romankrasa přečtené 148

My 1989, Jevgenij Ivanovič Zamjatin

Smrt je mým řemeslem 2005, Robert Merle

Turnus 2015, Hugh Howey

Bravurně vykonstruovaný svět a to jak po technické stránce, tak po filosofické, kdy se můžeme zabývat otázkou zla v lidech a zda jde civilizaci nějak zachránit. Možná ji lze zachránit tak, že zanikne. I přes velké množství postav, kterým je v románu věnovaný nemalý prostor, se jedná o skvěle a čtivě sepsané science fiction, které může být varováním před technikou, kterou se obklopujeme a před touhou žít dostatečně dlouho.... celý text

Psychologie masových vrahů 2015, Andrej Drbohlav

Andrej Drbohlav nám podává příběhy masových vrahů ještě o něco hlouběji a poutavě a neopomíná se věnovat také psychologické stránce jedinců, kteří tyto vraždy páchají. Jednotlivé poruchy osobnosti jsou doplněny názornými příklady, mnohdy také fotografiemi a skládají se ve srozumitelnou skládačku, po jejímž složení vyvstane ještě více otázek, než kolik známe odpovědí a budete dále hledat podobné knihy a dokumenty věnující se jednotlivým příběhům.... celý text

Možná, možná ne 1996, Robert Fulghum

Fulghumovy knihy jsou něco jako blogový román na pokračování. Jako vzpomínky člověka, který tímto způsobem zaznamenává své denní zážitky. Autor si na nic nehraje, je svůj (aspoň myslím) a všechny své příspěvky píše stylem, jemuž každý porozumí. Je to něco jako kdyby si každý, kdo má vlastní internetové stránky s různými vlastními příspěvky, rozhodl vydat knihu. Možná, že by kniha o životě „emouše“ byla trhákem, celosvětovým bestsellerem, kdo ví…každopádně já bych ji nečetl. Kdežto Fulghum…no, kdo jej nečetl, o hodně přichází. Netvrdím a ani si to nemyslím, že je nutné jeho knihy hltat jednu za druhou, nejde o romány. Spíše bych je doporučil jako relaxační četbu, třeba jednu za měsíc nebo za půl roku…prostě až budete mít chuť se něčemu zasmát, přijít na jiné myšlenky, zamyslet se, zda jste sami nezažili něco podobného, pak je „Možná, možná ne“ to pravé. Možná ne, ale nejspíš ano…... celý text

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

„Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde.“ „Děti musí být k dospělým hodně shovívavé.“ „Řeč je pramenem nedorozumění.“ „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ „Jedině děti vědí, co hledají.“ Malý princ je útlá kniha, ale je v ní ukryto mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát – než je na první pohled patrné. Malý princ je nezapomenutelný, obohacující. Je knihou pro malé i dospělé. Pro mladé i starší. Pro všechny, kteří chtějí poznávat a ptát se. Je pro všechny, kteří jsou někde v nitru stále ještě dětmi, toužícími řešit tajemství.... celý text

Zlý začátek 2001, Daniel Handler

Tuhle téměř dvou set stránkovou knihu, jež mají dospělí přečtenou klidně během jednoho dne, bych doporučil všem rodičům a jejich dětem na zkrácení dlouhé chvíli i poučení a následný rozbor jednotlivých pasáží, v nichž mohou děti pátrat po příčinách a zapamatovat si důležité aspekty k životu podané inteligentní formou.... celý text

Povídky z jedné kapsy 2007, Karel Čapek

Staré pověsti české 2003, Alois Jirásek

Slečno, ras přichází 2004, Edgar Dutka

Slečno, Ras přichází, v sobě nese cosi nadčasového, že ani nedovedu popsat, co tím, co prostupuje písky času je. Stroze výstižné filosofické myšlenky skryté v závěji slov se coby echo odrážejí od stránek knihy a putují do Vaší mysli, kde si s nimi pohráváte. Neobyčejný příběh o obyčejném životě. O životě nás všech. O strastech, jaké přináší. O životě po životě. A tak se i my, stejně jako Nela, putujeme spirálou času do minulosti, abychom znovu vzpomněli na první velké lásky, zakázané, nebezpečné, ale tolik lákavé, že jsme pro ně byli schopni učinit cokoli, klidně obětovat vlastní život.... celý text

