Rudla333 komentáře u knih

Tak jsem zjistil, že tuhle knihu jsem měl číst dříve než Hrdiny. Nevadí, moc to můj zážitek neovlivnilo.

Každopádně, Nejlépe chutná za studena se mi nečetlo zdaleka tak dobře, jako předchozí knihy. Nevím čím to bylo, děj byl od začátku v pohybu, postavy skvělé, zvraty nechyběly a Abercrombie mě zase několikrát posadil na zadek. Jen mě zkrátka hlavní příběh nezajímal zdaleka tolik, jako v první trilogii či v Hrdinech.

Jako samostatná kniha dobré, jako součást série taky. Jen je to asi nejslabší kniha z tohoto světa - ale nejslabší kniha Prvního zákona je pořád lepší, než většina fantasy knih.

SPOILER

Speciální pochvala za postavu Nicoma Coscy, po Gloktovi nejlepší postava série. Jsem rád, že vyvázl naživu. A taky jsem rád za asi první Bayazovu prohru, i když byla jen malá. Už to bylo potřeba.

2 01.05.2021

Tak, mé dobrodružství se Sandersonem je prozatím u konce. Po jeho budoucích knihách určitě sáhnu, minimálně po Archivu, kvůli statusu, který Sanderson jako autor má. Bohužel se ale celkově dá říct, že to není můj šálek kávy.

Cosmere má spoustu kvalit, spoustu plusů a v některých ohledech se o těch knihách dá mluvit jen v superlativech. Bohužel, děj mě skoro nikdy nezaujme a i když je to problém osobní preference, ve výsledku u mě zkrátka nějak převažují negativní pocity.

Každopádně, zatímco první Mistborn trilogie mě celkem dost bavila, tak ta druhá je za mě určitě to nejhorší, co Sanderson napsal. Druhý i třetí díl jsem četl jen z povinnosti. I na mých "recenzích" je znát, jak jsem z těch knih už vyčerpaný a těším se na něco jiného.

1 22.04.2021

Kouzlo první trilogie se Sandersonovi zkrátka nepodařilo udržet.

Měl jsem pocit, že svět Mistborn není dostatečně pestrý na to, aby se s ním dalo pracovat tak, jak to autor do budoucna zamýšlí, ale v tom musím uznat, že jsem se spletl. Druhá éra Mistborn opět ukázala zajímavé fantasy prvky a podobně + je pořád dobře napsaná, ale vzhledem k tomu, že to pro mě je už x-tá kniha od autora, nijak mě to neohromilo. Ještě musím pochválit postavy - z Archivu Bouřné záře jsem věděl, že je Sanderson oproti první trilogii zlepšil, a tady mi to jen potvrdil.

Ale jinak mě bohužel tentokrát příběh vůbec nezaujal, přišel mi chvílemi i dost naivní a podobně. Nevím, jestli s trilogií budu vůbec pokračovat, protože tentokrát mám pocit, že je "chyba" je asi u mně.

1 16.04.2021

Zatím určitě nejlepší kniha od Sandersona!

Chytla mě stejně rychle jako Mistborn, zaujala jako Archiv a celkově mě potěšila, jako Elantris. Postavy, systém magie, svět, práce se záhadností.. to všechno tu je jako obvykle, a minimálně s tou záhadností Sanderson tentokrát pracoval tak dobře, že mě to celou dobu nutilo otáčet stránku za stránkou. I díky tomu to byla první kniha od Sandersona, ve které jsem neměl problém s tempem.

Velkým bonusem pro mě je i to, že jsem poprvé konečně měl pocit, že souvislosti s jinými knihami z Cosmeru tady skutečně mají smysl a v budoucnu se jednotlivé světy nějak propojí.

Opravdu moc se mi to líbilo, za mě 4,5*.. myslel jsem, že dám i těch 5*, ale konec, což bývá většinou Sandersonova silná stránka, byl tady chaotický, moc rychlý a celkově neuspokojivý. Jinak ale naprostá spokojenost.

