sarkasknizkou přečtené 111

Enjoy 2014, Solange Bied-Charreton

Kniha lákala, ale nenalákala dostatečně tak, abych si ji užila. Autorka skáče z jednoho tématu na druhé, u žádného se ani na chvíli nezastaví. Všechno bylo zmatené a chaotické, než si člověk stihl něco uvědomit, už byl zase u něčeho úplně jiného. Toho hlavního se sice drží, ale ne tolik, jak bych očekávala. Některé okecávačky byly opravdu až moc dlouhé, že kolikrát nic nového nenabídly. Kromě toho, pokud člověk není dobrým znalcem historie Francie a míst v Paříži, velmi lehko se v knize ztratí, protože se v ní objevuje velké množství názvů čtvrtí a narážek na francouzskou historii... A velké množství chyb v přeloženém textu (překlepy, nedopsaná slova...) tomu taky nepomohlo.... celý text

100 perliček pro (ne)milovníky češtiny 2020, Červená propiska

Skvělá kniha nejenom pro lidi, kteří si s češtinou nejsou jistí. Holky umí potíž s daným slovem podat stylem, který to vštípí do hlavy snad každému. A pakliže někdo ze čtenářů patří mezi lidi, kteří ovládají češtinu dobře, vůbec se nemusí koupě této knihy bát. Protože i jako příručka nebo pro pobavení je prostě skvělá - holky sem vložily část svého "stylu" z Instagramu, což cením!... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Kniha je fakt skvělou jednohubkou na večer. A myslím si, že autorka dokázala přesně popsat jaké to je, když rodič /zde konkrétně matka/ nechce nebo nedokáže porozumět potřebám svého mladšího dítěte, které se zrovna dvakrát v chování nepodobá staršímu a "dokonalému" sourozenci. A podle mého je nejhorší, když svou nechuť k dítěti přenáší na druhého rodiče, kterého to časem ovlivní natolik, že si to uvědomí až když jeho polovička není v dosahu... A i přesto to v knize končí špatně, protože se se svou laxností nedokáže tomu druhému postavit. I když je kniha o nepochopení dětí a jejich neustálém měření s vrstevníky a příbuznými, hodně mi pomohla si uvědomit, co ve vztahu se svým mladším sourozencem dělám špatně. Takže už jenom díky tomu na mě měla pozitivní vliv. Přesto si myslím, že by si kniha zasloužila ještě o sto stránek víc, protože konec byl opravdu uspěchaný a celý příběh byl roztrhaný na několik kapitol. Celistvý a delší příběh by knize prospěl.... celý text

Rekonstrukce 2019, Viktorie Hanišová

S klidem můžu říct, že Houbařka byla mnohem lepší, než Rekonstrukce. Zdála se mi propracovanější a její téma bylo mnohem lépe podchycené, než téma v Rekonstrukci, které někdy až zaběhlo ke klišé (na mě v knize bylo až moc rozhovorů, které vlastně k ničemu nevedly) a tak trochu slepým místům (sešla se s velmi málo lidmi, ale přesto měla spoustu informací). Konec knihy byl opravdu velmi uspěchaný, autorka ho celý shrnula jen na pár stránkách, které čtenáře ani nenavedly k nějakému konci, který by si třeba mohl sám odvodit. Viktorie Hanišová má skvělý styl psaní a její knihy mají v mé knihovně místo, ale podle mého názoru ho zrovna v Rekonstrukci (oproti zmiňované Houbařce) nedokázala plně využít.... celý text

Prokleté oči 2020, Kateřina Maruchničová

Na můj vkus byla kniha až neskutečně moc uspěchaná. Vůbec by jí neuškodilo, kdyby byla minimálně o dalších 100 stran delší. Takhle mi totiž přišlo, jako kdyby autorka nevěděla, co chce upřednostnit víc. Co se týče příběhu, díky jeho uspěchanosti jsem si ho nijak moc neužila. Všechno se odehrálo hrozně rychle, než jsem si stihla uvědomit, co se stalo, dávno se stala zase jiná událost a já z toho byla během chvíle neskutečně zmatená. Námět jako takový nebyl vůbec špatný a měl dobrý potenciál, ale stránkové rozmezí této knihy ho absolutně zazdilo. Co se týče postav, myslím si, že Natálie byla zpočátku skvěle vykreslena, jakožto dívka, která právě opustila dětský domov. Na druhou stranu si ale myslím, že se během takové krátké chvíle, kterou kniha popisuje, nemohla tolik moc změnit. Ano, jedná se sice o oddechovou knihu na jedno dopoledne, ale myslím si, že kdyby byla o něco delší, vůbec by jí to neuškodilo a právě naopak přidalo. Příběh by se tak mohl lépe odvyprávět a nebyl by tak uspěchaný.... celý text

