Rilian přečtené 585

Digenis Akritis: Byzantský epos o Dvojrodém Hraničáři 2018, neznámý - neuveden

V českém prostředí musíme být rádi za každý překlad z byzantské literatury či poezie. Tento dobrodružný epos představuje zajímavou ukázku snahy o napodobení Homérských příběhů a roli byzantsko-arabských válek na utváření něčeho, co by se dalo s dostatečnou rezervou označit za byzantskou národní hrdost. Dnešní čtenář by měl při četbě mít na paměti, že čte útržkovité příběhy z 11. a 12. století, založené navíc na ústní tradici. Nejedná se o propracovaný příběh, spíše o spojení nesouvisejících epizod, přičemž na počátku stojí život a činy hraničářova otce a na konci smrt samotného hraničáře. Dovedl bych si představit, že schopný romanopisec by tuto látku mohl použít k napsání poutavého dobrodružného příběhu. Nicméně hlavního hrdinu by musel trochu více přiblížit obyčejnému člověku, protože v samotném eposu je hraničář skutečným supermanem. Ve věku 12 let zardousí dva medvědy, roztrhne laň na dvě poloviny a mečem rozpůlí hlavu lvovi, a to vše za jeden den. Na zpáteční cestě ještě unese svoji milovanou, nechá se pronásledovat tisícem vojáků, které druhý den sám zmasakruje. Potom od tchána odmítne hromadu zlata a odchází žít do hor. Hraničář je ovšem takový frajer, že jedním máchnutím mečem usekne drakovi všechny tři hlavy a když ho požádá samotný císař, aby se k němu dostavil, odpoví mu, ať se na něj přijede podívat sám.... celý text