5 14.04.2021

Přečteno za příjemný den venku na sluníčku, což možná ještě dodalo tomu, jak jsem si knihu užil.

Rozhodně se jedná o nepopulární názor, ale Elantris je moje zatím nejoblíbenější Sandersonova kniha. Velice zajímavý svět, poutavé myšlenky, fajn postavy a hlavně mě celkem dost bavil i děj.

Ano, byl opět hodně natahovaný, ale tak to u Sandersona prostě je - čím dál tím jasněji vidím, že knihy z Cosmeru se dost striktně drží jednoho vzorce, co pro ně platí, takže to prostě očekávám. Navíc, až tak mi ten táhlý střed nevadí, když kniha nakonec vyvrcholí a vše uzavře. V tom mají samostatné knihy výhodu proti sériím.

Každopádně, jsem navzdory táhlejšímu ději opravdu spokojen. Celou dobu jsem si říkal "Oh, to zní zajímavě", "Hm, jak se asi tohle stalo?" a dostal jsem uspokojivé odpovědi a dostal jsem i skvělé finále. A to mi stačí, když i všechny ostatní důležité aspekty byly alespoň dobré. 8/10.

5 11.04.2021

Obdivuhodný, skvěle zpracovaný projekt. Kniha je úmyslně vytvořena tak, aby byla přístupná pro děti s různými postiženými - což souvisí s tím, že mám autor celoživotně bojuje se závažnou zrakovou vadou.

Kromě tohoto motivu, který knihu v mých očích svým způsobem zvedá na jinou úroveň, je třeba pochválit i samotné povídky, které jsou krásně různorodé, originální a kouzelné, jak pohádky mají být. Načteny jsou navíc také precizně.

02.04.2021

Za mě zatím nejlepší díl.

Nebudu se rozepisovat, platí to samé, co u předchozích dílů. Ve zkratce, Archiv je pomalá série, zaměřená na svět a postavy. Tentokrát mě ale mnohem víc bavil hlavní děj a hlavně flashbacky + jsem konečně měl pocit, že se alespoň blížíme k bodu, kdy se to celé rozjede. Za mě tedy velký palec nahoru.

Ale vzhledem k tomu, kolik mám za sebou stran, mi nepřijde, že by moje odměna za jejich přečtení byla dostatečná. Zůstávám u 4* a už teď můžu skoro s jistotou říct, že se nepřidám k uctívačům téhle série. Pokud se ale bude vzestupná kvalita udrží a tempo se ve finálních dílech zlepší, věřím, že si alespoň ten pátý díl u mě 5* vyslouží.

31.03.2021

U této knihy platí vesměs všechno, co jsem psal u prvního dílu.

Zajímavý svět a systém magie, výborná práce s postavami, záhadná atmosféra, skvěle zvládnutý přísun otázek a odpovědí, stále se lepšící styl psaní. Archiv Bouřné záře je série s obrovským potenciálem, ale děj, respektive jeho nedostatek, ji bohužel pro mě drží zpátky.

Je třeba říct, že v tomto díle se toho stalo o dost víc, než v prvním, a celkově se mi asi líbil o něco víc. Když se nad tím ale člověk zamyslí, tak jsme pořád vesměs ve stejné situaci, jako na začátku knihy - víceméně. Ano, vztahy mezi postavami se vyvinuli a máme nějaké nové informace atd., ale ve větším měřítku se nestalo opět skoro nic. Je to hrozná škoda, opravdu to působí, jako že Sanderson chtěl za každou cenu vytvořit masivní sérii na úrovni Kola času. Jak jsem psal u prvního dílu, věřím, že série bude ve výsledku určitě skvělá, ale knihy samostatně moc nefungují a já zatím navzdory všem těm kladům cítím spíš zklamání a tak nějak mi dochází trpělivost.

No, zlepšení oproti prvnímu dílu tam pořád bylo, ale začínám se smiřovat s tím, že Sanderson nebude můj šálek kávy. Uvidíme, ve čtení zatím budu pokračovat.