Kdo chytá v žitě 2000, J. D. Salinger (p)

Vzpomínáte si ještě na svá studentská léta? Já ano, a velmi dobře. Ostatně, studentem jsem stále. Pamatujete si, jaké to v té době bylo? Přišli dny, kdy vás všichni štvali, učiteli jste opovrhovali a odpoledne jste s přáteli raději zašli do nějaké pěkné a útulné knajpy? Na testy jste dlabali, kolikrát jste přišli do školy a pět minut před začátkem vyučování zjistili, že píšete písemku, ale stejně jste se na ni vykašlali s myšlenkou, že nějak už to dopadne? Tyhle okamžiky spojené se školou zná snad téměř každý, kdo ve škole pouze nevysedával a nešprtal se z hodiny na hodinu a do života si tudíž příliš zkušeností neodnesl.... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Síla padesátistránkové knihy je až neskutečná. Dostáváme se do horské oblasti, pozorujeme odhodlání člověka sužovaného věkem a zdá se nám více než správné, že podobnou zálibu bychom měli pěstovat každý z nás. Kniha nás sbližuje s přírodou. Připomíná nám onen úzký svazek, téměř až svazek manželský, který jsme svým prazvláštním jednáním a úsilím o zničení životadárné planety přeťaly. A spolu s poslední stránkou se navracíme zpět do přírody, kam všichni patříme, z níž jsme vzešli a která je nám nade vše ostatní vlastní. Vše je protkáno nejčistší myšlenkou míru a sounáležitosti se vším, co jest.... celý text

Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce 2007, Robert Fulghum

Poslední věta: „Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.“ Ta není pouze citátem pro školky. Není pouhým moudrem, jaké rodiče a vychovatelky často kladou svým dětem na srdce. Přečtěte si ho ještě jednou jako dospělý člověk. Co vidíte nyní? Není to náhodou tak trochu moudro do života? Vždyť pro nás je neskutečně důležité mít někoho vedle sebe. Někoho držet za ruku, dávat pozor na okolnosti, a hlavně jí s ostatními. S rodinou, miláčkem, dětmi. Mít se rádi a života si užívat jak jen to je jde.... celý text

Posel z Liptákova 2002, Zdeněk Svěrák

Smrt: „Já končím. Poslední, co dělám, je nějakej Ferdinand, Sarajevo. A pak jdu na odpočinej a přijde novej. Mladej. Ale to bude sekáč, pánové. Ne jako já. Ten se nezakecá…" Klasika... celý text

Přísloví napoví 1976, František Ladislav Čelakovský

Něžná 1999, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Chladný žár 2005, Alexandr Sergejevič Puškin

Chladný žár mne zaujal. Nejspíš to bylo hlavně onou jednoduchostí, která se ve slokách odrazuje. Někdy člověk potřebuje uniknout ze složitosti reality do světa vlastních myšlenek. Ale tohle může také vést k šílenosti. Střídavý verš mi také dobře seděl. V básních jsem nemusel ani hledat nějaký hlubší smysl. Ve většině případů jsem za něj raději, protože tím alespoň napínám své mozkové závity. Ale nyní jsem si raději četl něco jednoduchého, nepříliš složitého. Jediné co mi občas vadilo, byla růžová barva emocí. Nešťastná či naplněná láska, o které toho bylo již tolik napsáno, že mi připadalo, že jsem tyhle verše již někde četl... celý text

Dobytí severního pólu 2000, Zdeněk Svěrák

Audience 1975, Václav Havel

Čaroděj 2008, Vladimir Nabokov