Rilian přečtené 597

Věčný nacista 2016, Nicholas Kulish

Já to měl první! Komiksový manuál jak přežít rodičovskou dovolenou 2020, Barbora Brůnová

Kacíř 1965, Taras Ševčenko

Rozsahem malé, ale v tvorbě Tarase Ševčenka výjimečné dílko s neukrajinským námětem. Autor si vybral tři dramatické momenty Husova života, a sice jeho kázání, soud a upálení, které spojoval jednak se svými vlastními životními osudy a za druhé s osudy jeho vlastní země. Úvodní lamentování nad tragickým osudem české země připomíná některé pasáže z Hajdamáků. Němci a papeženci, stejně jako Moskvané vnutili českému národu svá dogmata: "Ti zbojci, kati s tiárami vše vzali a vše zničili jak na Moskevsku Tatařini nám zaslepeným vnutili svá dogmata." Ševčenkovu poému nelze hodnotit jako historické dílo, ale jako produkt své národnostně vypjaté doby. Doporučuji si nejprve zjistit něco o životě autora a posléze ho porovnat se samotným textem této poémy.... celý text

Kriegel - Voják a lékař komunismu 2023, Martin Groman

Když jsem tuto knihu dočetl, mohl jsem si potvrdit svůj dřívější negativní pocit z filmu Muž, který stál v cestě. Tento film je až zoufale nedostačující v postihnutí složitého vývoje Františka Kriegela. Zmíněný film se uchýlil k tradičnímu černobílému schématu, které v dějinách až na několik výjimek téměř nikdy neplatí. Kniha se i přes svoji obsáhlost velice dobře čte. Autor z kusých informací složil příběh Františka Kriegela od jeho narození, přes válečná dobrodružství ve Španělsku a Číně, až po nešťastná 50. léta, vrcholné období v reformních 60. letech a smutné odcházení po roce 1970. Knihu vřele doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět o této historické osobnosti více než jen to, že nepodepsal Moskevský protokol. Zároveň nám kniha nabídne vhled do často obtížně pochopitelného období přelomu 50. a 60. let, kdy se k moci dostali mimo jiné i perzekuovaní členové strany z 50. let, kteří své trpké zkušenosti vnímali jako náraz, ale nikoliv jako bod obratu v jejich politickém přesvědčení. Nutno ovšem také poznamenat, že se pan Groman při líčení životních osudů Františka Kriegela jenom výjimečně pouští do spekulací, jimiž by mohl zaplnit bílá místa a striktně se drží známých faktů či výpovědi pamětníků. V některých případech jsem ovšem trochu toho spekulování postrádal. Nemám ovšem na mysli ad hoc domýšlení, ale ono analyzování možného nebo pravděpodobného. V kapitolách o 50. a 60. letech autor neuvádí, co vlastně vedlo Kriegela k názorovému posunu v rámci komunistických ideologických doktrín, což by mě osobně nejvíce zajímalo. V závěru nabízí autor možnou odpověď, že Kriegel se zas tolik nevyvíjel, zůstal idealistou a statečným člověkem, který odmítal opustit svá přesvědčení. Bohužel, idealisté, jak sám pan Groman uvádí, slouží kariéristům jako žebříky na cestě vzhůru.... celý text

1177 př. Kr.: Zhroucení civilizace a invaze mořských národů 2019, Eric H. Cline

Kniha představuje typický jev české knižní nabídky. O tomto tématu příliš mnoho knih v češtině nevyšlo. Z tohoto důvodu nemá čtenář příliš možností srovnání s jinými publikacemi. V každém případě popis globalizované ekonomiky pozdní doby bronzové vystihl autor velice barvitě a pozorný čtenář si vybaví prostředí slavného románu Egypťan Sinuhet. Je pravda, že o Mořských národech se toho příliš nedozvíme, ale původní název knihy je ani nezmiňoval. V tomto případě bych vinil spíše překladatele než autora. Souhlasím s níže uvedenými komentáři, že autor po americkém způsobu místy zjednodušuje a používá přirovnání z dnešního světa. Stejně tak mi vadí redukce poznámkového aparátu. Na mnoha místech není zdroj ani jmenován, pouze zmíněn ve stylu "... jeden historik...", "nedávná studie..." apod. I přes tyto nedostatky je kniha velice čtivá a autorovy závěry sledují současné trendy v historii a archeologii. Romantické představy o rozsáhlé katastrofě v podobě nájezdu záhadných Mořských národů neobstojí při zpětném studiu písemných i hmotných pramenů. Od podobného zjednodušování se v minulosti ustoupilo v případě rozpadu římské říše. V každém případě je nutné zmínit, že svět pozdní doby bronzové není totožný s globalizovaným světem 21. století a pokud nás čeká kolaps, stane se za jiných okolností, protože dějiny se neopakují, jenom rýmují.... celý text

Osudy Svatohavelského kláštera 2020, Ekkehard IV.

