Romcha
přečtené 288
Uražení a ponížení
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Děj románu se odehrává v Rusku v první polovině 19. století. Protože hlavní hrdina - mladý a nadějný spisovatel "Váňa" Petrovič, do určité míry představuje samotného autora, dozvíme se proč vznikla Dostojovského prvotina a jak tehdy mladého spisovatele přijala kritika a čtenáři. Urážení a ponížení jsou zároveň pozoruhodnou sondou do hloubky lidských duší a nemilosrdně odhalují krutost i neřesti tehdejší ruské společnosti. Pozoruhodné je, jak bouřlivé diskuze tato kniha do dnešních dnů mezi Dostojovského fanoušky vyvolává. Výtečný román pro všechny, kteří chápou, že slzy nejsou známkou slabosti, ale ukazují, že v sobě ještě máme nějaké city.... celý text
Ostrov
2019,
Sigríður Hagalín Björnsdóttir
Ne, že by tato kniha neměla žádnou výpovědní hodnotu. To určitě ne, je tam mnoho událostí a témat k zamyšlení.. jen ve výsledku přece oproti jiným sci-fi a zvláště dystopiím něco tomu chybí. Je to velká škoda, protože téma bylo zvolené opravdu originálně v tomto případě by mi nevadilo kdyby kniha byla delší (myslím, že ta zkrácená vvydaná verze jí vyloženě škodí), abychom dostali vysvětlení o izolaci a pak o nové začínající se rodicí civilizaci. Na debut je to celkem dobře napsaná kniha a i se podle toho svižně čte. Celkově pak shrnuto od autorky je celkově lepší kniha Slovo Boží.... celý text
Máj
1954,
Karel Hynek Mácha
Popravdě to úplně asi není (nebo by spíše neměla být) povinná četba pro žáky ZŠ. Dokážete ji podle mě ocenit nejdříve tak od střední školy včetně toho jakým byla přínosem pro náš jazyk a literaturu. V pozdějším věku jste také schopni pochopit, že šlo Máchovi především o oslavu přirodní květnové krásy přírody. Děj se koná u města Hiršberg mezi horami, na nichž hrady Bezděz, Pernštejn Houska a v dálce Roll k východu, západu, poledni a půlnoci poukazuje. Pověst básně, jenž jí předchází není hlavním účelem děj postav samotných v ní obsažených.... celý text
Domov
2019,
Mats Strandberg
Kniha, která rozhodně neurazí ničím však také nepřekvapí. Velmi kladně hodnotím stylistiku psaní, děj má spád, dobře ubíhá i se to dobře čte. Samotný průběh a zápletka už ničím zajímavým tolik neoplývá, jedná se o velmi jednoduché a liché téma posednutí "satanem" a příběhem exorcismu, které navíc podtrhuje zasazení děje do domova s pečovatelskou službou, navíc s dějovým otevřeným koncem, kterého nás jiné literární díla a filmy již "nakrmili", že skutečně nelze čekat nic převratného. Vzhledem k originalitě nápadu je to škoda.... celý text
Až dojdou peníze - konec západního blahobytu
2014,
Stephen D. King
Budu se držet svého předchůdce a další komentář přidám opět po třech letech od posledního. Kniha zakoupena rovněž v levných knihách za směšnou cenu a nutno konstatovat, že bohužel musím souhlasit s výrokem, že kvalitní knihy většinou koční někde v zapadlých a zaprášených koutech. Otázkou je vlastně proč? Kvůli špatnému marektingu nebo velkému nezájmu? Protože kvalitou tohoto titulu to určitě není. Spíše bych ho doporučil jako povinnou četbu všem státníkům a ekonomům: Každodenně se k nám dostává nespočet informací o našem fyzickém zdraví (bohužel už méně o našem zdraví psychickém). Zdůrazňuje se prospěšnost cvičení v mladém věku. Očkování je zcela rutinní záležitostí. Mnoho mladých lidí kouří, ale jsou plně obeznámy s riziky tohoto jednání. Je pravda, že se obezita rozmáhá, ale všichni jedlíci si stále více uvědomují nutnost zdravého stravování, i když nejsou schopni těmito radami řídit. Ve finančním světě však jakékoliv zdělání chybí. Finační svět je džungle a v džungli obvykle vítězí nejsilnější šelmy. Narovnat hrací pole určitě nebude snadné, ale minimálně by se mělo posílit finanční vzdělávání. Lidé by měli být schopni