21.03.2021

Po dočtení téhle knihy mám jen jednu otázku... proč jsem sakra čtení dalších knih ze světa Prvního zákona odkládal tak dlouho?

Ve zkratce, úžasná kniha. Hrdinové mají všechno, co od fantasy žánru chci. Různorodé postavy, skvělé dialogy, konflikt prezentovaný z více stran, takže čtenář ani neví, komu fandit, drsný surový děj, který mnohokrát překvapí a takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Hned po pár stránkách jsem byl plně vtažený do děje a kniha mě nepustila až do konce, ani na chvíli. Jen těžko bych hledal nějaké slabé místo.

První zákon je pro mě fantasy série, která se snad nejlépe čte a co se týče postav a dialogů, nic v žánru se jí nemůže rovnat. Jedinou malou výtku bych měl k dost dlouhému "doslovu", tedy k dění po hlavních událostech, které ve většině fantasy knih trvá tak 20 stran, zatímco tady jich bylo víc než 100. Stejná věc mě trochu překvapila už u Posledního argumentu králů. Abercrombie ale tyto doslovy zvládá skvěle, pořád jsou poutavé a pro děj důležité, takže jak jsem psal, je to pořád jen malý detail.

Až budou viset se pořád líbilo o něco víc, ta kniha je podle mě Abercrombieho vrchol (alespoň z toho, co jsem zatím četl) a jedná se o jedno z nejlepších děl fantasy vůbec. Hrdinové jsou pro mě ale ze série Prvního zákona hned na druhém místě a za mě si zaslouží jasných 10/10.

SPOILER:

Jako druhou malou výtku jsem chtěl zmínit i to, že se neobjevil Logen, kterého jsem celou dobu trochu očekával. Když jsem se nad tím ale více zamyslel, uvědomil jsem si, že právě to, že se neukázal, krásně ladí s tím, co Abercrombie knihou chtěl říct. Ať už je Logen opravdu mrtvý, nebo si ho autor nechává do dalších knih... jsem s tím v pohodě. Po této knize mám v Abercrombieho plnou důvěru.

3 16.03.2021

Mám velice rozporuplné pocity.

Do Archivu bouřné záře jsem se pustil hned po Mistbornu s tím, že se má jednat o mnohem velkolepější, dospělejší sérii a o Sandersonovo největší dílo. Těšil jsem se, protože série Mistborn se mi poměrně líbila, i když jsem měl nějaké výtky - hlavně vůči nezajímavým postavám, spoustě zbytečné vaty a možná i zaměření na mladší publikum.

Cesta králů byla ve většině z toho lepší. Hlavní postavy tady jsou skvělé, různorodé a propracované. Občasné kapitoly vedlejších postav mě nijak nezdržovaly, naopak, protože se Sandersonovi skutečně podařily. Také jsem měl z celé knihy pocit, že už je mnohem dospělejší, reálnější a surovější.

Kromě toho musím opět pochválit Sandersonovo psaní a jeho skvělou práci se světem, která je v této knize mnohem detailnější, zajímavější a propracovanější, než v Mistbornu - a to je co říct, protože už tam jsem byl dost nadšený. Vrací se navíc i Sandersonovo skvělé pracování se záhadností, která čtenáře opravdu nutí se soustředit a pátrat v každé kapitole po odpovědích.

Velkým problémem ale opět je tempo, které je ještě horší než v Mistbornu. Tentokrát se ale nejedná o zbytečnou vatu, kniha nám celou dobu posiluje vztah s postavami, dozvídáme se zajímavé informace o světě a historii, vidíme skvělé dialogy a situace se pomalu vyvíjí. To je něco, co mám rád, a rozhodně můžu říct, že všechno, co se v knize stalo, skutečně vyvrcholilo ve finále, které bylo dobré.

Ale chybělo mi něco víc. Jak jsem psal, postavy jsou dobré, jejich interakce taky, svět výborný.. ale pomalu to na mě působí, jako by Sanderson za každou cenu chtěl vytvořit ohromný cyklus typu Kola času, a proto knihu takhle nafoukl, i když se toho v ní stalo tak hrozně málo.

