SBH přečtené 668

Leonard a Hladový Paul 2021, Rónán Hession

Odlehčené čtení na pláž? Tak to ani omylem. Mnohé odstavce jsem četla několikrát za sebou, knihu jsem musela odkládat, abych přemýšlela o jednotlivých větách. Ne, nesouhlasila jsem vždycky se vším, ale respektuji každé písmeno, které autor umístil na jeho přesné místo. U této knihy mě překvapilo, že se na ni „čeká“ fronta v knihovně, protože rozhodně nepatří do hlavního proudu. Děj – chtěla jsem napsat, že žádný nemá, ale vlastně ano, takový tichý a na pozadí, stejně jako povaha a chování jednoho z hrdinů. Další mega plus – tak od půlky jsem čekala brutální smutný konec, koneckonců přehršel tragédií, které jsou jakoby mimochodem líčeny prakticky od první stránky, tomu napovídala. Takže další velmi příjemné překvapení představovala naděje v závěru. Ne, autor tam nenapsal na plná ústa, že vše bude růžové a báječné. Protože nejspíš nebude. Ale všichni měli dobře nakročeno a o to nakonec jde. Leonard byl báječný a vlastně jsem záviděla Shelley, že si ho všimla a taky hlavně on jí. Ale mým favoritem je jednoznačně Paul, jeho stoické bytí v přítomném okamžiku představovalo rozhodně poučení a inspiraci. Negativa: Obálka. Ano, je poklidná, ale především nudná, což kniha není ani náhodou. Obrázek měsíčníka by byl samozřejmě lepší a výstižnější (a zajímavější), ovšem co čekat od nakladatelství Host. Další už jde za autorem – absolutní absence popisů. A mě by zrovna zajímalo, jak Paul vypadal (a proč se mu říkalo Hladový). Čtenář se dozví jména všech známostí sestry Grace, ale důležité drobnosti nikoli. Příběh bez katastrof, zákeřného padoucha a hrdinů se superschopnostmi, a přesto dokonalý, vyvážený, milý a – nejdůležitější adjektivum – NĚŽNÝ. Vřele doporučuji.... celý text

Rande naslepo 2017, Marek Zákopčan

Život je příliš krátký na špatné knihy. Nedočteno, kapitulace na stránce 101. Chápu, mělo to být humorné a bláznivé. Vůbec jsem se nesmála a všechny blázniviny byly příliš za vlasy přitažené a vůbec mi nesedly. Začnu tím, že si žena zjevně lepých tvarů (viz dále) objedná v restauraci pět hlavních chodů a bez potíží je zkonzumuje. Tasemnice ve střevech, vetřelec v hrudi a stejně mi to připadne, hm, divné. Ale hlavně erotická scéna mezi odpadky v kontejneru, ta mě asi dorazila. Neumím si představit, jaké vzplanutí vášně by v takovém prostředí umožnilo někoho líbat nebo provozovat nějaké další věci. Pak už mi začalo vadit, že je děj nepřehledný a rádoby tajuplný, přičemž mě vůbec nezajímaly motivace postav. Mega úspěšný mladý spisovatel, který disponuje hromadou peněz na útratu v luxusní restauraci a potažmo vlastní byt. Podobné nesmysly potřebovaly něčím odlehčit, ale nestalo se. Po jazykové a stylistické stránce katastrofa jako obvykle, sem tam se vyskytlo slovo, jehož význam byl nedohledatelný. Jediné opravdové plus byly vtipné názvy kapitol, ty jsem poctivě přečetla. Takže za jedna.... celý text

