Rudla333
přečtené 313
Tracyho tiger
2009,
William Saroyan
Když vidím všechnu tu chválu tady, říkám si, že jsem Tracyho tygra asi nepochopil. Atmosféra skvělá, napínavá. Ale bohužel, chybělo mi nějaké větší vysvětlení - něco, za co bych mohl příběh pořádně uchopit. Takhle jsem bohužel na konci cítil jen zmatení a lehké zklamání. Musím si to ještě nechat uležet. Třeba si pak Tygra dám ještě jednou a najdu v něm to, co mi poprvé chybělo.... celý text
Pád Thanů
2011,
Brian Ruckley
Jednoznačně nejslabší díl série. Jednička mi přišla průměrná, ve dvojce se všechno o dost zlepšilo. Bohužel, vzestupná kvalita se neudržela a slibně rozjetá série bohužel dostala velice zklamávající finále. Pád Thanů byl úplně jiný, než jsem očekával. To samozřejmě nemusí být na škodu, ale tady tak trochu bylo. Když člověk očekává nějaké epické finále a dostane knihu která působí jako spíše takové rozvláčné nic, navíc maximálně chaotické a tak nějak neukončené... nevím nevím. 90% knihy se nic neděje, člověk pořád očekává, že se rozjede nějaké velké finále a pak.. víceméně nic. Finále tam sice je, ale asi ne takové, jaké si člověk po dvojce představuje. A že by příběh světa byl nějak uzavřený, to ani náhodou. Spoustu věcí z předchozích dílů najednou působí zcela zbytečně, jakoby Ruckley vůbec nevěděl, co s postavami a liniemi, které rozjel. Některé z nich skončí zcela náhle, divně usekle, některé zase vůbec. Jsem opravdu zklamaný. 2* jsou možná málo, nečetlo se to úplně špatně a ve psaní se Ruckley od jedničky strašně zlepšil. Na druhou stranu, zklamalo mě opravdu co mohlo a kniha ve mně vůbec nic nezanechala. A hodně kritický jsem k hlavní postavě, Orisianovi. Zbytečnější, šedější a ztracenější hlavní postavu jsem snad ještě neviděl. Co říct na závěr? Svět bez bohů je celkem fajn série s realistickým, surovým světem a pár zajímavými prvky. Provedení ale vázne a i kvůli špatnému finále v mých očích série nenaplnila svůj potenciál. 2* pro Pád Thanů, 3* pro Svět bez bohů.... celý text
Dědic klanu
2010,
Brian Ruckley
Oproti prvnímu dílu velké zlepšení. První knize jsem vyčítal hlavně absolutně šedé postavy, chybějící finále, poměrně jednoduchý a předvídatelný děj a místy amatérské psaní. Všechno z toho je v tomto díle o třídu lepší. Postavy mají více prostoru, člověk si k nim dělá vztah a už nejsou jen jmény na papíře. To samozřejmě dodává i ději, který je oproti jedničce o dost komplikovanější a spletitější. A finále se tentokrát dostaví, konec se četl opravdu krásně a stejně jako konec prvního dílu člověka velmi naladil na pokračování. Nejvíce bych vyzdvihl to, že děj byl stále velice reálný a surový - autor se s hrdiny nemaže a když prostě nemají na to, aby vyhráli, tak se nekonají žádné zázraky na poslední chvíli, ale prostě prohrají. Jen doufám, že se série v tomto duchu ponese až do konce, protože právě tohle ji v mých očích dělá originální. Přesto mám ale pocit, že většina knihy je jen takové táhlé nic a i když se autor od jedničky zlepšil, přijde mi, že svůj svět a příběh stále nezvládá dostatečně dobře vykreslit. Ano, čte se to rychle, ale v člověku to prostě nic nezanechá. Podtrženo sečteno, i když mě ani tento díl vyloženě neuchvátil, byl pro mě pozitivním překvapením. Na finále se těším, hned se do něj pustím.... celý text
Návrat Rudé gardy
2013,
Ian Cameron Esslemont
Obrovské zklamání. U prvního dílu, tedy u Noci nožů, jsem si řekl, že je to jen takový úvod do série, který více méně má vše, co člověk čeká. Proto jsem knihu hodnotil vcelku pozitivně s tím, že v dalších dílech by se série měla nějak vyvinout. Řekněme, že se stalo i nestalo. Návrat Rudé gardy je, na rozdíl od Noci nožů (která byla spíše takovou povídkou), už plnohodnotná kniha, která nám odhaluje poměrně důležitou a rozsáhlou kapitolu příběhu světa Malazu. Že by ale kniha byla lepší než její první díl, to se tedy říct nedá. Právě naopak. Hlavním problémem je asi to, že se Esslemont až chorobně snaží napodobovat Eriksona a to úplně ve všem. A v knize je to hodně znát. Bohužel mu to ale ani trochu nesedí. Esslemont se v knize pokouší o složitý příběh s mnoha liniemi, které by měly vyvrcholit ve společném finále, jako jsme zvyklí od Eriksona. Bohužel, to se mu ani náhodou nedaří. Ano, některé linie se nakonec skutečně sejdou, ale Esslemont to prostě nezvládá dohromady ukočírovat a tak se spíše všechny zápletky řeší postupně, odděleně a k nějakému hromadnému finále vlastně ani nedojde. Nemluvě o tom, že některé linie v této knize skutečně směřují odnikud nikam. A aby autor tyto linie nějak naplnil, představuje nám v knize spoustu nových postav, které ale nedostávají dostatek prostoru a jsou tak spíše jenom jmény na papíře. Člověk díky tomu dějem spíše proplouvá a na nikom v knize mu vlastně nezáleží. A tak, i když kniha nabízí několik silných a překvapivých momentů a zvratů, většinou to nechává