Abych to nějak shrnul, z Archivu bouřné záře mám skvělý pocit. Věřím, že až série bude hotová, může se jednat o skutečně velkolepý fantasy cyklus. Samotná Cesta králů ale pro mě není víc, než hodně dlouhý úvod a představení postav a základů světa. Rozhodně ale nefunguje sama o sobě, na to prostě nemá dost děje. Zatím mi to stačilo, ale od dalších dílů čekám víc.

Doufám, že se více rozhýbou, protože jinak ani ty obrovské klady, které se mi tak líbily, desetidílný cyklus, který může mít snad až 15 000 stran, prostě neutáhnou. Potenciál tam je, tak uvidíme. Za mě 75%.

5 15.03.2021

Ještě lepší než první díl.

Na detektivky moc nejsem, ale Tim Weaver umí své příběhy krásně zaobalit nádechem mystiky a psát o opravdu hrozných věcech tak, že se čtou úplně samy.

Bude to znít divně, ale navzdory tomu, jaké hrůzy se v knihách dějí, díky autorovu skvělému přístupu k příběhu, který ladí s jeho stylem psaní, je pro mě čtení "weaverovek" pomalu odpočinkové, oproti tomu, co čtu běžně.

Časem určitě sáhnu i po dalších dílech.

13 04.03.2021

Do Radujme se jsem se pustil z jediného důvodu - Eriksonovu Malazskou knihu Padlých div neuctívám a tak jsem byl zvědavý, co dalšího má autor v repertoáru. Sci-fi jinak obecně moc nemusím, ale dokážu ho ocenit, když je zajímavě zpracováno. A to Radujme se určitě je, ale ne zrovna v kladném smyslu.

Nejprve bych rád uvedl, že mám rád Eriksonovu filozofii. Moc rád. Mnohokrát jsem ji obhajoval před jinými fanoušky Malazu, kterým přijde v epických fantasy knihách zbytečná. Já si ale myslím, že právě ony skvěle prezentované filozofické myšlenky jsou jedním z faktorů, které Malaz zvedají nad většinu knih stejného žánru.

Myšlenka Radujme mě tedy také potěšila, spoustu Eriksonových kritik společnosti a dalších filozofických poznámek mě donutilo přemýšlet, ale byl tu jeden problém. Zatímco v Malazu je filozofie spíše takový bonus, který je prezentován v průběhu děje, Radujme se stojí vlastně jenom na těchto myšlenkách.

A jak jsem už řekl, ty myšlenky jsou skvělé a dobře prezentované. Erikson poukázal na nějaké očividné problémy, ale často se dostal i mnohem víc do hloubky a položil vskutku zajímavé otázky.

Ale dělat tohle skoro 500 stran, bez nějaké zápletky, která by mě nutila ty stránky otáčet, mi bohužel nestačilo. Zvlášť, když základní zápletka knihy nemá ani nijak originální nápad.

Bohužel, když to řeknu jednoduše, příliš často jsem se až hrozně nudil. Původně jsem chtěl dát i nižší hodnocení, protože bylo znát, že Erikson příběh skutečně odflákl, nebo spíš celou situaci zjednodušil, aby mohl snáz vyjádřit své myšlenky, ale musím zase ocenit nějaké kvality knihy.

Tou hlavní jsou už zmíněné výborné myšlenky, dále Eriksonova schopnost tak ladně měnit styl psaní, aby seděl do různých situací, a na závěr jeho typické silné minipříběhy, kterých je Malaz plný, a tady se nějaké také najdou.

Navzdory tomu, když se člověk většinu knihy děsně nudí, a ještě navíc nedostane žádnou uspokojivou pointu na závěr, něco je špatně, a já tak bohužel poprvé dávám knize pana Eriksona méně než 100%. 3*.

1 03.03.2021

Třikrát sláva. Vypadá to, že velký úpadek kvality se týkal pouze druhého dílu, což bývá u trilogií časté.

