seabook04
přečtené 414
Hana
2018,
Alena Mornštajnová
Kdo Hanu nečetl, jako by nebyl. Jsem ten typ čtenáře, který si na čtení populární knihy počká až do momentu, kdy tzv. hype kolem ní upadne. Přijde mi, že ke knize v ten moment přistupuji více otevřeně a s čistým štítem. Hype u této knihy i několik let po vydání neopadl a bože... doufám, že se tak nestane niky. Autorka nám zprostředkovává naprosto perfektně vymyšlený, vystavěný a zpracovaný dechberoucí příběh. Fyzická bolest a utrpení zde pouze dokreslují ten příběh s velkým P. Příběh zlomené, zoufalé a do smrti poznamenané duše, která si už po prvních pár kapitolách ukradne kousek vašeho srdce. Kousek po kousku si bude brát více a pokud si myslíte, že v momentu, ve kterém vám ho zlomí je konec... Není. Hana je fenomenální dílo. Krom samotného děje, prostředí a postav musím ale vyzvednout i jazyk. Alena Mornštajnová v této knize dokázala, jak nádherný, jemný a něžný dokáže český jazyk být a to i v momentech, kdy vám zprostředkovává tragický příběh plný bolesti. HODNOCENÍ: 5/5*... celý text
Jet
2019,
Jay Crownover
Obrovské zklamání... Tento druh sérií, tzn. každý díl jiný ústřední pár, ale prostředí a okruh postav víceméně stejný, miluji. Proč? Protože u této literatury naprosto vypnete. Tedy. Pokud je dobře napsaná a Jet bohužel do této skupiny nespadá. Druhý díl jsem četla jako první knihu ze série, jelikož mě zaujalo prostředí rockových kapel. No a musím říci, že je to i to jediné, co mě zaujalo při i po dočtení. Ve zkratce řečeno: kniha je nemastná neslaná. Bez vášně, touhy, pointy,... Ale kouzlem tohoto "druhu" literatury je to, že tahačem není děj - vlastně ani postavy a jejich osudy. Kouzlem je styl psaní, který vás chytne a je vám naprosto šumák kam. J. Crownover bohužel ale nabídla pouze kostrbatý příběh a chytnout si vás po celou dobu knihy nedokázala ani na minutku. HODNOCENÍ: 1,5/5*... celý text
Útočiště
2020,
Jérôme Loubry
Myslíte si, že víte. Začínáte si být jistí. Ano, víte to. Není jiná možnost, musí to tak být. A najednou... Lepší hru se čtenářem jsem snad nezažila. Klaním se. Nejen že je děj Útočiště je dílem samotného génia, ale také proto, jaká hra na vás byla od autora přichystána. Myslíte si, že víte - všechno k tomu vede - pak jste o tom přesvědčení. A co dělá v tento moment většina autorů psychologických thrillerů? Prdnou vám do obličeje skutečnost, která vaše představy zbortí jako domeček z karet a přitom se vám vysmějí za naivitu a zmanipulovatelnost. Co udělá J. Loubry? Nechá vás ve vašem přesvědčení, ale až na to, že vám mezi řádky začne našeptávat a slovo jistota absolutně ztratí smysl. Jak už zde několikrát padlo: u knihy zapomínáte dýchat. Doslova a do písmene. Po pár kapitolách víte, že vás každá další může rozervat vejpůl. Ale jednoduše nemůžete přestat. A tak čtete, bez dechu, bez kontroly, plní nervozity a rozervaní na malinké kousky. Konec. Abych pravdu řekla, řadím se do skupinky těch, která si ho vysnila jinak. Možná po několika dalších čtení najdu důvod, proč autor šel touto cestou. A ano, pokud jsem to ještě nezmínila - Útočiště se už nikdy nezbavíte. HODNOCENÍ: 4,5/5*... celý text