Faktor Churchill 2016, Boris Johnson

Pokud uvažujete tuto knihu číst, měli byste si být vědomi několika důležitých faktů. Předně se nejedná o odbornou publikaci, nýbrž populárně naučné komentáře k jednotlivým událostem Churchillova života. Za druhé, autor je velikým obdivovatelem Winstona Churchilla a knihu mimo jiné sepsal jako odpověď na stále častější útoky na Churchillův odkaz, a to jak z řad konzervativců tak progresivní levice. A konečně za třetí, kniha neobsahuje téměř žádné nové informace. Naopak, některé události Churchillova života byly autorem redukovány (např. otázka Indie). Nicméně kniha je napsána velice čtivým jazykem a Johnson zde zúročil zkušenosti ze své novinářské praxe. Zároveň v jednotlivých kapitolách nabízí autor výchozí tezi, k níž posléze přidává historický kontext na Churchillovu obhajobu. Někdy ovšem tak činí i za pomoci spekulací nebo vlastních domněnek. Nicméně i v několika málo případech se Johnson uchýlil ke kritice (např. v otázkách Indie, operace Gallipoli nebo posledních let v aktivní politice). V každém případě existují minimálně dva dobré důvody, proč si knihu přečíst nebo si poslechnout audioknihu, kterou načetl vynikající Pavel Rimský. Předně se jedná o vynikající ukázku pohledu na evropské dějiny 1. poloviny 20. století, který je dodnes v britské společnosti rezonuje. Takto se nám v textu zjevuje obraz osamocené Británie bojující za svobodu evropského kontinentu, nezpochybnitelný přínos Britského impéria lidské civilizaci i nářek nad jeho ústupem z historické scény. Poněkud komicky může v tomto duchu vyznít i autorův výrok, že kdyby se Británie účastnila procesu evropské integrace více aktivněji, k čemuž ostatně Churchill vyzýval, mohla by dnešní Evropská Unie být více demokratickou a pro Brity více snesitelnou institucí. Druhý a myslím, že podstatnější důvod ztělesňuje osoba samotného autora. Není tajemstvím, že Boris Johnson se ve své politické kariéře Churchillem inspiroval a jako mnozí jiní se snažil přiblížit se jeho velikosti. Stejně jako Churchill i Johnson začínal jako novinář, ačkoliv zdaleka ne tak úspěšný, podporoval Turecko, byl velice kritický vůči Rusku, přes příslušnost ke Konzervativní straně zastával v některých záležitostech progresivní názory, a odmítal jakékoliv umenšení britského vlivu nebo území (viz spor o vlastnictví Čagoských ostrovů). Johnson v knize přiznává, že Churchill by dnes byl pro většinu voličů nevolitelný, pokud by se výrazně nezmírnil ve svých činech a vyjadřování. Sám ostatně zkoušel být stejnou neřízenou střelou v politice jako Churchill a mít stejně ostrý jazyk, jenom mírně upravený pro dnešní korektní dobu. Na druhou stranu je zde celá řada věcí, které Johnsona od Churchilla odlišují. Johnson vystudoval ty nejlepší školy a odjakživa měl sklony k elitářství. Navíc jeho schopnost oklepat se podobně jako Churchill z politických neúspěchů není tak oslnivá, jak by měla být. Johnson se nám ve všech situací jeví jako malá velmi nepovedená verze Winstona Churchilla. Ostatně přihlédněme k následujícímu srovnání. Churchill poprvé politicky padl z důvodu kolosálně chybného vedení v bitvě u Gallipoli, v níž padlo přes 200 000 britských vojáků. Johnson padl v důsledku bujarého večírku, který pořádal v Downing Street v době celonárodního covidového lockdownu. Churchill často kopal do své vlastní strany, protože věřil, že některá sociální opatření musí být učiněna, aby mohlo Britské impérium splnit svoje civilizační poslání. Johnson podrýval pozici Theresy Mayové, aby se v důsledku brexitového chaosu dostal k moci. Churchill si realitu ve svých proslovech často přikrášloval, kdežto Johnsona několikrát otevřeně usvědčili ze lži. Johnson nedokázal svůj idol napodobit ani v závažnosti událostí vedoucí k jeho pádu. Kniha je tedy zároveň i výpovědí o tomto premiérovi Velké Británie, jehož vláda stála před těžkým úkolem vyvést Británii z Evropské Unie. Nevím, jestli by je Churchill za toto jednání pochválil, ačkoliv jeho vizi o sjednocené Evropě s Británií jako silným partnerem se současný stav poněkud pokřiveně a velmi mlhavě podobá. To se ostatně dá říci i o Johnsonovi ve vztahu k Churchillovi. V závěru lze souhlasit s autorem, že Churchill "má význam nejen pro politiky, kteří se podle vlastních slov hlásí k jeho ideálům, ale pro ohromný výsek lidstva. Nabízí se coby vzor pro každého, komu to dvakrát nešlo ve škole, kdo se nedostal na univerzitu, komu nelezla do hlavy matematika. Oslovuje každého, kdo se bojí, zda nenaplní představy svých rodičů, každého, kdo podle svého názoru v životě selhal, každého, kdo se potýkal s depresemi, každého, kdo někdy snědl, vykouřil nebo vypil víc než by mu přísně vzato prospělo...". Je zvláštní, kolik politiků, včetně Borise Johnsona nebo Miloše Zemana, si myslí, že nadměrné pití, ostrý jazyk nebo nabubřelý egoismus stačí k tomu, aby se stali novodobými Churchilly. Churchill se totiž nestal tím, čím byl díky tomu, že nadměrně kouřil, pil, pronášel všelijaké bonmoty a mnohokrát se šeredně spletl, nýbrž navzdory. Nejdůležitějším faktem ovšem zůstává, že na rozdíl od dvou jmenovaných v čase nejtěžší zkoušky obstál.... celý text

