozhodně přidává na důvěryhodnosti a realističnosti. Samotná Adriena mi osobnostně moc nesedla, ale to už je u mě klasika. Málo kdy mi ženské hrdinky sednou (čest výjimkám). Zkrátka se s nimi nedokážu moc ztotožnit, což ale neznamená, že by byly špatně napsané. Dostává se nám tu ovšem přehršle skvělých mužských postav, mezi kterými si jistě každý najde svého oblíbence. Já obvykle preferuji “temné“ postavy, proto jsem od začátku fandila Rowanovi, ale tentokrát si mě získal i „světlý“ Ilias. Vím, že autorka romantiku do příběhu nezapracovala záměrně a že nejspíš dostane prostor v druhém díle, ale mě tu prostě chyběla. Bylo tady tolik momentů, které mohly být využity pro nějakou intimnější interakci, jenže autorka se rozhodla to neudělat. Mně osobně to přišlo až do očí bijící, protože Adrieně je 22 a v tomhle věku člověk vztahy řeší na dennodenní bázi. Jsem zvědavá, co má autorka s romantickou linkou v plánu a pevně věřím, že nám to v pokračování příběhu vynahradí. Jestli si tedy chcete přečíst skvěle propracovaný fantasy příběh s mnoha dějovými zvraty a zajímavými postavami, nevadí vám absence romantické linky a jste ochotni akceptovat, že se jedná o prvotinu velmi mladé autorky, pak dejte Siverai určitě šanci, nebudete zklamaní. Skvělým bonusem je, že si na autorčiných stránkách můžete spolu s knihou objednat i krásný merch - například látkovou tašku nebo placky, které můžete vidět na fotkách. A to za to stojí!... celý text

Mrtvá holka, dobrá holka – část druhá 2023, Holly Jackson

*Vzhledem k tomu, že jsem obě knihy četla zároveň, dovolím si přidat stejné hodnocení k oběma částem.* V první řadě je určitě nutné podotknout, že rozhodně není dobrý nápad pouštět se do čtení Mrtvé holky v případě, že jste nečetli předchozí díly, a ani pokud si jejich děj (stejně jako já) už nepamatujete. Po přibližně dvou letech jsem absolutně neměla tušení, kdo je kdo a jakou roli v celém příběhu sehrál, což je, jak napovídá shrnutí děje, naprosto stěžejní, abyste dokázali plně pochopit, co se v Mrtvé holce děje, a docenit nejrůznější detaily. Naštěstí se mi na netu podařilo najít hezké shrnutí obou předchozích dílů v angličtině, takže jsem se dostala do obrazu a mohla se vesele pustit do čtení. Ačkoliv se jedná o Young adult thriller, musím říct, že to bylo opět drama jako blázen a já při čtení kolikrát ani nedutala. Tak nějak jsem už od začátku tušila, kam celý děj bude směřovat, jelikož se zákonitě muselo stát, ze Pipa sama se nějakým způsobem zaplete do zločinu. Zápletka je velmi dobře promyšlená, celý příběh bez problémů funguje a je rozdělen v tom nejpříhodnějším místě. Nesmírně se mi líbí vývoj Pipiny postavy. Autorka si mě skutečně získala tím, že z ní neudělala žádnou superhrdinku, která vše jako mávnutím kouzelného proutku vyřeší a bude žít šťastně až do smrti. Pipa se v průběhu všech tří dílů výrazně mění a vyvíjí, proto má taky každý díl úplně jinou a čím dál tím temnější atmosféru. Samotný závěr mě rozhodně nezklamal, ačkoliv si myslím, že já bych na Pipině místě reagovala jinak a neměla bych sílu udělat ten krok, který udělala. Myslím, že se jedná o adekvátní završení celé série a ačkoliv mám Pipu i Raviho moc ráda, tuším, že další návrat do Little Kiltonu už by byl přehnaný a minul by se účinkem. Jediné, co mi na příběhu trochu vadilo, bylo vyobrazení Pipina bratra Joshe, který se dle mého názoru vůbec nechoval přiměřeně svému věku a ani ostatní s ním tak nejednali. Naopak bych chtěla vyzdvihnout jeden skvěle vyřešený drobný detail, který musel být pro překladatelku tak trochu oříškem, protože když se překládal první díl, ještě nikdo nemohl tušit, co se bude dít v tom třetím. Já si návrat do městečka s temnou historií opravdu užila a věřím, že pokud vás bavily první dva díly, užijete si i Mrtvou holku, dobrou holku stejně tak, jako já.... celý text

Mrtvá holka, dobrá holka – část první 2023, Holly Jackson

*Vzhledem k tomu, že jsem obě knihy četla zároveň, dovolím si přidat stejné hodnocení k oběma částem.* V první řadě je určitě nutné podotknout, že rozhodně není dobrý nápad pouštět se do čtení Mrtvé holky v případě, že jste nečetli předchozí díly, a ani pokud si jejich děj (stejně jako já) už nepamatujete. Po přibližně dvou letech jsem absolutně neměla tušení, kdo je kdo a jakou roli v celém příběhu sehrál, což je, jak napovídá shrnutí děje, naprosto stěžejní, abyste dokázali plně pochopit, co se v Mrtvé holce děje, a docenit nejrůznější detaily. Naštěstí se mi na netu podařilo najít hezké shrnutí obou předchozích dílů v angličtině, takže jsem se dostala do obrazu a mohla se vesele pustit do čtení. Ačkoliv se jedná o Young adult thriller, musím říct, že to bylo opět drama jako blázen a já při čtení kolikrát ani nedutala. Tak nějak jsem už od začátku tušila, kam celý děj bude směřovat, jelikož se zákonitě muselo stát, ze Pipa sama se nějakým způsobem zaplete do zločinu. Zápletka je velmi dobře promyšlená, celý příběh bez problémů funguje a je rozdělen v tom nejpříhodnějším místě. Nesmírně se mi líbí vývoj Pipiny postavy. Autorka si mě skutečně získala tím, že z ní neudělala žádnou superhrdinku, která vše jako mávnutím kouzelného proutku vyřeší a bude žít šťastně až do smrti. Pipa se v průběhu všech tří dílů výrazně mění a vyvíjí, proto má taky každý díl úplně jinou a čím dál tím temnější atmosféru. Samotný závěr mě rozhodně nezklamal, ačkoliv si myslím, že já bych na Pipině místě reagovala jinak a neměla bych sílu udělat ten krok, který udělala. Myslím, že se jedná o adekvátní završení celé série a ačkoliv mám Pipu i Raviho moc ráda, tuším, že další návrat do Little Kiltonu už by byl přehnaný a minul by se účinkem. Jediné, co mi na příběhu trochu vadilo, bylo vyobrazení Pipina bratra Joshe, který se dle mého názoru vůbec nechoval přiměřeně svému věku a ani ostatní s ním tak nejednali. Naopak bych chtěla vyzdvihnout jeden skvěle vyřešený drobný detail, který musel být pro překladatelku tak trochu oříškem, protože když se překládal první díl, ještě nikdo nemohl tušit, co se bude dít v tom třetím. Já si návrat do městečka s temnou historií opravdu užila a věřím, že pokud vás bavily první dva díly, užijete si i Mrtvou holku, dobrou holku stejně tak, jako já.... celý text

