pupak13 přečtené 53

Čtvrtá kostka 2010, Jan Rybář

Uf, jsem rád, že jsem ji konečně dočetl. Sice se o ni píše, že je lepší než knihy od Dana Browna, ale má k tomu skutečně daleko. Sice nějaká zápletka zde je, ale kniha na rozdíl od Browna čtenáře nevtáhne do děje. Je psaná příliš jednoduše, děj skáče neustále a hlavně nelogicky. Měl jsem problém si zapamatovat jednotlivé postavy a jen s velkým vypětím jsem chápal sled událostí.... celý text

Žába a škorpion 2010, Jan Drnek

Kniha je rozdělena na dvě části - první část popisuje světovou situaci těsně před vypuknutím války - čte se to chvíli dobře, chvíli hůře - taková sinusoida. Zde bych chtěl autora pochválit za znalosti prvorepublikových poměrů, politiků, generálů a vojenské výzbroje. I když jak tady píše předchozí komentář, tak se některé analýzy neustále opakují až to působí nezáživně neustále číst to samé dokola. Druhá část zahrnuje technické údaje budoucích válečných stran. No tato část je doslova "mimo mísu" - nedovedu si nikoho představit, kdo by si listoval v těch technických údajích, nebo se k nim někdy vracel, a to nemluvím o nepřehledných tabulkách a nečitelných mapkách. Autor zde plantá fikci se skutečnými údaji, takže čtenář neví zda těm údajům se dá věřit nebo ne. Zkrátka kdyby knížka měla místo 550 stránek tak 300, tak by udělal jenom dobře.... celý text

Boj o Filipíny 1990, Miloš Hubáček

Neznám autora, a to myslím i ze zahraničních, kteří by tak poutavě a odborně dokázali psát své knihy. Jeho každá kniha se čte sama a přitom si autor nic nevymýšlí a drží se skutečných faktů. Nejinak je tomu i u této knihy. Kniha popisuje boje o Filipínské ostrovy a ostrůvky. Snad až na závěrečnou část knihy, kde se popisuje dobývání jednotlivých malých ostrůvků - kde je na pár stránkách uvedeno až moc názvů jednotlivých bojových skupin a jejich rychlý postup až se v tom člověk těžko orientuje (asi by to chtělo podrobnější a samostatnou knihu), je jinak kniha velmi poutavá. Co však hodnotím nejvíce je fakt, že u každé bitvy je doloženo schématické zakreslení bojových akcí, což není u mnoha jiných knih vůbec zvykem. (To se mi stalo například u knihy Charkov 1942 - kde jsem musel u knihy sedět i s mapou, kterou jsem si pracně vyhledal na internetu). Zkrátka to shrnu - kniha je čtivá, doplněná mapkami bitev, jsou zde dobové fotografie, a toto vše dohromady tvoří mimořádnou knihu.... celý text

Souostroví Gulag - 1. díl 1990, Alexandr Isajevič Solženicyn

Těžké čtení, ale velmi poučné. V knize jsou čtivé pasáže prostřídány s částmi, kde autor filozofuje a je potřeba zapojit více mozkových buněk. Trošku mi vadilo malé písmo, ale to je asi jen můj problém. Obsahově se knížce nedá nic vytknout - a tak si jen přejme, aby se tato doba hrůz již nevrátila.... celý text

Dobrodružství doktora Haiga 1967, Vladimír Henzl

Kniha splnila přesně to, co jsem od ni očekával - oddechovka. Byla napsána jednoduše bez nějakých velkých zápletek - tak jak je napsáno na konci knihy "pro děti od 9 let".... celý text