Zajímavé dvoudílné pojednání o historii kláštera St. Gallen. Doporučuji přečíst i úvodní studii vysvětlující vliv irských misií na kontinentě. Při četbě je nutné se probrat suchými popisy dějin kláštera, aby se čtenář dostal k zajímavostem jako například maďarskému nájezdu v roce 926, požáru roku 937 a následnému obnovování kláštera nebo intrikám jednotlivých konkurentů kláštera. Vyprávění zejména Ekkehard občas doprovodil úsměvnými historkami. V jedné takové se visitátor kláštera ukrývá na záchodě, dva Maďaři zemřou během obsazení kláštera kuriózním způsobem a sv. Oldřichovi někdo šlohne pisátko. Při četbě se zájemci mohou přesvědčit o významu klášterních knihoven a knih samotných, které se taky bohužel často kradly. Jinými slovy, pokud se čtenář nenechá odradit několika nudnými pasážemi, určitě ho kronika v mnohém obohatí.... celý text

Temné zrcadlo 1995, Diane Duane

Všechny starší ST knihy se mi hodnotí dosti obtížně, protože každá ST kniha se mi oproti nejnovějším ST seriálům jeví jako promyšlené veledílo. Tím myslím, že vždy si raději přečtu jakoukoliv starší ST knihu než abych znovu sledoval jedinou epizodu Discovery. V případě této knihy je nutné zmínit, že vyšla ještě před epizodou DS9 Crossover, v níž byl zmíněn pád Terranského impéria. V této knize impérium stále existuje a obsadilo téměř veškerou známou galaxii. Na celém příběhu mi nejvíce vadí, že je psán pouze z pohledu postav z našeho vesmíru. Tím nás autorka připravila o možnost fandit a vcítit se do zrcadlových charakterů jako jsme mohli v epizodách In a Mirror, Darkly. Příběh je prokládán filosofickými úvahami, které by mi samy o sobě nevadily, ale v některých případech se autorka snažila udělat zrcadlový vesmír zákonitě špatným. Nejprve se dozvíme, že neproběhla třetí světová válka, což v lidstvu vypěstovalo chorobnou posedlost vlastním přežitím. Později ovšem autorka předloží čtenáři, dle mého názoru zcela zbytečně, závěr, že celé lidské dějiny v zrcadlovém vesmíru jsou špatné, násilnické a samotné lidstvo je zlé ze své vlastní povahy. Abych na příběhu něco vyzdvihl, líbilo se mi vysvětlení postavení Vulkánců, kteří zůstali násilnickou rasou a zároveň přirozenými spojenci lidí. Je to lepší vysvětlení než v epizodě In a Mirror, Darkly, kdy lidstvo, které sotva vyvinulo Warp pohon odrazí vulkánské invazní síly. Příběh sice nenudí, ale je zároveň velice předvídatelný. Samotný závěr je inspirován závěrem původní TOS epizody, ale příliš to na mě nepůsobilo. Závěrem bych tedy řekl, že v porovnání se zrcadlovým vesmírem v ST Discovery se jedná o příjemný závan starého dobrého ST. Nicméně, pokud chcete lepší příběh ze zrcadlového vesmíru, přečtete si komiksovou sérii Mirror War.... celý text

Kardinál Stefan Wyszyński : nekorunovaný král Polska 2021, Rafał Łatka

Poměrně suchá kniha o neobyčejně statečném a inspirativním kardinálovi Wyszyńskim. Jeho život a postoj vůči totalitní komunistické moci může být inspirací i v dnešní době. Církev už od nástupu nacismu řešila problém, jak zajistit pokračování církevních služeb a příliš neustupovat tyranské světské vládě. Kardinál Casaroli rozvinul pragmatickou politiku ústupků, která sice na první pohled dávala určitý smysl, ale, kdykoliv jednáte s totalitní vládou, vždycky z toho vyjde vítězně ona, protože na nějaká pravidla bude brát ohledy pouze, bude-li to pro ní výhodné. Podobná dilemata církev řeší i dnes kupříkladu v Číně. Problém celé knihy je, že je psaná velice suše a nejdůležitější události kardinálova života (válka, internace v 50. letech, politické otřesy v 70. letech) jsou popsány velice zkratkovitě. V pamětech zmíněného kardinála Casaroli jsem se o kardinálovi Wyszyńskim dozvěděl mnohem více.... celý text