Pro třetí díl platí vlastně všechna chvála, kterou jsem psal k prvnímu dílu + se mi líbila temnější atmosféra a celkové dokreslení světa, které odpovědělo na všechny důležité otázky.

Na konec jsem byl hodně zvědavý, protože finále předchozích dvou knih se mi líbilo hlavně tím, jak krásně dokázalo navnadit na pokračování, takže jsem měl obavy, aby to Sanderson celé uspokojivě uzavřel. Ty ale nebyly na místě, s koncem jsem opravdu hodně spokojen a popravdě ani necítím potřebu si přečíst knihy druhé éry - i když po nich určitě časem sáhnu.

Abych to nějak shrnul, Hrdina věků je za mě nejlepší díl série, moje výtky se týkají jen pro mě nezajímavých postav a toho, že byl děj trochu repetetivní. Jinak ale pořád platí to, co jsem vytkl celé sérii, a to je fakt, že mám zkrátka radši rozsáhlejší, epičtější fantasy série, věnující se více různorodým POV postavám a ideálně se nesoucím v temnějším duchu.

Za mě tedy 80% pro Hrdinu věků, stejně jako pro celou Mistborn trilogii. Sice to není "můj typ fantasy", ale je to snad nejlepší fantasy série, která pod onu záštitu nespadá, kterou jsem četl.

Slyšel jsem navíc, že Archiv Bouřné záře by se mému vkusu měl blížit víc, takže ve čtení Sandersona budu určitě pokračovat.

1 02.03.2021

Jak to tak někdy bývá, očekávání z prvního dílu se nenaplnily. Svět je zajímavý, fantasy prvky stejně tak, styl psaní prvotřídní a čtivý, postavy se zlepšují, ale samotný děj je prostě obrovský mínus. Je to šíleně natahované, prázdné a tentokrát bych řekl, že z většiny nudné, protože autor neumí výplňkové části, které ničemu neslouží, alespoň prodat.

U prvního dílu jsem stejný problém ještě tak nějak odpustil, protože mě krásně vtáhl začátek a uspokojil konec. Teď je to ale jinak.

Těšil jsem se na pokračování rozjetých linií, odpovídání na otázky, další poznávání světa, nové zajímavé postavy a tak dále. Nic z toho jsem nedostal, anebo ano, ale až po příliš dlouhém prokousovávání vatou.

Samotný konec byl fajn, i když ne tak dobrý, jako v první knize. Přivedl mě navíc opět na příjemné otázky, ale po zklamání z této zkušenosti třetímu dílu už tomu moc nevěřím.

Knize určitě neupírám její kvality, ale pan Sanderson mi zatím přijde spíše jako tvůrce světů, než příběhů. Což nemusí být vždy na škodu, ale za mě to zatím nefunguje.

2 01.03.2021

Ačkoliv mě už dlouhou dobu lákají ve fantasy světě jen skutečně temné, nebo více komplikované příběhy, jako je Malaz, První zákon, Píseň ledu a ohně a tak dále, tak věřím, že jako zapálený fantasy fanoušek bych měl mít načtené i knihy od velikánů žánru, po kterých bych možná sám od sebe nesáhl, ale je to zkrátka povinnost. Sanderson se takovým velikánem už rozhodně stal a Mistborn mi přijde jako ideální kousek na představení jeho tvorby.

Tak tedy k hodnocení. Nejdříve k plusům. Finální říše se mi až překvapivě líbila. Autor mě rychle vtáhl do děje, což se ne vždy podaří. S tím souvisí i autorův styl psaní, který je opravdu neuvěřitelně čtivý, ve fantasy žánru v tomhle Sandersona předčí málokdo.

Dále bych pochválil opravdu hodně zajímavý a originální systém magie. Opět, dlouho jsem se s takhle kvalitním nesetkal. O samotném světě jsme se zatím nedozvěděli moc a nezdá se, že by nějak překypoval silnými fantasy prvky, ale zase je zahalený záhadou a je to udělané brilantně, což často cením ještě víc.