Z Buzuluku do Prahy 1970, Ludvík Svoboda

Vždycky jsem toužil si tuto knihu přečíst - už ve škole jsme ji měli jako povinnou četbu, ale až teď jsem se k tomu dostal. Věděl jsem, že je zde komunistická propaganda na prvním místě, ale až tak moc - to mě doslova vyrazilo dech. Když k tomu přidám nepřesnosti nebo záměrné překrucování historických faktů, tak je tato kniha doslova propadák. Je vidět, že Svoboda byl spíše voják než spisovatel (je to psáno jako pohádka), některé pasáže jsou psány naprosto jiným slohem, až jsem nabýval dojmu, že některé kapitoly ani nepsal sám Svoboda. Jen pár zajímavostí: - Svoboda se podivuje, že Němci byli opilí a píše "Němci s opilým řevem útočili - nervy sovětských pluků zůstaly neotřeseny, kdežto vlny grenadýrů klesaly v tratolištích krve". V knize M. Glantz - Charkov 1942 se také píše "rusové útočí ve světle tisíců světlic zavěšeni do sebe, jsou pod vlivem vodky - odkud mají tihle ubožáci brát odvahu a vrhat se do náruči smrti? Ve válce zkrátka pili všichni. - Svoboda píše "brigáda je před bojem v dokonalé bojové pohotovosti, pevně stmelená, morálně a politicky připravená, což je výsledkem politické práce desítek komunistů". Bez nich to prostě nešlo. - Svoboda píše "v Ševčenko-Korsuňské operaci zemřelo 55 000 němců a 18 200 jich bylo zajato". P. Carell ve své knize Spálená země udává, že v celém kotli bylo 56 000 němců, a z toho uniklo 35 000. No a tak by se dalo pokračovat - Svoboda znal z celé výzbroje němců jen samohybná děla Ferdinand, šestihlavňové minomety a Tigry - nic jiného asi němci neměli.... celý text

Inferno 2013, Dan Brown

Po přečtení knihy „Šifra mistra Leonarda“ jsem byl nadšený, kniha „Andělé a démoni“ byla taky dobrá i když v samotném závěru byla epizoda s vrtulníkem trochu přehnaná. Další knihou s hrdinou profesorem Langdonem byla kniha „Ztracený symbol“, ta již byla dle mého názoru slabší, ale co předvedl Dan Brown v knize „Inferno“ to už je trochu moc. Mám ho rád, píše čtivě, ale tato kniha se mu nepovedla. Působí to na mne hodně komerčně – rychle, rychle něco napsat ať mám z toho peníze. Kdyby ta kniha měla místo 422 stran jen 200, tak by udělal lépe. Co mi zde vadí? Tak předně bez internetu se ta kniha číst nedá – popisy Florencie, Benátek či Istanbulu se hodí spíš do cestovního průvodce než do knihy, se kterou bych měl ležet v posteli. Detailní popisy jednotlivých památek se nedá pochopit právě bez použití internetu. Další závadou byla pro mě velká nelogičnost Brownových hrdinů. V situacích, ve kterých se nacházeli by normální člověk uvažoval naprosto jinak – kdyby to tam bylo jednou, ale těch nelogických postupů je zde spousta (útěk z nemocnice, důvěřivost hlavního hrdiny v naprosto cizí lidi je až zarážející – připomíná mi to naše důchodce, další nelogické útěky). Třetím zarážejícím faktorem knihy je hlavní hrdina. Nebo spíš superhrdina – nosí v hlavě encyklopedii – možná autor četl Sekorova Ferdu mravence a inspiroval se broukem Pytlíkem – všechno vím, všechno znám, všude jsem byl. Kdyby na závěr všichni začali tleskat, tak jak to bývá v některých amerických filmech, tak se už asi ničemu nebudu divit. I když se kniha příliš nepovedla, tak mu dám ještě jednu šanci – doufám, že bude lepší.... celý text

Nijmegen: Operace "Market garden" 2005, Tim Saunders

Tak jako většina válečných knih, tak i tato zapomíná na to hlavní - přehlednost. I přes snahu vložit do knihy nějaké mapky bojiště, tak čtenář tápe a je ztracený ve změti názvů měst, obcí a jednotlivých místních názvů bojových lokalit. Bez bližší znalosti okolí a bez internetu by kniha byla jen změtí popisu bojových akcí. Pokud se tedy zorientujeme v krajině kolem Nijmegenu, pak už kniha začne plnit svoji funkci - tedy přiblížit nám boje ze sklonku II. světové války. I tak však přeskakujeme nesourodě mezi jednotlivými dny války - z 20.září najednou autor přeskočí k 17.září a podobně. Pokud i to překonáme, pak čtenář jistě ocení zážitky přímých účastníků těchto bojů, které jsou četně v knize uváděny. Kladem je i početná fotografická příloha dobových snímků. Kniha slouží i jako průvodce pro současného cestovatele po Holandsku - popisuje kde je možné zaparkovat, jak se dostat k památníkům bojů, popřípadě kde se ubytovat. Kdyby kniha byla lépe setříděna a doplněna lepší mapovou grafikou, tak mohla být krásným popisem části operace "Market Garden". Takhle však zapadá do podprůměru a řadí se po bok spousty válečných knih, které jsou v současnosti vydávány.... celý text