Odvedu vás do Sierry Madre 1996, Forrest Carter (p)

Příběh apačského bojovníka Geronima vypráví o poslední zoufalém boji proti americké a mexické armádě. Pokud uvážíme minulost autora Forresta Cartera, pak nás nepřekvapí, že v knize se vyskytují mnohá srovnání způsobu života bělochů a indiánů. Na rozdíl od jiných knih zde není ani špetka naděje na společné soužití. Při četbě jsem se neustále ptal, jestli i v této knize obhajoval autor segregaci. Ačkoliv nepsal o původních obyvatelích Ameriky záměrně negativně, neustále v příběhu zdůrazňoval nepřekonatelné odlišnosti mezi bělochy a indiány. V podstatě tvrdil, že běloši žijí po svém a Apači zase po svém, tím pádem společně nikdy nemohou žít v míru, protože jejich životní filosofie se dramaticky rozchází. Případný čtenář by měl zapomenout na romantické příběhy Karla Maye nebo hrdinské eposy o neohroženém náčelníkovy Apačů. Geronimo byl podle autora rebel, který svými aktivitami dráždil i své soukmenovce, protože odváděl poblázněné mladé bojovníky do marného boje, po němž vždy přišla tvrdá odplata ze strany americké nebo mexické armády.... celý text

Velká sestra, malá sestra, rudá sestra 2021, Jung Chang

Z mého pohledu příjemné překvapení z Levných knih. O významu tří sester jsem neměl před četbou ani ponětí a samotná kniha trochu pozměnila můj pohled na Sunjatsena a Čankajška. Ve škole jsem studenty často učil, že situaci v Číně po pádu monarchie destabilizovali hlavně militaristé (Warlords) a následně Japonci. Ve skutečnosti však mnohem delší a brutálnější války vedli právě Sunjatsen a Čankajšek. Sunjatsena popisuje autorka jako po moci bažícího člověka, který sice obhajoval myšlenku republiky, ale zároveň byl přesvědčem, že tuto republiku může vést jenom on. Ve své touze po moci byl ochotný spojit se s Německem, Ruskem i Japonskem, přičemž posledním dvěma zemím sliboval výměnou za jejich podporu i kus čínského území. Velice mě překvapilo, nakolik byl Sunjatsenův kult uměle vyzdvižen právě Čankajškem, který se od Sunjatsena příliš nelišil, akorát byl mnohem lepší intrikářem a taktitkem. Nicméně ani on nebyl zastáncem demokracie. Kniha je velice čtivá a jednotlivá čínská jména si čtenář velice rychle zapamatuje. Je zajímavé, že osudy a vztahy tří sester v mnohém kopírovaly události v samotné Číně. Rodina Čankajška (Mej-ling) a Kchungových (Aj-ling) řídila stát jako rodinný klan, přičemž jedna část dodávala peníze, druhá politické postavení. Tento koncept se rozpadl po roce 1949 kdy se Čching-ling od svých sester odstřihla. Je zajímavé, že ani jedna sestra neopustila plně své postoje. Mej-ling do smrti hájila odkaz svého manžela a oponovala demokratizaci Taiwanu a navazování vztahů s komunistickou Čínou, Čching-ling přenesla zase veškerou vinu za zločiny maoismu na Maovu manželku a Aj-ling do smrti zaopatřovala svoji rodinu potřebnými financemi.... celý text

Zeď 1992, Jean-Paul Sartre

Čtivé povídky, které pracují s ústředním tématem Sartrovy filosofie existencialismu. Naše existence se stává skutečnou skrze naše rozhodnutí a vlastní definování sebe sama. V cestě nám ovšem stojí mnoho zdí a překážek. Z partyzána se tak nechtěně stává zrádce, z milující manželky vražedkyně, ze svobodomyslné ženy usedlá nešťastná manželka, ze zakřiknutého muže s hérostratoským komplexem se stává zbabělec a z mladého filosofa fašista. Kvalita jednotlivých příběhů kolísá a z celé sbírky bych vyzdvihl povídku Zeď, jelikož v ní Sartre výstižně popsal myšlenky člověka připravující se na smrt. Dále Hérostrata, protože ve světle nedávných tragických událostí na FF UK může mít člověk představu, jak uvažuje masový vrah. Ačkoliv může mít čtenář mnoho výtek k Sartrovi, jeho filosofii či životu, ale jeho nejlepší (nikoliv nutně všechna) díla určitě stojí za přečtení.... celý text

