sarkasknizkou přečtené 111

Stařec a moře 1957, Ernest Hemingway

Stařec a moře. Kniha, kterou člověk bez problémů přečte během dvou hodin. Moc se mi příběh rybáře Santiaga líbil. To, jak promlouval ke všemu, co viděl kolem sebe, bylo něco neskutečného. I ta jeho odvaha a touha postavit se všemu je prostě nepřekonatelná. Tohle nebylo poprvé ani naposledy, co jsem tuto knihu přečetla. Zamilovala jsem si ji. A díky ní se mi pohled na povinnou četbu úplně změnil.... celý text

Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Pouštní včela 2017, Veronika Matysová

Pax, můj liščí přítel 2017, Sara Pennypacker

Když jsem knihu začínala číst, asi tak první třetina mě moc nebavila, ale jakmile se to překotilo do chvíle, kdy byli Pax s Petrem rozdělení a hledali se, hltala jsem každou stránku. Jejich vztah se mi opravdu moc líbil a popisování Paxova dobrodružství v přírodě bylo něco úžasného. Ano, konec byl možná předvídatelný, ale to vůbec neznamená, že by si u toho člověk nemohl poplakat (já sama u toho nejednu slzu uronila).... celý text

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Knihu jsem si přečetla na doporučení našeho profesora literatury. Doporučoval ji se slovy - dej pozor, po přečtení jsem upadl do lehké deprese. No, myslím, že tenkrát trochu přeháněl. Nepochopila jsem, co mu na té knize přišlo tak depresivní. Co ale můžu říct je to, že Murakamiho jazyk a styl psaní je něco úžasného. Přečetla jsem to všechno jedním dechem a utvrdilo mě to, v tom, že tohle není zdaleka poslední kniha, kterou si od autora chci přečíst. Všechno to popisované ve mně zanechávalo takový zvláštní dojem, že to ani nelze popsat slovy. Vztah mezi Tóruem a Naoko je prostě něco neskutečného a zároveň smutného, že to nejednoho člověka určitě rozesmutní.... celý text

Muffin a čaj 2018, Theo Addair (p)

Muffin a čaj byla moje první kniha s LGBT tématikou. A myslím, že toho vůbec nelituji. Theo je opravdu autorem, kterému psaní jde. Zpočátku mi jedna z hlavních postav byla opravdu nesympatická, ale když jsem se o ní díky příběhu dozvídala více a více, začala jsem ji nakonec mít opravdu ráda. Četla se mi opravdu rychle, měla jsem ji přečtenou snad za týden nebo čtrnáct dní. I přesto, že jsou některé z popisovaných scének trochu nechutné, myslím si, že ten, kdo má rád knihy tohoto žánru, z ní bude naprosto nadšený. Už se těším na druhý díl!... celý text

Moje sestra žije na krbové římse 2017, Annabel Pitcher

Zpočátku jsem si myslela, že tohle opravdu nebude kniha pro mou věkovou kategorii, ale když jsem ji přečetla, mile mě překvapila. Už jenom to podání přímé řeči pro mě bylo úplně něco jiného, než vídám v klasických knihách, což je za mě velké plus. Témata, kterým se kniha věnovala, byla pro určenou věkovou kategorii naprosto adekvátní a jsem ráda, že i v takové literatuře se na to poukazuje. Popravdě se mi zpočátku postava táty vůbec nezamlouvala, ale ke konci knihy konečně pookřál, což mě zahřálo u srdce.... celý text

Lizucha 2015, Lenka Juráčková

Lizucha je opravdu velmi milá, ale také velmi útlá, knížečka. Popravdě musím uznat, že jsem od tak uzounké knížečky zpočátku nic nečekala, ale jakmile jsem se do ní začetla, nemohla jsem se odtrhnout. Mrzí mne, že některé z pasáží nejsou trochu více rozvedené, protože si myslím, že pokud by rozvedené byly, knížečce by to přidalo minimálně na dalších čtyřiceti stránkách. Nejspíše to byl autorčin záměr, já bych si ale takového počinu naopak velmi vážila.... celý text

Kosmonaut z Čech 2017, Jaroslav Kalfař

Kosmonaut z Čech mě zaujal hned napoprvé, co jsem věděla, že vyjde. A myslím, že jsem neudělala krok vedle, když jsem si jej přečetla. Moc se mi líbily části, kdy hlavní postava rozmlouvala sama se sebou, kdy se vracela do dětství a do doby, kdy ještě byla na Zemi se svou ženou a všechno pro ně až do osudného letu bylo ideální. Obzvlášť musím pochválit postavu Hanuše, ten byl naprosto skvělý (ale vidět ho naživo, asi bych před ním nejspíš utíkala). Ten konec už mi přišel víceméně pochmurnější, přeci jen jsem čekala, že to dopadne dobře, ale asi bych očekávala až moc (ne všechno totiž přeci musí končit dobře). A když se na to teď podívám zpětně, myslím si, že to tak vlastně bylo dobře.... celý text

Chlapec na dřevěné bedně 2013, Leon Leyson

Při čtení této knihy jsem zatajovala dech. Nikdy jsem ještě takovou podobnou nečetla (a to mám knihy o tomto tématu opravdu ráda), ale ty emoce z ní přímo sršely. Kolikrát jsem si při čtení musela dát pauzu, protože se mi jen z toho pomyšlení na popisované události udělalo špatně, ale o to více ta kniha ve mně zanechala. Pan Leyson má můj obdiv, že i po tolika letech dokázal na toto období svého života myslet a napsat něco takového, co nám všem může připomenout, co se tenkrát dělo.... celý text

1984 2003, George Orwell (p)

1984 byla má první kniha od George Orwella. Myslím, že pro toho, kdo se s jeho stylem psaní ještě nesetkal, je výběr této knihy jako první od něj hodně těžká. Já sama jsem ji četla jako první z jeho knih a trvalo mi skoro tři měsíce, než jsem se jí prolouskala až na konec. Denně jsem přečetla maximálně 20 nebo 30 stran, poté jsem si musela dát pauzu, protože jsem to prostě nezvládala. I přesto ve mně ale zanechala obrovský prožitek. To, co v ní Orwell líčil, bylo něco naprosto nepředstavitelného, ale v dnešní době ještě v některých státech uznávaného. Jsem ráda, že ji v povinné četbě máme a že jsem se k ní dostala, ale zřejmě to bude trvat docela dlouhou dobu, než se k ní kdy ještě odvážím vrátit.... celý text