railly
přečtené 227
Dějiny Langobardů
2020,
Paulus Diaconus
Po Jordanesovi, Řehořovi z Toursu a Bedovi Ctihodném se nám jako nejmladší z historií "barbarských" království dochovaly Dějiny Langobardů Paula Diacona. Historie nových pánů velké části Itálie jsou dovedeny až do roku 743, přičemž samo dílo bylo dokončeno nejpozději k roku 796. Paulovy Dějiny stojí za přečtení z několika důvodů. Jednak představuje další zajímavou ukázku etnogeneze jednoho z germánkých kmenů a jejich mýtů, a to tak je byly vyprávěny a intepretovány samotnými Langobardy v druhé polovině 8. století, tedy dvě století po jejich vpádu a následném postupném ovládnutí větší části Italského poloostrova. Dále je možné pozorovat státotvorbu v samotném jádru Langobardského státu (dnešní Pavie) a dvou nezávislých langordských vevodstvích - Spoletu a Benevetu. Neméně fascinující jsou interakce se sousedními státními útvary Franků, Visigotů a Bavorů. Langobardé se také pravidelně stýkali a potýkali se Slovany, Avary, s papeži v byzantském Římě, s exarchy v Raveně i samotnou Východořímskou a následně Byzantskou říší či Araby (Saracény). Předkládaný český překlad považuji za velice čtivý, kniha je (jako ostatně všechny z této skvělé edice) opatřena podrobným poznámkovým aparátem, mapami a kvalitními fotografiemi staveb, mincí či rukopisů. Pro zájemce o raný středověk jsou pak Paulovy dějiny přirozenou nutností.... celý text
Církevní dějiny národa Anglů
2008,
Beda Ctihodný
Církevní dějiny Bédy Ctihodného považuji mimo jiné za příkladnou ukázku tohoto, proč je nesmysl označovat období raného středověku za tzv. "Dark age" tedy temný věk, dobu temna. Dílo dokončené roku 731 by mělo zaznamenávat jeden velký zmar za druhým, čtenář ale velmi rychle zjistí, že to mu tak není. Křesťanství jako naboženství, světonázor i jako zcela unikátní civilizace se etabluje v místech, kam za dob pozdního impéria pouze prosakovalo. Britské ostrovy získávají vedle králů i biskupy a arcibiskupy. To vše na pozadí aktivní komunikace s papeži v Římě. Theodor z Tarsu občan/poddaný byzantského císařství se stává roku 668 arcibiskupem v Canterbury, naopak několik germánských králů se rozhodne ukončit svůj život jako duchovní v Římě. Západ Evropy období raného středověku je dobou budování, rostoucího obchodu, zvnitření křesťanství a šíření církevní správy. Je to také doba polemik či aktivního cestování kleriků a rané šlechty. Především je to svět, který pulzuje, září svým vlastním životem, který je rozhodně vše, jen ne temný.... celý text