Snoubenci zimy 2018, Christelle Dabos

Čtyři stovky stránek nestačily na to, aby autorka rozvinula vůbec nějaký příběh. Smutné. Takže čtenáři dostali jenom hodně rozvleklou úvodní kapitolu a příslib dalšího milionu dílů. Obávám se, že se pořádné zápletky, gradace, vyvrcholení a rozuzlení jen tak nedočkáme (protože to by už bývalo přišlo). Úvodní zádrhel domluveného sňatku je sice poněkud schématický, ale zase vděčný. V tomto případě jsem si pořád říkala, proč vlastně vlády obou arch vybrali právě tyhle dva lidi, ačkoli ani jeden neměl talent na vztahy. To se jakž takž vysvětlilo, ovšem rozhodně to chtělo svižnější pojetí. Dál se autorka věnovala pečlivé výstavbě světa popírajícího fyzikální zákonitosti. Jako jo, za ten si zaslouží jednu hvězdu. Mimo to však následoval pouze balast zbytečných scén. Hned na začátku mě zarazilo, jak hlídač na letišti seřve členku vlády, posléze jsem už nad podobnými nesmysly mávala rukou. BTW když byla Ofélie ohrožená na životě, proč víc nepoužívala svou schopnost „čtení“? Chápu, kodex „čtenáře“, ale na druhou stranu pud sebezáchovy? Postavy, prý nejsilnější složka díla. Hm. Největší sympatie vzbudila teta Roseline, její vývoj představoval jednu z mála potěšujících záležitostí. Ofélie – neohrabaná dívčina je obehrané téma už od dob Constance Bonacieux, tady aspoň měla její nešikovnost zajímavé zdůvodnění. Ano, hlavní hrdinka byla odolná, nicméně jí scházel šmrnc, a to velmi. Překvapivě jsem si oblíbila Thorna, i když za srdce mě rozhodně nevzal. Zbytek postav se ztrácí v šedi vyjma několika vyloženě okrajových pomocných figurek, které už to nemohly zachránit. Nejhorší bolestí (a to předchozí zmíněné nebyly malé) se ukázala – jako obvykle – lajdácká práce nakladatelství. Překlad – katastrofa. Korektury – ještě horší. Opakování slov, pravopisné chyby. Vysvětlí mi někdo, jak lze „mluvit se zatnutou čelistí“? Thorn byl člověk nebo zvíře? Protože je popsán, že má na kůži jemnou srst. Ono „zjizvený kožich“ (míněno oblečení – nebo je ten muž fakticky zvířetem?) je taky věc nevídaná. Nebo „norkové šaty“. Ledový prstenec vodních příkopů měl Metropolis chránit před čím? Proč mluví služebná Pistácie jako Yoda? Největší perla na konec: „V živůtku se dmula mléčná pleť šíje ozářená gloriolou světlých vlasů“ – uffff. Tak tahle věta ve mně vyvolala opravdu prazvláštní představy. A víte, že jsem si v knihovně zarezervovala další díl? Někteří lidé jsou prostě nepoučitelní.... celý text

Sexy profesor 2020, Vi Keeland

Potřebovala jsem potěšit dušičku něčím načechraným, růžovým, pokud možno humorným. A podařilo se. Dostala jsem navíc překvapivý příběh se zajímavou zápletkou, palec rozhodně nahoru. Neočekávala jsem žádný spisovatelský zázrak, takže dalším příjemným překvapením byla absence chyb a překladatelských či korektorských lapsů, v dnešní době věc nevídaná. Rachel mi byla sympatická, chovala se logicky, stejně tak sexy profesor Kanye West, teda pardon, Caine West. Další palec nahoru za to, že se nejednalo o stokrát provařené porno téma profesor – žačka. Jo, sem tam se na mě i vtípek usmál. Asi by si ta lahodná, nenáročná chuťovka zasloužila vyšší bodové hodnocení, jenže... Do háje, ta obálka! To už jsme fakticky na úrovni kalendářů s nahotinkami do autoopraven? A potom totální propad – závěrečná erotická scéna. Neseděla k ději, k dosavadní úrovni textu, k postavám, navíc byla napsaná dýchavičně a ukoptěně. Bohužel zkazila jinak moc pěkný dojem. Takže za tři a škoda těch zbytečných kiksů.... celý text

Mexická gotika 2021, Silvia Moreno-Garcia

Převelice se mi líbili Bohové jadeitu a stínu, tak jsem si koupila i tuto knihu, ačkoli nejsem fanynkou horrorů. Obálka je opravdu povedená a překvapivě skvěle vystihuje náladu díla. Autorka nezklamala, text se četl úplně sám. Hlavní hrdinka je přesně podle mého gusta – chytrá, sebevědomá, cílevědomá, přiměřeně hubatá, ale v zásadě slušná a laskavá. Vtipná, to především. Její záliba v módě, koktejlech a hudbě byla neotřelá a zábavná. Oč víc se mi líbila, o to víc lezla padouchům na nervy (dobře jim tak!). Děj opakuje obehrané schéma, kdy slabá žena dorazí do tajuplného sídla, nejdřív zkoumá, co v něm straší, aby nakonec uvízla v tenatech a bojovala o život s bandou zrůd. Tentokrát mě vyřešení problému nepřekvapilo tolik, jako v „Bozích“, ale i tak za mě rozhodně palec nahoru. Upřímně, nejvíc jsem se strachovala o Francise. Asi nejbravurněji zvládnutým prvkem byla výstavba chmurné a děsivé atmosféry, i když nechci snižovat další kvality díla, jako brilantní dialogy a logickou uvěřitelnost naprosto fascinující záhady. No a samozřejmě byla skvěle vykreslená pro mě důležitá romantická linka. Za pět bez debaty.... celý text