Jan Masaryk – pravdivý příběh 2009, Pavel Kosatík

Pavel Kosatík dokáže velice čtivě podat životní příběh historické osobnosti, přičemž si na začátku vždy zvolí nějaké pevné charakterové rysy, od nichž posléze odvozuje důležitá rozhodnutí dotyčné osobnosti. V případě Jana Masaryka se mělo jednat o rozpolcenou osobnost s tendencemi přejímat názory autoritativních mužů, v jejichž blízkosti žil (TGM, Beneš, Gottwald). Ačkoliv se jedná o populárně naučnou publikaci, ve své době upozornila na často rozporuplná jednání Jana Masaryka, jeho často diletantský způsob vedení československé diplomacie a zejména názorovou nekonzistentnost, která se projevila zejména v posledních letech Masarykova života. Ačkoliv se Jan od svého slavného otce v mnoha věcech nelišil, scházela mu ona masarykovská vytrvalost a houževnatost osobnosti. Tím paradoxně naplnil úsloví, že synové velkých otců to nemají nikdy jednoduché.... celý text

Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu 2000, Pavel Tigrid

Knihu je zapotřebí číst skrze autora, jelikož se nejedná o odbornou syntézu dějin, ale autorův subjektivní výklad. Text navíc vznikl v exilu, kde Pavel Tigrid logicky neměl přístup k pramenům. Pokud nebudeme v knize hledat chyby nebo autorovy závěry považovat za absolutní pravdu, pak nám zbyde velice poutavé čtení napsané krásným jazykem. Při četbě mě mimo jiné zaujaly Tigridovy názory na osobu Alexandera Dubčeka a Edvarda Beneše, jemuž autor vytýká skutečně mnohé. Doporučuji si všímat spíše autorových shrnujících komentářů jednotlivých historických jevů. Za příklad bych uvedl Tigridův popis normalizační mládeže a téměř klinické smrti občanské společnosti po roce 1968.... celý text

Terorista 2021, Mikuláš Pešta

Příběh je velice přímočarý bez vedlejších dějových linek. Zápletku a plán hlavního hrdiny uhodne čtenář hned na začátku, nicméně musím přiznat, že v poslední třetině knihy jsem napjatě sledoval, jak se pomyslná smyčka utahuje kolem krku hlavního hrdiny. Za tuto část bych klidně autorovi přidal další půl hvězdičky. Autor docela pěkně vystihl podobnost mezi levicovými a pravicovými extremisty. V podstatě by si náramně rozuměli. Oba proudy usilují o ideální společnost a oba neváhají prosadit svoji vizi i za pomoci násilí. Možná se neshodou, kdo je v dnešním světě ten hlavní padouch, ale to je v konečném důsledku jenom drobnost.... celý text

Želvy ninja: Poslední ronin - Ztracená léta 2024, Kevin Eastman

Jelikož jsem velikým milovníkem Želv Ninja, budu vděčný za každý jejich komiks, který bude přeložen do češtiny. Samozřejmě, že první díl je o stupeň lepší, ale i v tomto se čtenář neubrání zármutku nad smrtí svých oblíbených hrdinů. Nicméně je nutno konstatovat, že hlavní záporná postava se nemůže rovnat s vnukem Trhače, jehož jsme poznali v prvním díle. Jsem zvědavý, jestli se dočkáme i nějakých nových dílů s novými želvami, jejichž vztahy a vzájemná dynamika byla v tomto díle jenom naznačena. V každém případě jsem si četbu užil a všem tuto dospělejší sérii Želv doporučuji. Nemusíte ani znát příliš z tohoto světa, pouze hlavní postavy.... celý text

Izrael a Gaza: Pokus o vysvětlení nejsložitějšího konfliktu současného světa 2023, Petr Koubský