pochopit, co znamená skutečně spořit si na penzi a jaká s tím mohou být spjata rizika. Měli bych chápat, jak fungují hypotéky včetně jednoduchého rozdílu mezi jednorázovým a postupným čerpáním. Měli by mít určité povědomí o bezpečnosti finančních instutucí, jež dostávají jejich peníze - nebylo by nic složitého, aby regulátoři předkládali "hodnocení zdraví" bank, založené například na jejich poměrech úvěrů vůči vkladům nebo jejich kapitálové úrovni (stejně jako restaurace mají hodnocení nebo musí v některých státech povinně vyvěšovat své hygienické hodnocení). Lidé by pak možná lépe zvážili, zde odevzdají svoje celoživotní úspory internetové bance, která pouze právě teď nabízí vyšší úroky z vkladů než její konkurence. Nebylo by správné lidem říkat, co mají dělat, ale není důvod jim neukazovat správný směr. Pokud jde o ekonomii jako profesi, tato bezútěšná věda se stala bezútěšnou katastrofou. Ekonomie se musí zlepšit. Její posedlost exaktně formulovanými matematickými modely - zčásti vycházející ze schopnosti počítatů zpracovat nesmírné množství často zbytečných dat - zapříčinila, že její závěry jsou nesrozumitelné pro běžného politika a zcele nepoužitelné při konfrontaci s nejistotou převažující v reálném světě. Příliš ekonomů si myslelo, že konečně vyřešili světové ekonomické problémy. Přesvědčeni, že jejich matematické modely obsahují odpověď na život, vesmír a vůbec všechno, ochotně přehlíželi životní nejistoty, zejména bezpečí systémového selhání... Minimálně se musí radikálně přehodnotit koncepce univerzitního vzdělávání ekonomů a mnohem větší důraz se musí klást na hospodářské dějiny, jež by se měly zabývat nejen nejznámějšími epizodami - velkou hospodářskou krizí, kdy se státy pokusily žít si nad poměry a ve chvíli, kdy ve skutečnosti hrozila velká ekonomická katastrofa, předsírat, že se všechno vyvine k všeobecné spokojenosti. Pouze díky studiu těchto událostí mohou ekonomové skutečně tvrdit, že znají něco užitečného o problémech, s nimiž bojujeme dnes a jimž budeme bezpochyby čelit i zítra.... celý text
O myších a lidech
2004,
John Steinbeck
Nádherný příklad, že výborná literatura, dnes již kultovní klasika, nemusí být nijak obsáhlá, aby měla velkou vypovídající hodnotu. Jak lze na málo stránkách a krásným jazykem říci v krátkosti tak strašně moc.... celý text
Svědectví o životě v KLDR
2020,
Nina Špitálníková
V poslední době jsem se začal velmi zajímat o téma severní KLDR. Upřímně některé otázky jsou natolik stupidní a záměrně směřující rozhovor i tam, kam si tázaný určitě nepřál, jenom z důvodů "aby se ukázalo a prodalo." Tolik protichůdných informací potažmo v novinářské práci jsem snad ještě neviděl. Krátký a jednoduchý příklad: "V Severní Korei se prakticky není možné dostat k elektronice." O pár řádku dále se dočítám "Na černém trhu lze notebook a prakticky jakoukoliv elektroniku pořídit za levnější cenu jak v Číně." Silně mi to bohužel připomíná knihu Blaine Hraden o Útěku z tábora č. 14, kdy vyšlo později najevo, že si spoustu informací přikrášlil k obrazu svému. Knihu Niny Špitálníkové rovněž považuji podle ostatních dostupných knih a především originálních výpovědí svědků spíše za účelovou poukázat na "hrůzy" než objektivně posoudit novinářsky danou situaci. Upřímně mě až iritují ty protiklady něco jako ve stylu - do Severní Koree ani z ní se novinář nemůže dostat, ALE veškeré informace jsem pro vás jako novinář tak, že jsem se dostal do Severní Koree. TAK JAK? Když to teda vlastně nejde? Po zhodnocení a čtení více než deseti let knih na toto téma, musím objektivně konstatovat, že nejlepší knihou, která podává skutečné svědectví o Severní Korei, je Pod stejným nebem - od Stephena Taltyho, kdy se jedná o skutečně identickou výpovědí Josepha Kima.... celý text
Myslete na děti!
