puml
přečtené 1959
Mezi nebem a zemí
2001,
Antonín Líman
Výborná kniha na pomezí eseje a kulturologické studie. Líman dokáže přesně vyhmátnout ten konkrétní prvek, který je určující pro identitu toho kterého národa. Zajímavé bylo především srovnání některých japonských určujících kulturních fenoménů a rituálů s některými (až pohanskými) kulturními pozůstatky evropskými, potažmo českými. Doporučuji.... celý text
Hudba na pomezí
1991,
Petr Dorůžka
Perfektní knížka o alternativní hudbě, ve které jsem se poprvé dočetl takříkajíc o filozosfii hudby jak jí prezentují například díla Johna Cage, Briana Ena, Davida Byrna, Laurie Anderson a dalších hudebníků, pro které byla hudba spíše nástrojem k sebepoznání a osobnímu rozvoji. Nejzajímavější mě osobně přišla kapitola o Johnu Cageovi. Doporučuji.... celý text
Valčík na rozloučenou
1997,
Milan Kundera
Kundera v jedné eseji píše, že velcí romanopisci většinou napsali své romány až ve zralém věku, po třicítce, ale spíš až po čtyřicítce. Souvisí to se zkušeností, s odžitými léty, které je potřeba mít za sebou, aby se spisovatel mohl pustit do něčeho tak náročného jako je román, ve smyslu jak o něm píše Kundera, tj. ve výsostném stylu "umění románu". Napadá mě, že se čtenářem je to podobné. Na to, aby čtenář pochopil a docenil hloubku a subtilní jemnost některých Kunderových obratů a úvah, je také potřeba určité zkušenosti a tedy času. Neříkám, že jsem Valčík pochopil lépe, jen že jsem si jeho četbu tentokrát daleko víc užil a spousta věcí, nad kterými jsem čerstvě po maturitě kroutil hlavou a považoval je za kýč, se ukázalo jako nedostatek čtenářské zkušenosti, potažmo životní zkušenosti, která je pro pochopení některých autorvých úvah nezbytná. - Román, ke kterému je dobré se vracet.... celý text
Nesmrtelnost
2000,
Milan Kundera
Asi nejlepší Kunderův román, ze kterého jsem byl při prvním čtení někdy v roce 2004 dost rozpačitý a moc jsem nechápal ten kult autora a jeho díla, ale při druhém čtení o třináct let později (v roce 2017) jsem byl nadšen a Nesmrtelnost stavím k těm nejprovokativnějším románům, co jsem četl. Román, ve kterém (dle autora) nemůže být jediné slovo změněno, kde každá věta má svoje pevné a nezastupitelné místo. I v tom se projevuje Kunderův nekompromisní přístup k psanému slovu i to, že je to autor, který má vše dokonale promyšleno, snad by se dalo říct, že někdy si autor počíná až příliš suverénně. No, ale může si to dovolit, protože jako celek je to opravdu mistrovské dílo. A jak už to tak s mistrovskými díly je, ne každému se líbí, naopak, znakem mistrovství je i to, že má své věčné odpůrce. Myslím, že je to jedna z těch knih, ke které se vyplatí vracet. Některé úvahy čtenář docení až teprve s věkem. S lecčím nesouhlasím nebo se mi to zdá jako intelektuální hra, ale jelikož jsem už něco od Kundery přečetl a znám jeho eseje (které doporučuji), chápu lépe Kunderovu "hru na román". Zkrátka abych jen nerozmnožoval to, co napsali jiní a lépe: Nesmrtelnost zraje jako víno. Doporučuji. PS - zajímavý komentář od HTO... celý text
Nechovejte se tu jako doma, příteli
2006,
Milan Kundera
Brilantní dva eseje. Jedny z nejlepších od Milana Kundery. Tentokrát na téma spisovatel a jeho dílo versus biografie. Srozumitelné a stále velmi aktuální téma, které nutí se zamyslet nad způsobem četby. V dnešní době, kdy se zveřejňuje takřka "vše", působí autorův postoj jako postoj vojáka na ztracené vartě. Ale je dobře o něm vědět a uvědomit si zpětně: co čteme, proč to čteme, jak tomu rozumíme a jakou váhu čtenému přikládáme. Milan Kundera zásadně přispívá k porozumění tomu: co je román a kdo je spisovatel. Doporučuji.... celý text
Kdo chodí tmami
2004,
Aleš Palán
Osobně jsem Petrkov navštívil a setkal se s Jiřím i Danielem Reynkovými. Nezapomenutelný zážitek. Ta atmosféra. Ten, jak se říká, génius loci petrkovského zámečku a okolí tam stále ještě je... Krajina do sebe usebraná a svému osudu ponechaná... Krásné je i knihkupectví a zároveň nakladatelství Petrkov v Havlíčkově Brodě, ve kterém pracuje snad již pravnučka pana Reynka. Nemohl jsem jinak, než si koupit na památku Kašpara z hor v překladu Jiřího Reynka. Samotnou knihu Kdo chodí tmami výborně vystihují příspěvky "kní". Doporučuji.... celý text