Tamařino souhvězdí 2019, Anna Musilová

Už po přečtení první knihy, Černooké, této autorky jsem věděla, že její knihy nebudou promrhaný čas. A Tamařino souhvězdí mi to jenom potvrdilo. Moc se mi líbila celá dějová linie. I když je fakt, že od půlky knihy byla až moc předvídatelná, ale to mi ten krásný pocit z ní nijak neubralo. Liv byla zkrátka dívka, které někteří její nejbližší nepřáli to, co si sama vysnila. Ale i přes veškeré jejich pokusy její sny zmařit, se dostala tam, kam chtěla. A já jí celou knihu fandila, protože kdyby to nedopadlo tak, jak to dopadlo, asi bych probrečela celé dny a noci. :-)... celý text

Kafka na pobřeží 2010, Haruki Murakami

Tak tohle byla opět jízda. Mám pocit, že Kafka na pobřeží nějakým způsobem předběhla v mých oblíbených i Norské dřevo. Četla jsem ji sice skoro tři měsíce, ale nijak toho nelituji. Člověk začne nad knihou usilovně přemýšlet, aniž by vlastně musel. Ten styl psaní ho k tomu prostě donutí. Všechny postavy jsem naprosto milovala, hlavně zkomoleniny pana Nakaty se mi líbily - překladatel si na celém textu dal opravdu záležet. Na druhou stranu byly některé scény popisovány až moc explicitně. I přesto ale budu z knihy ještě dlouho unesená.... celý text

Carrie 1992, Stephen King

Tahle kniha byla zatím nejlepší, co jsem od Kinga četla. Četla jsem už To, které jsem stěží dočetla, a Pod kupolí, kterou jsem nedočetla vůbec. Ale tohle byla skvělá jednohubka. Filmy jsem viděla dříve a bylo fajn sledovat, jak se drží knižní předlohy. Moc se mi líbila.... celý text

Houbařka 2018, Viktorie Hanišová

Moje první přečtená kniha od Viktorie Hanišové a musím říct, že se mi moc líbila! Měla jsem ji přečtenou během pár dní, od děje se prostě nedalo odtrhnout. Autorka si opravdu dala záležet na psychické stránce postav, protože ne každý autor takhle skvěle propracované postavy má. Opravdu se mi líbily pasáže o sběru hub (a to jejich milovnice nejsem), cítila jsem v nich jakési náznaky naděje pro mladou Sáru. Hlavně celé to postavení knihy a její čeština se mi ale líbilo nejvíce - žádný hrubý skok od jednoho ke druhému, žádné zbytečné tahání za vlasy... Prostě hezky plynulé a nenásilné proplouvání děsivým a až mrazivým příběhem.... celý text

Hod mrtvou labutí 2018, Ondřej Hübl

Nápady na povídky sice nebyly špatné, nicméně mě asi nejvíce zaujala pouze povídka první. Ta totiž nejvíce popisovala dnešní dění ve světě a docela mě zasáhla - protože jsem přeci jen o pár let mladší, než její hlavní postavy. Zbytek už pro mě šel od deseti k pěti. Dočetla jsem jen ze zvědavosti, co se bude dít v dalších povídkách.... celý text

Divočina 2015, Cheryl Strayed

Film jsem viděla ještě před knihou a pak na něj dlouhou dobu nenarazila. Nicméně po přečtení této knihy si ho chci pustit znovu - byla totiž báječná! I když je sice fakt, že se v mnoha situacích autorka až moc litovala, její vyprávění celé cesty bylo poutavé a příjemné ke čtení. A dokonce jsem si i pobrečela, což jsem zrovna u téhle knihy nečekala!... celý text

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Hrozně moc jsem se na tuhle knihu těšila a zpočátku mě hrozně moc bavila, ale poslední třetina neskutečně moc zklamala... Na jednu stranu to bylo moc fajn, na druhou stranu mi to přišlo jako naprostá blbost. Dá se říct, že vlastně ani nevím, co si o té knize myslet.... celý text

Koláčky a spiklenci 2019, Theo Addair (p)

První díl pro mě byl rozhodně mnohem lepší, než ten druhý. V Koláčcích a spiklencích mi zkrátka něco chybělo. Nejspíše to, že spolu hlavní postavy třetinu knížky nemluvily. A díky tomu mi ten jejich vztah chyběl a až mi přišlo, že je ta kniha vlastně v těchto pasážích až o ničem. Nicméně posledních padesát stránek to zachránilo a já si ji vlastně i moc užila. Nejenom díky ztřeštěné Magdě. A docela mě i mrzí, že jsme my čtenáři nedostali řádné vysvětlení toho, co se Danielovi vlastně v Obrtíně stalo (náznaky nám zkrátka nestačí).... celý text