Kamikadze 1993, Akiro Yamamoto

Kniha je čtivá, v mnohém doplnila moji představu o válce. Neubráním se však dojmu, že kniha není až tak vzpomínkou samotného japonského pilota Kuwahary, jako spíš hodně volně zpracovaná povídka o Japonsku tehdejší doby. Chybí mi zde větší a podrobnější popis bojových akcí samotného pilota (většinou jde jen o okrajové zmínky) - přitom pro 16-ti letého kluka to musely být zážitky na celý život. Kniha se spíše věnuje obecnému popisu výcviku. Zkrátka mi to připadá, že si autor vzal ke zpracování pouze jméno tohoto pilota (aby kniha byla zajímavější) a zbytek knihy volně dopracoval podle obecných vědomostí.... celý text

Byl Marco Polo opravdu až v Číně? 1999, Frances Wood

Poměrně zdařilý rozbor knihy Marca Pola "Milion. Autorka zde polemizuje zda skutečně Marco Polo byl v Číně nebo o ní jen psal z doslechu. I mě nahlodala. Každopádně je dobré si nejdříve přečíst Milion, a pak teprve tuto knihu. Kniha je čtivá i když místy je těch čínských a mongolských názvů tolik, že se člověk v tom ztrácí. Ale nejspíš to jinak nejde.... celý text

Legie prokletých 2002, Sven Hassel (p)

Kontroverzní autor - jedná se podle mne patrně o skutečné zážitky sebrané od různých vojáků wehrmachtu a zpracované v jedné knize - určitě to nejsou zážitky samotného autora - to by bylo příliš náhod na jeden vojenský život. I když je v knize místy spousty zbytečného filozofování, tak si člověk udělá obrázek o strašných bojích na východní frontě.... celý text

Písečný muž 2013, Lars Kepler

Knihu bych zařadil k lepšímu průměru. Nechybí ji napětí a jsou i dokonce pasáže, kdy se kniha čte „jedním dechem“. Jako pozitivum bych viděl rozdělení knihy na menší kapitoly, čímž kniha dostává ten potřebný spád. Co bych ji, ale naopak vytknul? To jsou pasáže, které postrádají logiku a hlavně jsou z mého pohledu nereálné (útěk hlavního padoucha z vězení, jeho postava coby nepřemožitelného „supermana“, či systém samotného švédského vězení). Některé kapitoly zbytečně detailně popisují věci, které s dějem nemají nic společného a jiné jsou zase zbytečně stručné – zde je hlavní příčinou asi to, že knihu napsali dva spisovatelé, kteří se v psaní asi střídali. Každopádně jako oddechovku na dovolenou bych ji určitě doporučil – milovníky detektivek asi nenadchne.... celý text

Hess: Ztracená léta 1941–1945 2013, David Irving

Kniha z velké části popisuje pobyt Rudolfa Hesse v anglickém zajetí. Zaměřuje se především na jeho psychický a duševní stav, jeho ztráty paměti i zdravotní potíže. V podstatě vyvrací veškeré konspirační teorie o tom, že Rudolf Hess souzený v roce 1946 v Norimberku není ten samý Rudolf Hess, který odletěl v roce 1941 do Anglie. Kniha doplňuje všeobecně známé skutečnosti o Rudolfu Hessovi –předně je zajímavý pohled na jeho věznění, které spíš připomínalo „domácí vězení“ anglického Lorda (vycházky po okolí, veškerá zdravotní péče, jídlo podle jeho přání a požadavků) než vězení nepřítele. Málokdo možná ví, že Rudolf Hess nebyl souzený v Norimberku za válečné zločiny, ale za zločiny proti míru (obsazení Československa, napadení Polska), a proto i z tohoto pohledu je kniha pro českého čtenáře zajímavá. Nicméně nevím čím to je - jestli špatným překladem nebo samotným autorem, ale občas se mi stávalo, že jsem nerozuměl, co tím textem vlastně autor chtěl říct - jakoby vytržené z kontextu - zmatečně napsané (ale jen občas).... celý text