2015,
Ian McEwan
Kdo vede lepší, správnější, hodnotnější existencii? Stoupenci sekulárního humanismu, racionality a právní kultury západního světa, nebo ti, kdo ve svém životě přiznávají místo vertikále, svrchovanému tajemství, a připouštějí omezenost vlastní svobodné vůle? Je náboženství jen dětskou hrou lidstva, nebo je spiritualita bytostnou lidskou potřebou stejně přirozenou jako potřeby fyziologické? Na první pohled přináší McEwanův román Myslete na děti! jednoznačené odpovědi. Ve čtenářích, kteří nesdílejí autorova východiska, však může naopak zanechat mnohem více otázek. Fiona Mayeová, brilantní soudkyně na prahu šedesátky vede fádní, spořádaný život Londýňanky vyšší střední třídy, prostý vnitřních i objektivních vzmachů a propadů. Kromě hrstky výstřelků v mládí nezažila nic mimořádného. Osobní dramata a lidské vášně (zejména ty temné) k ní přicházejí pouze prostřednictvím jejich případů, které má rozsoudit. A jediným vážnějším vzrušením v jejím životě je avantýra jejího manžela, nicméně v díle vůbec nejde o manželskou krizi, to co autor přimárně v knize řeší je: Společenskou smlouvou jsme se vzdali zodpovědnosti v mnoha oblastech života a delegovali rozhodování na instituce, kteřé si na to zjednáváme. Outsourcujeme vlastní mravní zralost a způsobilost. Zákony jsme oběstavěli vztahy, reglementovali i lásku. Vše je právně ošetřeno, světská spravedlnost chrání člověka před ním samým a právo zatím taktak stačí reagovat na čím dál složitější svět. U soudu může skončit i tak soukromá všední věc, jako do jaké školy bude a nebude chodit vaše dítě. Zdá se být typickou projekcí vlastního stínu, že takto zdětinštělá společnost se dětmi nejvíce zašťiťuje a ohání... celý text
Listopád
2021,
Alena Mornštajnová
Žel už to není klasická Mornštejnová a je vidět, že historické reálie nejsou přímo její obor. Kdybych měl seřadit její díla podle významu a čtivosti bude tohle zcela jistě na posledním místě hned za Hanou. Chápu podstatu díla i jeho námět, ovšem představa postmoderního panelákového brutalismu je dost mimo. I vzhledem k tomu, kdy v poslední době lze sehnat dost svědectví o životě a přístupu v Severní Koreji. Namátkou: Pod stejným nebem, S každou padající hvězdou (což jsou ostatně knihy, které na toto téma doporučuji) a pokud to tam tak nevypadá dnes, pravděpodobnost této utopie, že by to tu vypadalo hůře než tam je dost mizivá i vzhledem k naší geograficko-politické situaci (na toto téma zase velmi doporučuji knihu od Tima Marshalla V zajetí geografie). A pokud chcete mít skutečný román, který se může stát v lepší kvalitě tak sáhnete po Příběhu služebnice od Margaret Artwoodové. Kniha je to jinak vcelku čtivá a Mornštejnová svůj styl nezapře. Jen ho pro tentokrát zasadila do reálií zcela mimo její obor a oblast o které má nastudováno velmi málo.... celý text
Člověk nula
2020,
Anna Starobiněc
Tohle je vyloženě nadčasové dílo a musím říct, že ohromné. Kdo ho znevažuje poukazuje spíše na to, tě jej nepochopil buď vůbec nebo ještě hůře zcela, přitom se jedná o knižní klenot během svého vydání také oceněn a nepochopen, stejně jako v sedmdesátých létech třeba Věčná válka s cenou Hugo a Nebula. Je až fascinující, kolik lidí potažmo čtenářů tuto knihu odsoudilo z důvodu nepochopení, přitom nejsmutnější je, že v ní sami nejspíše žijí. Samotná se tváří jako young adult fantasy, ale je to nesmírně těžké na pochopení děje a prolínání světů jednotlivých světů, v tomto případě postav, protože se jedná o jejich re-inkarnaci/ne-reinkarnaci. Lze zde nalézt v uchopení podstaty děje velmi úzkou paralelu s Orwellovým románem 1984, kterému byste tvrdili v době vydání, že nic takového neexistuje a nebude. Literárních kvalit a zpracování nedosahuje, co se týče obsahu a podstaty věci lepší přirovnání není. Tady se jedná o sociální sítě (když jsem se díval na originální rok vydání knihy, byl to rok 2010 ; k nám se dostala kniha trochu později) a až z toho trochu mrazí jak autorka odhadla sociální sítě, jejich přínos a fungování, vlastně rok potom co se dostal třeba Facebook v české lokalizaci k nám do ČR. A co dělat s člověkem v tomto případě spíše s jednotkou, která zcela vybočuje z řady? Nečekejte ovšem knihu, která udělá závěr za vás, autorka záměrná chtěla, abyste důsledek vyvodili vy sami.... celý text