Kříďák 2018, C. J. Tudor

Tahle kniha pro mě byla jednou velké PÁNI. Přečetla jsem ji opravdu rychle a nikdy mě snad žádný thriller nevtáhl do děje tolik, jako tenhle. Je fakt, že jsem se občas v ději trochu ztrácela, ale jinak mě to moc bavilo a takový konec bych opravdu nečekala, moc mě to překvapilo!... celý text

Jatka č. 5 2008, Kurt Vonnegut Jr.

Kniha se mi opravdu líbila. Ovšem až do doby, kdy se začalo cestovat na mimozemskou planetu. Retrospektivní psaní knihy mi opravdu nevadilo, právě naopak, díky tomu byla opravdu velmi čtivá, ale jakmile se hlavní postava vracela v čase na cizí planetu, už to pro mě ztrácelo význam. Více by se mi kniha líbila, kdyby v ní části s mimozemšťany vůbec nebyly. V těchto částech jsem totiž neviděla vůbec nic zajímavého.... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2001, Ray Bradbury (p)

Námět byl opravdu zajímavý, ale to jeho podání už tolik bohužel čtivé nebylo. Knihu jsem četla čtrnáct dní a vlastně si z ní ani nic neodnesla. Nějak nevím, co si o ní vůbec myslet, a dost mě to mrzí. Myslím, že u ní Bradbury svůj potenciál opravdu zahodil.... celý text

Co jsi to za matku? 2017, Paula Daly

Musím uznat, že závěr mě opravdu hodně překvapil, něco takového jsem vůbec nečekala. Už od poloviny knihy jsem někoho podezřívala a pak z toho vylezlo úplně něco jiného. Měla jsem ji přečtenou za pár dní a moc mě bavila. Samé napětí a člověk se u toho nenudil a nenutil se do čtení. Za mě moc dobrá kniha, jen občas trochu zmatečná a člověk si až říká, že Lisa musela být vždy a všude na správném místě.... celý text

Darwinovo rádio 2003, Greg Bear

Na knihu jsem narazila jenom čirou náhodou a vybrala jsem si ji ke čtení z toho důvodu, že mě zaujalo to, o čem autor píše. Musím ale uznat, že jsem byla extrémně zmatená z počtu postav v celé knize, míchaly se mezi sebou jedna přes druhou a já občas měla problém se vyznat v tom, kdo to právě mluví nebo o kom daná kapitola právě je. Posledních 100 až 150 stran mi přišlo hrozně uspěchaných, jako kdyby autor nevěděl, co mezitím psát dál, takže to rychle napráskal za sebe tak, aby to nějak dopadlo. I přesto se mi autorovo pojetí celého tématu opravdu líbilo, i přes problémy s některými odbornými názvy, kterým jsem moc nerozuměla a které se mi občas motaly přes sebe.... celý text

Sezdány válkou 2018, Soraya M. Lane

Popravdě jsem se po přečtení komentářů bála, že to bude kniha až moc podobná červené knihovně, ale mile mě překvapila. Některé ze scén možná byly až trochu nesmyslné a neslučovaly se s realitou, ale co se dá dělat. Co mi v knize ale hodně vadilo, byly chyby v textu. V celé knize bylo minimálně třicet chyb! Nechápu, jak odpovědný redaktor může knihu s tolika chybami (opakování slov, překlepy, špatné skloňování) vůbec pustit do tisku... Ale jinak musím uznat, že další autorčiny knihy mají v mém čtení šanci, pokud také vyjdou v češtině.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Dlouho jsem čtení této knihy odkládala, protože se kolem ní dělal obrovský rozruch. A teď, po dočtení, musím před paní Mornštajnovou složit poklonu, protože takové dílo jsem od českého autora ještě nikdy nečetla a dlouhou dobu asi ani číst nebudu. To, jak se prolínala minulost s přítomností a to, jak se do sebe prolínaly příběhy hlavních postav, bylo naprosto úžasné (i přesto, o jakém hrůzném tématu tato kniha je). Knihu jsem přečetla za dva dny jedním dechem, prakticky jsem se od jejího příběhu nemohla odtrhnout. Vždy, když mi byla nějaká postava nepříjemná, jsem o pár kapitol dále našla vysvětlení, které bylo potřeba k pochopení, proč taková byla...... celý text