Beyond the Story: Příběh 10 let BTS 2023, Myeongseok Kang

Já sama nejsem zrovna čtenářkou, která by biografickou literaturu vyhledávala, ovšem když jsem zjistila, že vyjde tahle rozsáhlá publikace mapující 10 let působení slavné jihokorejské skupiny BTS na hudební scéně, věděla jsem, že si ji rozhodně musím přečíst. Ale teď už k samotné knize. Stojí za to ji číst? Zaujme i někoho, kdo BTS zná jen velmi povrchově? Beyond the story je, jak jsem již zmiňovala, skutečně obsáhlou knihou mapující všech sedm členů BTS a jejich cestu na vrchol, která nebyla ani zdaleka jednoduchá. Jelikož začínali u poměrně neznámé společnosti a zaměřovali se primárně na hip hop, spousta lidí z branže je kritizovala a nebylo pro ně vůbec snadné se vůbec prosadit natolik, aby se dostali do hudebních pořadů či se zařadili na žebříčky popularity. Myeongseok Kang na této knize pracoval 3 roky, během kterých členy skupiny takřka zpovídal, je tedy plná jejich vlastních zážitků, názorů, pocitů a vzpomínek. Zároveň obsahuje veškeré faktografické informace týkající se jednotlivých alb, vystoupení a podobně. Ačkoliv pro neznalce prostředí můžou být některé skutečnosti nebo pojmy lehce matoucí, vše je zde vysvětleno a příběh skupiny je psán opravdu čtivým způsobem. Text navíc doprovází působivé fotografie a také bezpočet QR kódů, prostřednictvím kterých si můžete snadno a rychle pustit a dohledat veškerý multimediální obsah, o kterém je v knize zmínka. Myslím si, že kniha by mohla zaujmout i člověka korejskou tvorbou nepolíbeného. Fungování tamější hudební scény je diametrálně odlišné od západního světa, stejně jako nároky, které jsou kladeny na jednotlivé umělce. Nejen že musí výborně zpívat či rapovat, ale také skvěle vypadat, být dobrými tanečníky, udržovat se v kondici, trávit čas focením, natáčením, propagováním módních značek, setkáváním se s fanoušky, koncerty a dalším programem, díky kterému jim prakticky nezbývá žádný volný čas. Stačí jen mít otevřenou mysl a dost odvahy vstoupit do vod k-popu, ze kterých už možná nikdy nevystoupíte, protože jak jednou něco schvátí... Jediné, co mi při čtení maličko vadilo, byl překlad jednotlivých úryvků z rozhovorů se členy skupiny. Měla jsem místy pocit, že byl trochu kostrbatý, každopádně chápu, že jejich překlad není i kvůli kulturním rozdílům vždy jednoduchý. Za mě se rozhodně jedná o publikaci, která bude ozdobou mé knihovny, a doporučuji ji všem, kteří chtějí v životě následovat své sny a hodila by se jim kapka inspirace.... celý text

Krokodýlova kapela 2023, Jiří Štraub

Vzhledem k tomu, že jsem knihu podobného ražení cílenou na děti nikdy nečetla, nebyla jsem si úplně jistá, co od příběhu čekat, a zda bude mít pro dětské čtenáře nějaký hlubší přínos. A musím říci, že jsem byla příjemně překvapená. Kniha obsahuje 7 příběhů, které na sebe navazují, ale zároveň skvěle fungují jako samostatné historky. Autor si skutečně dal práci s tím, aby každá z nich obsahovala nějaké ponaučení či něco, co si z ní děti můžou vzít, ať už je to skutečnost, že stojí za to jít si za svými sny, nebo způsob, jakým se vypořádat se závistí, která se slávou přichází ruku v ruce. Dozví se také, jak nenaletět podvodníkům nebo překonat trému. Příběh je doplněn tématickými ilustracemi Terezy Doležalové a použitým jazykem i velikostí písma skvěle koresponduje se svou cílovou skupinou, takže si knihu klidně mohou zdatnější čtenáři přečíst sami a zároveň poskytuje spoustu podnětů pro další diskuzi s rodiči. Nevyskytují se zde žádné rádoby cool výrazy ani nevhodná slova. Já osobně si myslím, že Krokodýlova kapela bude bavit všechny čtenáře, kteří by v životě rádi něčeho dosáhli. Nemusí se nutně jednat o hudební fanoušky a ani o děti. Tahle knížka totiž dodá odvahu jít za svým snem naprosto všem, bez ohledu na věk.... celý text

