Rudla333
přečtené 313
Obraz Doriana Graye
2005,
Oscar Wilde
Kniha výborná, poutavá, se skvělým nápadem. Mohla by ale být o dost kratší, některé pasáže se dost táhly, proto ubírám hvězdičku.
Měsíční zahrady
2002,
Steven Erikson (p)
Abych se přiznal, do knihy jsem se pouštěl jen se sebezapřením. Často jsem narážel na názor, že Malaz je jediná série, který rozsahem překonává Píseň ledu a ohně. A s tím jsem se jako zapřísáhlý fanoušek Písně nemohl smířit. Tak jsem se tedy rozhodl, že tuhle sérii zkusím, abych mohl Píseň hájit. A co se nestalo, podlehl jsem Malazu. Chápu, že tahle kniha nesedne každému. Erikson se s nějakým vysvětlováním vůbec nezaobírá, prostě vás vrhne doprostřed složitého světa a kvanta jmen, která si musíte pamatovat, budou ten nejmenší problém. Pojmy, rasy, historie, složitý systém magie a záhadný Malazský Pantheon- autor zkrátka dělá, jako byste to všechno znali. A ze začátku je to opravdu peklo. Ale když vydržíte nějakých 200 stran, vyplatí se to. Malaz je rozhodně nejlepší série, kterou jsem dosud četl. Jak rád říkám- komplikovanější než Píseň, epičtější než Pán prstenů. A ačkoliv jsou Měsíční zahrady jedním ze slabších dílů série (nebo spíš nejméně dokonalým), pořád je to vynikající čtivo.... celý text
Dům mrtvých
2003,
Steven Erikson (p)
Druhý díl mé oblíbené série pro mě byl zkouškový. Autor se sice nikdy nezaobíral nějakým vysvětlováním, ale v prvním díle se držel na uzdě. V tom druhém už ale asi předpokládá, že se tak nějak vyznáte, a tak to vybalí naplno. Ocitáme se zase na novém kontinentu, postav z jedničky je jen minimum. Nové rasy, cestování chodbami, atd. atd. Občas jsem měl hlavně v první polovině velké problémy. Ale i přes složité pasáže je Dům mrtvých vynikající kniha. A Coltainův Psí řetěz dojme i toho nejbezcitnějšího drsňáka.... celý text
Vzpomínky ledu
2004,
Steven Erikson (p)
Zlomový díl. Právě po této knize jsem mohl Malaz bez váhání prohlásit tím nejlepším, co jsem kdy četl. Vracíme se ke starým známým z jedničky, takže se tentokrát už trochu orientujeme. Člověk si k postavám vytváří opravdu silný vztah a proto prožívá každou scénu, protože smrt si může vzít kohokoliv kdokoliv. A taky že vezme.... celý text
Půlnoční vlny
2007,
Steven Erikson (p)
Z první poloviny určitě nejlepší díl Malazské knihy Padlých. Je trochu jiný než ty předchozí, jednodušší. Lederský kontinent na čtenáře dýchá starověkou atmosférou, snadno vtáhne do děje a nepustí. V knize sice není nic tak epického jako bitva o Korál ve třetí knize, ale bitev je zato požehnaně, přibude taky na humoru a více poznáme Trulla Sengara, který je pro mě nejlepší postavou série. A po finále je člověku pomalu líto, že se musí vrátit ke starým známým z předchozích dílů.... celý text
Vichr smrti
2009,
Steven Erikson (p)
První kniha, která mě kdy přiměla brečet! Kniha dlouho drží v zajímavém duchu, napětí houstne, zajímavé a nebezpečné postavy se hromadí, zvratů přibývá a zkrátka všechno se pomalu ale jistě připravuje k velkého vyvrcholení. Člověk si až říká, jestli se to všechno stihne. A pak přijde to neskutečné tempo poslední třetiny. Bitva střídá bitvu, krev teče, magie vybuchuje a postavy umírají ještě v mnohonásobně větším počtu než v předchozích dílech. Kniha je pro mě zatím v MKP na třetím místě, hned po Půlnočních vlnách a Vzpomínkách ledu. Za těmi trochu zaostává hlavně kvůli trošku pomalejším prvním dvěma třetinám.... celý text
Daň pro ohaře
2010,
Steven Erikson (p)
V série tahle kniha působí jako udělaná jiným kladivem. Lehce se mění způsob vyprávění, většinou knihy nás provádí Kruppe a děj střídají jeho filozofické průpovídky. Daň pro ohaře je zkrátka jiná. Celou dobu má pomalejší tempo, filozofie je přehršel a vlastně celá kniha působí jako taková hádanka. Něco obrovského se chystá, většina postav ví co, ale vy ne.. sledujete je, jak se připravují, bojí, čekáte, čekáte a pak to přijde. Kniha má jednoznačně nejlepší finále ze všech dílů (zatím). A po dočtení se člověk nezmůže na víc než tupé zírání s otevřenou pusou.... celý text
Prach snů
2011,
Steven Erikson (p)
Předposlední díl je za mnou a musím říct, že Prach snů je zatím nejslabší díl série. Dá se to ale jednoduše odůvodnit. Jak sám autor na začátku píše, Prach snů není samostatná kniha, je to vlastně první polovina posledního dílu, který se musel rozdělit, aby neměl 2000 stran. Proto je jasné, že kniha má pomalejší tempo a slabší finále - ale pozor, pořád je to jen v Malaz poměru. Popravdě to, že se tato kniha dá označit za nejslabší a nebo dokonce pomalou jen vypovídá o neskutečně vysoce nastavené laťce téhle série. Prach snů je zkrátka takovou přípravou pole pro finále. I přes pár výhrad tedy dávám jasných 5* a doufám, že se pomalejší tempo odrazí v desátém díle.... celý text
Malý princ
2014,
Antoine de Saint-Exupéry
Knihu jsem četl jako malý, ale popravdě jsem jí vůbec nechápal a proto mi vždy přišla spíše taková divná. Až dnes jsem se po letech rozhodl ji opět zkusit a musím říct, že jsem absolutně nadšený. Malého prince jsem přečetl celého naráz, jedním dechem. Vykreslení absurdit a chyb společnosti nevinným dětským pohledem zkrátka nemá chybu. Mnohokrát jsem se přistihl že se jen souhlasně usmívám a bezvýhradně kývu. Kniha je zábavná, hluboká a absolutně nadčasová. A na posledních stránkách se slzy zadržují jen velice těžko. Osobně jsem selhal :-)... celý text
Síla vzdoru
2011,
Suzanne Collins
Hunger Games považuju za poměrně povedenou sérii, aspoň co se prvních dvou dílů týče. Tady ale autorka podle mě naprosto vybouchla. Zvraty byly naprosto uměle vykonstruované, postavy se chovaly divně. A když jsem dočetl, říkal jsem si. "Hm, a to je jako všechno?" Bohužel, mimo arénu šla tahle série rychle dolů.... celý text