čtenáře zcela chladným, protože i kdyby nějaká postava měla zemřít, přijde jen o jméno na papíře. Rád bych napsal i něco více pozitivního, přecijenom je Malaz stále můj nejoblíbenější knižní svět, ale bohužel to moc nejde. Problémy jsem měl bohužel úplně od začátku. Do knihy se mi začítalo opravdu hodně těžko, nové postavy mě neoslovily, děj se mi zdál opravdu hodně natahovaný a suchý. Pak se kniha trochu zberchá, člověk v ní aspoň částečně cítí ten starý Malaz, ale to všechno je nakonec k ničemu, když jej pouze zklame umělé, špatně napsané, zklamávající finále. Dávám 3*, protože to pořád je Malaz a rozhodně se nedá říct, že by kniha byla vyloženě špatná. Moje recenze tak ale asi vyznívá, což je způsobeno hlavně tím, že jsem tak nějak doufal, že budu moct s radostí dát 5* a umožnit tak přímé srovnání s původní sérií, které ale bohužel v případě této knihy vůbec není na místě. Stále si ale myslím, že i přes mnoho dalších chyb je hlavním problémem Esslemontova snaha napodobit Eriksonův styl vyprávění, který mu zkrátka nesedí a nezvládá ho ukočírovat. Slyšel jsem ale, že v dalších dílech se prý vrátí ke svému přímočařejšímu stylu a kvalita tak o něco stoupne. Proto nad sérií ještě hůl nelámu a po nějaké kratší pauzičce se do dalších dílů pustím. Slabé, slabé 3*.... celý text
Zrození zimy
2009,
Brian Ruckley
Zklamání. Ale asi jsem od knihy prostě čekal příliš. Zrození zimy není nijak špatnou knihou, jen zkrátka nepřináší do světa fantasy nic nového, nejedná se o žádný extra propracovaný svět, ani komplikovaný příběh. Přesto je ale třeba říct, že příběh není nějak klišovitý a černobílý, jak to v moderní době bohužel bývá. Největším plusem knihy pro mě je reálnost světa. Ve Zrození zimy nenajdete žádného všemocného Temného pána, který by chtěl zničit svět a ani dokonalé Mirky Dušíny, kteří proti němu bojují. Konflikty jsou zde reálné, motivy všech zapojených stran pochopitelné a člověk zde snadno najde podobnosti s naším světem. Postavy se nedají rozdělit na dobré a zlé, všechny strany mají své důvody a kdyby autor chtěl, dokázal by jako dobráky vykreslit kteroukoliv z nich. Dále bych chtěl pochválit to, že se autor nebojí zabíjet postavy a to v kterékoliv fázi knihy. To je pro mě vždy velký plus, který dodává na napínavosti. A teď k mínusům. Nejvíce mi vadil asi autorův styl psaní. Netvrdím, že je nutné každé místo a situaci nějak více popisovat (i když osobně mám barvité popisy rád), ale nějaké popisy zkrátka třeba jsou. A musím říct, že v knize mi často chyběly. Většina míst a situací je popsána jen dost mdle a já osobně mám pak problém si je představovat. Celkově je na knize znát, že autor patří spíše k těm začínajícím, styl psaní je dosti jednoduchý. Hodně mi také vadily šedé postavy. Například Orisian, který je vlastně hlavní postavou knihy, je pro mě jen jméno na papíře. Absolutně bez charakteru. A takových postav je v knize bohužel většina. A přitom je to škoda, jelikož autor rozhodně umí napsat i zajímavé postavy. Celá kultura na'kyrimů působí zajímavě, v čele s Aeglyssem, který je naopak dost originální a zajímavá postava, rozhodně nejsilnější v knize. V neposlední řadě bych knize vytkl chybějící finále. Samozřejmě, je to jen první díl ze tří, ale myslím si, že i jednotlivé knihy si zaslouží nějaké vyvrcholení a to mi tady chybělo. Na druhou stranu, konec byl hezkým příslibem do dalších dílů. Tak snad se mi budou líbit více.... celý text
Noc nožů
2009,
Ian Cameron Esslemont
V nic extra jsem nedoufal, nic extra jsem nedostal. Bylo to ale o něco lepší, než jsem čekal a rozhodně se nedá říct, že by Esslemont Malaz nějak prznil. Jeho úroveň psaní je ale dost nízká, což považuju za jeden z největších mínusů - dalším jsou poměrně nezajímavé nové postavy, užil jsem si spíše odkazy na Eriksona, než to, co nám představil sám Esslemont. Na původní sérii to rozhodně nemá, ale na tu ve fantasy světě nemá nic. Jinak je kniha poměrně fajn. Má jednoduchý a poutavý děj a fandy Malazu rozhodně potěší, jak Esslemont vykreslil mnohé události, o kterých se Erikson jen zmínil. Od dalších dílů si ale slibuju více. 3,5*... celý text
Chromý bůh
2012,
Steven Erikson (p)
Musím se přiznat, že ve mně momentálně převažuje takový divný pocit. Je to asi smutek, že to skončilo. Že už si o svých nejoblíbenějších postavách více nepřečtu. A tak nějak si v současné době ani neumím představit, že bych ve světě fantasy mohl najít něco, co by bylo aspoň zdaleka tak dobré jako Malazská kniha Padlých. Ale teď k samotné knize. Říká se, že autor by si měl nechat to nejlepší nakonec. A Erikson to podle mě rozhodně udělal. Téměř celou dobu jsem četl se zadrženým dechem a slzami v očích. Chromý bůh je zkrátka jednoznačně nejlepší knihou série a jejím naprosto strhujícím závěrem. Kdybych měl jednu možnost dát místo pěti hvězdiček šest, dostala by je právě tahle kniha.... celý text