Běžkyně 2023, Martin Koláček

Období Protektorátu a druhé světové války vždy patřilo mezi má oblíbená. Musím říci, že bylo velmi osvěžující si po všech těch fotografech a tatérech z Osvětimi přečíst příběh zaměřující se právě na odboj. Mám pocit, že příběhů tohoto ražení v porovnání s výše zmiňovanými zase tak moc není, což je podle mě obrovská škoda. Atmosféra příběhu je skvěle vybudovaná, v určitých momentech jsem byla při čtení napnutá jako kšandy. Děj se odehrává na různých místech, převážně pak spíš na Moravě, což mi naprosto vyhovovalo. Mezi mé nejoblíbenější scény se zcela určitě zařadila ta odehrávající se ve vile Tugendhat. Růžena je velmi svérázná mladá žena. Potěšilo mě, že se nezařadila do kategorie ufňukaných chudinek, ale naopak mezi velmi inteligentní, tvrdohlavé a cílevědomé hrdinky, kterým čtenář chtě nechtě fandí až do samého konce. Ačkoliv je příběh kratší, neměla jsem pocit, že by mu cokoliv chybělo. Výrazných dějových zvratů je zde hned několik a autor vám nedá oddechnout ani na chvilku. Knihu pak doprovází ilustrace generované AI, které sice já osobně moc nemusím, ale chápu, že v případě e-knihy se příliš nevyplatí investovat do „živého“ ilustrátora. Musím ovšem podotknout, že rozhodně patří mezi ty povedenější. Podle mého názoru se jedná o opravdu poutavý příběh vhodný pro milovníky historie a napětí, kterým nevadí číst v elektronické podobě.... celý text

Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech 2023, Karin Novotná

Kniha by se podle obalu neměla soudit, ovšem když se podíváte na obálku Tvorů, pak mi jistě dáte zapravdu, že dokáže zaujmout. Je laděná v odstínech červené a černé s děsivým monstrem se žhnoucíma očima v pozadí. Plačící holčička, spíše mladá slečna se školním batohem a rozštěpem horního rtu v popředí. Kontrast vzbuzující strach. Děti by přece neměly být pronásledovány nočními můrami nýbrž by si měly užívat jistého dětského principu bezstarostnosti nikoliv tvrdé reality nočních můr jenže Jenže hlavní hrdince, Rebece, je skoro třináct let a co si budeme nalhávat, sedmá třída je peklo na zemi. Děti často bývají převelice kruté, obzvláště vybočuje-li nějaký spolužák/žačka ze „standardu“ třídy a Rebečin rozštěp horního rtu je přesně tím důvodem k šikaně. Naštěstí není na problémy dospívajících sama, kromě rodičů a sestry je tu i spolužák Petr, který Beku (jak si ráda říká) ochraňuje. Není tedy divu, že jedním z největších koníčků hlavní hrdinky je četba. Útěk do světů, které jsou možná snad i zkaženější než realita. Jednoho dne, když se Beka vrací ze školy, si udělá menší zastávku na dětském hřišti, aby se pohoupala, protože se jí nechce vracet domů. Tam se poprvé setká s Nelou, dívenkou trpící Downovým syndromem, která jí prozradí děsivé tajemství o okřídlených tvorech čekajících v bouřkových mracích na den, kdy budou moct vyhladit lidstvo a zabrat Zemi pro sebe. Dokáže se lidstvo ubránit nebo zhynou v potocích krve? Přestože sto dva stran není mnoho, je na nich vše, co by dobrý horor měl obsahovat. Charismatická hrdinka, budování napětí, ono tajemné zlo, děsivá atmosféra a ideálně závěr, který by čtenář nečekal. To vše je splněno na výbornou. Jsou lidé, kteří mají nadání, jisté vlohy, predispozice, chcete-li talent. Jenže talent nestačí, je třeba své schopnosti rozvíjet, a to se Karin Novotné daří. Od povídek ve sbírce Červi v hlavě se Karin dále posunula a rozvinula tak své tvůrčí schopnosti. Knihu s čistým vědomím a svědomím mohu doporučit všem, kdo má rád horor, české, autory, mystiku, tajemno a nebo si prošel na základní škole peklem.... celý text

23:55 2023, Jan Hlubek

Jako první na nás uvnitř této krátké, drobné knížky čekají Variabilní lásky - autorova vůbec první mikropovídka, která zabere sotva dvě stránky. Je morbidní a úderná, ovšem spadá do kategorie hororů působících na čtenáře svou nechutností, a to není úplně můj šálek kávy. Nicméně druhá povídka, Eugenův bourák, to už je jiná. Příběhem automechanika, který se jednoho dne setká s podivným majitelem ještě podivnějšího auta má skvělou, řekla bych až Kingovskou atmosféru. Zároveň mi trochu připomněla doby, kdy jsem koukala na Věřte, nevěřte, protože podobný příběh by se v tomhle seriálu jistě objevit mohl. Za mě se jedná o favorita celé sbírky, děj je dostatečně rozvinutý, hezky buduje napětí. Pandemie obskurnosti, třetí příběh, nás zavede na akademickou půdu. Setkáváme se zde se zvráceným profesorem Juanem, který ve své laboratoři provádí pochybné experimenty na svých vlastních studentech, kteří z pokusu obvykle nevyjdou bez újmy. Ačkoliv i tento příběh je zcela přiznaně nechutný, musím uznat, že příběh je dobře vymyšlený a zaujal mě. Už na začátku se dozvíme, jak příběh skončí, avšak nevíme proč. Zpětně tedy odhalujeme a odhadujeme, jak k oné tragické události na začátku mohlo dojít. Jen tedy v určité scéně jedna ženská postava změní jméno, ale to se občas stává. Po Pandemii následuje Sněhobílá smrt - lehce vánočně laděný příběh o pečovatelce Anně, která pracuje v domově pro seniory. Když ji jedna z pacientek varuje, že smrt číhá na sněhu, Anna jí nevěnuje příliš pozornosti. Jak už ovšem zřejmě tušíte, právě to se Anně stane osudným. Příběh se zajímavou, neotřelou zápletkou, u které si jistě pomyslíte, zda je reálné, aby se něco podobného stalo. Předposledním příběhem je Svět poté - Orwellovsky laděný spíše sci-fi příběh, jehož hlavní hrdina žije na Měsíci a píše deník o svém životě a o tom, jak lidstvo dopadlo. Když jsem tuhle kratší povídku četla, docela mě zaujala, ale po pár dnech od přečtení už jsem si nebyla úplně jistá, o čem vlastně byla. To je ovšem v pořádku, ne všechny povídky se musí líbit a sedět všem čtenářům, a navíc je tahle sbírka dle mého názoru mimořádně silná. Na závěr autor své čtenáře potěší ještě bonusovým, šestým příběhem jménem V osidlech temnoty. Tady nás narozdíl od předchozích povídek čeká příběh lovecraftovského ražení, a to já moc ráda. Skupinka výzkumníků se zde vydává prozkoumat podvodní sluje Hranické strže. A jak už správně tušíte, v jejích hlubinách na ně cosi číhá... Dle mého názoru krásná pocta tomuto tradičnějšímu typu hororových příběhů. Velmi se mi líbí, že povídky doprovází ilustrace Rosany Zvelebilové, které skvěle dotváří atmosféru, a také komentáře, ve kterých autor uvádí podrobnosti týkající se jejich vzniku. Na závěr mi tedy nezbývá než říci, že autor v této sbírce prokázal, že je rozhodně výborným a také velmi stylově univerzálním autorem hororů, který své čtenáře má pokaždé čím překvapit.... celý text

