růžovámakrela
přečtené 279
Dnes v noci jsem ji viděl
2018,
Drago Jančar
Dobře jsem udělala, když jsem po tomhle sáhla. Akorát teď přemejšlím, co je v týhle knize ten faktor, že jsem dala bez váhání pět z pěti... Poněvadž konec od začátku tušíte. Jazykovej styl je normálně dobrej. Psychologie slušná, ale nijak fascinující. Vyprávění z pohledu několika postav, to taky neni žádná novinka. Takže suma sumárum, pro mě to nejvíc táhne ústřední myšlenka - jak beznadějně destruktivní je kombinace války, žárlivosti, nedorozumění, závisti a lidský jinakosti.... celý text
Zbouchnul jsem Satanovu dceru
2019,
Carlton Mellick III
Pavle, jestli od tebe příště dostanu ke čtení zase takovou ultra bizár ujetost, tak už s tebou nehraju!
Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy
2013,
Tim Burton
Nemám ráda mučení zvířátek, v pubertě jsem nebyla emo ani jsem neujížděla na Happy Tree Friends. Proto se mi na tom líbily hlavně pěkný obrázky a sem tam nějakej Burtonův nonsens absurdní divno-vtip: Zkoušela se culit, zkoušela se kabonit, zkoušela liščím ocasem leštit ebonit.... celý text
Najdi mě
2020,
André Aciman
Mno. Tak trochu nastavovaná kaše, plácání se v emocích pořád stejný, filozofie pořád stejná a to dokonce i v konkrétních dialozích... Jakoby autor chtěl strašně moc vyždímat úspěch prvotiny Dej mi své jméno do poslední kapky, ale nějak už neměl o čem psát, tak recykloval (dokonce se to ani nesnažil před čtenářem skrejt a tím mě definitivně naštval). Bodejť by taky měl o čem psát, když ta první knížka absolutně nedává prostor pro jakýkoli pokračování. Poslední třetina je důvod proč jsem dala dvě hvězdy, i když si teď řikám že by jedna stačila... Variace v Oliverově kapitole na téma žiju-nebo-nežiju-život-jakej-jsem-chtěl-žít bylo konečně něco novýho a trochu originálního.... celý text
Řekni vlkům, že jsem doma
2014,
Carol Rifka Brunt
Emoce se mi rozčeřily vcelku obstojně, což jednoznačně souvisí s tim, že jsem v tý holce poznala svoje pubertální já. Eh au, ještě že už je mi pětadvacet. Ale i kdybyste měli větší štěstí než já a nepoznali se v tom, stojí to za to, páč se tu poměrně do hloubky, ale furt čtivě pro úplně kohokoli, zpracovává téma smrti, přátelství, sourozeneckejch vztahů, žárlivosti a samoty. Kdyby to někoho od četby odrazovalo, tak můžu uklidnit, že AIDS a homosexualita to jen celý tak jako rámuje, obojí je v příběhu docela podružný. V zásadě to mohlo aspirovat na klenot světový literatury, kdyby se autorka tak strašně po americku nesnažila podávat vám polopatický vysvětlení ke každýmu pocitu, kterej se v textu objeví.... celý text
Příběh ztracené holčičky
2018,
Elena Ferrante
Celá tetralogie je pro mě výjimečná, autorka si skvěle hraje s jazykem, umí dobře vyvážit emoce i rozum, poskládat chaos divoký Neapole tak, že mu rozumíte. Je v tom respekt a úcta k lidským slabostem, která dokáže pochopit vášeň stejně jako zlo a zbabělost. Celý je to tak trochu óda na život, kterej je často špinavej a zákeřnej, ale stejně má cenu do něj jít naplno a nebát se ho. Lina je fascinující postava, jedinečná svojí rozervanou inteligencí a celoživotní marnou snahou najít duševní klid - geniální, nešťastná, milující i zlá zároveň, přesto naprosto reálná, uvěřitelná do poslední buňky. Závěrečnej díl série je po ucouraný trojce hutnej a nabitej k prasknutí, trochu se pošklebuju jen očividný snaze autorky dostat tam všechny fenomény současný literatury, to jest drogy, homosexualitu i transky tak, aby to nevypadalo, že jsou tam vměstnaný na sílu, jenže ono to tak stejně trochu vypadá. Buď jak buď, dávám plnej počet a bez váhání doporučuju!... celý text
Dej mi své jméno
2018,
André Aciman
Dlouho jsem se tomuhle slavnýmu materiálu vyhýbala, protože vzhledem k zařazení do sekce "young adult" jsem logicky měla za to, že se jedná o nějakou béčkovou literaturu, která byla napsaná za jedinym účelem - totiž podpořit sebevědomí dospívajících gayů (a taky si namastit kapsu, protože literatury pro dospívající gaye furt neni zas tak moc). Když jsem si před pár dny ten film konečně pustila, vcelku rychle mi došlo, že se tady zmýlil můj neomylnej instinkt. Viděla jsem (a potom přečetla) nádhernej lyrickej příběh o letní lásce která dokáže bolet navzdory času, autorovi předlohy se podařilo nespadnout do sladkýho patosu i když chvílema dost balancoval na hraně. Za některý myšlenky, který čtenářovi nabídl, by se nemusel stydět ani maestro Kundera. Přesto se kniha v dialozích rozkecává a obnažuje na můj vkus zbytečně moc - nejlepší srovnání nabízí poslední nostalgická kapitola, kterou autor natáhl na dvacet stran a několikrát vyždímal všechny emoce až na kost, ale režisérovi filmu na tohle všechno stačila jediná scéna mlčky plačícího Timothéeho Chalameta, při který tryskaly slzy proudem i mně, královně všech cyniků.... celý text