A jako finální velké plus - konec, respektive posledních cca 200 stran. Události se sice nevyvinuly nijak překvapivě, ale četlo se to dobře, i skvěle, příběh byl doveden do více než uspokojivého konce a hlavně se nyní opravdu těším na další díl, protože Sanderson mě přiměl ptát se na zajímavé a zásadní otázky.

Každopádně nějaké mínusy by se také našly. Prvním jsou postavy - ty nevidím jako úplný mínus, spíš takový neutrál. Kromě Kelseira mě nikdo moc nezaujal, hlavní hrdinka byla taková tuctová, takových je ve fantasy žánru tuna. Ale pořád mi postavy přišly lidské a ne tak špatné jako například v Kronice královraha.

Ale velkým mínusem je pro mě to, že by kniha mohla být poloviční. Možná i méně než to. Nejsem typ čtenáře, co potřebuje akci. Naopak. Akce funguje nejlépe, když je v knize dobře vyvážená - na tom stojí mé výše zmíněné oblíbené série. Jenže ty zvedají skvělé dialogy, vývoj postav, odhalování světa a tak dále a tak dále. Ve Finální říši mi přišlo, že velká část knihy skutečně byla jen výplň a stávalo se mi často, že jsem něco chtěl i přeskočit.

Ale navzdory tomu, knihu jako celek hodnotím opravdu pozitivně, plusy tam totiž byly tak velké, že převážily i tyto hluchá místa. Umím si představit, že další díly, nebo Sandersonovi jiné série, se zapíší mezi mé oblíbené fantasy. Zvlášť, když se podle všeho nesou v dospělejším duchu - Finální říše pořád trochu balancovala na hraně YA, ale jen chvílemi a nijak mě to nerušilo.

Za mě 4*. Do dalšího dílu se hned pustím a věřím, že bude minimálně stejně kvalitní.

1 24.02.2021

Nemám rád young adult a většinou nemám rád ani fantasy zasazené v našem světě, takže této knize bych se obyčejně pravděpodobně vyhnul. Na doporučení jsem se ale rozhodl ji zkusit a rozhodně nelituji.

Zaprvé, Meta určitě není klasické young adult - ano, cíloví čtenáři asi mají být teenegarové a vysokoškoláci, ale rozhodně to není žádný naivní příběh o vyvolené, plný černobíla, klišé a nucené romance.

Zadruhé, není to vlastně ani fantasy. Dokonce bych řekl, že s pár změnami by příběh fungoval stejně dobře, i kdyby v něm žádné fantasy prvky nebyly. Ty tu slouží spíše k ozvlášťnění knihy a přitáhnutí více čtenářů.

Každopádně, jak je z hodnocení jasné, kniha se mi moc líbila. Opravdu krásně a realisticky zachycuje problémy, se kterými se bohužel potýká nespočet lidí každý den a obohacuje je ještě větší temnotou, kterou přidávají zmíněné fantasy prvky.

Ano, samotný děj byl sice dost předvídatelný a nápad rozhodně není ničím revoluční, ale myslím si, že to u Mety nebyl autorův účel. Postavy jsou opravdu "živé", čtenář si k nim vytváří vztah. Humor funguje skvěle, dodává jinak frustrujícímu dění příjemnější nádech. Je to hodně čtivé a autorovi se dokonce vážně daří zachytit "mluvu dnešní mládeže", což obvykle končí spíš jen trapností - ale v Metě ne, naopak. A hlavně, myšlenka, o které kniha skutečně je, je prezentovaná funkčně a vyznívá jasně a silně.

Za mě se kniha pohybuje někde mezi 4* a 5*, protože se mi až tak nelíbilo vyústění, ale když se nad tím tak zamyslím, tak právě i takovýto konec je v souladu s realističností knihy, což byl jeden z faktorů, co se mi líbil v průběhu čtení nejvíc.

Dávám tedy 5*. Meta možná není žádná revoluční ani prvotřídní fantasy kniha, ale zato je perfektní verzí toho, čím má být.