Jak to s tím Hrnečkem tehdá bylo 2023, Monika Zbytečná

Hlavním hrdinou tohoto kratičkého příběhu je František Hrneček, syn královské kuchařky a kuchaře. Stejně jako jeho rodiče i on rád vaří a je v tom opravdu dobrý, takže si ho na královském dvoře považují. Jednou se však rozhodne, že je na čase vydat se do světa a získat nějaké zkušenosti. Na trhu pak potká děvečku Majku, která prodává hrnky, ale zároveň se musí starat o svou nemocnou mámu a domácnost, a tak musí neustále odbíhat domů, což jí obchod znesnadňuje. František se jí rozhodne pomoct a ulehčit jí práci. Podaří se mu to? A získá zkušenosti, kvůli kterým se vydal do světa? Musím říci, že mě moc potěšilo, že je kniha psaná tak trochu postaru, neobsahuje žádné zbytečné novotvary a nesnaží se přizpůsobit dnešní moderní době. Je to zkrátka a dobře milá pohádka, která dětem - a nejen jim - zpříjemní večer, podobná těm, které jsem četla já jako malá. Příběh doprovází nádherné ilustrace, které jsou sice černobílé, ale svou jemností a propracovaností si jistě získají každého čtenáře. Velice se mi líbí, že autorka svůj příběh postavila na známé větě „Hrnečku, vař!“, ale pojala ji po svém a ukázala tak čtenářům, jak by příběh vypadal, kdyby jeho hlavním hrdinou nebyl kouzelný hrneček, nýbrž mladík s roztomilým jménem. V příběhu se objevují hezké motivy, například vzájemná pomoc, láska, ohleduplnost, ale také kreativita. Jediné, co mi v příběhu trošku chybělo bylo nějaké ponaučení na závěr, které většina pohádek mívá. Myslím, že by knize dodalo tu správnou jiskru. I bez něj však příběh funguje skvěle a čtenáři si z ní jistě odnesou samé příjemné dojmy.... celý text

Tanec papírových draků 2: Hon 2023, Petr Brožovský

Tanec papírových draků 2: Hon je naprosto fantastická jízda plná humoru černějšího než spálené kuře, pikantnějšího než sriracha a vtipnější než všichni stand up komici dohromady, teda až na Petra Brožovského. V první řadě musím říci, že pokračování zcela bezprostředně navazuje na první díl. Neuběhne deset let, patnáct let, hlavním postavám nezešednou vlasy a neuvidí vyrůstat svoje pravnoučata. Naopak jim ani nestihne vystydnout kafe. Takže pokud jste nečetli první díl, máte smůlu. Teda to vlastně máte smůlu u všech pokračování, ale jsou knihy, kde je to vlastně jedno. Jaký příběh kniha vypráví? Vlastně by se dalo říci, že je o přátelství až za hrob, o pomstě, tranzici, touze, retardovaných bratrancích, kreativních způsobech soubojů, cestování a návratech. Ale to vám nic neřekne, pustíme se tedy do roviny spoilerů, ale budu opatrný. V prvním díle jsme se seznámili s útvarem známým pod zkratkou PSZÚ, což znamená Policejní Sledovací a Zásahový Útvar. Docela nudný název, že? To se ovšem nedá říci o vedoucím Plzeňské jednotky, kterým je Kuba Kolínský alias Mrtvola. Nejenže odmítá, doslova, zemřít, ale vykopal válečnou sekeru a jde se pomstít za všechny mrtvé členy jeho úchylného týmu. Vyzbrojen je sarkasmem, vtipy všeho druhu (hlavně těmi nekorektními), spoustou vulgarit a rozličnými zbraněmi. Bude tato výbava dostatečná k poražení nepřítele, kterým je Probuzený oplývající výjimečnou psychokinetickou schopností s jejíž pomocí dokáže ovlivnit jednání a chování ostatních? Dokáže Mrtvola pomstít smrt svých kolegů a přátel? Kniha není intelektuální dílo, nad kterým budete vést osamocené rozhovory při skleničce vína s vlastním já či alteregem. Naopak, je přímočará a jednoduchá. Vlastně jsou jde jen dvě fáze, a to boj nebo dialog. Nic mezi tím. Co říci závěrem? Tanec papírových draků 2: Hon je snad ještě čtivější než první díl. Kniha si na nic nehraje, je zábavná, drsná. Je krásnou připomínkou filmů 80. a 90. let. Ode mne si odnáší pět hvězd.... celý text