Opskurno 2018, Andrew Caldecott

Začátek mě chytil, ale velmi brzy jsem se začala do čtení nutit, a to nikdy není dobré znamení. Co mi asi vadilo nejvíc, byl druh páchaného zločinu. Doktor Mengele nikdy nebude mým favoritem. Román je označovaný jako „barokní“, což má zřejmě odkázat na spletitost a bohatství kudrlinek příběhu. Odehrává se totiž v renesanci a období postmodernismu, hovoříme-li o uměleckých slozích. Ale dějová linka je zašmodrchaná vyloženě brutálně, postav jak na orloji, takže v zásadě s přirovnáním souhlasím. Plus: uvedená vysvětlení jsou uvěřitelná a neodporují logice. Mínus: nejsou objasněny zdaleka všechny záhady. Například – jak přesně byla Ztracená louka zachráněna? Kým? Kdo byl tím očekávaným spasitelem? Kdo nosil pavoučici knihy a malířské potřeby? Co se stalo s elusiánskými děvčaty? Proč za sebou Lahvička trousil stopy? Co byl zač G. Jones? Krátká vysvětlivka v závěru moc neobjasnila, takže přesněji – jak se stal nesmrtelným? A tak dál. Napsané to bylo čtivě, překvapivě mi byly sympatické i postavy, na druhou stranu mě žádná nechytila za srdce tak moc, abych si o nich chtěla přečíst pokračování. Navíc ta tragikomická, vyloženě chorobná oddanost britských sluhů svým pánům. Vždyť Kalex byl jednou z obětí! No a poslední palčivá otázka – zbavil se Oblong nezdravé posedlosti arogantní, protivnou Cheriskirosovou, ženou s opravdu mizerným vkusem na muže? Ke knize se už nikdy nevrátím, pokračování mě nezajímá a když o tom tak uvažuji, mohla jsem čas vyplněný trápením nad jejími stránkami využít lépe. Takže za dvě.... celý text

Zánik domu Usherů a jiné povídky (38 povídek) 2013, Edgar Allan Poe

Kdysi dávno v předaleké galaxii jsouc v pubertě jsem četla sbírku povídek E. A. Poea a líbila se mi. Moc. I vrátila jsem se k tomuto autorovi po spoustě let a přečtených knih a… Fakt nechápu, jak se tenhle člověk mohl stát klasikem! Psal vůbec některou z nich střízlivý? Ne, nelíbilo, jakože hodně. Obehrané schéma chmurných gotických kulis, psychických poruch, smrtelně nemocných krásek, zaživa pohřbených manželek. Kratinké povídky se utápějí v popisech. Občas je čtenář odměněn překvapivou pointou, ale mnohdy se jí vůbec nedočká. Humor je vysloveně tragický – jízlivý, ponižující, sarkastický, nabubřelý, velmi nesympatický. V povídce Bez dechu vypravěč nepotřeboval k životu kyslík, plíce mu byly dobré akorát na to, aby mohl nadávat manželce. Interesantní. „Velikost lva je dána velikostí chobotu, ale se lvem bez chobotu nelze soupeřit.“ Hustý. V některých povídkách se dopouští obvyklého nešvaru, že někomu „z minulosti“ (mumii nebo Šeherezádinu manželovi, například) předvádí úžasnou vyspělost počátku devatenáctého století. Už tenkrát to muselo být trapné. A autorův odhad budoucího vývoje je vyloženě mimo (obzvlášť srovnáme-li jej s J. Vernem). Poslední povzdech – ach, opět „skvělá“ práce nakladatelství. Přehršel chyb a nesrovnalostí, nesmyslné věty. Překlad? Dobrý vtip (jediný v knize) – celé pasáže ve francouzštině, latině, řečtině, ovšem slůvko „scissors“ nám onen dobrý člověk laskavě přeložil. Děkujeme.... celý text

