Šetčet
přečtené 245

DOORS: Brány vyhozené z pantů
2015,
John Densmore
Napůl reportáž ze soudního procesu mezi členy kapely The Doors, napůl politický manifest. Zmiňuje se např. Havel a jeho citát, na internetu dnes nedohledatelný, o tom, že (zatím) neví, jaký je rozdíl mezi IBM a KGB. Některé názory a životní přesvědčení autora jsou inspirativní, jiné zase unavující a nepochopitelné. Ale o lidech, co mají plná ústa liberálních myšlenek a stejnými ústy pak jiným nadávají do Poláků kvůli jejich původu, si myslím svoje a nic hezkého to není. Málokdy se mi stane, že mám pochybnosti o kvalitě překladu. V názvu se objevuje slovo Brány, protože The Doors se inspirovali u Aldous Huxleyho a jeho knihy Brány vnímání, (The Doors of Perception), ale spojení Brány vyhozené z pantů tahá za uší, podobně jako řada použitých a doslovně přeložených slovních hříček (Prorvat se na druhou stranu - Break on Through To The Other Side; facety diamantu / strany kosočtverce (?)). Citace textů kapely bych raději nepřekládal, nebo alespoň ponechal vedle překladu původní text.... celý text

Chci se ti podívat do očí
2024,
Thordis Elva
Je nutné číst a dočítat i knihy, o kterých člověk předpokládá, že mu půjdou trochu proti srsti a bude s myšlenkami v nich vyjádřených občas i v konfliktu. Je třeba si rozšiřovat obzory. Mluví se o sexuálním násilí a jeho důsledcích na oběti dost? A jak se o něm mluví? Stačí se podívat pod jakýkoliv článek o znásilnění na českých zpravodajských serverech a jistě mezi prvními třemi komentáři v diskuzi se objeví názor, většinou zastávaný starším mužem, který ví, že si za to oběť může sama, protože se sama večer pohybovala venku, jistě nebyla dostatečně oblečená... nad tím lze jen nevěřícně kroutit hlavou, co je to za lidi. Změnila by četba této knihy jejich názor? Nevím. Asi ne. Stran příběhu dvou poutníků na cestě za odpuštěním dávného zločinu: nejvíc ke mně promlouvá v momentech, kdy se jde na dřeň a pozlátko pocitů a pocitečků při procházkách Kapským Městem přestane překrývat to podstatné, co jindy jen problikává na pozadí; když autorka líčí skutek, následné sebepoškozování, naznačuje problémy s dalšími partnery, protože to je autentické. Ale jiné pasáže jsou těžko uvěřitelné: baobab v botanické zahradě, kostel, okamžiky kdy se objevují Božím zásahem vyjevené pravdy na příhodně umístěných cedulích a ve zcela náhodně zahraných melodiích na varhany. Až příliš často mě při čtění napadlo: OK, ale takhle se to stát nemohlo, tady si autorka události přikrašluje, což vrhá stín i na vše ostatní a klade otázku, co vzniklo spontánně a co bylo plánované od začátku (aneb jasně, řešíme sexuální násilí v RSA, protože je to na půl cesty mezi Islandem a Austrálií) a co ex post dotvořeno. A zdaleka nejhůře vnímám přesahy do témat rasismu a kritiky skutečných i domnělých nespravedlností patriarchátu. Místní bezdomovec na vypravěčku ukáže prstem a první, co ji napadne, je trápit se svými bílými nezaslouženými privilegii. Následně se pár dopravuje do galerie, kde jsou vystavena díla s tématikou aparteidu. Protagonisté jsou jimi otřesení a řeší svoje trauma předčítáním traktátu o postavení mužů a žen ve společnosti nad avokádovým maki. Co to je za lidi? Spadli z třesně, nebo z Marsu? Islanďanka se kaje za aperteid a já asi tuším, odkud vítr vane. Když ona jako běloška cítí zodpovědnost a vinu za rasové zločiny jiných bělochů, měl bych i já jako muž cítit spoluzodpovědnost a vinu za sexuální násilí páchané na ženách? Ale tyhle trouby ke mně nedotroubí. Je třeba si uvědomit, komu je případ jedné jistě velmi odvážné ženy a hodně specifického případu muže, který jí ublížil, určen. Komu pomůže? Jistě autorce, snad i mnoha ženám, které se ocitly v podobné roli. A k tomu chovám hluboký respekt.... celý text