Morituri te maturitas 2022, Petra Štarková

Hned v úvodu nám kniha slibuje fantasy příběhy, humorné povídky i jiné textové útvary a svůj slib také dodrží. Pojďme se nyní společně podívat na jednotlivé texty, které nám autorka servíruje, pěkně popořadě. Knihu otevírají tři kratičké texty s názvem Akta Y. Ano, hádáte správně - jejich hrdiny není nikdo jiný než Mulder a Scullyová. Autorka obě postavy ve vtipných scénkách ztvárnila po svém, ovšem mě osobně příliš neoslovily. Akta X jsem naposledy viděla s mamkou tak před 20 lety a nedokázala jsem tudíž autorčino ztvárnění plně docenit. Akta Y jsou následována pohádkou Dračí dieta, kde na čtenáře čeká královský gynekolog a problém s nedostatečným počtem panen, které by bylo možné obětovat drakovi. Ani ta mě nijak zvlášť neoslovila, humor se mi úplně netrefil do noty. Nicméně několik následujících povídek s názvem Svět 2060 si mě ihned zaháčkovalo a dál už to bylo jen a jen lepší. Příběhy se točí kolem rodinky z 60. let 21. století, která si pořídí velmi svérázného klona. Jenže ten má na spoustu věcí svůj vlastní názor. U těchto tří (a jednoho bonusového) příběhů jsem se skutečně bavila a umím si představit, že by je autorka použila jako námět pro celou knihu. Dále následuje nejdelší povídka s názvem Černá Volha, která je volně inspirovaná autorčiným dětstvím za dob ČSSR. Vypráví o partě dětí, která při jedné ze svých her v řece objeví kus černé Volhy. Ta se pak spolu s podivnými lidmi v ní začne v jejich městě objevovat častěji. A jak už to tak bývá, mládež se rozhodne přijít celé věci na kloub. Příběh je velmi autentický, autorka skvěle buduje atmosféru a napětí, krásně vystihuje tehdejší dobu (tedy alespoň pokud mohu soudit z vyprávění) a vztahy mezi jednotlivými dětmi. Za mě jednoznačně skvělý a poutavý příběh. Černou Volhu následuje několik víceméně zdařilých básniček a pak, konečně, také povídka, po které se jmenuje celá sbírka - Morituri te maturitas. Za mě jednoznačný favorit, který by si zasloužil celou knihu. Hlavní hrdinkou příběhu je Ischia, mladá dívka, která studuje, aby se mohla stát Smrtkou. My se s ní setkáváme ve chvíli, kdy se chystá ke složení zkoušek. Celý příběh je velmi osobitý a vtipný, opravdu jsem se při čtení pobavila. A ohromně si mě získala postava zkoušejícího Jevgenije Darkensteina. Toho bych potřebovala víc, prosím. Sečteno podtrženo je tedy větší část sbírky rozhodně nadprůměrná a já jsem moc ráda, že se ke mně dostala. Jen by jí možná prospělo jiné uspořádání příběhů, protože Akta Y a Dračí dieta mě na začátku trošku odrazovaly od dalšího čtení. Naštěstí se jim to nepodařilo, a tak mohu knihu s klidným svědomím doporučit všem milovníkům vtipných fantasy příběhů.... celý text

Vrčící naděje 2023, Lenka Hnátová

Už od počátku se celý příběh Vrčící naděje točí především kolem vztahu Samaela a jeho chlupaté svěřenkyně. Pokouší se s ní navázat kontakt, nějakým způsobem komunikovat, protože ona mluvit nedokáže. Není ovšem ani přinejmenším hloupá a svou nedůvěrou mu jeho úkol vůbec neulehčuje. Postupem času si k sobě začnou nacházet cestu, ovšem Samaelovi při tom dojde, že s lékem na záchranu lidstva to nebude jen tak. Lidstvo je nevyzpytatelné a ani po válce nebylo zbaveno podlosti a chamtivosti. Najednou neví, komu věřit a na koho se může spolehnout. Atmosféra příběhu je už od začátku velmi hutná, až trochu depresivní, což k postapu zkrátka patří. I přesto se přiznám, že jsem se s ní zkraje trošku prala, potřebovala jsem se naladit na správnou vlnu. Pak už to šlo jako po másle a oba hlavní hrdiny jsem si oblíbila, ačkoliv ne úplně od první stránky. I já si k nim musela najít cestu. Je velmi zajímavé pozorovat, jak se lidstvo po válce změnilo. Ze společnosti se prakticky vytratila láska a romantické vztahy, neboť ženy přestaly vypadat jako ženy a začaly se chovat spíše jako muži. Samael opravdové ženské křivky nikdy naživo neviděl, proto je vtipné sledovat jeho reakce na vlčici/ženu, která jich má na rozdávání. Příběh není nijak zvlášť dlouhý, nicméně s ohledem na jeho tématiku a bezútěšnou situací hlavních hrdinů se zcela určitě nejedná o oddechovku ani jednohubku. Minimálně ne pro mě. Založený je především na Samaelových interních dialozích, příliš akce v průběhu děje zde nečekejte. Pokud ovšem vydržte až na samotný konec, dramatické vyvrcholení příběhu se dostaví. Avšak na to, jak rozvláčně některé události v průběhu děje působily, byl konec poměrně dost uspěchaný, což mě trochu zklamalo. Asi bych uvítala, kdyby byl epilog o něco delší, abych mohla nové poznatky lépe zpracovat a kniha na mně zanechala hlubší dojem. Pokud patříte mezi milovníky postapokalyptických příběhů a chcete si přečíst jeden takový, který se odehrává na území naší republiky, pak bude Vrčící naděje pro vás jako dělaná. Zároveň se ale bude určitě líbit i milovníkům fantasy s prvky romantiky.... celý text