Láska & štěstí 2019, Jenna Evans Welch

Jedna hvězda rozhodně za Irsko, a to nejsem fanouškem této ostrovní země. Autorka ovšem dokázala přes všechen déšť, zimu a bláto vznítit můj zájem o krásy krajiny, kde se zrodily víly. Druhá za průvodce, který měl cestou po Irsku vyléčit zlomené srdce. Nevím, jestli by svérázné rady fungovaly v reálu, ovšem v příběhu působily dokonale organicky a… no, některé možná vyzkouším i v české kotlině. Třetí za příjemné překvapení. Obě knihy jsem si koupila (díky anotaci a nekritickým hodnocení na Databázi) a nad prvním úpěla – bylo to naivní, hloupoučké a afektované. K druhému dílu jsem přistoupila ze zoufalství a slupla ho jako malinu. Překvapivě přirozené, vtipné a ke konci dokonce dojemné. Dalším plusem pro autorku, že ze mne sice vymáčkla pár slziček, ale nesnížila se k tak trapným pomůckám jako smrt hrdiny. Projev upřímného přátelství ve mně zanechá přece jenom příznivější dojem. Hrdinové se mi opravdu líbili, jejich pubertální bolístky i nevraživost nepůsobily přehnaně a křečovitě, v rámci možností a motivací se chovali logicky. Dalším příjemným překvapením byla neexistence romantické linky. Na začátku jsem tipovala různé vztahové kombinace (při scénách, kdy se Ian culil na svůj telefon, jsem tipovala dvojici Ian – Rowan, pak jsem samozřejmě odhadovala, že se dají dohromady Rowan a královna Medb), nicméně nestalo se a já za to autorce děkuji. Další hvězda. Škoda, že se takto uvěřitelně nepodařilo zpracovat příběh smutné Liny. Ale tenhle díl vlastně doporučuji.... celý text

Bretaňské tajemství 2020, Jean-Luc Bannalec (p)

V tomto díle mi didaktický úvod o Artušovských legendách v souvislosti s Bretaní skoro lezl na nervy, než všechno zapadlo do sebe a autor naservíroval dokonalou porci záhady, napětí, vyšetřování, místopisných zajímavostí a (tentokrát tedy o něco méně) gurmánských lahůdek. Upřímně po hektickém osmačtyřicetihodinovém vyšetřování bych místo koupání v moři odpadla, ale Dupin je naštěstí literární hrdina a zvládá nezvládnutelné. Jak je úroveň této detektivní řady stále stejná (což je samozřejmě dobře), tak už hledám mouchy tam, kde nejsou. Vadí mi krátké věty a mnohdy vynechaný přísudek. Naopak se mi opravdu líbila linie vyšetřování, při pátrání po ztracených inspektorech se mi tajil dech. A taky je zvláštní, že v krátkém období na malém území dojde k tolika vraždám najednou (míněno včetně předcházejících dílů). Asi bych se (kdyby to byla pravda) z Bretaně honem rychle stěhovala pryč. Pachatele jsem odhadla, pak svůj názor revidovala, abych zjistila, že ten původní byl správně, protože měli holt všichni podezřelí stejný motiv a vrahem byl nejhorší psychopat. Jestli to takhle v akademickém prostředí vypadá doopravdy, tak potěš koště. A ten závěr? Doufám, že žádný přesun do Paříže nenastane, na druhou stranu by to byla rozhodně radikální změna a zajímavé počtení.... celý text

Literární spolek Laury Sněžné 2015, Pasi Ilmari Jääskeläinen

Asi jsem měla problém přijmout finské podivno v plném rozsahu. Knihy, které se infikovaly magií a měnily svůj obsah, se mi líbily. Ale postava slavné spisovatelky Sněžné mi z příběhu trčela. Zjevně se jednalo o strašidlo a k srdci mi nepřirostlo. Další podivností, kterou jsem neskousla, je fakt, že v poměrně malém městečku se najde devět zářivých literárních talentů, z nichž posléze ze všech vyrostou slavní spisovatelé. A způsob výuky tvůrčího psaní byl vyloženě krutý a nepřiměřený věku účastníků. Dokonce jsem na vážkách i ohledně překladu. Počeštěná jména (Vrchlický, Zimota, Březina, Potůčková) měla být narážkou na české spisovatele? Nebo se jednalo o překlopení finského jména do češtiny? Jasně, finské shluky písmen by se asi špatně pamatovaly, ale stejně, zmátlo mě to. Kniha byla napínavá a četla se dobře, ovšem ve výsledku jsem z ní byla celou dobu akorát smutná a kdyby mi někdo nabídl členství v onom výlučném spolku, s křikem bych utekla. Samotný závěr – mno, už mnohokrát jsem řekla, že podobné překvapivé zvraty nemám v oblibě, protože postaví na hlavu víceméně celý předchozí děj. Tady bych podobný veletoč ještě snesla, protože prostě podivno, ale stejně to předchozí děj na hlavu postavilo, a já radši stojím na nohou. Takže za dvě. Spousta námětů k přemýšlení, ovšem v důsledku zklamání.... celý text