Antialkorán aneb nejasný svět T. H.
2017,
Patrik Ouředník
Halík! Myslete politicky! Svěží polemika s jednou paradoxně z nejvíce dogmatických osobností české intelektuální scény. Voltaire v textu není určitě náhodou, jemu připisované krédo: "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat," asi do sv. Salvátora ještě nedorazilo. Zrovna poslouchám rozhovor s panem profesorem Halíkem z roku 2015. Prý jsem fašista, rasista, takřka nacista etc., když se mi nelíbí to nebo ono. Svoboda slova je v ohrožení, z kritiky proroka má být tabu a jsou tací, kteří by rádi udělali tabu i ze spojování vraždění a islámu. Zatímco muslimští pachatelé trestných činů v Anglii a Německu odchází do soudů s podmínkou, oběti a jejich příbuzní jsou nepodmíněně odsuzování za rasisimus, když se proti pachatelům ohrazují. Ouředík obchází minové pole s nápisem: "Nejsem rasista, ale..." trikem kritiky náboženství a jeho politicko-společenských nároků. Jeho argumantace je vytříbená a přesná, takřka vypipetovaná, aby bylo jasné, co chtěl Ouředník napsat, ale zároveň nemohl být obviněn z rasismu a islamofobie. Takže je jasné, že v A2 se Ouředníkovi vysmívají za argumentační gymanstiku. Jenže kdyby ji Ouředník neprováděl, ti samí kritici by ho hned zařadili do škatulek fašista, rasista, takřka nacista etc. Zrovna včera, v den kdy jsem knihu otevřel, ubodal Afgánec dvě děti ve školce v Bavorsku a v Birminghamu 14-letý chlapec ubodal o dva roky mladšího, původ pachatele BBC neuvádí. Knihy však nezabíjí. Ani nože.... celý text

Kříž u potoka
2024,
Karolina Světlá (p)
Eva je postavou biblickou, do románu se nehodící. "Zdáž, ó bože, bídnějšího jsi stvořil tvora nad ženu?," volá zneúctěná původkyně prokletí rodu, do kterého se hlavní hrdinka přivdává. Jako by žena muži celý život týraná a klamaná měla být zdrojem všeho zla. Co má však provést ctnostná česká v pokrok věřící venkovanka 19. století, když ji její muž, alkoholik a záletník, v opileckém zatmění mysli málem zabije? Utéct? Udat ho? Kdeže. Je třeba vypudit jediného potenciálního zachránce a jít poníženě přemlouvat "halarií", aby vrátila muže jeho před Bohem a obcí právoplatné ženě. Pak teprve bude kletba zlomena a vše se v dobré obrátí.... celý text

Strašidelná vagina
2018,
Carlton Mellick III
Žena to po mně chtěla k narozeninám, tak jsem nakoukl ;-) Jasně, že to je pornobrak. Jasně že to je výškrabek z nejbanálnějšího dna beletrie (což by měla být prý krásná literatura...). Ale povídky obsahjí pár neotřelých nápadů, které by v rukou méně perverzního prasáka mohli vydat na solidnější dílko v žánru sci-fi. Každopádně knížka posloužila svému účelu. Místy pobavila, místy zhnusila a může si klidně zmizet v propadlišti dějin.... celý text

Místo, místo! Více místa!
1995,
Harry Harrison
Příběh o přelidnění, kdy na Zemi žije 7 miliard lidí, z toho v USA 344 milionů (ehm). Pořád jsem čekal, že se musí něco musí zlomit a děj se rozjede. Nestalo se. Dystopie to je průměrná a detektivka dokonce mizerná. Propotratový ekovýžbkept v úst z jedné postav, který měl být asi hlavním poselstvím, se v mých očích mijí účinkem. Snad proto, že ve vyspělém světě populace už dávno vymírá. Ale zákony přirody jsou nemilosrdné. Kdo neroste a nevyvijí se, bude nevyhnutelně převálcován dravějšimi a hladovějšími. Aby se pak ještě ta zeď nejen okolo Jutského poloostrova nestala realitou.... celý text
Mrtvá zóna
2009,
Stephen King
Nemůžu dát plný počet, kvůli několika přehmatům. Ve dvou třetinách přichází první plánovaný vrchol, uzavření příběhu škrtiče. Jenže děj je orientovaný výhradně na Johnnyho, chybí výstavba charakteru vraha, poznání jeho obětí atd., což jedna kapitola předřazená na začátek nespraví. A tak celá linka vyzní do ztracena, jasnovidec přijde na místo činu a za jednu noc celou záhadu vyřeší a Kingovi spadne řetěz z kola vyprávění, který se už o poznání lopotněji ve zbytku románu snaží nahodit přílepkem přímo jmenované varianty morálního dilematu o tramvaji a výhybce. Každopádně je snadné se Kingovým vypravěčským umem unést. Je fantastický ve ždímání emocí, ve vzbuzování sympatií či odporu vůči svým postavám, bezchybně pracuje s dětskými postavami a v neposladní řadě těží z nostalgického vzpomínání na doby, kdy bylo vše jednodušší.... celý text