Stručné a přehledné shrnutí nejdůležitějších momentů palestinsko-izraelského konfliktu. Četbu textu je samozřejmě nutné prokládat doplňujícím studiem z jiných pramenů a rozhodně po přečtení textu nebude čtenář vědět vše. Tento konflikt je již natolik komplikovaný a vyhrocený, že brzy nebude v silách jednotlivce pochopit všechny jeho odstíny. Pří četbě jsem si v souladu s předchozím studiem této problematiky uvědomil několik hlavních problémů, které brání mírovému soužití mezi Židy a Palestinci: 1) Konflikt je v podstatě přerušovanou válkou bez hrdinů = všichni aktéři mají kontroverzní minulost a každý z nich je spíše produktem situace než jejím tvůrcem. Jak může dojít ke kompromisu, když na jedné straně stojí bývalí váleční veteráni a na druhé bývalí či současní teroristé? 2) Z etnicko-politického konfliktu se postupem času stal konflikt náboženský, čímž zcela vymizel prostor pro kompromis. 3) Většina vrcholných politiků a předsedů vlád vzešla z armádního prostředí a osobně se účastnili buďto jedné z arabsko-židovských válek či velikých protiteroristických akcí = tento fakt udává tón i jejich politice. 4) Absence vizionářů a pragmatických politiků, neboli lidí, kteří by se dokázali povznést nad zaběhnutá pravidla hry a svoji odvahou se je pokusit změnit. Souhlasím s autorem Danem Ephronem, že nejblíže míru byli Židé a Palestinci za éry Rabina a Arafata. 5) Ani jedna strana si těch málo vizionářů ze svých řad neváží. Naproti tomu vyzdvihují spíše dogmatické fanatiky - Ahmed Jásin či Izz ad-Dín al-Kassám u Palestinců nebo Baruch Goldstein u Židů. 6) Ani jedna strana nepřipouští právo druhého na samostatný stát = nelze jednat, pokud se obě strany nesmíří, že ta druhá nikam zázračně nezmizí. Konflikt dle mého názoru za současné situace nemá žádné řešení a nebude ho mít až do doby, kdy se na obou stranách ve vedoucích funkcí sejdou dva pragmatici, dostatečně odvážní a odhodlaní vrátit se zpět k jednacímu stolu. Tyto dva politiky/političky čeká samozřejmě nenávist vlastních lidí a možná i násilná smrt. Do té doby lze příběh, jak píše pan Koubský jenom na čas opustit.... celý text

Na západ od ráje 1995, Harry Harrison

V poslední době jsem se dostal k několika knihám s tématikou alternativní historie. Při četbě jsem si uvědomil, že základ dobrého příběhu spočívá především v autorově schopnosti vytvořit uvěřitelné prostředí. Jinými slovy, navzdory všem nepravděpodobnostem v alternativních dějinách, musí čtenář uvěřit, že takový svět by mohl vzniknout. Z tohoto důvodu me kupříkladu vize Jana Kotouče o české koloniální říši nebo Leoše Kyši o česko-německo-romském pohraničí po roce 1989 neoslovily. Čtenář si zkrátka musí při čtení myslet, ano, pokud by se něco v historii mělo odehrát jinak, mohl by náš svět takto vypadat. V případě knihy Na západ od ráje jsem tomuto světu rychle propadl. Autor při své snaze o vytvoření realistického portrétu pravěkého světa strávil dva roky pečlivým studiem a konzultacemi s odborníky. Souhlasím s uživatelem gaidzin, že postavy nejsou příliš propracované. Na druhou stranu si čtenář musí za prvné uvědomit, že předchozí knihy Harryho Harrisona nikdy nebyly postaveny na propracovaných charakterech, nýbrž zajímavém prostředí a čtivém příběhu, a za druhé, hlavním hrdinou je pravěký člověk, který o světě uvažoval jinak a poněkud jednodušeji. Navíc autor vše vynahradil promyšleným světem a popisy dinosauří civilizace. Autor ve válce lidí a dinosaurů proti sobě postavil technologicky vyspělou, ale do značné míry rigidní civilizaci a primitivní, ale velice adaptabilní kmenovou společnost. Tím v podstatě potvrdil známý fakt přírodních věd o přežívání těch druhů, kteří se dokáží nejlépe přizpůsobit svému okolí. Knihu vřele doporučuji všem fanouškům klasiky světové sci-fi, ale také všem milovníkům dobrých a napínavých příběhů. Kniha se čte velice rychle a ačkoliv je děj poněkud přímočarý, nudit se určitě nebudete. Čtenář si zkrátka musí uvědomit, co přesně čte a kdy a kým byla kniha napsána. Rozhodně v příběhu nehledejte filozofické dialogy nebo přirodo-technologické chyby. Tím si zářitek jenom zkazíte.... celý text