Pan primář v praxi 2023, Ondřej Nečas

Rok se s rokem sešel, pan primář opustil posluchárny a erární plášť vyměnil za špinavé triko. Tušíte správně, již není studentem, ale můžete na něj klidně narazit v nemocnici, s temnými kruhy okolo očí a pravděpodobně kofeinovou infuzí v žíle. Jaký tedy náš praktikující primář je? Stejně zábavný, sarkastický, ironický, smutný a tragikomický, jako byl dříve. Je to dobře? Rozhodně ano. Sto dvacet dva stran podněcuje diskuzi, která nebude mít konce. Je jedno, na které straně budete stát. (Pořád se řeší samé přesčasy, nízké odměny, ale kdo si vzpomene na super benefit v podobě léku na předpis, hmm?) A tím nemyslím konflikt doktoři versus stát, ale lékař versus pacient. Jako lékař, či zdravotní sestra/bratr, se jistě najdete na každé stránce. Pokud jste ovšem pacientem, hanba vám, jestli se v některé ze situací poznáte. Pan primář v praxi je bohužel smutnou, leč zábavnou vizitkou stavu jednoho ze stěžejních sektorů reálně fungujícího státu. A my, čtenáři (pacienti), můžeme udělat alespoň jediné – být slušní. I když je to někdy na nic, tak věřte, že existují lidé, kteří jsou na tom hůř – třeba čeští doktoři. Počin anonymního autora s téměř 13 000 sledujícími a nespočtem dalších čtenářů je vskutku příjemným počinem s velkým dosahem. Pan primář v praxi si ode mne (ne doslovně prosím) odnáší recepty na dexedrin, ritalin a oxycontin, dále předplatné kávy a jeden nový plášť. Přeloženo do řeči hvězdiček – pět z pěti.... celý text

Inspilacerace 2023, Libor Kamenský

Každý z nás již jistě viděl, tedy za podmínky, že je uživatelem sociálních sítí, alespoň jeden příspěvěk věnující se motivačnímu citátu s cílem vyvolat v nás potřebu nějaké akce (činnosti) nebo nám sdělit, že právě my jsme výjimeční, stejně jako pár miliard dalších lidí, kteří mohli číst stejný citát. Někteří lidé tyto motivační příspěvky dokonce vytváří. (Čti: okopírují z jiného příspěvku či stránky a společně s obrázkem pěkného auta nebo kufrů plných peněz uveřejní na svém profilu.) Jiní si kupují motivační diáře s citátem na každý den, a že dnů v roce máme. Někdy ale ani diář nestačí, a tak si hned vedle čínského znaku pro polévku nechají svůj oblíbený citát vytetovat. Třeba ono až nadpřirozené přes přepážky ke hvězdám. Tedy počkat, počkat, přes překážky ke hvězdám. Nikdy jsem nebyl příznivcem motivačních citátů ani elementárního pojetí motivace, rozdělující motivaci na vnitřní a vnější, nýbrž jsem zastáncem teze, že motivace je soubor vnitřních prvků ovlivňující naše jednání a stimulace jsou vnější prvky ovlivňující naši vnitřní motivaci. Jak jste asi již pochopili, kniha Inspilacerace není souborem motivačních citátů, naopak si je bere na paškál za pomoci příjemné a úsměvné dávky satiry. Vnáší odlišný pohled na citáty věnující se motivaci, lidem, práci, sebelásce, úspěchu a životu. Na 163 stranách, převážně "instagramového" formátu se vám dostane poměrně dosti zákeřných útoků na vaši bránici, které si náramně užijete. Doprovodné texty, úvodníky každé kapitoly, jsou krátkým, ale poutavým detailem. Inspilacerace možná cílí na milovníky motivačních citátů, možná cílí na ty, kteří je nemají rádi, ale rozhodně cílí na lidi disponující smyslem pro humor. Nebo možná ukazuje fakt, že se bez správného motivačního citátu ani pořádně nevys.nevyspíme, samozřejmě.... celý text

Strnadův efekt 2023, Jan Kotouč

Autor si pro nás připravil knihu, která je až po strop nadupaná akcí a také sarkasmem. Ten tvoří nedílnou součást děje a musím říct, že mi jeho smysl pro humor velmi sedl, takže jsem se při čtení nejednou zasmála, nebo alespoň pousmála. Příběh se odehrává na různých lokacích po celé republice, ovšem naprostá většina postav patří k armádě, takže se připravte na spoustu popisů vojenského vybavení, zbraní, hodností a podobných záležitostí. Ačkoliv bych tomu ještě pár let zpátky nevěřila, moc jsem si tohle prostředí užívala.  Jediné, co mi činilo problémy, bylo množství postav. Těch jsou tu opravdu desítky, často se střídají, jen aby byly nahrazeny nějakými dalšími. Většina z nich se mihne v pár scénách, splní svůj účel v ději a pak už o ní neuslyšíte. Mě osobně dělalo problém si zapamatovat i lidi pohybující se přímo v blízkosti Matěje. Zpětně si vybavuji jen kapitána Postlera, Danu Navrátilovou, Terku Burianovou, Berana a Kortu. Ono ve výsledku zas o tolik nejde, čtení si člověk užije i tak, jen jsem měla jakoby pocit, že jsem si k postavám (s výjimkou Matěje) nemohla vytvořit žádný vztah, vzhledem k tomu, že pro mě byly jen jmény, které jsem stejně po chvíli zapomněla.  Děj samotný je ovšem opravdu skvělá jízda. Zápletka mě bavila, byla velmi originální. Inu, kdo by si nechtěl přečíst sci-fi, kde je terčem útoku celá zeměkoule a prim v ní hraje naše domovina. Matěj byl velmi sympatický, líbilo se mi, že to nebyl typický hrdina, který se jednoho dne probudí a řekne si, že zachrání svět. Setkáme se zde s množstvím akčních scén, které se odehrávají třeba na dálnici, v dole, na hradě nebo ve vesmíru, prostředí je skutečně rozmanité a příběh jako takový funguje velmi dobře. Jistě, ke konci už má člověk tak trochu pocit, že čte soubor všech možných i nemožných náhod, a že si autor při psaní tak trochu házel kostkou, ovšem po přečtení poděkování, ve kterém zjistíte, kolik času musel věnovat rešerším a s kolika odborníky celou knihu konzultoval, mu to s radostí odpustíte.  Jelikož se jedná o samostatný román, neupisujete se jeho pořízením k přečtení celé série. Mohu ho tak s čistým svědomím doporučit jak milovníkům českého sci-fi, tak i úplným nováčkům.... celý text