Zombie, chiméry a rock'n'roll 2019, Karel Doležal

Překvapení, někdy příjemné, jindy nikoli. Zajímavý název a hezká komiksová obálka. Tak trochu jsem se obávala, jaké postavy stvoří kůň ze stáje pana Bronce, a tady právě nastalo jedno z těch pozitivních překvapení. Axel nebyl macho, nýbrž hodně sympatický týpek, a hlavně obě ženské hrdinky měly sakra daleko k manipulativním pipinám. Takže palec nahoru, nebo radši oba. Jelikož se autor dlouhá léta věnuje porotcování soutěží a lektorování tvůrčího psaní, bylo jasné, že text napíše hladce a čtivě, zkrátka v duchu hlásaných zásad. Což bylo většinou skvělé, až na to, že občas ne. Panuje obecný mýtus, že čím je akce zběsilejší, tím mají být věty kratší, končíme někde v oblasti citoslovcí. (Běžím! Zbraň? Chňap! Prásk!) Jenže, hm, možná jsem rozbitá nebo co, ale můj mozek se na takovém místě zasekne a začne doplňovat chybějící větné členy, takže místo zrychlení dojde k opaku. Asi by bylo příjemnější, kdyby autor občas „lajdačil“. Další rozporuplnou složkou díla byla autorova bezbřehá fantazie. Jaká fantasy podivnost mu na mysl přišla, tu tam flákl, až na to, že dort pejska a kočičky, jak dobře víme, způsobuje silný břichabol. V tomto guláši se prostě smysluplnost udržet nedala (asi to byl i záměr). Takže mi při čtení vrtalo hlavou, do jakého tělního otvoru červů v metru lezou cestující? (Fujtajbl!) (A vůbec – ten pohyb svalů, který vyvine rychlost 80 km/h, bych nechtěla zažít, jenže kvůli čemu jinému, než rychlosti byste do podzemí lezli? Kvůli výhledům do krajiny asi těžko.) Nebo taková podivnost, že ve světě prolezlém létajícími jeptiškami, upíry, zombíky a všelijakou jinou havětí skutečnou hrůzu vzbuzoval tak akorát chlápek se střelnou zbraní. A to jsem nad textem nijak hluboce nepřemýšlela, tak zlá bych nemohla být ani já. Konec mě naštval. Jsem velkým zastáncem obehraných schémat, ovšem klišé mi strašlivě vadí. Pravda o Poetrikových básnických schopnostech představovala nejen specifickou formu zrady, ale hlavně znemožnila autorovi tuto větev dál využít. To za prvé. Ale hlavně – vyplácnout závěr příběhu hned v prologu, no to je fakt dobrý vtip. Vlastně v knize asi jediný. Jinak jsem narazila jen na obehrané žertíky z druhého stupně ZŠ a křečovitý humor ve stylu: tohle mělo být vtipné, chápete? Ze společného bydlení jsem byla vyloučena, protože se nahlas směju nad knihami, ovšem tahle by stěhování rozhodně nezapříčinila. Prvotina takového mistra světa, ale bohužel pouhý průměr.... celý text