Hra bez vítězů 2020, David Mack

Románu špionážního charakteru se nedá upřít čtivost. Děj je velice přímočarý a ani jedna dějová linka čtenáře nenudí. Souhlasím s uživatelem hanakem, že příběh více brakovější než by bylo na ST univerzum zdrávo. Navíc stále si nemohu zvyknout na charakterové proměnu postav, které známe ze seriálu. Zkrátka se mi Ezri přijímá velice těžko jako sebevědomá kapitánka a Sarinu jako chladnokrevně pragmatickou agentku. Líbí se mi politikaření a samotný koncept Typhonského paktu je mi velice sympatický. Trochu mi to připomíná různá protizápadní uskupení (např. BRIC), v nichž se sice všichni shodnou, kdo je hlavní nepřítel číslo jedna, ale navzájem se jeden druhého snaží využít. Čtenář si při četbě může uvědomit, jak unikátní je společenství kolektivního Západu. Největším přínosem románu je vhled do vnitřní struktury breenské společnosti, který je velice nápaditý a zapadl by i do samotného ST kánonu. Jsem zvědavý na další díl této série, ačkoliv se bojím, aby nesdílela osud série Titan, jejíž poslední knihy jsem dočítal pouze s obtížemi.... celý text

Pronásledování křesťanů v antice 2022, Wolfram Kinzig

Kniha je sice útlá, ale doslova nabitá informacemi. Autor svojí analýzou období perzekuce křesťanů ve starověkém Římě vyvrací několik zažitých mýtů. Jako příklad uveďme představu o celoříšském pronásledování, které se až do doby Valeriána a později Diokleciána nikdy neuskutečnilo. Vlastně i v době Diokleciána postupovali východní císaři mnohem tvrději než jejich západní kolegové. Zároveň kniha nabízí chronologii jednotlivých etap pronásledování křesťanů, přičemž z textu zřetelně vyplývá konflikt mezi tradiční římskou pragmatičností v kulturních i náboženských otázkách a touhou sjednotit náboženské systémy v římské říši v souladu s císařským kultem obdodí dominátu. Je rovněž zajímavé sledovat, že císaři, jejichž vládu považujeme všeobecně za říši prospěšnou (Markus Aurelius, Caracalla, Septimus Severus, Dioklecián), prosazovali tvrdý postup vůči křesťanům. Ale v každém období nelze brát římskou říši za homogenní celek, v nemž by se protikřesťanská politka uskutečňovala zcela dle stejných pravidel. Autor se kráce dotkl i otázky pronásledování křesťanů u Gótů, Peršanů a Arménů, což jsem v české odborné literatuře zaregistroval jenom okrajově. Knihu mohu všem zájemcům o antické křesťanství jenom doporučit. Z mé strany bych uvedl jenom jedinou výtku. V tématu jsem se celkem orientoval již před četbou a z tohoto důvodu mi chybělo vysvětlení, proč se autor v některých příkladech přiklonil k té či oné dataci. Stejně tak jsem postrádal alespoň drobný odhad, kolik vlastně mohlo existovat v římské říši před nástupem Diokleciána křesťanských kostelů. Z tohoto důvodu rovněž doporučuji přečíst i doslov Vlastimila Drbala.... celý text