Houbařka 2018, Viktorie Hanišová

*Posloucháno jako audiokniha vydavatelství OneHotBook* „Nenáviděla jsem to.“ Taková jsou úvodní slova románu Viktorie Hanišové - Houbařka. Ačkoliv jsou vyřčena v jiném kontextu, přesto jsou do jisté míry průvodcem celou knihou. Hlavní hrdinkou jejího příběhu je Sára Tichá, zvaná Sisi. Sisi se snaží vyrovnat se svou bolestnou minulostí, její prožitky ovšem nejdou do hloubky, zanechávají dosti povrchní dojem. Je zde sice prostor pro domyšlení čtenářem, či v mém případě posluchačem, ovšem celá situace působí vágně. Oproti tomu se dozvíme více o trase, o pohorkách po tátovi, o neurčitých barvách oděvů, o houbo turismu... Přesto příběh funguje díky umně zpracovaném napětí, dynamice a jazyku. Hanišová je věcná, strohá což je poněkud kontraproduktivní. Strohý jazyk užit v současné dějové lince plní svoji roli, totiž máte pocit, že je Sisi psychicky labilní. Jenže ve chvíli, kdy by měla strohost jít stranou a z příběhu, především minulosti, by měly čišet emoce, se jich nedostává. Hrdinka se mění, její situace se mění, nikoliv vsak styl vyprávění, který plní jen funkci média. Nechci být zbytečně negativní, nevadí mi motiv příběhu, ale jeho hloubka. Nevadí mi strohost „současné“ Sáry, ale strohost Sáry „minulé“. Nevadí mi, že jsou některé informace naznačené, vadí mi povrchnost významných okamžiků. Na druhou stranu mohu Hanišové s radostí přiřknout skvělou práci s dějovými liniemi a jejich vzájemným propojením. Nyní je ovšem třeba se věnovat i jinému úhlu pohledu, vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o audioknihu. Tereza Marečková coby interpret pod „taktovkou“ Martiny Frejové Krátké dokázala svým monotónním, snad až nezáživným přednesem zcela přesně vystihnout podstatu příběhu a především Sáry samotné, která působila ještě beznadějněji a neschopněji, než bych si dovedl představit sám. Pokud bych měl hodnotit přednes samotný, pak bych byl nadmíru spokojen. Houbařka není první audio knihou nakladatelství OneHotBook, kterou jsem možnost si poslechnout, a přesto mne nepřestává překvapovat, jak pečlivě a s citem vybírají jednotlivé interprety. Příběh Houbařky ve mně nezanechal hluboký dojem. Očekával jsem nejjemnější nuance psychologie hlavní hrdinky a ostatních významných postav. Dostalo se mi však jen nahlédnutí klíčovou dírkou. Kompenzace v podobě jisté dynamiky a napětí je ovšem dostatečná pro její neodložení do poličky. Příběhu samotnému bych tedy udělil 3 z 5 hvězd. Interpretace je ovšem na velmi vysoké úrovni a není zde nic, co bych mohl vytknout. Sára je díky Tereze Marečkové ještě smutnější, tragičtější než kdybych ji četl sám. Tereza Marečková, Martina Frejová Kráká a OneHotBook si jednoznačně zaslouží plný počet hvězd.... celý text

Duna: Grafický román. Kniha 1 2021, Kevin J. Anderson

V první řadě je nutné podotknout, že se na grafickém zpracování legendární Duny podílel Brian Herbert, který, jak jistě víte, pokračuje v otcových spisovatelských šlépějích a také Kevin J. Anderson, rovněž zkušený autor světa Duny. Tyto dvě jména jsou dostatečnou zárukou, že se nebude jednat jen o využití popularity dědictví, kterým Duna bezesporu je.   Návrat na planetu Arrakis byl velmi příjemný. Kresba je nádherná, plná rozličných detailů skvěle podtrhujících atmosféru příběhu. Nezáleží, zda se jedná o budovy, stroje, panoramata či červa pohlcujícího těžební stroj. Kniha na vás skrz na skrz dýchá emocemi a od určité chvíle i vůní skořice. Postavy mají svou nepopiratelnou hloubku, přičemž na vás jako čtenáře – pozorovatele přenáší veškeré své pocity. Příjemný bonus představují také barevně rozlišené myšlenky jednotlivých postav. Například Paulovy myšlenky jsou zobrazeny v zelených polích, Jessice byla přiřknuta oranžová a Vladimirovi červená.    Příběh grafického románu, koneckonců stejně jako román, začíná na planetě Caladan – domově Atreidů, kde probíhají přípravy k odletu na Arrakis. Sledujeme Paulův trénink a studium planety. Stejně tak s ním prožijeme těžkou zkoušku, kterou musí na příkaz ctihodné matky Bene Gesseritu podstoupit. A právě tato scéna je jednou z prvních emočně silných. Krátce nato Atreidi odlétají. V průběhu zabydlování v novém sídle se setkávají s novým prostředím, obyvateli a hrozbami, které na ně čekají jakožto milá pozornost Vladimira Harkonnena. V první části se navazují první spojenectví, čelí se výzvám a bojuje se o holý život.   Duna není jen obyčejné sci-fi, ale snad vůbec první sci-fi román, který je kritikou doby, společnosti i jednotlivců a klade důraz na životní prostředí. Pokud se do příběhu ponoříte, jistě si budete klást otázku, kdo jsou oni Fremeni, Atreidové či Harkonneni známého světa. Grafické zpracování poskytuje velký prostor pro budování atmosféry. Pokud očekáváte od Duny přemíru akce, pak vám doporučuji poohlédnou se po něčem jiném. Akčních pasáží je zde poskrovnu, ale každá z nich je vyvedena k dokonalosti. Rozhodně pak budete okouzleni atmosférou panující na Arrakisu a zcela určitě Vás pohltí hloubka příběhu, stejně jako jednotlivých postav.... celý text