4 17.02.2021

Nevím, v co jsem doufal, ale tohle to určitě nebylo.

Možná tomu přispěla i moje dlouhá pauza mezi čtením druhého a třetího dílu této série, ale Kamenné srdce mě zklamalo téměř ve všech ohledech.

Páté roční období bylo naprosto unikátní v tom, že autorka nás hodila do moře otázek a dala nám skutečně jen minimum informací k tomu, abychom se dokázali orientovat v ději, prodírat se jejím světem a vytvořit si alespoň kostru potřebného obrazu. Kniha navíc představila skvělé postavy, šokovala několika zvraty, měla své epické momenty a velice zajímavé fantasy prvky.

Brána z obelisků pak chytře navázala tím, že vzala onen nejasný obraz, který jsme na konci prvního dílu měli, a začala jej dokreslovat a rozšiřovat pomocí hlubšího poznávání postav, prohlubování jejich vztahů, budování atmosféry, skvěle udělaného odpovídání na otázky a tomu všemu jen dodával unikátní a poutavý styl psaní. Díky těmto faktorům autorce dokonce prošlo, že v knize nebyl téměř žádný děj.

Kamenné srdce před sebou tak mělo velmi těžký úkol - vzít nyní již téměř jasný obraz a s jeho pomocí rozhýbat stojící příběh, dovést jej do konce a v onom procesu ještě vyjasnit poslední nezodpovězené otázky. To se ale bohužel vůbec nepovedlo.

Dvě hlavní linie (Essun a Nassun) jsou vlastně čistě zbytečné a výplňové, kromě vyloženého závěru. Nedostaneme téměř žádný vývoj, žádné zajímavé informace, nové přínosné postavy, nic. Pouze spoustu forem vaty a vtlačené akce, která se do série příliš nehodí. Flashbackové kapitoly pak fungují poměrně dobře, zodpovídají všechny otázky a plní tak svůj účel, ale pořád bych preferoval, kdybychom dostali odpovědi naskrze dějem.

Dále bych vytkl, že celková atmosféra taky upadla, stejně jako onen pocit, že čtenář skládá skládačku a podobně. Ještě bych dodal, že motivace Nassun, která je hlavním hybatelem děje, mi nedává moc smysl, stejně jako její finální rozhodnutí.

Dal bych i 2*, ale závěr se mi poměrně líbil. Byl sice poměrně předvídatelný, ale za mě je lepší závěr, který se dá očekávat, ale dává smysl, než nějaká překvapivá hloupost vycucaná z prstu.

Za mě tedy 3* pro Kamenné nebe a 4* pro Zlomenou zemi, které se nakonec mezi mé nejoblíbenější série bohužel nezapíše. Je to ale určitě jedna z těch sérií, která bude na druhé čtení jedině lepší, takže třeba časem hodnocení zvednu.

Je vůbec možné, aby kniha, ve které se prvních 300 stran prakticky nic nestalo, dostala opět plný počet? No, očividně ano. Autorka to totiž zkrátka umí prodat.

Brána z obelisků je oproti Pátému ročnímu období skutečně hodně jiná. Horší, lepší? Nedokážu říct, obě knihy mě nadchly celou řadou způsobů.

U tohoto dílu autorka sice výrazně ubrala na akci, ale zase nám výrazně více ukázala svůj svět, vysvětlila jeho fungování a celkově odhalila, o co vlastně celou dobu jde.

Člověk by řekl, že to na utáhnutí knihy nestačí, ale když je to kombinované s originálním stylem psaní, skvělými dialogy, uvěřitelnými silnými postavami a opět více než uspokojivým finále.. tak zkrátka opět nemůžu hodnotit jinak než v absolutních superlativech.

Naprosto výborná a hlavně jedinečná série. Do třetího dílu se snad budu muset pustit v angličtině, protože čekání nevydržím.

4 13.07.2020

Tady se nedá hodnotit jinak než v absolutních superlativech.