Zemanovo finále 2023, Zdislava Pokorná

Musím říci, že jsem od nejnovějšího počinu nakladatelství Deníku N očekával trochu více. Jednotlivé kapitoly v podstatě dokazují to, co každý, kdo posledních deset let alespoň jednou přečetl noviny dobře ví. Upřímně, kdo by nevěděl, že Zeman je pomstychtivý, věčně opilý omezenec, Mynář a Nejedlý všehoschopní veksláci a Ovčáček nevzdělaný sebestředný tupec? Větší část knihy představují rozhovory otištěné v Deníku N. Bohužel kniha nepřináší příliš mnoho nových informací. Např. rozhovory s panem Janem Novákem jsou zcela zbytečné, protože ten člověk neřekne nic, co by za něco stálo. Výjimku představuje kapitola o životě Martina Nejedlého, ačkoliv většinu z toho jsem už četl v knihách Jaroslava Kmenty (Rudý Zeman). Na druhou stranu bych četbu knihy doporučil, protože je neustále potřeba si připomínat dno žumpy, do níž nás katastrofální prezidentství Miloše Zemana přivedlo. Tragickou ironii dokresluje v knize kapitola o Zemanově hospitalizaci krátce po vyhlášení volebních výsledků v roce 2021. Jak moc bizarní musely být následné události, když se ze všech protagonistů vedle Ovčáčka, Mynáře, Nejedlého a Vondráčka jeví Andrej Babiš v otázce nutnosti Zemanova přesunu do nemocnice jako ten nejrozumnější?... celý text

Boží příběhy aneb Biblické bizáry od Pastoral Brothers 2023, Karel Müller

Kniha vychází ze známého youtube kanálu a pro mě osobně byla určitě přínosem, protože při učení preferuji psaný text. Osobně jsem se s autory knih setkal osobně. Jsou to velice sympatičtí mladí faráři a jejich styl i výklad Písma může k víře přivést hodně mladých lidí, a to je dobře. Já jsem se k víře dostal skrze akademický zájem během vysokoškolského studia, a proto kniha není primárně určena pro mě, ale své čtenáře si určitě najde. Celkově tedy knihu doporučuji pro všechny čtenáře, které zajímá víra a studium Bible. Kniha se mi líbila, ačkoliv se ne vždy plně ztotožňuji s dle mého názoru přílišným liberalismem autorů. Kupříkladu nemám rád, když kdokoliv užívá ve své argumentaci obrat "kdyby Ježíš žil, určitě by...". Nevíme, jestli by Ježíš podporoval práva homosexuálů. Víme jenom, že se zastával trpících, chudých a opovrhovaných, nicméně užívání takových vět by si každá strana mohla Ježíše velice rychle zprivatizovat.... celý text

Hlava XXII 2005, Joseph Heller

Absurdní historky z absurdního života armádních důstojníků bojující v absurdní válce. Asi takto by se dal shrnout nejznámější Hellerův román v jedné větě. Musím přiznat, že mě autor překvapil gradací celého děje. Očekával jsem řetězec absurdních příhod s nejasným koncem, ale ve skutečnosti celý příběh postupně zvážní a jednotlivé příběhové linky často končí tragicky. Takto ostatně často vyznívá i samotný život.... celý text

Tanec s vlky 1991, Michael Blake

Velice pěkný román s jednoduchým dějem. Nejsem zastáncem nějakého sebemrskačského přenášení historických křivd do současné společnosti, ale pokud si k tomuto románu přečtete ještě Mé srdce pohřběte u Wounded Knee, popř. Krvavé prachy, člověk se nemůže ubránit studu nad tím, jak běloši s indiánskými domorodci nakládali. Děj v podstatě popisuje jak americký voják na hranici tehdejší civilizace postupně objevuje krásy mizející divočiny a života místních domorodců. Poručík Dunbar se stává člověkem bez identity, protože je příliš civilizovaný, aby mohl být indiánem, ale dlouhý pobyt v divočině ho učinil příliš divokým, aby se mohl stát zase bělochem. Kniha mě ve skutečnosti bavila více než film, kde provedli několik podle mě zbytečných změn (např. záměna Siouxů za Komanče).... celý text