Mnoho strak věští vraždu 2020, Anthony Horowitz

Kolem domu nám stále poletují houfy strak, ovšem mrtvola žádná, tak se obávám, že titulní moudro neplatí. Kniha to byla každopádně podivná. Jejím největším kladem je úžasná čtivost. Ne že bych ji nemohla odložit, ale poslední třetinu jsem vyloženě zhltla a ke čtení jsem se nemusela nutit, ačkoliv… Za největší zápor považuju postavy. Marně hledám jednu sympatickou, a to včetně vypravěčky – detektiva. Fakt, že autor je scénáristou Vražd v Midsomeru, z díla trčí do všech stran. Zpočátku děj skáče z jedné podezřelé, protivné anglické rodinky na druhou, přesně jako v seriálu. Líbí se mi, když je oběť tak nesnesitelná, že jí násilný konec víceméně přeju, tak tohle bylo splněno. Ovšem na druhou stranu bych ráda někomu držela palce, jenže tady nebylo komu. V půli přijde zajímavý zvrat, kdy dojde k vraždě i v „realitě“ vypravěčky a ona pátrá jednak po chybějících kapitolách rukopisu a zároveň i po vrahovi. Nejsem génius, ale v této linii mezi podezřelými moc na výběr nebylo a pachatel byl zřejmý poměrně brzy (vlastně to nikdo jiný udělat ani nemohl). Na konci jsem ale souhlasně s vypravěčkou ani neměla zájem o vyřešení „literární“ vraždy a kdyby se ztracené kapitoly vůbec nenašly, asi by mi to bylo jedno. Asi nejvíc se mi líbila pasáž, kdy policejní důstojník vysvětluje vypravěčce, že ve skutečnosti dochází k vraždám naprosto výjimečně a téměř nikdy nejsou tak komplikované, jak se píše v detektivkách. Kniha mě neohromila, nevcítila jsem se do žádné postavy a scházel jí humor. Toho jedu a záštiplnosti na mě bylo moc.... celý text

Dívka, která upíjela měsíc 2018, Kelly Barnhill

Nerada to říkám, ale za mě zklamání. Přitom předpoklady k pěti hvězdám rozhodně byly – Čarodějčin syn se mi líbil moc, přičemž zápletka této knihy byla snad ještě lepší, temnější a slibovala hlubší zážitek. Pak mě dočista uchvátil poetický jazyk autorky (tímto poklona překladu a vůbec práci nakladatelství, v dnešní době něco ojedinělého). Takže zpočátku naprosté nadšení. Byla místa, kde jsem slzela dojetím. Postavy žily a dýchaly, byly mi sympatické i lezly na nervy. Pravda, radní Gherland byl trochu strojený a papírový, ale možná jsem jenom přehnaně náročná. Jenže v polovině se nadšení vytratilo. Asi to způsobil kolektivní Alzheimer, kdy si ani jedna postava nemohla na nic vzpomenout (a do toho nervy drásající hláška vytesaná na všem možném: „Nezapomeň! Myslím to vážně.“). A závěrečná honička v lesích, která mi nejvíc ze všeho připomněla poblázněné francouzské konverzační komedie, to znechucení dorazila. Takže za tři a je to škoda. Opravdu slibný a silný námět rozplizlý do ztracena. Jak vlastně dopadla zlá čarodějnice? Tři dny po dočtení vlastně nevím. A ta dobrá? Čert ví. Takže takhle ne. Uměle vyvolávané tajemno skrz zadržování informací, opakování rádoby kryptických hlášek („Ona je tady!“ Která ona? Kde tady? A proč by mě to mělo zajímat?), chaoticky fungující magie. A jestli tohle měla být kniha pro děti, tak jsem čínský bůh srandy.... celý text

Měsíční kámen 1993, Wilkie Collins

Zpočátku jsem se do čtení musela nutit. Autor je zakladatelem detektivního žánru, z čehož logicky vyplývá, že nevynalezl všechny finesy, které udrží čtenářovu pozornost. Především mi celá zápletka připadla nanicovatá a nebýt několika tragických nedorozumění, vlastně by nebylo co řešit. Pak ale nastupují klady, a těch bylo požehnaně. Vyprávění jedné události z úhlu několika velmi rozdílných osob bylo vtipné, čím častěji se ke konci střídali, tím víc mě to bavilo. Psychologii vypravěčů autor vystihl dokonale, všichni mi v hlavě ožili, některé jsem nesnášela (Clackovou), některé litovala, Betteredge a Franklina si zamilovala. Jak gradoval děj, tak se zlepšovaly všechny ostatní složky románu. Vypravěči se střídali častěji a zvyšovali čtivost. Humor, prezentovaný občas vloženou vtipnou hláškou, dostal zelenou při tak dramatické akci, jakou byla rekonstrukce činu – nad hláškami pana správce jsem se musela smát nahlas. Opravdovou perlou bylo vlastní vyřešení případu a zakončení příběhu. Palec nahoru. Roztomilý, čtivý, vtipný viktoriánský román. Vřele doporučuji.... celý text