Na knize mě lákalo především prostředí, do kterého je zasazena. Žánr postapokalyptického fantasy mě poslední dobou opravdu hodně láká a tohle vypadalo jako přesně to, co jsem hledal.

Čekal jsem epickou fantasy ságu se spoustou akce a neustálého boje o přežití ve zničeném světě, kterému vládne jen chaos. No, a po prvních pár kapitolách jsem cítil lehké zklamání a proto potenciální čtenáře varuji, tohle určitě nečekejte.

Páté roční období je spíše komornější, až psychologická kniha, založená na zahadnosti, postupném odhalování. Ale je to naprosto perfektní verze toho, čím má být.

Užil jsem si každý aspekt každé stránky.

Strašně se mi líbil unikátní styl psaní, kombinující vyprávění ve druhé a třetí osobě a příjemné promlouvání ke čtenáři, které často dodává na napětí.

Dále musím velice pochválit svět. Ačkoliv se nejedná o žádné epické fantasy, jak jsem si představoval, pracuje se s ním naprosto skvěle. Magie je krásně vysvětlená a hlavně, snad nikdy se mi nestalo, abych do takové míry skutečně chápal, proč svět vypadá tak, jak vypadá, věděl jak to v něm chodí a tak dále.

Samotný příběh možná není nijak extra originální, ale to, jak je čtenáři podáván, to zdaleka vynahrazuje. Překvapení je v knize celá řada a krásně se pracuje s přísunem otázek a odpovědí.

Opravdu nemám co vytknout, historie je zajímavá, postavy skvělé (Alabastr určitě nejlepší), filozofické vsuvky se hodí, kniha krásně vyvolává emoce a hlavně vůbec, ale vůbec nepouští.

Samotné finále pak sice nijak extra nepřekvapí, ale rozhodně je úctyhodným vyvrcholením první knihy a výborným navnazením na druhý díl.

Jediné, co mi ze začátku trochu vadilo, bylo, že všechny tři propagonistky byly až příliš podobné a mě tedy mrzelo, že kniha nemá pestřejší paletu hlavních hrdinů. Po dočtení ale tenhle pocit úplně vymizel a nahradilo jej přímo nadšení z perfektní práce s omezeným počtem linií.

Knihu bych skutečně klidně přirovnal k Malazu, co se týče stylu psaní, postupného odhalování a vysvětlování věcí.

Jasných 10/10, do druhého dílu se musím okamžitě pustit.

7 02.07.2020

Výborná kniha!

Detektivky zdaleka nejsou můj oblíbený žánr, ale tahle kniha mi byla silně doporučena a její téma mě zaujalo, tak jsem se rozhodl dát jí šanci a rozhodně nelituji.

Příběh začíná v mysteriózním duchu, což mě okamžitě zaujalo a měl jsem tak trochu obavy, když se od původního zdání odklonila a začala situaci vysvětlovat racionálně.

Strach ale vůbec nebyl na místě, protože autor s příběhem pracuje naprosto příkladně. Záhada nám je odhalována v průběhu celé knihy a zároveň si nechává to hlavní na konec, což je pro mě mnohem příjemnější, než klasické hromadění otázek a velké odhalení všeho najednou na konci knihy.

Napětí je taky udržováno na jedničku, čemuž napomáhají hodící se kraťoučké kapitoly a ideální poměr akce, vyšetřování a reálných dialogů.

Celou dobu jsem chtěl dát 4*, protože ačkoliv mě kniha moc bavila a prakticky neměla žádné slabé místo, neměla vyloženě žádný moment ze kterého bych si sedl na zadek.

To se ale změnilo v samém závěru, když už jsem si myslel, že je příběh uzavřený a čeká mě jen klasický doslov. Zvrat na konci ale knihu ještě posílil a nechal mě zírat s otevřenou pusou, aniž by byl nějak nucený, či neuvěřitelný.

Kniha je skutečně klenotem svého žánru, dokonce bych řekl že krásně prezentuje nový směr, kterým by se mělo vydat více autorů detektivek.

Doporučuji každému.

9 25.06.2020