Chip a Dale - Rychlá rota opět zasahuje 2023, Walt Disney

Konec civilisace 1933, Aldous Huxley

Konečně jsem se dostal k třetímu z nejznámějších antiutopistických románů (vedle Orwella a Zamjatina). Pokud porovnám čistě jenom povahu nesvobodné společnosti v těchto třech dílech, pak Huxleyho vize z toho vychází jako ta nejméně děsivá, a to ze dvou důvodů. Předně zde alespoň existuje možnost úniku pro všechny, kdo s režimem nesouhlasí (tj. vyhnanství mezi divochy) a dále nedochází k likvidaci historie (ta je spíše vysmívaná než cenzurovaná). Huxley tímto dílem nekritizoval pouze komunismus nebo jenom kapitalismus, jak se často tvrdí, nýbrž jakoukoliv snahu o ideální společnost. Velice se mi líbilo přenesení fordovských metod do porodnictví a výchovy jednotlivých kast. Stejně úsměvně působí i střet mezi barbarem, hovoříci jazykem Shakespeara a civilizovaným člověkem, který se vyjadřuje jenom ve slaboduchých říkankách. Rozhodně doporučuji přečíst všechny tři romány (Konec civilizace, My a 1984), nicméně bych je neporovnával měřítkem Orwellova románu, protože potom budete všechny ostatní považovat za méně povedené. Aldous Huxley tímto románem ovlivnil pozdější autory podobně jako G. Orwell, ačkoliv mu chybí ono brilantní zpracování technokratické stránky totalitního režimu. Tíha, která dolehne na čtenáře v tomto díle je jiné povahy, protože autor nastínil dobrovolný zánik lidstva preferující komfort a zábavu před svobodou, tudíž i svobodou být nešťastným.... celý text

Planeta opic 1970, Pierre Boulle

Nad českými zeměmi slunce nezapadá 2016, Jan Kotouč

2,5* Úvodem bych asi měl napsat, že autor umí napsat čtivý příběh a zcela rozumím, že se kniha mnohým čtenářům líbí. Jedná se o dobrodružný příběh, který svým stylem připomíná literaturu našeho dětství. Tomu všemu rozumím a kniha mě skutečně ani v jedné své části nenudila. Pokud hledáte odpočinkový akcí nabitý román a jste fanoušci vojenské techniky, bude tato kniha ideální volbou. Rovněž doporučuji audioknihu s pěkným hudebním doprovodem vycházející ze Smetanovy Vltavy. Nicméně nepatřím mezi fanoušky české sci-fi tvorby a při četbě jsem zjistil, že nijak zvlášť netoužím po "space opeře" na moři s českou tématikou. Celá představa o Česko-slovenském království mi totiž přišla zcela absurdní a neuvěřitelná. I kdyby k podobné živelné katastrofě v polovině 19. století skutečně došlo, Češi a Slováci by určitě nevybudovali koloniální námořní mocnost se schopností projektovat svoji moc po celém světě. Důvod je prostý, nedostatek lidí. Stačí si porovnat potenciál holandské říše a Velké Británie či Francie. Autor neustále hovoří o Češích a Slovácích, ale v příběhu žádní Slováci (stejně jako Němci či Maďaři) nevystupují. Těžko si zkrátka představuji, že desetimilionový národ bude disponovat flotilou bitevních a letadlových lodí, koloniemi po celém světě a schopností nabídnout efektivní spojenectví Indii, Kanadě či africkým domorodým kmenům. Stejně tak je absurdní představa, že by se česká šlechta zcela bohemizovala a k vládě by nastoupila fiktivní větev mělnických Přemyslovců (už tehdy existovala kritická historiografie). Příběh je velice přímočarý a snadno předvidatelný, což bych vzhledem k žánru románu klidně pominul. Nicméně mi vadila jednostranné vykreslení všech postav i válčících stran. Na české straně stojí odvážní a čestní námořníci kdežto na ruské spíše arogantní hlupáci neschopní spolupracovat. Čeští důstojníci jsou vzorem ctností a k mužstvu mají kamarádský přístup, kdežto carští důstojníci naplno využívají svá privilegia. Český král je odvážný a schopný vládce, který neohroženě rozhoduje o vojenských záležitostech i armádních projektech, kdežto ruský car je ambiciózní despota. Češi jsou hodní kolonizátoři, kteří území zabírají až po dohodě s africkými domorodci, kdežto Rusové nechávají okupované Turky hladovět. Ano, carské Rusko se takto skutečně chovalo ke vzdáleným mimoruským územím, ale nechápu, proč by to nedělali i Češi. Nicméně nápad sám o sobě není špatný. Já osobně bych si rád přečetl nějaký román z postapokalyptického 19. století, kdy pozůstatky koloniálních mocností svádí nelítostný boj o suroviny. Klidně by to mohla být i veliká potopa, kterou ostatně navrhl již Michele Verne ve své povídce Věčný Adam. A dokonce bych si dokázal odpustit i ty České země.... celý text