Noční hlídka 2005, Sergej Lukjaněnko

Jsme Bellingcat 2021, Eliot Higgins

Souhlasím, že kniha je poměrně chaoticky uspořádána, ale v každém případě podnítí u čtenáře zájem o práci pana Higginse a skupiny Bellingcat. Zároveň nás text knihy poučí o neskutečné moci otevřených zdrojů a zároveň vyděsí nad naší neskutečnou naivitou ohledně zneužívání virtuálního prostoru, o které se určitě jednou bude učit v hodinách dějepisu.... celý text

Plamenům navzdory 2021, Michael A. Martin

Celá série mě zajímá, protože jak u série Titan, tak u TNG představuje osvěžující crossover v době, kdy se příběhy TNG neustále točily kolem Borgů a Titan se utápěl v poměrně překombinovaných příbězích o objevování nových civilizací. Jsem rád, že série představuje jednotlivé rasy Typhonského paktu a na rozdíl od seriálu se je snaží více propracovat. Konkrétně v této knize jsem ocenil, že autor napsal mnohem věrnějšího Rikera než v příběhu Přes dravé moře. Nicméně je třeba konstatovat, že tato kniha pokračuje v tradici příběhů ze série Titan, tedy slabý příběh v zajímavém prostředí. V tomto případě je navíc čtenář místy nucen zcela zbytečně číst o stejné události, pouze z pohledu druhé strany. Příběh se odehrává na poměrně malém prostoru ze tří různých pohledů. Nicméně v určitých částech knihy není zcela jasné, o co vlastně jednotlivým stranám jde. Děj je skutečně plný logických nejasností (jednání obou gornských kapitánů Krassrra a S'syrixxe, skutečný rozsah telepatických schopností Deanny Troi nebo Rikerův transport na gornskou loď) a některé dějové linky na konci knihy zcela vyústí do prázdna (výsadek na Hranrar, domorodci na Hranraru, úmysly doktora R'rerrgrana nebo Tuvokův rozhovor s umělou inteligencí). Celkově tedy slabší, ale čtivý průměr a možná bych v dalších dílech už nepokračoval, ale na druhou stranu si říkám, že kromě knižního Star Treku nám už žádný jiný nezbyl. Televizní paskvily Discovery, Picard nebo Strange New Worlds nelze brát vážně.... celý text

Pražská zima 2012, Madeleine Albright

Příjemná četba života rodiny paní Albrightové na pozadí nejčernější kapitoly našich dějin ve 20. století. Přiznám se, že pasáže o tehdejší politice mě nezaujaly tolik jako život autorčina otce, Josefa Korbela, poněkud nespravedlivě zapomenuté postavy meziválečné a poválečné historie. V Terezíně jsem nedávno našel pamětní desku zemřelým příbuzným paní Albrightové, což podnítilo můj zájem o tuto knihu. Paní Albrightovou, první ženu v mnoha vysokých amerických politických funkcí, rodačku ze Smíchova a českou vlastenkyni jsme dodnes patřičně neocenili, přičemž právě ona s Václavem Havlem představovali onen étos 90. let a naději v lepší budoucnost. V knize jsem opět našel několik pasáží, které by byly platné i v dnešní době. Zvláště autorčiny postřehy o Rusku v sobě nesou temné proroctví, které mnozí naši politici ignorovali. S postupem času vnímám výmluvy politiků, včetně našeho díky Bohu již bývalého prezidenta, že Putinovy úmysly nemohl přece nikdo předpokládat. Je to lež. Celé zástupy novinářů včetně paní Albrightové na toto nebezpečí upozorňovaly. "Moskevské úřady se snaží vracet na své místo Stalinovy pomníky a ve školách vyučují pozitivní dějiny neboli rusocentrickou verzi historie. Máloco dokáže poškodit budoucnost více než když se děti učí odmítat minulost. V Evropě kalí vodu extremistické strany, jež nad oddanost demokratickým hodnotám stavějí národní identitu... Součástí života v současnosti není jen šovinismus, fanatismus a rasismus, ale i mučení, etnické mučení a genocida... Nezbývá než připustit, že jsme schopni se chovat neslýchaně krutě, nebo s ohledem na spravedlivé mezi námi přinejmenším v jistém stupni morálně zbaběle. Ve většině z nás je kousek zrádce, kousek kolaboranta, něco talentu pro ústupky zlu i nádech necitelného vězeňského dozorce. Kdo z nás nikdy neponižoval druhé když ne slovy a činy, tak alespoň v myšlenkách. Od porodnice až na smrtelnou postel si v sebou neneseme jenom něhu a světlo. někdo z toho usuzuje, že potřebujeme vládu silné ruky, ideologii, jež vše vysvětlí nebo poukaz na historickou křivdu, která může posloužit jako úběžník našich životů. Jiní se obírají minulost a jsou zoufalí, že se nejsme schopni poučit, čímž nás ovšem kladou na roveň laboratorním zvířatům, jež běží a běží v otáčivém kole a nikam se nedostanou... Pravdu nesmíme přestat hledat."... celý text

Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou 2020, Martin Řezníček

Svým nízkým hodnocením nikterak nesnižuji osobu pana Řezníčka, kterého si vážím, nebo čtivost jeho knihy. Určitě mnoho čtenářů nadchne a v mnohém poučí. V mém případě jsem se ovšem nedozvěděl příliš mnoho nového a kniha mi tak spíše jenom připomněla mnoho událostí, na něž se v posledních dynamických let zapomnělo, což je také užitečné.... celý text

Vlčice ze Sernovodsku: Zápisky z čečenské války 2024, Irena Brežná

Kniha se mi četla mnohem lépe než předchozí Absytovka s tématikou války v Čečensku (Kamenné věže). Předně musí člověk vyslovit svůj obdiv autorce za její odvahu. Od poslední války v Čečensku uběhlo už více než dvacet let a je smutnou pravdou, že Rusko se nezměnilo ani v nejmenším detailu. Arogantní a ubohá troska rozpadlého impéria, které ostatně ani v době svého vrcholu za moc nestálo. Většina postřehů paní Brežné by se bez jakýchkoliv změn dala použít i dnes: "Z nářků nad rozpadem impéria zaznívá jako leitmotiv intimní pojetí lásky. Všichni jsme se dřív tak milovali, proč nás teď Kavkazani, Pobalťané a Kazachové nemilují? Proč nás chtějí opustit? Dali jsme jim kulturu, obětovali se za ně, a oni nám to oplácejí zlem. Zlem se ovšem zde myslí autonomie druhých. Dekolonizační proces vnímá koloniální pán jako milostné zklamání." Rusko dokázalo již tehdy Západ přesvědčit, že jejich invaze je oprávněná a Rusko bojuje proti teroristům. To samé ostatně dnes tvrdí ruský režim o Ukrajincích. "Ruská armáda převzala nejdůležitější pravidla kriminálního kodexu včetně žargonu, jenž používá Putin. Tím dává hlava státu zelenou perverzím. Čečenský národ je prohlášen za kořist. Nemá duši, je to tělo k ponížení, které smí být beztrestně rozkouskováno, aby Rusko ukázalo svoji velikost." Zpětně je až k pláči, jak tehdejší politici byli naivní a mysleli si, že by se Rusko pod vedením bývalého agenta KGB mohlo změnit. Rusko se jen tak nezmění. Na druhou stranu, nejsem pesimista. Když to dokázali Němci, mohou to dokázat Rusové, ale k té změně musí být donuceni otřesem zvenčí nebo zevnitř. Když Němci po roce 1945 viděli trosky své vlasti, uvědomili si, že nemohou pokračovat jako dříve. Doufejme, že i ruský člověk při pohledu na trosky své vlasti dojdou k prozření a nikoliv k ještě větší zatrpklosti. Zastávat se Čečenců, kteří sice bojovali za nezávislost, ale nedokázali se sjednotit v dobách míru a zbavit se nevhodné reputace partyzánů a teroristů, nebylo tehdy jednoduché. Doufejme proto, že Západ se v případě těžce zkoušené Ukrajiny poučil.... celý text

Volyňská rapsodie 2023, Anna Strnadová

Klapzubova jedenáctka 1963, Eduard Bass (p)

Bůh se mnou měl nějaký plán!: Vzpomínky německé Sintky 2023, Zilli Schmidt (p)

Při četbě si člověk vybaví výroky některých našich pánů politiků, kteří bědovali nad zrušeným vepřínem, protože těch 1300 lidí se v Letech učili pracovat a ten vepřín přece tak dobře fungoval. Je smutné, že na existenci tábora a nedůstojný stav museli upozornit zahraniční novináři (Polansky a Pape). Jsem rád, že zdejší památník navštívil náš současný prezident a situace se v mnohém zlepšila. V knize mě mimo jiné zaujal jeden paradoxní moment, kdy autorka vyjadřuje svůj obdiv ke spolkovému kancléři Helmutu Schmidtovi. Schmidt byl podle rasových zákonů míšencem, ale navzdory tomu dosáhl v německé armádě důstojnické hodnosti. Sympatie k nacistickému režimu nakonec ztratil a ironicky to byl on, kdo v roce 1982 inicioval uznání romského holocaustu (Porajmos) spolkovou vládou.... celý text