Zpověď bratra Haluina 2021, Ellis Peters (p)

Bratr Cadfael je moje srdcovka a Ellis Petersová spisovatelská ikona. A tento případ byl prostě pohlazením po duši včetně několika ukápnutých slz. Začnu obálkou. Asi půjdu proti proudu, ale tahle edice se Mysterypressu ohromně povedla a titulní obrázky jsou krásné a překvapivě vystihující (tedy krom detailu, že bratr Haluin není šedovlasý stařec, ale tmavovlasý třicátník). Příjemný, dokonale vyvážený příběh. Čtenář se může spolehnout na úchvatné popisy jak krajiny, tak dějů i osob (rašící lístky jsou přirovnány k zelenému mušelínu, rozhněvaný mládenec při hovoru „jiskří“, aby posléze „vzplanul“). Ohledně děje jsem si do půlky nebyla jistá, zda se jedná o detektivku či o milostný příběh, což ovšem u Petersové kráčí ruku v ruce. A záhadu nám naservírovala skutečně zapeklitou. Nakonec bych tam vraždu ani nemusela mít, protože rozmotávání pletence osudů zmrzačených v důsledku chorobné marnivosti a nenávisti docela stačilo. A několik zásahů shůry, díky nimž Cadfael odhalil pravdu, bylo nutných, jelikož pachatel skryl stopy opravdu důkladně. Dostávám se k další lahůdce, a tou jsou charaktery postav. Všechny mi ožily před očima, byly sympatické, soucítila jsem s nimi, prožívala jejich trápení, a paní Adelais bych vlastnoručně zaškrtila. Vyhrábnu aspoň nějaký nedostatek. Ano, naprostá absence humoru. Ale všechny ostatní složky působily tak harmonicky, že mi nevadil. Jednoznačně doporučuji.... celý text

Eleanor & Park 2014, Rainbow Rowell

Z mnoha stran se mi doneslo, že tato kniha je nejkrásnějším milostným příběhem všech dob. Moje sladké toužení bylo značně narušeno úvodními stránkami, z nichž se zřetelně jevilo, že příběh špatně dopadne. Na tom já osobně nevidím nic krásného a momentálně se na to ani necítím dost silná. Abych u knihy vydržela, musím mít naději, že to s hrdiny dobře dopadne. Nicméně autorka prostě umí, takže i s tímto hendikepem mě zaháčkovala a já se propadla do světa nešťastné Eleanor a krásného, svérázného Parka. Děj veškerý žádný, což nebylo na závadu, tahle kniha byla prostě o vztazích. Vznik, vývoj a gradace lásky byla ovšem naprosto dechberoucí. Jak se často zmiňuje, pouhý dotek rukou hrdinů působil jako výbuch skladu střelného prachu. Nejsilnější stránkou byly postavy, dokonale propracované a živé, a pochopitelně dialogy. Z autorství hanlivých výroků jsem podezírala tu správnou osobu hned z počátku, načež mě autorka dobře zmátla, aby celá záležitost fantasticky vyvrcholila včetně nečekaného zvratu v chování důležitých postav. Mým favoritem je (hned po Parkovi) jeho šarmantní táta, který se postaral i o několik vtipných situací, díky za ně. Damoklův meč předpokládaného špatného konce mi požitek hodně kazil, ale v tom jsem asi mezi čtenáři výjimka. Nakonec jsem si říkala, že to vlastně mohlo dopadnout mnohem, mnohem hůře. Ale jak se o autorce (opět) říká, ona se s postavami rozhodně nemazlí. Po dočtení i s výhradami musím uznat, že se jedná o nejkrásnější milostný příběh všech dob. Amen.... celý text

Velikost L: Šaty pro nevěstu 2014, Meg Cabot

Meg Cabotová je prostě vtipná a umí psát. Ačkoli se v této romantické detektivce dějí věci daleko za hranicí všedního dne, věřím jí všechno a kupodivu bych chtěla být na místě Heather. Je chytrá, sympatická a krásná (aspoň pro Coopera). Ovšem její máti bych zastřelila. Knihu jsem četla už podruhé, ovšem po tak dlouhé době, že jsem si nepamatovala, kdo je vrah. Překvapilo mě, že se celý děj odehrál v průběhu dvou dnů. Vzhledem k množství událostí mi připadlo období delší. Smála jsem se a napětím nedokázala knihu odložit a na konci se gebila jako měsíček na hnoji, takže v žánru rodokaps pro holky plný počet hvězd. Nescházely ani hlubší myšlenky, zvláště poté, co na scénu dorazila matka. Nebo závěrečné Canavanovo hodnocení psychologie vrahů. Za mě totiž složité a obtížně srozumitelné nerovná se geniální. Naopak, vyjádřit obecně platnou pravdu s lehkostí a humorem oceňuji podstatně víc. Rozhodně doporučuji (a vrátím se i k předchozím dílům série).... celý text