Horův vzestup 2011, Dan Abnett

Do světa Warhammeru se momentálně snažím proniknout, a tudíž jsem ke knize přistupoval se základními znalostmi světa i historie. Nicméně zjišťuji, že military science fiction asi nebude pro mě to pravé. Dlouhé popisy bitev, strategie a soubojů mě vždy spíše nudily. Holt jsem zjistil, že mám radši spíše romány science fiction, kde se více hovoří o politice či diplomacii. Popravdě jsem se dokázal pořádně začíst jenom do pasáží, v nichž se rozebíralo, jak funguje Impérium nebo Lockenovy pochybnosti o nekončné expanzi lidstva. Ty jsou však v románu spíše okrajové. Samozřejmě chápu Abnettův úmysl představit Hora jako dokonalého vojevůdce, jehož pozdější zrada způsobí šok a úpadek Impéria, ale opravdu mě nebavilo číst o neustálých bojích a řežbách. K sérii se ještě určitě vrátím, protože mě zajímá, jak proběhne podlehnutí Hora silám Chaosu a samozřejmě i závěrečné obléhání Terry. Nicméně, pokud máte rádi military science fiction a krvavé boje s emzáky, budete z knihy určitě nadšeni, stejně jako více zasvěcenější fanouškové Warhammeru.... celý text

Nemova říše 1939, J. M. Troska (p)

Přiznám, že v tomto případě si trochu doplňuji vzdělání, protože knihy pana Trosky mě v mládí narozdíl od knih J. Verna minuly. Tři hvězdičky dávám spíše pro knihu samotnou a její význam v historii české sci-fi literatury. Jelikož 20000 mil pod mořem patřila k mým oblíbeným románům, byl jsem zvědavý, jak se postavy kapitána Nema chopí tento průkopník české sci-fi literatury. Struktura románu nápadně připomíná styl J. Verna. Hlavní postavy jsou vysoce vzdělaní muži technického zaměření s neutuchající touhou posouvat hranice lidského poznání. Jejich dobrodružná cesta umožní čtenáři prostřednictvím kapitána Nema poznat spoustu technických zázraků a prozkoumat Nemovu podzemní říši. Pokud vám vyhovoval tento typ románů, které na úkor děje provází čtenáře světem technických zázraků (podobně román Setkání s Rámou), pak určitě oceníte tento český příspěvek. Já osobně preferuji spíše vyváženější příběh. V románu 20 000 mil pod mořem se akce střídá s filosofickými diskusemi nebo technickými popisy. Tuto vyváženost zde postrádám a lituji, že jsem román nečetl v mládí. Nicméně se mi nelíbí způsob, jakým Troska zpracoval život kapitána Nema. Chybí tu ona tajemná mlha halící Nemovu minulost, kterou Verne představil až v románu Tajuplný ostrov. Verneův Nemo má hluboký příběh, když po porážce indického povstání ztratil všechno včetně své rodiny. Plný hněvu se vydal do boje proti koloniálním impériím na moři a čtenář tak nějak rozumí, o co Nemovi vlastně jde. Troskův Nemo je Francouz a jeho činy se nesou ve znamení pohrdání lidstvem, které dle jeho názoru potřebuje, aby ho chránil.... celý text