Jedna z pěti 2022, Dagmar Digma Čechová

Tuto autorčinu knihu jsem si ke čtení vybrala především proto, že mě upoutal její koncept. Už na počátku totiž známe údajnou hlavní zápletku, víme, co Editu přiměje přehodnotit svůj vlastní život. Je ovšem ona nevěra a odhalení milenky skutečně tím, co je v tomhle příběhu nejdůležitější? Edita žije na vesnici a už na začátku nám vysvětluje, že její kamarádky jsou vlastně holky, se kterými na sebe kvůli svému podobnému stáří "zbyly", stejně jako malé děti, které si obvykle nacházejí své kamarády díky tomu, že si hrají na stejném písečku. Nejsou si vlastně zas až tak blízké. Tráví spolu poměrně hodně času, přesto však před sebou mají poměrně hodně tajemství. Vylévají jedna druhé svá bolavá srdíčka ale přímo k tělu se nepustí. A právě polemika nad tímto typem přátelství a jejich hodnotou je hlavním motivem proplétajícím se celou knihou. Na to, jak to vlastně je s nevěrou, přijdete nejspíš poměrně brzy, ale jen pokud budete číst pozorně, pochopíte, co se autorka svými slovy vlastně snaží říct. Stojí podobná přátelství za to? Nebo je lepší mít třeba jen jednu skutečně dobrou, blízkou přítelkyni, které svěříte vše? V průběhu čtení si jistě spolu s Editou projděte fází odsuzování I fází přijetí a pochopení. Přesto je stále jen a jen na vás, co si odnesete. Já sama takové kamarádky nemám, protože jsem už od malička spíše asociální a skutečně k sobě pustím málokoho. I tak jsem však dokázala ocenit autorčina slova a získala díky nim nový náhled na svět a vztahy lidí v mém okolí. Kniha je velmi čtivá, autorčin styl psaní je příjemný, děj rychle ubíhá. Mně osobně se velmi líbily také příspěvky na blog, který si Edita založí, a které prokládají jednotlivé kapitoly. Samotný závěr, ve kterém se Edita setkává s někým, kdo možná dodá jejímu životu nový smysl a směr, mě osobně sice zase až tolik neoslovil a myslím, že by celý příběh fungoval dobře i bez něj, ale i tak jsem si čtení užila. Jednu z pěti bych určitě doporučila milovnicím společenských románů, které se rády čas od času ponoří do spletitých přátelských vztahů, poodhrnou závoj přetvářky a nahlédnou při tom i do své vlastní duše.... celý text

Batman / Soudce Dredd 2023, Alan Grant

Batman, Temný rytíř, samozvaný strážce Gothamu, versus soudce Dredd - policie, žalobce, soudce, porota a vykonavatel rozsudku v Mega-City 1. Dva světy, dva hrdinové, čtyři příběhy a jedna kniha okořeněná čirou esencí 90. let. „Otvíracím“ příběhem je *Rozsudek nad Gothamem.* Více než dobrá volba na úvod. V Gothamu se objeví nový soudce, jež nese jméno Smrt. Verdikt je jasný - smrt všem provinilcům. Zatímco soudce s vervou vykonává svou spravedlnost, Batman je na dovolené v Mega-City 1. Jeho průvodcem nebude nikdo jiný než soudce Dredd a tresty létají vzduchem. Batman musí uprchnout a zachránit Gotham. Zvládne svůj nelehký úkol nebo všichni občané Gothamu zemřou? Kresba je drsná, surová a místy chaotická což dodává příběhu další rozměr. Příjemným detailem pak jsou bubliny Scarecrowa a Smrti. Druhá část, *Vendeta v Gothamu*, vypráví příběh pomsty zločince Ventriloquista, který se pomocí břichomluvecké panenky pokusí odpálit jedno dětské představení. Spoiler - bude to naprostá bomba. Vtip, akce, super hlášky a kresba, která dává pocit, že jatka budou někdy jindy. Batman a Dredd si poměřují svásamozřejmě ega. Ve třetím příběhu Hádankář svojí *Poslední hádankou* uvrhne Batmana do arény v jiné dimenzi, kde pro pobavení pánů budou nejlepší válečnící a vrazi bojovat o přežití. Deset gladiátorů, devět lovců, jedna oběť. Spád, dynamika, vtip a zajímavé vedlejší postavy. Závěr je milé překvapení. Komiksovou sbírku pak uzavírá příběh s názvem *Zemřít smíchy*. Mega-City 1 navštíví nechvalně známý, stále usměvavý a touhou zabíjet pomatený klaun, který najde spojence v temných soudcích. Když k tomu připočteme, že se deset tisíc Hédonistů sejde, aby zbytek bohémského života plného neřesti prožili v megasféře, izolovaní od světa, nemůžeme čekat nic jiného než brutální masakr, na který ani soudce Dredd nestačí. Batman se vydá naplnit své proroctví. Zachrání milovníky nezřízeného života či bude megasféra i Mega-City v temnotě? Z „naší“ čtveřice rozhodně nejbrutálnější a nejzábavnější díl. Drsná kresba dává ještě více vyniknout samotné brutalitě. Crew nám čtenářům naservírovala čtyři příběhy protínající dvě universa. Jedno ctící zákon a druhé, které potřebuje svého rytíře v kápi. Graficky rozmanité zpracování drsných, tvrdých, brutálních a zároveň vtipných, sarkastických a ironických příběhů, které nabízí něco navíc. Je to atmosféra časů devadesátých let, kdy přesně tohle lidé chtěli. Batman/Soudce Dredd je skvělou připomínkou a ukázkou toho, že „to dobré“ přetrvá.... celý text