Podělaným navrch 2018, Becky Albertalli

Knihu jsem dočetla včera a dnes už si nepamatuju, jak se jmenovala hlavní hrdinka. A jo, Molly. Ale v zásadě tento detail charakterizuje celou knihu. Četla se báječně, stránky ubíhaly, dialogy byly „živé“, postavy sympatické, sem tam vtípek. Ale pod tím nic. Žádný základ pro příběh, žádná zápletka, zvrat, překvapení, vztahové karamboly, nic. Kdyby se hlavní hrdinka celou dobu nesvíjela ve svých, z valné části neopodstatněných citových problémech, tak nebylo fakt co řešit. A to je zatraceně málo. Autorka prostě znovu vyvařila stokrát použité ponožky. Smůla. Psát asi umí, ale nemá o čem. Ztráta času.... celý text

Všechno, co chci 2020, Simona Ahrnstedt

Tato kniha se nepovedla, přičemž sérii Nepřátelé a milenci považuji za jednu z nejlepších v žánru „rodokaps pro holky“, to znamená romantika říznutá trochou dobrodružství. Přitom téma není vůbec špatné, tlustá hlavní hrdinka, která bojuje proti odsuzování a za svou lásku, rozervaný hlavní hrdina s těžkým traumatem z dětství. Jenže jako kdyby to nenapsala Ahrnstedtová. Silné momenty bych spočítala na prstech jedné ruky (úvaha Siri a Lexie o „upřímných“ krásných ženách a závěrečný Lexiin proslov a… jak říkám, jedna ruka po srážce s cirkulárkou dávno stačí). Psychologie postav odbytá, nečekané a rušivé zvraty nálad hlavních hrdinů, ploché a klišé záporné figury. I samotný děj působí jako stokrát vyvařené ponožky. Jasně, v romantice neočekávám bůhvíjaké veletoče, kvůli danému schématu přece tuto literaturu čtu! Ovšem vývoj vztahů minimálně v rodinách hlavních hrdinů a třeba i mezi přáteli by měl být zajímavější a propracovanější. Hlavním kamenem úrazu je bezesporu překlad. Paní Matocha není schopna dát dohromady českou větu a pan Straberger korektury odflákl způsobem typickým pro současnou beletrii (a ještě se k tomu drze přiznává). Vtip a jiskrnost autorčina textu tím ztratily veškeré kouzlo. Na tuhle knihu byla škoda papíru.... celý text

Úzkosti a jejich lidé 2020, Fredrik Backman

Tak jo. Nějak jsem nevěděla, jak začít, tak jsem si znovu přečetla anotaci. Což normálně nedělám a vím proč. Nevím, k jaké knize ta anotace měla být, ale s touto neměla nic společného. Potměšilého multimilionáře v ní opravdu nenajdete. Sorry jako. Co v ní najdete? Spoustu skvělého humoru. Tolik jsem se nenasmála už dlouho. Poměrně spletitý příběh vyprávěný napřeskáčku. Jelikož se však děj neutápí v popisech, tak se mi všechny linie podařilo udržet. Zápletka mě chytla za srdce a pointa ohromila. Čeho zase bylo nadměrně, byly filosofické úvahy o smyslu života. Ano, všechny postavy se octly na křižovatce (při prohlídce bytu ke koupi), žádná neměla lehký osud, taky mi nějaká ta slza ukápla, ale silné emoce dokázal text vyvolat i bez hlubokomyslných rozborů. Takže za tyhle bláboly ubírám jednu hvězdu. Ačkoli abych byla spravedlivá, nejméně jednu navíc bych měla přidat za celkové vyznění – naději a optimismus jsem potřebovala jako sůl. Takže za pět, vřele doporučuji a běžím si pro e-verzi do čtečky, abych mohla tento klenot nosit stále s sebou.... celý text